Někdy slýchávám, že čeští hráči (nejen zelené karty či začátečníci) nechtějí rychlé greeny. Přitom zdravě „rychlé" jsou v evropském kontextu normální. České jsou většinou pomalé, chlupaté, nezábavné, nepravdivé a soutěžně nepoužitelné. Že bychom na evropsky stříhaných hráli čtyřpaty. Je to tak?

Manipulátoři, kteří demagogie šíří, zapomínají na fakta: 1. v evropských, amerických či turistických lokalitách hrají na svižných greenech též „průměrní hráči" („průměrný" golfista hraje 100 i více); 2. i mnozí čeští golfisté již umí cizí jazyky (a tak se dozví, že pomalé greeny jinde, a především u sousedů nejsou ani běžné ani normální, že je i měří a výsledek zveřejňují).
Další negativum českých jamkovišť je, že pokud naši hráči vyjedou na zahraniční turnaj a rychlost je markantně odlišná, přivezou obludné skóre – a to se týká exponenciálně rostoucí skupiny dětí, juniorů, MIDů, seniorů.... A konečně demagogové zapomínají, že skoro čtvrtstoletí jsou otevřené hranice, takže víme, jaké svižné a kvalitní greeny jsou v Rakousku, Německu, Francii (totožné podnebné a vegetační pásmo), Skandinávii, Británii, Španělsku, Portugalsku, Itálii, Chorvatsku, Turecku, Egyptě, Tunisu...
Zkrátka některými (!) tvrzený „pseudoargument" (prý chceme pomalé greeny) je hloupost. Místo výmluv musí zapracovat, stříhat, ošetřovat, válcovat, a rychlost zveřejňovat. A přizpůsobovat kvalitě i fee!

Za „rychlostí" českých jamkovišť je něco de facto pochopitelnějšího. Kromě nefundovanosti (někde) a lenosti (někde) nejvíc snaha ušetřit finance (na počtu a kvalitě strojů, na frekvenci stříhání a údržby, na počtu pracovníků údržby). Jde o finanční rozdíly nemalé. Vše je dáno malou konkurencí hřišť, malým či žádným mediálním tlakem i totálně nevzdělaným golfistou-začátečníkem.
Bohužel jsme nedávno zažili hloupě krátkozraké a spíše „politické" aktivity typu „Chceme milion nových golfistů, abychom se mohli bít v prsa", místo „Usilujme o růst základny, ale ruku v ruce s výchovou a růstem kvality nových hráčů!".

Pomalými greeny kazíte radost golfistům všeliké úrovně. Ti, co hrají 95 i 110, nemusí být jen nemehla. Možná léta slušně patují a vysoká skóre zapříčiňují chyby v poli. Nebo málo času na trénink, stáří či nemoc. Je příjemné, že se o problémových hřištích mluví, píše na Facebooku, že věta „byly tam hnusné, chlupaté a pomalé greeny, už za to nekřesťanský plný fíčko do XXX nepojedeme" je stále častější.
Prosím, aby provozovatelé zásadní údaj o rychlosti greenů uváděli a aktualizovali. Jejich web, sociální sítě, případně nástěnky – ale to už je obvykle pozdě zjistit po příjezdu na recepci, že greeny jsou pomalé. Zjištění (nedej bože na hřišti!) vyvolá jen hádku s personálem. Zveřejnit údaj online je rychlé – měření zabere asi pět minut a aktualizace na webu nanejvýš minuty dvě, na sociální síti tak minutu.

A hráči? Chtějme za mnohdy nehorázné fee garantovanou rychlost. Ptejme se po ní. Když jsou greeny zapískované, je sleva běžná. Nevím, proč za hru na vysoko či pár dnů nepostřihané zásadní části hřiště (jako za nekvalitní led kluziště, rozrytou antuku kurtu) platit v plné výši. Jde o šunt. O službu neposkytnutou v deklarované kvalitě. Lze ji reklamovat.
Rozumné recepce budou zřetelně informovat o stavu, kvalitě a rychlosti greenů v daném dnu, pochopitelně předem. Pracovníci k tomu sami budou vedení hřišť tlačit – je to lepší, než se pak hádat. Připravuji materiál o pomalých greenech, a nejlépe mailem ( Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ) či přes sociální sítě uvítám i vaše postřehy, zkušenosti a komentáře.

Všímám si a slýchám pochvaly od soudných, zkušených a zahraničí znalých kamarádů a kamarádek, že je u nás víc a víc areálů, které jamkoviště zrychlují. I pro rekreační hru. Ty musí mít více klientů a prosperovat. Ta hřiště, jež na greeny „pečou", nestarají se o zrychlování a rychlost nezveřejňují, buď zlevní, nebo je pošleme se špatnou pověstí a pak i komerčně tam, kam si zaslouží. Do pekel!

Text: Jan Bělohubý, foto: ingimage

Související články:

Erik van Rooyen: Greeny a jejich okolí Třicetiletý Jihoafričan se vloni na Scandinavian Invitational dočkal premiérového titulu na okruhu Eur... Louis Oosthuizen: Nezapomínejte na základy Existuje několik základních principů, které se vyplatí zvážit ještě předtím, než vkročíte na greeny. Připo... Jan Bělohubý: Když ženy a muži vítězí, v životě i na olympiádě Už vícekrát jsem psal parafrázi věty divadelní hry, kde jedna postava vytýká zbabělci: „Nešťastná země, kt... Jan Bělohubý: Komu byste zazpívali Will No' Come Back Again? Hlasitý zpěv a golf? Ani omylem! Viděl snad někdo někdy, aby se v souvislosti s golfem – snad mimo hymny p... Jan Bělohubý: Golfové vdovy a celebrity versus golfové páry a rodiny Nazval bych golf primárně „rodinným" sportem, ne nepodobným sektě. Sportovně, ideově i marketingově. Golfi... Petr Nič: Chci opět vyhrávat! Bývalý vícenásobný mistr republiky i několikanásobný šampion české PGA Petr Nič odmítl antidopingovou kont... Jan Bělohubý: Čeká olympiádu golfová ostuda? Nebo čeká golf ostuda olympiády? Nemine krátký čas, aby se z olympiády oficiálně neodhlásil někdo z mužské světové špičky. Začal to Adam Sc... Jan Bělohubý: Sázíte se? Tak to je dobře! O kolik? Dát moc, anebo málo soli či zázvoru učiní jídlo spolehlivě zkaženým: buď bez chuti, nudné a mdlé,... Jan Bělohubý: „Zlevnit fee můžeme vždycky" vede do pekel! Česká hřiště jsou extrémně nominálně drahá! Navíc kvalitou ani službami neodpovídají poplatkům. Nepřiměřen... Jan Bělohubý: Na kolikáté jamce můžete golfovému soupeři ukousnout ucho? V druhé devítce beztrestně! Žijeme ve věku stablefordu a sledování statistik. Ti soutěživější z nás mohou zažívat ze hry na rány ...