Belohuby-JanUž vícekrát jsem psal parafrázi věty divadelní hry, kde jedna postava vytýká zbabělci: „Nešťastná země, která nemá hrdiny." Troufnu si jmenovat národy či lidská společenství takto nešťastná, protože nemají „hrdiny". A nejsou to jen hloupoučce uřvaní vlajkonoši fotbalových klubů či nacionalisté! „Nešťastné země bez hrdinů" – ti, kteří nevidí skutečné hodnoty, inklinují k přehnanému nadužívání symbolů, soch, hodností, medailí, titulů, řádů, frčků, zásluh a všeho symbolického. Symboly („plíšky") opravdovou hodnotu jen adekvátně popisují a přiměřeně zastupují, nikoli ji nahrazují.

Ve sportu je hranice mezi hodnotou a „hodnotou" křehká: vážíme si výsledků, když jde o „branky, body, vteřiny", pokud se za nimi skrývají „potoky dřiny, potu a férového zápolení". A naopak jsou mně osobně k smíchu i pláči národy či skupiny, které vedou chlubivé statistiky v dlouhodobém zisku medailí bez ohledu na pravidla, čest nebo doping.
Chci připomínat hodnoty, jež se nepočítají na počet rekordů při jedné olympiádě ani vylisovaných plíšků. Po zimní olympiádě a díky respektuhodným sportovním výsledkům lyžařky Ester Ledecké se nabízí paralela s jinou ženou a jejími „plíšky".
Ženou, jež zvítězila ve třech odlišných individuálních disciplínách na jedné olympiádě (a v šesti disciplínách při kvalifikaci) a krom tří medailí ještě ve všech třech překonala rekordy. Ve svém seriálu o slavných golfistech historie jsem před lety psal obsáhle o Mildred „Babe" Didrikson Zaharias.

Babe Zaharias celé desetiletí do roku 1954 dominovala ženskému golfu, přičemž dodnes nebylo nepřekonáno jejích 14 výher na LPGA v řadě (!). Mimo to, že byla vyhlášena druhou nejlepší sportovkyní století, získala též tři medaile na jedné olympiádě (1932 Los Angeles) ve třech odlišných disciplínách – dvě zlaté: běh přes překážky (světový rekord) a hod oštěpem (olympijský rekord). A na stejné olympiádě přidala stříbro ve skoku vysokém – mimochodem i v něm zvítězila (také utvořila rekord), ale rozhodčí ex post rozhodli o jejím odsunutí na stříbro aplikováním pravidla o dotyku tyče hlavou, které dnes ve skoku již neexistuje.
Ve stejném roce při olympijské kvalifikaci získala zlato v šesti odlišných disciplínách (překážky, oštěp, skok vysoký, vrh koulí, skok daleký, hod krikeťákem), když se zúčastnila osmi z celkem deseti. „Závodně" hrála také baseball, basketbal, kulečník, biliár, boxovala a dvacet let byla světovou ženskou golfovou jedničkou. A až do 2003 před Annikou Sörenstam jedinou ženou, která se v golfu výsledky, nikoli sponzorskou výjimkou, dorovnala mužům a smazala rozdíl mezi pohlavími.

Pokud si pamatuji, tak při tehdejších závodech mezi disciplínami utíkala, aby stihla start další disciplíny. A bojovala i jinou, skutečnou hru... O „Babe" Didrikson Zaharias jsem v seriálu (též o držitelích různých vítězstvích především těch životních jako Bobby Jones, Francis Quimet, Ben Hogan, otec a syn Morrisovi, Seve Ballesteros a Harvey Penick) psal vícekrát a stále mne fascinuje... Jak začala s golfem a už rok po olympiádě odpalovala až tisíc míčků denně bez rukavice s rukama do krve. Jak už s vývodem kvůli opakované rakovině tlustého střeva krátce před svou smrtí vyhrála ve 45 letech golfové US Open. Byť své poslední.

Čest všem, kdo zvítězili na stejné akci světového významu (lhostejno zda v létě či zimě) v odlišných individuálních disciplínách, stejně jako čest všem, kteří nezapomenou adekvátní respekt k opravdovým i medailovým výsledkům všech, kdo žili dávno před námi. Ve větě ze zmíněné divadelní hry Bertolda Brechta totiž po slovech „nešťastná země, které nemá hrdiny" následuje polemická replika: „Nešťastná spíš ta země, která hrdiny potřebuje."

Převzato z časopisu GOLF 4/2018


Související články:
Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
350 Kč,-

Zahájen prodej voucherů 1fee2hráči na sezonu 2025, které umožňují na vybraných hřištích ve vymezeném čase po uhrazení jednoho fee hru dvěma hráčům. S ...