Belohuby-JanHlasitý zpěv a golf? Ani omylem! Viděl snad někdo někdy, aby se v souvislosti s golfem – snad mimo hymny při mezinárodních akcích – hlasitě zpívalo, či dokonce aby spontánně zpívaly davy? Já myslím, že zpěv naopak potřebujeme, speciálně jedné písně.

Znáte příběh, když v kolébce golfu zazněla ve skotštině Will Ye No' Come Back Again?, spontánně zpívaná mnohatisícovým davem? Možná emočně nejvypjatější zážitek golfové historie. A při něm největší golfista všech dob a nejpamátnější hřiště na světě. Byl bych rád, aby si song měli důvod zazpívat milovníci golfu a diváci. Pokud by se její motto splnilo, tak budeme mít důvod se na golf dívat.

Golfové děti dnes vzory nemají, doba, kdy většina mládenců měla na stěně obrázek Tigera Woddse a holčičky Anniku Sörenstam, je pryč. Stejně tak skončila doba postav typu Arnolda Palmera, Jacka Nicklause nebo i Sevea Ballesterose. O současných nudných a nekoukatelných přenosech mužské i ženské PGA bez charismatických hvězd, nemluvě o občasných hrůzách typu golf na olympiádě (v ženské kategorii demotivující a nepůvabné „Asia Open"). Už dlouho nemá golf charismatickou tvář, která by fanatizovala davy.

Jeho talent se ve vesmíru až dosud neopakoval. Narodil se roku 1902 v americké Atlantě. Býval hodně nemocný, do pěti let nebyl schopen přijímat pevnou stravu. Golf se učil sám, v životě nedostal od nikoho výukovou lekci. Ve dvaadvaceti si vzal Mary Rice Malone a měli tři děti. Manželství vydrželo celý život, rodina pro něj představovala nejvyšší hodnotou. Golf nikdy nehrál pro peníze, z turnajů si nevzal ani korunu. Porážel všechny profesionály světa. Od 1923 do 1930 vyhrál 62 % národních mistrovství, kterých se zúčastnil. Takovou úspěšností se nemůže chlubit žádný golfista současnosti!
Na vrcholu, v necelých třiceti skončil roku 1930 s výkonnostním sportem. Začal se věnovat právnické praxi a dál rodině. Mimo hřiště popularizoval golf, vymýšlel organizaci turnajů, zavedl označení holí čísly, stejně jako červené číslovky pod par naproti černým, napsal stovky článků a několik knih, natočil první instruktážní filmy o golfu, pomáhal rozvíjet nejslavnější turnaj světa – americké Masters – na počest St. Andrews, které miloval. Bobby Jones byl pokorný, neokázalý muž.

Mimo soutěže se poté Bobby snažil až do 1947 hrát jako host. Od roku 1947 už ze zdravotních důvodů nemohl, turnajů či „svého" Masters se kvůli pokračujícímu ochrnutí účastnil pasivně, upoutaný na kolečkové křeslo. Ve věku 46 let mu totiž diagnostikovali degenerativní onemocnění centrálního nervového systému.
Když se roku 1958 do Skotska vrátil na kolečkovém křesle jako kapitán Spojených států, obdržel čestné občanství města. Miloval St. Andrews, Skotsko naopak milovalo jeho. Při Open 1921 zde zvedl míček a jedinkrát v životě vzdal.

Jeho fenomenální návrat roku 1927 znamenal rekord Open. Starobylý slavný skotský chorus dnes v obecné angličtině Will You Do not Return Again (Nevrátíš se znovu?), původně chorál popisující dobu bojů o nezávislost Skotska, se v průběhu staletí stal písní „rozloučení". Obecně vyjadřuje „touhu po nedosažitelném". Po ceremonii posadili Boba na elektrické křeslo. Lidé začali spontánně zpívat Nevrátíš se znovu? Americký golfový novinář Herbert Warren zaznamenal, že až po deseti minutách byl někdo schopen mluvit klidným hlasem. Bobby, připoután na kolečkovém křesle, se už nikdy nevrátil...

Komu byste vy dnes zazpívali Nevrátíš se znovu?, aby se na golf opět dalo dívat?

Převzato z časopisu GOLF 1-2/2018


Související články:
Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
350 Kč,-

Zahájen prodej voucherů 1fee2hráči na sezonu 2025, které umožňují na vybraných hřištích ve vymezeném čase po uhrazení jednoho fee hru dvěma hráčům. S ...