Žijeme ve věku stablefordu a sledování statistik. Ti soutěživější z nás mohou zažívat ze hry na rány doslova ponorkovou nemoc! „Hraješ proti hřišti a proti sobě samému. Ne proti nikomu konkrétnímu, ale proti celému startovnímu poli." Taková klišé zabíjejí. Hrajeme jen proti pochybnostem o sobě a vnitřním běsům, řekl by klasik. Tichý a klidný golf, kdy HCP přes 20 zahleděn sám do vlastní bitvy se sebou i s vesmírem, pak bývá pěkná nuda. Žádný testosteron, žádný estrogen. Nic vzrušivého, nic, nač si vzpomenete večer, natož druhý den ráno. Nic, co vás při starostech nakopne zpět na cestu k radostem z prostých věcí života!

„Mohl jsem na třináctce zahrát birdie, ale nakonec to bylo easy bogey," unisono desítky majitelů bagů po hře melou totožné monology. Tato z pohledu vesmíru naprosto zbytečná tvrzení zajímají ovšem pouze jejich autory. Věty typu „hrál(a) jsem 36 stejblů" by měly být v encyklopediích uvedeny jako nejzbytečnější, nejnudnější a nejméně sexy výroky lidské historie, golfu nevyjímaje!

Přitom i poměrně nesoutěžní hra pro výlučně rekreační účely či zábavu může být opepřena snadným receptem zábavy. Může přinést větší než malé množství drobného napětí, vybičovat jinak zdegenerovaně nesoutěživé jedince k pocitu, že určité poměřování je i zdravé a vede k pokroku. Motivovat k přesvědčení, že každý z nás může zahrát ránu, která protistranu ohromí. Vydolovat úder, o kterém nevěříme, že v nás ještě je.
Ano: jamkový formát! Tedy původní formát předtím, než golfující lidstvo zblblo počítáním na rány, metry, GIR a statistikami. Zapomínaný, neprávem opomíjený formát.

Jamkovku můžeme hrát ve dvojicích, trojicích nebo čtveřicích. Věta „hraju výlučně na číslo" totiž nemusí být vždy metou. Jamkovku můžeme hrát i tehdy, kdy víme, že kvůli počasí neuhrajeme celé „velké" kolo. V zimních měsících nebo když z časových důvodů nedáme pětihodinový boj. Jamkovku můžeme hrát i na devítijamkových hřištích včetně neznormovaných. I na těch, která mají jen zimní greeny nebo nemají otevřeny všechny jamky. Donutí nás to hrát hned od první rány.
Mimochodem přesně na tohle poukazovali mistři a mistryně klubů na jamky při republikovém jamkovém šampionátu hraném na kratším hřišti ve Staré Boleslavi u Prahy. To má spíše „lázeňskou" pověst, byť kvalitou i rychlostí greenů patří k nadstandardu, ale právě zde ti nejzkušenější říkají: „Tady i při rozdílu hendikepů nelze vypustit ani první jamku. Prát se se soupeřem musíte hned od první rány."

„Prát"? Prát se na golfu? Ale ano! Ne – golf není a nebude kontaktní sport. Golf není ani fotbal s jeho filmováním, natož plně kontaktní box. Nikdo v golfu nekouše jako Uruguayec a „kanibal" Suarez při fotbalovém MS v Brazílii. Též se v golfu nikdo nesnaží místo birdie uhryznout soupeři ucho jako při památném boji v roce 1997 o titul MS v boxu mezi Tysonem a Hollyfieldem. Přesto napínavá golfová jamkovka může být docela „maso a krev"!

Do prezentace bych to napsal asi toto: 1. Víc se bavit i soutěžením s přáteli a rodinou a zažívat lidské momenty proher a vítězství, 2. nebýt jen soustředěný na dlouhodobé statistiky ran a greenů v regulaci. Ale pro emočně vnímavé bych to naformuloval: Hrajte, sakra, jamkovku pro zábavu a napětí častěji než dosud. I na méně jamkách, při menším množství času. I ve trojici (jeden proti dvěma) nebo foursome (střídáte se v úderech). Zažijete napětí, jaké při stablefordu odeznívá.

Takže si dejme pro (pod)zimní kola cíl: „Vyprdnout se" na hendikep a při nejbližší jamkovce zvítězit alespoň o dvě! A v nejhorším...: Ukousněte soupeři na druhé devítce ucho!

Převzato z časopisu GOLF 10/2014
Text: Jan Bělohubý

Související články:

Jan Bělohubý: Když ženy a muži vítězí, v životě i na olympiádě Už vícekrát jsem psal parafrázi věty divadelní hry, kde jedna postava vytýká zbabělci: „Nešťastná země, kt... Jan Bělohubý: Komu byste zazpívali Will No' Come Back Again? Hlasitý zpěv a golf? Ani omylem! Viděl snad někdo někdy, aby se v souvislosti s golfem – snad mimo hymny p... Jan Bělohubý: Golfové vdovy a celebrity versus golfové páry a rodiny Nazval bych golf primárně „rodinným" sportem, ne nepodobným sektě. Sportovně, ideově i marketingově. Golfi... Petr Nič: Chci opět vyhrávat! Bývalý vícenásobný mistr republiky i několikanásobný šampion české PGA Petr Nič odmítl antidopingovou kont... Petr Uhlík: Stále si myslím,že golf má trochu bolet Nepochybně ten pocit znáte. Nevěřícně zíráte na svoji skóre kartu a marně se snažíte pochopit, co se v uplynu... Jan Bělohubý: Čeká olympiádu golfová ostuda? Nebo čeká golf ostuda olympiády? Nemine krátký čas, aby se z olympiády oficiálně neodhlásil někdo z mužské světové špičky. Začal to Adam Sc... Jan Bělohubý: Sázíte se? Tak to je dobře! O kolik? Dát moc, anebo málo soli či zázvoru učiní jídlo spolehlivě zkaženým: buď bez chuti, nudné a mdlé,... Jan Bělohubý: „Zlevnit fee můžeme vždycky" vede do pekel! Česká hřiště jsou extrémně nominálně drahá! Navíc kvalitou ani službami neodpovídají poplatkům. Nepřiměřen... Česká píšťalka na evropských greenech O českém a také „evropském" rozhodčím Michaelu Jonovi já i naše golfová obec víme hlavně oficiálnosti: je ... Holky, nebo kluky? Koho z Čechů nejraději sledujete? V rámci přípravy tohoto článku jsem si udělal soukromou anketu mezi desítkami známých....