Belohuby-JanŽijeme ve věku stablefordu a sledování statistik. Ti soutěživější z nás mohou zažívat ze hry na rány doslova ponorkovou nemoc! „Hraješ proti hřišti a proti sobě samému. Ne proti nikomu konkrétnímu, ale proti celému startovnímu poli." Taková klišé zabíjejí. Hrajeme jen proti pochybnostem o sobě a vnitřním běsům, řekl by klasik. Tichý a klidný golf, kdy HCP přes 20 zahleděn sám do vlastní bitvy se sebou i s vesmírem, pak bývá pěkná nuda. Žádný testosteron, žádný estrogen. Nic vzrušivého, nic, nač si vzpomenete večer, natož druhý den ráno. Nic, co vás při starostech nakopne zpět na cestu k radostem z prostých věcí života!

„Mohl jsem na třináctce zahrát birdie, ale nakonec to bylo easy bogey," unisono desítky majitelů bagů po hře melou totožné monology. Tato z pohledu vesmíru naprosto zbytečná tvrzení zajímají ovšem pouze jejich autory. Věty typu „hrál(a) jsem 36 stejblů" by měly být v encyklopediích uvedeny jako nejzbytečnější, nejnudnější a nejméně sexy výroky lidské historie, golfu nevyjímaje!

Přitom i poměrně nesoutěžní hra pro výlučně rekreační účely či zábavu může být opepřena snadným receptem zábavy. Může přinést větší než malé množství drobného napětí, vybičovat jinak zdegenerovaně nesoutěživé jedince k pocitu, že určité poměřování je i zdravé a vede k pokroku. Motivovat k přesvědčení, že každý z nás může zahrát ránu, která protistranu ohromí. Vydolovat úder, o kterém nevěříme, že v nás ještě je.
Ano: jamkový formát! Tedy původní formát předtím, než golfující lidstvo zblblo počítáním na rány, metry, GIR a statistikami. Zapomínaný, neprávem opomíjený formát.

Jamkovku můžeme hrát ve dvojicích, trojicích nebo čtveřicích. Věta „hraju výlučně na číslo" totiž nemusí být vždy metou. Jamkovku můžeme hrát i tehdy, kdy víme, že kvůli počasí neuhrajeme celé „velké" kolo. V zimních měsících nebo když z časových důvodů nedáme pětihodinový boj. Jamkovku můžeme hrát i na devítijamkových hřištích včetně neznormovaných. I na těch, která mají jen zimní greeny nebo nemají otevřeny všechny jamky. Donutí nás to hrát hned od první rány.
Mimochodem přesně na tohle poukazovali mistři a mistryně klubů na jamky při republikovém jamkovém šampionátu hraném na kratším hřišti ve Staré Boleslavi u Prahy. To má spíše „lázeňskou" pověst, byť kvalitou i rychlostí greenů patří k nadstandardu, ale právě zde ti nejzkušenější říkají: „Tady i při rozdílu hendikepů nelze vypustit ani první jamku. Prát se se soupeřem musíte hned od první rány."

„Prát"? Prát se na golfu? Ale ano! Ne – golf není a nebude kontaktní sport. Golf není ani fotbal s jeho filmováním, natož plně kontaktní box. Nikdo v golfu nekouše jako Uruguayec a „kanibal" Suarez při fotbalovém MS v Brazílii. Též se v golfu nikdo nesnaží místo birdie uhryznout soupeři ucho jako při památném boji v roce 1997 o titul MS v boxu mezi Tysonem a Hollyfieldem. Přesto napínavá golfová jamkovka může být docela „maso a krev"!

Do prezentace bych to napsal asi toto: 1. Víc se bavit i soutěžením s přáteli a rodinou a zažívat lidské momenty proher a vítězství, 2. nebýt jen soustředěný na dlouhodobé statistiky ran a greenů v regulaci. Ale pro emočně vnímavé bych to naformuloval: Hrajte, sakra, jamkovku pro zábavu a napětí častěji než dosud. I na méně jamkách, při menším množství času. I ve trojici (jeden proti dvěma) nebo foursome (střídáte se v úderech). Zažijete napětí, jaké při stablefordu odeznívá.

Takže si dejme pro (pod)zimní kola cíl: „Vyprdnout se" na hendikep a při nejbližší jamkovce zvítězit alespoň o dvě! A v nejhorším...: Ukousněte soupeři na druhé devítce ucho!

Převzato z časopisu GOLF 10/2014
Text: Jan Bělohubý


Související články:
Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
6000 Kč,-

Set želez Exotics EXi (5–PW), shaft UST Mamiya 40 F3 (flex R). Tradiční tvar, menší offset, maximální kontrola i délka. Skvělý poměr cena/výkon! ...