silherovice1„Pojedete po dálnici přes Ostravu, až na konec, pak zahnete do Polska, po tři sta metrech je semafor, na něm doleva a asi po šesti sedmi kilometrech jste u nás." Tak mi popsal nejlepší příjezd na šilheřovické hřiště jeho generální sekretář Pavel Pniak.

Navigace je navigace, samozřejmě jsme ji měli zapnutou, ale bylo to přesně, jak řekl. Hranice jsem si nevšiml, jen se změnily nápisy, a stejně nenápadně jsme vjeli zpátky k nám. Pak už dlouhá zeď po levé straně silnice a vjezd na parkoviště u dost velkého jezírka, u něhož stojí i klubovna.

Kousek historie
Většina českých a moravských hřišť je tak mladá, že mít nějakou historii ani nestihla. Tady to neplatí. Šilheřovické hřiště postavili už před 42 lety, je třetí nejstarší osmnáctkou v České republice a první na Moravě. Myšlenku dovést golf na Ostravsko pojal za svou jako první Jan Cieslar, významný hráč své doby. V pátrání po vhodné lokalitě se spojil s ostravským primátorem a z několika možností vybrali anglický park u šilheřovického zámku.
Odvážná volba: park je úžasný, je zapsán jako nemovitá kulturní památka a je zařazen i do evropské soustavy NATURA 2000. Založil ho Friedrich z Eichendorfu před téměř dvěma sty lety, pak ho přebudovali další vlastníci, Rothschildové. V současné době patří velká část pozemků parku TJ Ostrava.
Park je plný velikánských stromů, převažují duby, jasany a lípy, ale je v něm i spousta dalších vzácných dřevin, které dřívější vlastníci nashromáždili z celého světa. Ideální místo pro procházku ve dvou, pro tichou meditaci, ale i pro golf. Nenajdeme mnoho tak důstojných prostředí, ve kterých se golf usídlil. Vrostl sem a po 40 letech symbiózy sem zapadá zcela organicky.

Ano, běží to, už je to 40 let! Přesněji – park byl zaměřen v roce 1968, pak projekt, hned zahájení stavby – všechno enormním tempem, takže už na podzim 1970 se zde hrál první ročník „Ostravského turnaje". Tím byl slavnostně zahájen provoz hřiště. Stavělo se tehdy všelijak: památný je třeba barter, kdy nejmenovaná zubařka dobře spravila nejmenovanému řediteli nejmenované stavební firmy zuby a spokojený ředitel poslal na stavbu čtyřicet náklaďáků materiálu. Jinými slovy řečeno, nechybělo nadšení...
Při výstavbě nedošlo k významným přesunům zeminy a modelování terénu; jednak to kvůli stromům nešlo, ale ani to nebylo potřeba. Celý park, zabírající necelých 100 hektarů, je jen mírně zvlněný, žádné zlomy a skoky terénu, změny sklonu svahů jsou velmi mírné a osmnáctka se sem dala pěkně umístit.

silherovice2Stromy, stromy, stromy
Když jsem před osmi lety začal hrát golf, slýchal jsem o „Šilhéřkách" často. Můj akční rádius se omezoval na Brno, ale pokročilejší spoluhráči tam jezdili, například na kurzy, jejichž náplň, zejména večerní, byla pověstná.
O něco později jsem se tam objevil i já, hráli jsme seniorské mistrovství družstev v jamkovce. Mám v živé paměti ty rány, které se rozléhaly parkem, když někdo napálil míček do stromu. Čím větší strom, tím víc je to slyšet, tvrdili mi zkušenější borci. Něco na tom být může...
Trefit tady strom není těžké. Se svými velikými větvemi, sahajícími skoro až k zemi, vstupují často do hry i tehdy, když nestojí přímo na ferveji. Ovlivňují směr rány, strach z nich vede často vaše ruce jinam, než byste mířili, kdyby tam stromy nebyly. Ale spousta stromů je ve hře přímo, jsou i na fervejích. S těmi je potřeba se vypořádat, hrát nízkou ránu, hrát vrchem, hrát zatočené údery... Stromy zde vysloveně předurčují taktiku. Vzepřít se nelze...
Někdy před čtyřmi či pěti lety se začalo říkat, že stav osmnáctky se zhoršil. TJ Mittal mu nedávala tolik, kolik bylo na kvalitní údržbu potřeba, hřiště bylo po záplavách měsíc uzavřeno, restaurace byla půl roku mimo provoz, vznikl spor o pozemky... V okolí mezitím vyrostlo několik nových hřišť, vzrostla konkurence, nebo řekněme, zvětšila se možnost vybrat si, kde hrát. A zájem hráčů se vždycky odvíjí od kvality hřiště.

Nová etapa
Od 1. ledna loňského roku došlo v Šilheřovicích k zásadnímu obratu. O hřiště a park se začal starat Park Golf Club Ostrava, a to včetně ekonomiky. Změna přispěla k silné aktivizaci klubu, prezidia a potažmo těch, kdo se o hřiště a klub starají. Nastoupil nový manažer, zmíněný Pavel Pniak. Celý tým včetně provozu se vrhl do práce s cílem dostat hřiště zpátky na pozici, která mu kdysi náležela.
Letos posílili o zkušeného greenkeepera Miroslava Juhaniaka, který přišel z Kravař. V roli jakéhosi greenkeepera supervizora působí Jaroslav Pavelčák, člověk mající velké zásluhy o hřiště v minulosti a v zásadní míře od loňského roku – zná tady každý koutek. Osm greenkeeperů není nic proti 70 zahradníkům, které tady mívali Rothschildovi, ale jejich činnost je i tak hodně vidět. Klub se pustil do práce na mnoha místech zároveň, ještě víc je plánů, co je potřeba udělat dál.
Na pořadu dne je přestavba odpališť, ta byla budována na ne vždy solidním podkladu. „Když tam hrábneme, někdy najdeme cihly a jiný stavební materiál," dodává Pniak. Proto bude oprava větší a je potřeba ji udělat mimo sezonu. Ale plánuje se i oprava historických památek, jmenovitě zámecké ohradní zdi a Neptunovy fontány na ferveji první jamky, na kterou chtějí získat peníze z nadací a darů podnikatelů.

Pokud si pamatuju, bylo při mé první návštěvě hřiště po stranách některých fervejí dost zarostlé, hledávalo se. Zaslechl jsem historku z té doby, která se váže k osmé jamce a vyprávěl mi ji přímý účastník, když jsme teď tu jamku hráli.
Jeho spoluhráč ve flajtu, hokejista, jehož jméno mi nechtěl prozradit, zahrál dobrou první ránu, druhá se mu ale nepovedla, míček skončil vpravo v půl metru vysokém býlí a trávě. Borec se rozčilil, práskl holí o zem, ta se ohnula, zkusil ji narovnat, zlomil ji. Pak šel hledat míček a našel ho v hratelné pozici, přestal zuřit, zahrál – a zase úplně jinam než chtěl. Tu druhou hůl přerazil o strom, nechal bag na místě a trvalo několik let, než se ke golfu vrátil.
Teď je v těch místech vysekáno, park je vlastně vysekaný skoro celý, skutečně parková úprava. Ferveje a greeny parádní, ale možná největší radost jsou rafy, sečené tak nízko, že je v nich míček většinou vidět z dálky. „Celý park postupně dostává zpátky podobu klasického anglického parku, ve stínu stromů je i v létě příjemný chládek, soulad staletých stromů s golfem je dokonalý."

Klubovna
Když se na začátku budování hřiště přestavovala původní budova oranžérie na klubovnu, museli odtud členové klubu mimo jiné brigádnicky vynosit tuny a tuny odpadu všeho druhu. Celá budova, jež patří spolu se zámkem, loveckým pavilonem a bazénem s Neptunovým sousoším k architektonickým dominantám areálu, byla ve zbědovaném stavu.
Klubovna sice 40 let dobře sloužila svému účelu, ale už „nestíhá", neodpovídá současným potřebám. I tady se chystají úpravy. Na klubovnu přímo navazuje krytá terasa, kam se po hře dokáže posadit celý velký turnaj, je tam kolem stovky míst. Z terasy se shlíží na jezírko, a odvážné plány počítají s možností vytáhnout terasu nad vodu! Dobře se tady jí, meníčka bývají jednoduchá, tak jak se to hodí po hře.

Zprávy o zlepšení kvality hřiště se rychle roznesly. Už loni došlo k prudkému nárůstu návštěvnosti, recepce napočítala těžko uvěřitelných dvacet tisíc odehraných kol! K tomu sice přispěli členové 20 kilometrů vzdáleného kravařského klubu, kteří měli zavřené hřiště a odehráli zde necelých 4 000 kol, ale i zájem odjinud a mezi vlastními členy hodně vzrostl.
Spokojení členové přitáhli další zájemce, přibylo asi sto lidí. Přesto se klub snaží o další nábor, což v této době není lehké. Nedávno byla v médiích silně prezentována akce, při níž mohou zájemci získat plné členství za pouhé dva tisíce korun! Přesně to zní tak, že kdo si koupí členství na letošní rok za 15 tisíc, může si plné členství od roku 2013 přikoupit za dva tisíce.
Do týmu přibyla Sylva Michálková, extraligová hráčka. Kromě role marketinkového a sportovního manažera se věnuje tréninku dětí a jejich náboru. A přes děti dnes přichází do klubů snad nejvíc dospělých hráčů, to platí obecně, ale i zde.

Na hřiště!
Když se neznalý hráč postaví na odpaliště pětiparové jedničky, většinou nestačí zírat. Přesně uprostřed ferveje obrovský jasan, nedaleko za ním kašna o průměru aspoň patnáct metrů. Strom se dá obehrát zleva, zprava nebo přes, ale spousta ran končí chtě nechtě v jeho listoví. Další rána míří přes vyvýšený hřbet někam doprava, kde tušíte pokračování ferveje. Ale green je ještě hodně daleko. Spletitá jamka, znalost hřiště a vyzkoušená taktika tu představují výraznou výhodu. Odejít odtud občas s osmičkou není žádná ostuda.
Pak to vede dvěma lehčími jamkami k dlouhému tříparu, od něj zase zpět. Následuje několik jamek v nejnižší části hřiště, hned šestá je pořádně dlouhá a je na ní několik stromů, které hráče nutí myslet. S course managementem stylu prásk prásk se tady uspět nedá.
Lehký třípar nás dovede k osmičce, na níž se udála vzpomínaná hokejová příhoda. Dnes je to vysekané doširoka, ale stromy snad ještě povyrostly, jestli je to u stoletých velikánů vůbec možné. Od jejího greenu se otevře velká plocha se solitérními stromy, poprvé je vidět na několik jamek zároveň. Veliká, maličko nakloněná plocha září světlou zelení, z dálky to všechno vypadá jako jedna velikánská fervej.
Jedenáctá jamka vede ve své druhé části mezi snad největšími duby, jaké jsem kdy viděl. Kmeny, které určitě neobejme ani celý flajt, větve skoro k zemi, stromy jsou rozestaveny tak, jako by zahradníci věděli, že se tady jednou bude hrát golf, a chtěli to pánům hráčům pořádně ztížit. Dá se jít po úzké ferveji levým obloukem, nebo odvážně zamířit nízkou ranou přímo mezi těmi velikány, ale jamka je tak i tak dost daleko a green nevyzpytatelně skloněný.
Lehce modelované greeny se tady střídají s rovnými, málokdy se dá odhadnout, co vás čeká. Proti minulosti se greeny velice zlepšily, jsou ve skvělé kondici a rychlé tak akorát.
Čtrnáctka do kopce, dost těžká, zvlášť z bílých je odpal úzký. Tady se po levé straně hledávalo ve křoví a podrostu, který už tady dnes není. O bílém odpalu patnáctky platí totéž, hrajete z úzkého lesního průseku. Z bílých je několik jamek úplně jiných než z obvyklých žlutých: kromě jmenovaných to platí hlavně o devítce a jedenáctce, kde si musíte dojít přes můstek na ostrůvek a odpalujete přes vodu.
Patnáctka je esovitě zatočený pětipar, počítají ji za nejtěžší, ale nějakou mimořádnou obtížností nevyniká. Větší problémy dělá hráčům nenápadná předposlední jamka, rovná, tváří se jakoby nic, ale není široká a stromy po stranách se postarají o nepřesné míče. Osmnáctka je pohodová, před greenem je sice velký bankr, ale je tak příznivě tvarovaný, že se z něj velmi dobře hraje.

Pak si sednete na terase klubovny, temná voda jezírka pod vámi se ani nepohne, dáte si fazolovou polévku a zapékané těstoviny, i s pivem za to zaplatíte stovku a necháte v sobě doznívat pocity z těch vznešených zelených obrů, v jejichž společnosti je pobyt tak příjemný.

Text a foto: Ivo Doušek
Převzato z časopisu Golf 7/2012


ŠILHEŘOVICE
Adresa: Dolní 412, 747 15 Šilheřovice
Tel.: +420 595 054 144
Web: www.golf-ostrava.cz
Email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
GPS: 49°55'39,58" N | 18°16'33,14" E
Rok otevření: 1970
Počet jamek: 18 | Par: 72
Délka (m): 5 919 (bílá) | 5 742 (žlutá) | 5 304 (modrá) | 5 090 (červená)
Green fee: 1 000 Kč (po–čt) | 1 200 Kč (pá) | 1 300 Kč (so–ne, sv.)
Služby: driving range | chip & putt | výuka golfu | půjčovna vybavení | pro shop | klubovna | restaurace
Akceptace voucherů 1=2: pondělí–čtvrtek (8.00–11.50)

silherovice4


Související články:
Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
350 Kč,-

Zahájen prodej voucherů 1fee2hráči na sezonu 2025, které umožňují na vybraných hřištích ve vymezeném čase po uhrazení jednoho fee hru dvěma hráčům. S ...