Jon-MichO českém a také „evropském" rozhodčím Michaelu Jonovi já i naše golfová obec víme hlavně oficiálnosti: je jedním ze čtyř stálých (!) rozhodčích na evropské nejvyšší ženské profi LET – prostě on a tři Angličané! „Pískal" oba dva turnaje (ženský i mužský) profesionální evropské ligy u nás na Dýšině a Albatrossu. A jako řádný rozhodčí zažil „českou" premiéru na letošním ženském British Open – tedy jednom z pětice ženských majorů...

... nebo též víme, že léta fungoval i jako hlavní rozhodčí a ředitel turnajů české PGA. Že také vede uznávanou internetovou poradnu o pravidlech, že o golfu už patnáct let i píše či že společně s dalšími instruktory pomáhá školit české rozhodčí. Ovšem to jsou suše encyklopedické znalosti. Mně se ale o Michaelovi podařilo odkrýt i věci zásadnější!
Nemyslím tím jeho pohled na největší problém českého golfu v několika slovech o tom, proč častěji říkáme „máš dvě trestné", než „pomůžu ti", nebo co si přiveze český rozhodčí z ženského British Open! Ani co se mu stalo, když dal „dvě trestné" tehdejšímu premiérovi Mirku Topolánkovi! Podařilo se mi totiž z tajného zdroje investigativně zjistit, že Michael doma v pruhovaném drese rozhodčího i spí, že pruhy chtěl nasprejovat i kocourovi jménem FreeDrop, že nedávno chtěl ženě i dětem navzdory vyměnit rodinného kombíka za modrou buginu rozhodčích, že doma v koupelně má před vanou červené kolíky!

Taková otázka musí být první: Kolik jsi za aktivní život rozhodčího „rozdal" trestných ran? Víc profesionálům/profesionálkám, nebo amatérům?

Zajímavá otázka, abych se taky držel nějakých těch zažitých klišé... Víc jich určitě dostali amatéři, i když o ně není a nebyla nouze ani na profesionálních turnajích. Když se budu striktně držet slova „rozdal", pak jich stoprocentně padlo víc v amatérské části spektra. To spíš diskvalifikací bylo víc na profesionálních turnajích než na těch amatérských. Ale nechtěl bych z toho vyvozovat nějaké důsledky nebo snad navádět někoho k poměřování obou táborů.

Komu nejzajímavějšímu? A za co?

To je válec... Mezi mé nejzajímavější „klienty" patřil třeba Lee Scarbrow – známý swing-coach Iana Poultera a členky LET i týmu Solheim Cupu Angličanky Charlie Hull. Dalším byl Mirek Topolánek. Oba za hru z nesprávného místa. V prvním případě si hráč sám přišel pro konzultaci a já jsem jenom potvrzoval verdikt, v tom druhém případě jsem nestačil zasáhnout včas a musel jsem hráče upozornit, že výsledek na jamce, na které se zrovna nacházíme, bude o něco vyšší, než to na první pohled vypadá.

Hned to využijeme. Proč nás vůbec napadají „trestající" formulace „máš to za dvě" nebo se zajímáme o bulvární otázky typu: „Kolik jsi jich rozdal" a „Komu"? Proč víc nezdůrazňujeme základní ideu golfu, která jej odděluje od většiny módních sportů? A tedy, že rozhodčí má pomáhat, ne trestat. Nebo se mýlím?

Nemýlíš. A teď si přisadím já. Ani se mýlit nemůžeš, protože jsi jeden z certifikovaných rozhodčích ČGF. Mám radost, že to vidíš stejně jako já nebo Jirka Kubelík. Znám ale několik kolegů, kteří jsou nesví, když někoho nečapnou nebo když na turnaji nemají ani jednu diskvalifikaci. Myslím si, že to vždycky bude o nátuře každého rozhodčího. Někdo prostě je za odstřelovače, někdo chce spíš pečovat. Ta druhá role mi sedí mnohem, mnohem víc.

 Tvoje česká píšťalka pískala letos na ženském British Open, kde hrála i Klára Spilková. Byla to pro tebe taková česká premiéra... Vnímáš to tak, že je to v případě vás obou něco jako „český" úspěch?

Je moc fajn vidět Kláru na RICOH Woman's British Open, i když podruhé za sebou na tomto majoru neprošla cutem. Hrát tenhle turnaj je vždycky úspěch. A velký! Já jsem dostal svou nominaci někdy na konci dubna a byl jsem z toho úplně mimo. Dokud jsem neseděl na bugině při prvním průjezdu slavným Royal Birkdale, tak jsem tomu pořád tak nějak odmítal uvěřit. Vzhledem k tomu, že rozhodčí jsou na turnajích servisním prvkem pro hráče, o kterých to celé v první řadě je, tak bych hodnocení mé účasti chtěl nechat na golfovém prostředí. Ale nebudu pokrytec a řeknu, že se mi splnil sen, který jsem snil od první návštěvy mezinárodní školy R&A pro rozhodčí v St. Andrews. A to v rámci profesní „kariéry" neskutečně brzy.

Nějaký tvůj zážitek z ženského British Open? Co se tam můžeme naučit?

Atmosféra. Jednoznačně! Ta pokora, vzájemný respekt mezi všemi, jak mezi hráčkami navzájem, tak mezi organizačními složkami. Uvnitř jednotlivých týmů. Tak třeba turnaj řídí tři různé skupiny rozhodčích. Rozhodčí Ladies Golf Union, LPGA a LET. Bez respektu, nasazení a profesionálního přístupu by taková věc spadla jako domeček z karet za tři a půl vteřiny. A dále pak diváci a dobrovolníci. Nejerudovanější skupiny, jaké jsem kdy potkal. Atmosféra a respekt! Nejlepší odpověď, kterou mám.

Co tempo? Porovnáš s naším?

Honzo, všude stejné. Laura Davies bude prostě vždycky čekat od třetí jamky na každou svoji ránu, protože je neskutečně rychlá. Zatímco jiní hráči nebo hráčky mohou být napomínáni, trestáni, a stejně jim to nikdy nepůjde. Při Woman's British Open jsme chodili zhruba okolo 20 minut přes limit, což je naprosto normální. A vládne i všemocná televize a statisíce lidí u obrazovek – ředitel turnaje musí udělat všechno, aby skončil dle plánu, což může zahrnovat i těch dvacet minut přes limit. Na mužských túrách se často hledá a pak řešíš krkolomné pozice míčů po lesích a v roughu. To vyplývá z agresivního stylu. Ženy zpomalují z pečlivosti, nebo protože povětrnostní podmínky jsou vyčerpávající. Obecně můžu říct, že tempo hry je na LET velmi kvalitní.

Jaký je největší rozdíl mezi „vyspělým" tradičním evropským golfem a mezi českým?

Hmmm... Když to budu brát v porovnání s tím opravdu tradičním, tedy ostrovním v Británii, pak etiketa je něco, co tamní mají v genech a pod kůží, a nám se to tady nedaří. A hráčsky? Našim hrozně moc chybí herní zkušenosti zvenčí. Karty, hrát turnaje už před přestupem k profesionálům, zvykat si na tlak, prostředí. Hrát víc kol na linksech, v silné konkurenci. Je to můj osobní názor, byť jsem ho prezentoval už před lety i na sportovní komisi ČGF.

Jsme tvorové materiální – co sis z dámského Open přivezl?

Dvě trička a dvě fantastické mikiny, přičemž tu černou bych nejradši nosil pořád... Vzpomínky a díky ženě Ivaně, která působila na ženském British Open jako akreditovaná novinářka, taky spoustu báječných fotek. No ale nejvíc je určitě upomínkový „badge", vlastně markovátko vsazené do velkého kulatého těžkého kovového kruhu, po jehož obvodu jsou jamky, jejich pary a délky pro RICOH WBO 2014. Dostávali ho všichni rozhodčí. A pak vzpomínky, zážitky a obrazy v hlavě. A touhu vrátit se!

Jak se vůbec „píšťalka z českého greenu" dostane k rozhodování nejvyšší ženské evropské soutěže?

Nejdřív potřebuješ impuls. Pak praxi, abys zjistil, jestli tě to vůbec baví. Což je mimochodem fakt dost důležitý moment. Pak být ve správný okamžik na správném místě a další impuls. A zázemí. Protože kdyby žena Ivana a děti neměly tu toleranci, kterou mají, tak bych to dělat nemohl. Pro Ivanu, která profesionální golf ve všech jeho podobách miluje, je to taky možnost být mu velmi nablízku.
První impuls byl (a dodnes je!) „táta" mnoha českých rozhodčích Václav Janoušek. Praxí poté byly turnaje ČGF a hlavně těch 62 turnajů Czech PGA Tour a Pilsner Urquell Czech PGA Tour plus desítky dalších. Své sehrálo i místo a čas: pro mne jednoznačně UniCredit Ladies German Open před dvěma roky a moje osobní setkání se dvěma důležitými lidmi z LET.
Druhým impulsem bylo zjištění, že na to stačím, že jsem schopen i něco nového do týmu přinést. No a taky, že mi těch 36 hodin na cestě z Mission Hills World Ladies Championships v Číně na Lalla Meryem Cup v Maroku nikterak nevadí...

Jaké potřebuješ znalosti a praxi, abys byl – třeba poprvé jako žák, elév, adept – pozván jako pomocný rozhodčí do LET?

Žák – elév – adept zde neexistuje. Máš za sebou nějakou zkušenost, chuť dělat, je tu poptávka, pak jdeš rovnou na to. Není mezistupeň, „učňák" nebo střední škola. O tom jak výběrové to je, svědčí fakt, že jsme z celého světa čtyři rozhodčí. I když světa... třikrát Anglie a jeden Čech. Je to silně motivační. Nemáme smlouvy. Chceš dělat? Na sto procent? Jsi schopen a ochoten udělat i něco navíc? Jsi týmový hráč? Baví tě to? Pak si můžeš být jistý, že tě ředitelka Sport Departmentu pozve na další turnaje.

Jak se bude vyvíjet rozšíření „měřáků"? Budou se rozšiřovat laserové i jiné přístroje, nebo dojde spíš k omezení po vzoru „smetáků" (dlouhých patrů, zakázány k lednu 2016)? I když ty pravidla netvoříš, hypoteticky – pro co bys hlasoval?

„Smetáky" byly trochu jiná věc. Ale na měřáky mám velice vyhraněný názor. Jsem přesvědčený, že měřící přístroje – bohužel – budou čím dál víc rozšířené. Ale s argumentací, že lasery snad zrychlují hru, si na mě nikdo nepřijde. Jenže to je na jiný článek. Hlasoval bych i pro zákaz smetáků. Ale hlavně bych chtěl nechat lasery jen do určité úrovně, myslím tím pouze pro turnaje nižší sportovní hodnoty, v souvislosti s tím vyjasnit elektronická zařízení obecně a nechat hráče, ať si používají, co chtějí. Prostě aby se smazala ta nechutná šedá zóna u chytrých mobilů. A jsem čím dál víc pro zrušení amatérského statusu.

Jak se používá moderní technika třeba při uplatňování nároků, zjišťování souvislostí pro správné rozhodování na Tour v Evropě a při nejvyšších soutěžích?

Budu to brát jen podle zkušeností s Ladies European Tour a European Tour. Tady bez výjimky byla akceptována metodika R&A, tedy co je zachytitelné „naked eye" (já ten termín miluju!), tedy prostým okem, to je možné trestat. Tak třeba dvě trestné za budování pozice v bankru na poslední jamce třetího kola pro v tu chvíli vedoucí hráčku na RICOH WBO na základě televizního přímého přenosu a telefonického upozornění beru jako prima věc. Použití foťáku se silným objektivem pro identifikaci míče na palmě v Maroku, což jsem obšlehnul z americké PGA Tour, je určitě prima moment, kdy technika pomáhá hráči i rozhodčímu.

Proč profesionálové dostávají výrazně méně trestů a co to demonstruje?

Já bych trošku nesouhlasil a obecně bych to takhle neviděl. Oni dostávají méně těch „vynucených", kdy za nimi musí někdo dorazit a upozornit je, že něco provedli. Ale je to naprosto logické. Na všech profesionálních túrách, na kterých jsem měl možnost pracovat, je čest a poctivost základ všeho. Slovo FÉR tady prolíná všemi a vším, včetně rozhodnutí rozhodčích. Aby bylo vše co nejvíc fér. O to víc je vám pak zle, když slyšíte, jak se český profesionál chlubí tím, že si při EPD Tour nenapsal do karty trest, který mu dal rozhodčí.

Na jaká svá rozhodnutí nejvíc vzpomínáš?

Mám za sebou spoustu krásných rozhodnutí, kdy jsem hráči opravdu pomohl v rámci pravidel ze šlamastyky. Nejvíc si člověk pamatuje třeba taková rozhodnutí, jako bylo nedávno jedno z mých při LET ve Švédsku: TV věž, za ní Carin Koch, kapitánka Evropy pro Solheim 2015, s ní ve flightu Laura Davies a Trish Johnson a okolo asi tak pět set diváků. Ale i situací, které nebyly pro obě strany příjemné, bylo za ty roky dost.
Třeba jeden „ruling" z letošního Maroka, který jsme si dovezli až do recording zóny. S hráčkou jsem se v diskusi dostal až do hloupého bodu, kdy se snažila před odevzdáním karty svůj čin překroutit podle textu v Rozhodnutích. Byl jsem nadšený z okamžité reakce její zapisovatelky – ani mne nenechala promluvit a naprosto v klidu jí řekla, že lže.

Jakou jsi kdy udělal chybu?

Nejstrašlivější se mi stala na Zbraslavi při European Boys Team Championship 2011. Pod tlakem času a situace jsem rozhodl špatně, a Pravidlo 26-2 (o míči odehraném ve vodní překážce) si proto budu pamatovat do smrti. A moje ponaučení do budoucna? Půjčím si slova školitele Davida Rickmana z letošní Školy organizátorů turnajů a rozhodčích při R&A (TARS): „Rychlost je skvělá věc, ale přesnost je nadevše." Takže bych rád poradil všem rozhodčím – nikam nespěchejte, když si nejste jistí, nestyďte se zavolat kolegovi dřív, než plácnete hloupost.

Rozhoduješ nejvyšší ženskou evropskou soutěž, ale „pískal" jsi mimo jiné taky European Tour, Challenge Tour, European Senior Tour. Můžeš srovnat ženy a muže?.

Po těch zkušenostech, které mám mezi muži (od European Tour až po třetí ligu a klubové turnaje) i ženami od British Open po stejný level, musím říct jednu zásadní věc. Mužský golf je adrenalin, neustálý atak a – jak říká český playing PRO Ondra Lieser – šipky do greenu. Ženy hrají víc na doběh a s rozvahou. Tedy samo sebou výjimky existují! „Mužský" styl mají třeba Charlie Hull nebo Melissa Reid. Muži se dokáží „vyvařit" několikrát za kolo a rychle chladnou. U žen to chvíli trvá a už to musí být, aby je něco víc rozrušilo. Ovšem když k tomu dojde, nesou si pak citovou zátěž mnohem déle. Ale je to jen osobní názor a jsem zvědav, čemu teď budu čelit!

Můžeš čtenářům časopis Golf osvětlit, jak to máte doma s tím vaším pruhovaným kocourem? Proč se jmenuje FreeDrop a jak to dopadlo s výměnou auta za buggy?

Jasně. Jedno dementi za druhým. Pruhovaný není kocour, ale dres hokejového rozhodčího s mým jménem na zádech, který jsem dostal před mnoha lety od Kuby Čamka k narozkám a který se mnou po Evropě a LET cestuje jako talisman. Kocour se nejmenuje ani Mulligan ani FreeDrop (to neprošlo, stejně jako Driver nebo Hook), ale Barney, protože je legendární. Modré cabrio na European Tour mi nechtěli vyměnit, protože jim naše auto přijde být moc bílé a má střechu. Ty kolíky v koupelně jsou samozřejmě žluté!

Převzato z časopisu GOLF 10/2014
Text: Jan Bělohubý, foto: J. Slezák


Související články:
Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
350 Kč,-

Zahájen prodej voucherů 1fee2hráči na sezonu 2025, které umožňují na vybraných hřištích ve vymezeném čase po uhrazení jednoho fee hru dvěma hráčům. S ...