Pochází z Karlových Varů, kde se golfu snad ani nešlo vyhnout. Již několik let však bydlí v Praze. Před třemi lety dokončila bakalářské studium na FTVS, golfové trenérství, které vystudovala, ovšem prozatím nechává ještě na nějaký ten čas stranou. Jejím snem aktuálně zůstává kariéra profesionální hráčky.

Část vašeho golfového života patří na západ Čech, část Praze, ale v poslední době se nejčastěji vyskytujete na Slovensku. Kde je vaše momentální golfové doma?
Tuto otázku slýchám v poslední době často. Ke Slovensku mám hrozně blízko. Není to jen tím, že tam mám spoustu přátel, zbožňuji Bratislavu a golfové hřiště Penati. Nejdůležitějším faktem je, že tam žije můj nynější trenér, který je pro mě v podstatě součást rodiny. Takže bych řekla, že mé golfové doma je teď mnohem více na Slovensku než v Čechách.

Kdo vás ke golfu přivedl?

Na golf mě přivedli tenisté. Spousta chlapů od nás z oddílu hrála golf, pořád o něm mluvili. Byla jsem tak zvědavá, že jsem se neustále vyptávala, co je to ten golf vlastně za sport. A pár měsíců nato jsem definitivně vyměnila tenisovou raketu za golfovou hůl.

Přestože jste s golfem nezačala odmala, máte za sebou poměrně úspěšnou amatérskou kariéru, individuální i týmovou. Profesionální golf je však mnohem víc individuální. Jaký byl přechod k profesionálům?

Přechod byl mnohem složitější, než jsem si myslela. Najednou se vám změní pohled na golf. Spousta věcí je jinak než u amatérů. První rok byl opravdu hodně poznávací. Myslím, že mě taky ovlivnilo uvědomění si, že teď už nejde pouze o body do žebříčku, ale hraji o peníze. Pro mě přestup k profíkům znamenal nejen to, že najednou začnu sbírat prize money. Pokud jsem se chtěla stát Playing Pro, musela jsem změnit kompletně přístup ke golfu. Těch faktorů, na které jsem se potřebovala zaměřit, bylo tolik, že mi trvalo tak dva roky, než jsem dala všechno do kupy.

Umíte si život bez golfu představit? Kdybyste si z mnoha sportů nevybrala právě golf, ubíral by se váš život i tak cestou profesionální sportovkyně?

Určitě bych se sportu nevzdala. Nikdy. Naši mě k němu vedli odmala. Kdybych vydržela u tenisu nebo běžek, věřím, že moje jméno by bylo vysoko. Měla jsem talent pro tenis i lyže a i tehdy jsem tomu dávala všechno. Už je to pro mě ale minulost. Vždycky se snažím zaměřit se na tady a teď. Na to co dělám, ne co by bylo.

Co vám pomáhá dostat se do psychické pohody před turnajem a v jeho průběhu?

Do turnajové pohody mě hodně dostává meditace, kterou už dělám asi dva roky. Mám různá cvičení, která mi pomáhají uvolnit se, soustředit, dostat do klidu. Na turnaji si například velmi často, než jdu spát, pouštím videa o tom, jak funguje naše mysl, jak ovlivňujeme svým myšlením svět kolem nás... Pomáhá mi to nalézat „vnitřní klid". Věřím, že věci budou tak, jak mají být, a pokud tomu, co dělám, dávám sto procent, vrátí se mi to. Po těchto rituálech nechávám věci plynout a na nic netlačím. Snažím se držet svého „go with the flow".

Letos začínáte pátou sezonu mezi profesionály. Záměrně zmiňuji mezi profesionály, protože tady v Čechách jiná možnost než poměřovat své síly s muži v podstatě neexistuje. Přesto se po všechny roky umisťujete mezi druhou či třetí desítkou. Jaké to je nechávat za sebou poměrně velkou část svých „kolegů"?

Už pátou? Fíha, to letí! Mně vlastně ani nejde o pocit nechávat někoho za sebou. Bojuji především sama se sebou, ne s Péťou, Markem nebo Honzou... Jde mi o to, abych na každý turnaj přišla a byla lepší než v tom předchozím. To je můj hlavní cíl, ne porážet kluky. Ego už ke své hře dávno nepouštím. Je pravda, že loni od půlky sezony už se mi dařilo obsazovat i desítku nejlepších. A to je to, o co mi jde – progres.

Světový golfový život pro vás naštěstí představují čistě ženské turnaje. Máte za sebou za ty roky spoustu turnajů LET Access Series, což je předstupeň k vytoužené LET.

Jak jsem již řekla, chci u sebe každý rok vidět progres, protože pokud nevidím postup, znamená to, že jsem na hranici svých možností a výš už to nepůjde, což se rovná brzkému konci kariéry. Chci vidět, že se můj golf neustále vyvíjí a zlepšuje. A to momentálně vidím. Je to samozřejmě díky spoustě změn, které podstupuji. Chci věci měnit a zlepšovat se. Jít dopředu. Pokud bude potřeba přidat, tak prostě přidám ještě víc. Teď třeba po návratu ze soustředění podstupuji rozsáhlé zdravotní testy, kde se budeme zaměřovat na moji genetiku, suplementy, rozvoj síly a výkonnosti. Sport je podle mě věda, proto se snažíme jít poslední rok i trochu vědeckou cestou.

Loňský rok byl z hlediska výsledků prozatím nejúspěšnější. Dosáhla jste na své první top 10 na Access. Na kvalifikační škole přišel poprvé postup do final stage, zejména do jejího závěrečného kola, které jediné otevírá možnost k zisku jedné z 30 plnohodnotných karet na následující sezonu LET...

Ano, souhlasím. Sezona 2016 pro mě byla úspěšná. Nejde jen o umístnění na turnajích, ale udělala jsem i velký pokrok ve švihu a vůbec v celkovém přístupu a pohledu na golf. Zlepšit svůj průměr o pět ran na kolo za jeden rok je celkem dost. S Andrewem uděláme maximum, aby tato sezona byla ještě lepší. Všude tvrdím jednu věc – že jsem měla dobrou sezonu, je zásluha Andyho, ne moje. On byl ten člověk, který mi dal stoprocentní informace. Já je jen zpracovala a natrénovala. Kdybychom se nepotkali, asi bych už dnes v profesionální dráze nepokračovala. Celou dobu jsem to sváděla na hlavu, opravdu jsem si myslela, že jednoduše nejsem dostatečně silná po psychické stránce. Dnes vím, že moje největší chyba byl swing, nedokázala jsem se pod tlakem opřít o svůj švih. Když jsem ho nejvíc potřebovala, rozpadl se. Tak se golf hrát nedá, to víme všichni, ať jste průměrný golfista, začátečník nebo profík – není technika, nejsou výsledky.

Jak dlouho vám po posledním patu final stage trvalo srovnat se s faktem, že tentokrát „to" bylo tak blízko?

Jsem realistický člověk, takže emoce byly silné po turnaji, ale již druhý den jsem to přijala tak, jak to je. Věděla jsem, že kdybych si tam zasloužila být, kartu mám. Věřím v osud a tím pádem osud tomu tak chtěl, vše má své důvody a svůj postup. Někdo věci dostává v životě snáz, já určitě ne. Vždy jsem si musela vše tvrdě vybojovat, takže mi nezbývá nic jiného, než bojovat s chutí dál.

Na druhé straně si poprvé můžete díky vybojované, i když nižší, kategorii ke svému jménu psát „členka Ladies European Tour". Je to velká motivace k dalšímu tréninku?

Motivací je už pro mě hlavně samotná možnost hrát golf. Mít šanci cestovat, poznávat svět, nové lidi a kultury. To je obrovská motivace nepřestat. Jsem vděčná za každý den, kdy můžu jít běhat, cvičit, trénovat. Mám to v hlavě nastavené trošku jinak, nepotřebuji motivaci, abych dělala to, co miluji. Naučila jsem se milovat svoji práci a přijímat ji jako součást mého života. Proto se mi vstává každý den brzo ráno s chutí a s úsměvem.

Nižší kategorie zaručuje velmi omezenou možnost startů, takže předpokládám, že hlavní část sezony plánujete opět na LET Access Series?

Uvidíme, co sezona v podobě startu přinese. Přirozeně, pokud nebude jiná možnost, turnaje Access jsou samozřejmostí.

Loni jste si poprvé vyzkoušela i svět opravdu velkého golfu. Kvalifikaci na jeden z majorů ženské světové série. Boj o dvě postupová místa na Evian Championship nevyšel. Plánujete tedy pro letošek opět kvalifikaci na Evian či na Ricoh Women´s British Open?

Ano, chci se pokusit tím sítem projít. Protože věřím, že mám na to získat kartu aspoň na jeden turnaj. Jsem absolutně jiný hráč než vloni. Do této sezony nastupuji s velkou pokorou, ale zároveň s vírou ve vítězství. Můžete si říkat, že si protiřečím. Jak můžu být pokorná, když chci vyhrávat. Pro mě je to jednoduché – nepodcenit nic, udělat maximum, mít čistou hlavu a poté... touha vyhrát je na místě.

Nakolik vše doplníte domácími starty?

Ráda bych nějaké domácí turnaje kvůli svým sponzorům odehrála, ale nebude to moje priorita. Přednost mají turnaje v zahraničí.

Dříve jste i trénovala klienty. Existuje pro tyto aktivity ještě prostor, nebo se momentálně věnujete kariéře?

Teď jsem prioritou já. Možná mám před sebou poslední sezonu, kdo ví. Na trénování klientů mi, popravdě, nezbývá skoro vůbec čas. A pokud občas nějaký zbývá, dostávají přednost moji sponzoři a lidé, kteří mi nějakým způsobem v golfu pomáhají.

Když už jsme nakousli otázku trenérství. V průběhu golfového života jste vystřídala několik trenérů. Kdo korigoval vaše úplně první golfové švihy?

Byl to pan Karel Skopový senior a díky němu jsem také začala hrát golf. Kdyby nepřemluvil mé rodiče, nedali by mě na golf. Za to jsem mu neuvěřitelně vděčná. Vzal si mě pod svá křídla a vedl moje první golfové kroky.

Změnu švihu jste hlásila po přechodu k Aaronu McAdamovi, nastala změna i s příchodem současného kouče Andrewa?

Změna? Ano, ale spíše osudová, životní změna! Každý z mých předchozích koučů mi dal do golfového života něco hodně důležitého. Panem Skopovým počínaje přes Peterkovi a Aaronem McAdamem konče. Každý z nich mě na chvíli doprovodil na mé cestě a dal mi důležitou životní školu, bez které by to nešlo. Všechno beru jako proces, který má své důvody. Já tento proces nazývám osudem a osud mi „přihrál" do cesty přesně toho, koho jsem v tu danou chvíli měla potkat. A Andrew? Tento člověk není jen další, koho jsem měla potkat. Změnil můj golf, takže vlastně jeho příchod změnil můj život.

Stále je vaší nejoblíbenější holí drajvr? Nosíte v bagu plný počet povolených holí, nebo si vystačíte s redukovanější verzí?

Láska patří stále drajvru, ale pozor! Dalším favoritem se stává patr. Obrovský paradox. Patr, dříve jedna z holí, kterou jsem nesnášela a která mi kazila úplně vše! Dnes má přednost. A opět je to díky Andymu, respektive jeho patovacím koučovi Lee Sullivanovi, se kterým Andy už léta spolupracuje a který stojí za mým obrovským progresem v krátké hře.

Vyřadilo vás už někdy na delší dobu zranění, nebo se vám prozatím daří vybalancovat poměrně jednostrannou golfovou zátěž komplexní fyzickou přípravou?

Kdybychom se měli bavit o mých zraněních a zdravotních problémech, možná by nestačila celá stránka. Je to věc, se kterou bojuji celý život. V této chvílí se mi daří zdraví pod drobnohledem doktorů nějak korigovat, ale je to čím dál tím těžší. Pokud se jedná o věci, které mohu napravit fyzickou přípravou, dělám, co se dá.

Roky jste neměla stálého kedíka, což se nyní změnilo. Plánujete spolupráci i do budoucna?

Martin Konečný je a bude mým stálým kedíkem. Sedíme si lidsky, nasmějeme se spolu, zná mě dobře a hlavně tomu, co dělá, opravdu rozumí. Není důvod, abychom spolu dál nepokračovali.

Kdo další patří do týmu?

Můj tým je poměrně rozsáhlý. Trenéra Andrewa Malleyho, patovacího kouče Lee Sullivana i kedíka Martina Konečného jsme už zmínili. Manažerem je Petr Salbot, PR si vzala na starosti Andrea Ahmed. Spolupracuji s psycholožkou Ivou Moravcovou a s meditací mi pomáhá Wanda Vorlová. U kondičních tréninků si nade mnou vzali dohled Jan Šindelář a Mirek Fiala. A nemůžu nezmínit i MUDr. Jardu Větvičku. Uff, snad jsem na nikoho nezapomněla.

Končíváte při trávení svého volného času opět mezi golfisty, nebo relaxujete mimo golfový svět?

Řekla bych, že mimo golf nebo sport trávím maximálně tak desetinu svého času. Celý můj život se pohybuje v oblasti sportu. Mám pouze dvě velice blízké kamarádky, které nemají s golfem nic společného. Samozřejmě že mám i dny, kdy jdu do kina nebo se jen posadit s přáteli na kafe.

Na závěr trochu z jiného soudku. Jste člověk poměrně hodně aktivní na sociálních sítích, z nichž lze vyčíst i další dvě aktivity – focení a charitu.

Ano, to je pravda, charita patří k mým velkým srdečním záležitostem. Před třemi lety jsem se rozhodla, že i to bude jedna z mých cest. Mám k tomu hodně blízko, protože v mém okolí se vždy pohybovali lidé, kteří měli problémy (zdravotní, finanční, domácí násilí, roztroušená skleróza...). Vždy jsem byla člověk, který pomáhal lidem ve svém okolí, ale chtěla jsem pomáhat ve větší míře. Do budoucna je mým velkým snem mít svou vlastní nadaci.
A co se týká focení, vždy jsem měla sklony fotit. Když chcete být vidět i po mediální stránce, je to nedílná součást. Nedělám nic, co by se úzce netýkalo mého sportu. Jsem samozřejmě ráda, že mi nějaké nabídky chodí, je to rozšiřování podvědomí o mě samé, navíc toho mohu využít i pro pomoc nadacím. Poslední projekt byl můj vlastní kalendář pro rok 2017 a již teď plánujeme další na rok 2018. Letošní vznikl hlavně pro charitativní účely a podařilo se mi díky němu vybrat 20 000 Kč pro nadaci Victorie Velvet na týrané ženy. Vím, že to není velká částka, ale třeba to příště bude mnohem víc.

Nafocení kampaně na sportovní oblečení logicky navazuje na skutečnost, že takové firmy bývají i přirozenými sponzory sportovců. Kromě toho vás ale bylo možné vidět i jinde. V roce 2015 jste si vyzkoušela i účast v Miss Golf. Datují se nabídky k focení pro produkty či firmy zejména od té doby?

Jak jsem říkala, snažím se nedělat nic, co by nemělo smysl a přínos pro můj sport. Když se podíváte kolem sebe, skoro každý sportovec je dnes tváří nějaké firmy či produktu. Někdy to po vás vyžaduje sponzor, jindy to může být zajímavá finanční nabídka, která pomůže k zajištění sezony. Nabídky mi chodí už pár let. A Miss Golf? To byla spíše taková sranda, hec. Ale jsem ráda, že jsem si vyzkoušela i to.

Nejde nezaznamenat, že se více než intenzivně věnujete i několika charitativním projektům. Naposledy to byl MaRS – 24hodinový maraton s roztroušenou sklerózou. Existoval nějaký prvotní impuls, který vás k těmto aktivitám přivedl a podle čeho si je vybíráte?

Důvod, proč jsem se rozhodla věnovat i charitě, už jsem zmínila. A do budoucna ji chci určitě podporovat ještě víc. Aby se lidé více zajímali o to pomáhat druhým. Ráda bych se teď zaměřila na projekty spojené se zdravím. Sama jsem měla a mám velké zdravotní problémy s ledvinami a vím, jaká bezmoc je, když nevíte, co máte dělat. To byl asi ten moment, který ve mně vyvolal pocit, že tohle je ten správný životní směr. Pomáhat lidem. Snažím se rozšířit povědomí o daných nadacích a sociální sítě jsou jedna ze skvělých možností, jak k tomu přispět. Je dobře, že tyto možnosti dneska jsou. A podle čeho si vybírám? Je to jednoduchá rovnice. Musím vidět, že daná nadace to dělá srdcem, ne pro zisk. Ono je krásné, že spousta lidí chce mít nadace nebo podporovat charitu. Ale musí být bez postranních úmyslů zviditelňovat sebe. Charita se nedělá pro to, aby vás vyfotili fotografové, což si potom dáte na sociální sítě a necháte se plácat okolím po zádech, že děláte dobrou věc.

Převzato z časopisu GOLF 4/2017
Za rozhovor děkuje Ivana Jonová
Foto: Tristan Jones

STRUČNÁ VIZITKA
ŠIDERI VÁŇOVÁ
Od roku 2012 člen PGAC
Od roku 2012 členka LET Access Series
Od roku 2017 členka LET
2013 – 2. místo Akademické mistrovství ČR
2009–2011 – 1. místo extraliga družstev ČR
2008 – 3. místo v žebříčku Czech Golf Amateur Tour
2007 – 2. místo v žebříčku Czech Golf Amateur Tour
2006, 2007, 2009 – členka vítězného týmu Lady Abrahams Trophy

Související články:

Sandra Gal: Vyskočit si až pro major! Do světa profi golfu vstoupila po dostudování University of Florida. Hned na první pokus zvládla konce... LET, LPGA Tour: Britské Open s českou účastí Hned dvě české účastnice měl předposlední dámský major roku – Ricoh Women's British Open. Zatímco Klára S... Šideri Váňová: Když se koníček stane povoláním Druhá nejlepší česká golfistka pochází z Karlových Varů, ve svých osmadvaceti letech má vystu... Golf v Rakousku aneb Murtalský čtyřlístek Jihozápad spolkové země Štýrsko to nejsou jen alpské masivy nabízející skvělé lyžování v horských středi... LET: Klára Spilková titul neobhájila Česká zástupkyně na LET přesto potvrdila, že se jí v Maroku daří. Na Lalla Meryem Cup stoupala kol... Šideri Váňová získala kartu LET Dobrý výkon v posledním, tedy finálovém kole, dopomohl české profesionální golfistce Šideri Váňové k ... LET: Bitva o evropské karty graduje Zatímco většina hráčů a hráček se už připravuje na Vánoce, napilno mají golfistky bojující o kartu na Ladi... Q-School: Váňová i Hinnerová postupují do finále Hřiště Palmgolf v Marakéši bylo pro české barvy „zemí zaslíbenou". Jak Šideri Váňová, tak Lucie Hinnerová postoupily na tomto hřišti do finálové kvalifikační fáze na Ladies Euro... Jiří Novosad: Strategie úspěchu Možná si už ani nevzpomenete, kdy Pyšely poprvé otevřely své ferveje golfové veřejnosti. V tisku se ne... Dámské majory aneb Pět titulů k dosažení Grand Slamu Historie ženských majorů je stejně jako samotná historie ženského sportovního golfu mnohem kratší než její mu...