Novosad JiriMožná si už ani nevzpomenete, kdy Pyšely poprvé otevřely své ferveje golfové veřejnosti. V tisku se neobjevovala žádná bombastická prohlášení, otevření nedoprovázel žádný skandál. Hned od prvních dnů vše vypadalo tak nějak přirozeně, jako by zdejší krajinu zdobily golfové jamky od nepaměti. Nenechte se ale mýlit. Golf v Pyšelích slaví teprve páté narozeniny, a tak bylo o obsahu rozhovoru se zdejším generálním managerem Jiřím Novosadem předem rozhodnuto.

Byla pro vás letošní sezona nějakým způsobem přelomová?

Nemyslím si. V roce 2017 jsme zahájili pátou sezonu a plynule stoupající počet odehraných kol svědčí o tom, že se hřišti – jako jednomu z mála – daří dobře a že strategie, kterou jsme zvolili na začátku, byla dobrou volbou.

Prozradíte nám ji?

Nehledejte nic komplikovaného. Prostě jsme se rozhodli nabízet tu nejlepší kvalitu a najít rovnováhu mezi její úrovní a cenou. A jestli se nám to podařilo? Jsem přesvědčen, že ano. Svědčí o tom vzrůstající podíl hráčů, kteří se k nám opakovaně vracejí.

Kdy a jakým způsobem jste svoji cenovou politiku nastavovali?

Základní pravidla a strategii jsme nastavili již před pěti lety. Hned od začátku jsme se snažili vyvarovat spolupráce s virtuálními kluby, slevovými portály či zprostředkovateli prodeje zlevněných fee a poskytovat tak svým členům v hracím poplatku pevnou hodnotu, která není devalvována nevyváženými rozdíly.
Nechtěli jsme, aby se v jednom flightu sešel hráč, který zaplatil vstupní poplatek a roční fee, s někým, kdo si pořídil hru na stejném hřišti násobně levněji. Jsem přesvědčen, že takový člen by mohl mít pocit, že jsme ho okradli nebo se k němu přinejmenším nezachovali férově.

Opíráte se tedy především o vlastní členy?

Stejně jako ostatní i my se opíráme o tři základní pilíře, členskou základnu, fee hráče a firemní turnaje. Členskou základnu ale považujeme za nejvýznamnější. Až přijde zase nějaká krize, firmy ještě víc omezí výdaje na golfové turnaje a fee hráči přestanou chodit, budou to právě členové, kteří resortu zajistí jeho životaschopnost. A podle toho k nim přistupujeme.

Co si mám pod přístupem k členům představit?

V první řadě se snažíme ke svým členům přistupovat poctivě, a když už si u nás zaplatí hrací poplatek, chceme zajistit, aby měli k dispozici i prostor pro hru. Abych byl konkrétnější – protože většinu našich členů tvoří rodiny s dětmi, které chodí hrát především o víkendech, snažíme se na úkor volných hracích časů pro členy maximálně eliminovat turnaje, které obsadí hřiště na celý den.
Od začátku je naším cílem, aby členství v klubu nebylo jen formou předplacení možnosti hry na hřišti. Po pěti letech sklízíme ovoce osobního přístupu ke členům. Za ty roky se podařilo skutečně obhájit myšlenku, že hodnotou členství v klubu je i jeho společenský aspekt. Mnoho lidí zde navázalo nová přátelství a dnes už většina nových členů vstupuje do klubu na základě doporučení těch stávajících.

A k tomu určitě patří i hřiště. Plánujete i zde něco nového?

Naše hřiště má dvě obrovské výhody. Jednak že je hratelné téměř pro každého, za druhé je to fakt, že ani po pěti letech jsme v jeho designu neobjevili tak zásadní chyby, které bychom museli co nejdříve měnit.
A tak zatímco jiná hřiště přes zimu své jamky prodlužují, zkracují či jinak restaurují, my nic plánovat nemusíme. Vylepšujeme jen drobnosti, jež mají vliv na celkový pozitivní zážitek z návštěvy Lorety.

Například?

Vylepšujeme detaily, jako jsou toalety s tekoucí vodu nebo pitná voda na jamkách. Zvyšujeme komfort hráčů i negolfistů aplikací bezpečnostních sítí v místech, kde může dojít ke zranění kolemjdoucích. Jsem přesvědčen, že když přidáme dva tři nové bankry, hráč to ani nepozná, když hru ztížíme či zkomplikujeme výrazněji, radost většina hráčů – na rozdíl od dostupných toalet či vody – také nepocítí. Stále zkvalitňujeme i naše restaurační služby.

Dokážete u svých členů naplnit i případné sportovní ambice?

Jsem přesvědčen, že ano. Jednak u nás v minulých pěti sezonách působila Slavíček Golf Academy, kde pravidelně trénuje přibližně čtyřicet až pětačtyřicet dětí. Díky trenérům Jakubovi Važanskému a Báře Vejlupkové a jejich Puzzle Golf Academy ale umíme nabídnout i alternativy jak pro ně, tak pro dospělé. Jde o aplikaci amerických zkušeností, které si Bára přivezla z Floridy a které se nezaměřují jen na švih. Podstatou je skládačka techniky, psychologie a strategie, při níž není na prvním místě jak hráč švihá, ale jak funguje v reálu, jak vnímá úspěchy, jak neúspěchy, čeho chce dosáhnout... Myslím, že v tomto směru jsme jedineční.

Jedineční jste ale i ve svém přístupu k hendikepovaným golfistům. Jak vás toto spojení napadlo?

Se zástupci hendikepovaných golfistů jsme se potkali před čtyřmi lety v době, kdy jsme hledali nějaký charitativní projekt, se kterým bychom se mohli ztotožnit. Jejich program se nám líbil, měli už výsledky, a tak jsme se spojili. Vybudovali jsme tréninkové centrum, pořádáme turnaje, sbírky... K dispozici máme i paragolfer (vozík umožňující hru nepohyblivým hráčům), a protože je naše hřiště svým způsobem rovinaté, mohou si u nás hendikepovaní užívat plnohodnotný golf.

Co byste si přál – pokud byste měl tu moc – co nejdříve změnit?

V první řadě by to byl způsob komunikace o golfu. Všechny zainteresované skupiny (ČGF, kluby, provozovatelé hřišť, prodejci golfového vybavení, promotéři mezinárodních turnajů) mají stejný cíl. Růst členské základny, příliv nových hráčů a šíření pozitivních zpráv o našem sportu. V tomto si nijak nekonkurují, a pokud by se rozhodli dlouhodobě a koncepčně spolupracovat, věřím, že se pozitivní efekt v horizontu několika let dostaví.
Zatím si ale každý hraje na svém písečku. Vždyť oslovit se dá všech padesát tisíc golfistů během jediného dne, a to prostřednictvím sociálních sítí. Vezměte si například jarní vítězství Kláry Spilkové na LET, jak plíživě se zpráva šířila. Přitom pokud by existovala základní dohoda, že úspěchy našich hráčů a hráček nasdílí na svých sociálních sítích všechny kluby, nastal by okamžitý zásah ve stovkách tisíc (golfistů a jejich přátel). Obdobně by se koordinovaně mohly komunikovat další pozitivní zprávy o golfu („golf je prospěšný pro naše zdraví," „golf je sport na celý život,"...). Za minimální náklady by to byla cesta jak obracet veřejné mínění o golfu na naši stranu. Disponujeme obrovským komunikačním potenciálem, který ale zatím nikdo nepojmenoval a nesjednotil.

A v té druhé?

Odstranění disproporce mezi ceníkovou cenou, reálnou cenou a virtuální cenou. Dnes bohužel není neobvyklé, že koupíte green fee na 18jamkové hřiště, jehož ceníková cena je dva tisíce korun, za pouhou pětistovku. Když v tomto systému funguje hodně hřišť a větší počet hráčů delší období, není divu, že ztratí povědomí o skutečné ceně za hru, která odpovídá nákladům a přiměřenému zisku a která je u 18jamkového hřiště někde na půl cesty mezi oběma extrémy.
Nejsem apriori proti virtuálům či různým jiným prodejním platformám. Oni nedělají nic nezákonného. Jsou jen o krok před námi (hřišti) a dobře využívají současné situace, kdy je příliš mnoho hřišť a málo golfistů a kdy jsou některé resorty kvůli krátkodobému vylepšení cashflow ochotny pokřivit cenu svých produktů a tím vlastně i celého trhu. Smutné je, že si mnohdy tuto skutečnost ani neuvědomují, nebo si ji nechtějí připustit.
Náprava nebude jednoduchá, není však nereálná. Golf není v ničem specifický. Podobným obdobím si díky slevovým portálům prošla většina služeb. My se dnes musíme spíš naučit s nimi žít, porozumět tomuto fenoménu, zkvalitnit služby a nabídnout ceny, které odpovídají jejich úrovni. Zkrátka se znovu postavit na vlastní nohy.

Převztao z časopisu GOLF 10/2017
Za rozhovor děkuje Josef Slezák; foto: archiv Jiřího Novosada


Související články:
Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
350 Kč,-

Zahájen prodej voucherů 1fee2hráči na sezonu 2025, které umožňují na vybraných hřištích ve vymezeném čase po uhrazení jednoho fee hru dvěma hráčům. S ...