Když se zeptáte zkušeného golfisty, co mu při turnajích vadí nejvíc, patrně na prvním místě uvede pomalou hru. Komu by se také líbilo čekat třeba i několik minut na každém odpališti, než vám pomalý flight před vámi umožní pokračovat ve hře! Jenže když se zamyslíme nad příčinami pomalé hry, ke svému překvapení zjistíme, že vinu zdaleka nenese jen onen flight před námi, ale velmi často i pořadatel turnaje a občas i my sami!

Flighty podle výše hendikepu
Aby hra byla plynulá a čekalo se co nejméně, měl by pořadatel sestavovat flighty zásadně podle výše hendikepu přihlášených hráčů. Ve většině případů pak bude hra naprosto plynulá, protože ti nejlepší hrají pochopitelně i nejrychleji – hrají méně ran a své míčky hledají po okolních lesích jen výjimečně. Jenže který pořadatel takto flighty opravdu sestavuje?
Jeho podnikatelský záměr ho nutí, aby se snažil vyhovět požadavkům golfistů, protože jinak se urazí a příště patrně pojedou hrát na konkurenční hřiště. Proto obvykle nakonec podlehne tlaku hráčů a sestaví flighty nikoli podle výkonnosti, ale tak, že „Vašek chce hrát s Bohoušem a Karel s Jitkou".
Když si pak prohlédnete startovní listinu, je vám jasné, že s plynulostí hry budou velké problémy. Logicky to nemůže dopadnout jinak, protože když například ke dvěma „singlistům" přidáte dva hráče s HCP kolem 30, protože jsou „firemní partička" a chtějí si turnaj užít spolu, je zaděláno na potíže.
Když to shrneme, problémy s pomalou hrou „vyrobil" již pořadatel turnaje před jeho zahájením za aktivního přispění přihlášených golfistů – tedy nás samotných!

Právo pěti minut
Všichni víme, že každý golfista má právo hledat svůj ztracený míč do pěti minut. Náš pohled na dobu hledání se poměrně výrazně mění podle toho, jestli míč hledá někdo ve flightu před námi, nebo jestli hledám svůj míč já sám. Svůj míč hledáme všichni intenzivně a tak dlouho, jak to jen pravidla připouští – kdo by také chtěl klusat zpátky třeba čtvrt kilometru a ještě si přičíst ránu navíc...
Jenže hřiště má osmnáct jamek a pokud někdo jdoucí před námi bude na každé jamce hledat pět minut, hra se protáhne o (18 × 5) 90 minut, tedy o hodinu a půl. A to ještě nenastal ten horší případ, že po první ráně hledá „ten v modrém tričku" a po druhé „ten v červeném"... V takovém případě půjdeme hřiště místo obvyklých čtyř hodin třeba o dvě hodiny déle, přičemž vše je podle pravidel.

A jsme zpátky na začátku. Slabší hráči prostě hledají míče častěji, takže golfisté s lepším HCP mají hrát před nimi. Jenže to tak není, protože „Vašek chtěl hrát s Bohoušem". Když je ale jejich vlastní přání splněno a Vašek s HCP 7,0 hraje ve flightu, před kterým vyrazila partička s průměrným HCP mezi 20–30 a stále jen hledají, brzy ho začne jejich zdržování znervózňovat.
Najednou zapomene, že se sám „nominoval" do flightu, do něhož výkonnostně nepatří, a začne na hráče před sebou hulákat, ať hrají rychleji. Těm se to pochopitelně vůbec nelíbí, takže následuje ostrá výměna názorů, která se jen hemží vulgárními výrazy, jaké by nikdo ve „sportu gentlemanů" rozhodně neočekával. Výsledkem je, že se pomalá hra ještě více zpomalí...

Herní pohoda je ta tam
Skutečnost, že pomalá hra neúnosně protahuje náš pobyt na hřišti, není zdaleka to nejhorší. Po pár jamkách se vytratí i herní pohoda a s ní nás postupně opustí i dobrý herní výkon, protože se čím dál tím víc rozčilujeme a na hru se nedokážeme již dostatečně soustředit. Přestaneme zasahovat ferveje, naše míče začnou mizet v hluboké trávě a jsme nuceni je hledat. Pak najednou zjistíme, že na nás křičí hráči jdoucí za námi, že zdržujeme hru... Výsledkem špatně sestavených flightů je jakási „řetězová reakce" a výrazné zpomalení celého turnaje.

Další příčiny pomalé hry
Pomalou hru samozřejmě nezpůsobuje jen hledání míčů. Obecně řečeno, většina hráčů ani neví, jak by se měli na hřišti chovat, aby šetřili čas. Po hřišti se nesnaží chodit rychle, někdy se i zastaví a povídají si, nebo dokonce telefonují. Na odpališti a na greenu často nejsou připraveni ke hře, když na ně přijde řada, a teprve začnou hledat v bagu hůl a po kapsách míček, případně týčko, markovátko nebo rukavici. Své bagy nechávají při hře stát, kde je napadne, takže vždycky udělají spoustu zbytečných kroků, když se k nim vrací.

Nízká úroveň znalostí pravidel
Když pravidla nezná hráč s hendikepem mezi 40–50, není to nijak neobvyklé, protože pravidla jsou opravdu obsáhlá a složitá. Je ale na pováženou, když některá základní pravidla nezná ani hráč s HCP kolem 20 a v průběhu turnaje je opakovaně porušuje. Správná aplikace pravidel na konkrétní situaci je pak velmi často předmětem nekonečných diskusí a hádek, které hru pochopitelně velmi zdržují.
Každý hráč golfu by si měl uvědomovat alespoň to, že je velký rozdíl hrát golf jen tak s kamarádem pro zábavu, nebo v rámci turnaje. Pokud si při víkendové partičce s přáteli domluvíte drobné úpravy pravidel, je to jen vaše věc (i když právě striktní dodržování pravidel dělá golf golfem). Při turnaji něco takového ovšem nelze tolerovat a pro všechny hráče musí platit stejná pravidla, která ostatně pamatují i na to, jak řešit jejich porušení.

Golfová etika
Golf je odjakživa sportem gentlemanů (nebo by jím alespoň měl být) a na „džentlmenství" jsou postaveny i jeho základy. Proto se domnívám, že i v případě pomalé hry by mělo být pro všechny zúčastněné na prvním místě. Své chování by tak měli udržet v rámci jeho zásad. V našem případě by bylo vhodné zachovat si přiměřený nadhled a snažit se pomalou hru ostatních hráčů v rozumných mezích tolerovat. Na druhé straně je nesporné, že pomalá hra golf ničí. Když zdržování přesáhne přijatelnou míru, dokáže to otrávit hezký den i rozenému gentlemanovi.

Co říci na závěr?
Pomalá hra vždycky byla, je a bude jedním z hlavních problémů golfu. Nelze ji bohužel zcela vymýtit, je ale možné ledacos udělat, aby nás všechny otravovala co nejméně. Pořadatelé by měli vyhovět přáním hráčů o složení flightů jen v případě, že spolu chtějí hrát jen golfisté s podobnými hendikepy. A hráči by neměli pořadatele žádat, aby toto pravidlo porušovali.
Nejvíc by ale pomohlo, kdyby se o vlastní rychlou hru snažili všichni hráči! K šetření časem při golfu přispěje každá maličkost a všichni bychom na to měli při hře stále pamatovat! A protože nikdo z nás není dokonalý, neciťme se dotčeni, když nás spoluhráč upozorní, že svou hůl jsme už dávno měli mít připravenou a rukavici navléknutou – a že právě zdržujeme hru...

Převzato z časopisu GOLF 9/2015
Text: Jaroslav Drbohlav; ilustrační foto: Ingram Image

Související články:

Mezinárodní Mistrovství Slovenska seniorů Ve dnech 4.–6. 7. 2018 se na hřišti Hrubá Borša v tropických teplotách okolo 35 stupňů odehrálo Mezin... Jak hrát v seniorském věku rychle Každý golfista by se měl snažit hrát tak rychle, aby nebrzdil hru svého flightu a tím i všech následují... Nejprve se naučte hrát tvarované rány Taky máte pocit, že u dlouhých ran vám míček často létá, kam se mu zamane? Jednou zatáčí vpravo, jindy vle... Vyvážená strava a golfová dlouhověkost Golf je, ve srovnání s jinými sporty, výjimečný zejména tím, že je možné ho provozovat do vysokého ... Je golf drahý sport? Jedním z důvodů, proč hodně lidí váhá s vyzkoušením golfu jako možnosti své nové volnočasové aktivity, je... Český golf potřebuje spoustu nových hráčů Jestli náš golf něco opravdu nutně potřebuje, pak je to zejména spousta nových hráčů – čím víc, tím l... Pracujte s golfovou holí jako s nástrojem Stačí se pozorně dívat. Na každém drajvinku můžeme najít a pozorovat několik golfistek a golfistů, kteří s... Golf po šedesátce aneb Základem je krátká hra Když hrajeme golf, pro konečný výsledek má stejnou váhu každá rána, jak mimořádně dlouhý drajv, tak cen... Golf po šedesátce Lidský věk se v posledních staletích výrazně prodlužuje a tento trend v posledních desetiletích ještě ze... Senioři a nesoutěžní golf Jestli je pro někoho golf v nesoutěžní formě opravdu vhodnou pohybovou aktivitou, pak jsou to právě senioři...