ilustrace-tuzkaPřestože se ten opravdový golf hraje bez jakéhokoli vyrovnání, nenajdete golfistu, který by nerozuměl podstatě slova hendikep a neuměl ho správně aplikovat. Bohužel ono přesné číslo stanovené na základě nepřesných měření vzbuzuje často i negativní emoce – ať již formou posměšných úšklebků nad jeho „našvindlovanou" úrovní neodpovídající hráčově výkonnosti nebo naopak šeptandou o zadržovaném hendikepu z nepřekonatelné touhy vyhrávat za jakoukoli cenu. A jak je to doopravdy? Posuďte sami z odpovědí námi oslovených odborníků.

1. Mají podle vás hendikepy v golfu smysl a budoucnost?
2.Jaký máte názor na současnou podobu hendikepového systému? Stimuluje hráče ke hře, nebo je naopak stresuje obavami ze zhoršení?
3. Dal by se současný hendikepový systém nějak jednoduše vylepšit?

Ondřej Kašina
publicista, Santiago de Chile
1. Podle mého názoru je hendikep (HCP) jednou ze základních součástí DNA golfu a jeho identity. Pokud je systém jeho stanovení a aktualizace přesný a pokud současně hráčky a hráči čestně spolupracují na tom, aby se jejich HCP vyvíjel podle skutečné herní formy, pak je to velmi užitečný nástroj. Čestně a přesně stanovený hendikep umožňuje rovnocenné a vzrušující soutěžení mezi golfisty velmi různých úrovní. To zvyšuje přitažlivost golfu jak ze sportovní stránky, tak z hlediska sociálního.
O hendikepu však platí totéž, co naši předkové říkali o ohni – je to dobrý sluha, ale zlý pán. Aby byl užitečnou institucí, musí sloužit výhradně jako technický prostředek umožňující čestné soupeření mezi golfisty různých úrovní. Nikdy by se neměl stát zdrojem sebeklamu zatemňujícím reálné schopnosti a výsledky jedince.

2. Golfově jsem vyrůstal před více než 30 lety v prostředí československého golfu, kdy bylo málo hřišť a ještě méně podpory zvenčí. Tím nadšenější a semknutější byla golfová obec. Hodně toho bylo jinak. Tehdy se hendikepy určovaly na základě hry na rány. Bylo to velmi náročné, místy kruté. Ale HCP stanovené tímto způsobem vyjadřovaly „až na dřeň" skutečné schopnosti konkrétního golfisty i jeho odolnost pod tlakem soutěže.
Dnešní systém určování HCP metodikou stableford není dle mého názoru ani trochu stresující, je spíše velmi vstřícný a umožňuje snadné snižování. Ne všichni golfisté pak dokáží hrát na úrovni tak rychle získaného hendikepu. Ale už nejspíše není reálné vrátit se k „tvrdé" metodice stanovení HCP hrou na rány. Současní golfisté by si měli uvědomit, že stávající metodika snižování je vstřícná. A proto by měli čas od času hrát na rány, aby poznali podstatu golfu a vyzkoušeli své dovednosti a osobnosti v této nejzákladnější formě golfu, která toho o nás říká nejvíc.

3. Vždy jsem se stavěl s nedůvěrou k počátečnímu HCP 54. Slyšel jsem nejrůznější argumenty na podporu toho, že se již nezačíná od tradičního HCP 36, ale od imaginárního HCP 54. Není zde prostor k vyjmenování všech argumentů, ale asi nejdůležitější dva ve prospěch začátku na 54 jsou – snazší rozšiřování hráčské základny prostřednictvím atraktivnějšího a jednoduššího začátku a komerční důvody – vlídnější systém HCP údajně láká na hřiště více lidí.
Jsem přesvědčen, že obliba HCP 54 mající hluboké sociální a psychologické důvody je ve skutečnosti důsledkem narůstajícího narcisismu. Nové generace, které se asertivně propracovaly k materiálnímu a společenskému úspěchu, těžko snášejí situace, kdy jim nějaký sport „dává za vyučenou" a ukazuje jim, že cesta k úspěchu je velmi tvrdá, vyžaduje poctivost a často na ní adepti mohou vypadat jako neohrabaní učedníci. Asi stále méně lidí je schopno pokory a stále méně jich chce znát pravdu o sobě a svých schopnostech. Proto se zavedl systém umožňující narcisům, aby se cítili skvěle, i když zahrají „sněhuláka". Ale v golfu je 8 ran prostě 8 ran, bez ohledu na to, kolik si odpočteme.
T. G. Masaryk jednou řekl: „Nic, co není pravdivé, nemůže být velké." Proto si myslím, že když už máme systém stanovení HCP vlídnou metodou stableford, měli bychom se alespoň vrátit k výchozímu HCP 36, aby začínající golfisté dříve a lépe pochopili, že pravda o našem výkonu je pouze v kategorii „brutto". Ano, pravda bývá brutální, ale pokud chceme jít výš, je nutné ji znát přesně.

Ivo Pavlík
golfový rozhodčí s mezinárodní licencí
1. Hendikepy určitě smysl mají, a to jak pro kategorii hráčů výkonnostních, tak průměrných. Je to ukazatel herní úrovně každého hráče a tak by k němu mělo být přistupováno. Hendikepy nabízí možnosti srovnání hráčů rozdílných výkonnostních úrovní, což u většiny jiných sportů nelze. Doufám, že HCP mají i budoucnost, ale při současném trendu vidím tuto budoucnost pouze u té druhé zmiňované kategorie.

2. Zde vidím jako zásadní nikoliv přímo podobu samotného hendikepového systému, ale systém hodnocení našich hřišť – normovací systém. Hendikep průměrné i vrcholové hráče motivuje ke hře na sice delších, ale jednodušších hřištích s minimem překážek, outů a heavy roughů, kde hráči už na startu získávají několik ran k dobru. Obavy ze zhoršení hendikepu naopak odrazují golfisty od hry na hůře hodnocených hřištích nebo na hřištích připravovaných na vrcholné sportovní akce, neboť systém hodnocení hřišť nezohledňuje rozdílnost aktuálního stavu na konkrétním hřišti (zda jsou zrovna roughy narostlé, greeny rychlé atd.).
Neblahý důsledek (nejen) tohoto systému spočívá především ve snaze resortů hřiště co nejvíce zjednodušit, aby přilákalo maximální počet zákazníků s vidinou snadného snížení hendikepu, což celkově postihuje sportovní úroveň golfu.

3. Navrhuji jednoduché zlepšení – zapomenout na stablefordové body a upravovat hendikep pouze v soutěžích na rány podle celkového skóre, a to za celých 18 jamek! Je to sportovní a spravedlivé, neboť každý, kdo chce hrát soutěžní golf, by měl být schopen všechny jamky na hřišti dohrát. Ukazatelem herní úrovně hráče je pak jeho celkové skóre.
Je to opačný přístup než v současnosti, ale jestli takové zjednodušování všeho a „vycházení vstříc masám" bude dále pokračovat, za chvíli už budeme hrát na úpravu hendikepu i soutěže v patování... Jsem si jist, že většina nebude souhlasit s mojí odpovědí na poslední otázku, ale takový je můj názor. Ať zůstane golf sportem!

Jiří Palát
ředitel Golf Resortu Kaskáda
1. Jsem přesvědčen, že hendikepový systém svůj smysl má. Vždyť jeho hlavním principem je historicky snaha o to, aby si spolu mohli zahrát hráči s různou výkonností. Ve valné většině amatérských a komerčních turnajů, které se nehrají na rány, je to vlastně jediný způsob, jak spravedlivě vyhodnotit zahraný výsledek. Na druhé straně však není nutné vnucovat hendikepový systém golfistům, kteří turnaje nehrají, honba za úpravou hendikepu je nezajímá a jejich hlavní motivací je zážitek ze hry.

2. Opět je třeba rozdělit hráče na dvě skupiny. Ta první, která hraje, řekněme, soutěžní golf, se jistě cítí hendikepem stimulována. Každý rozumný golfista, který hraje delší dobu, ví, že každé občasné jednorázové snížení, když se turnaj vydaří, je vykoupeno několika po sobě jdoucími desetinovými zvýšeními, a přistupuje k tomuto procesu s dostatečnou pokorou a bez stresu. Pokud jde o druhou skupinu, ta hraje čistě pro radost ze hry, s rodinou, přáteli. Takový golfista si chce prostě užít hru a hendikep je pro něj naprosto nezajímavý.

3. Vylepšení vlastního hendikepového systému po technické stránce bych nechal na hendikepových autoritách. Co by se však mělo změnit, je přestat v mnohých případech opakovat tu zavedenou mantru, že chce-li někdo začít s golfem, musí se nutně stát členem nějakého klubu a získat hendikep 54. Tento limitující faktor mnoho lidí na počátku spíše od golfu odradí, přestože řada z nich po čase stejně začne jak o klubovém členství, tak o svém hendikepu vážně přemýšlet.

Slavomír Dufek
ředitel Prosper Golf Resortu Čeladná
1. Hendikep je asi nejpoužívanější slovo v amatérském golfovém světě – ukazuje výkonnost hráče a obtížnost hřiště, statut jamek. Proto určitě smysl má. Bohužel se z něj stává „mantra golfu", kdy se jím někdo jakoby chlubí, někdo se za něj stydí. Je to asi také tím, že osvěta ke slovu hendikep pro začínající golfisty znamená, že bez HCP nemohou na hřiště. Přitom spousta rekreačních hráčů hraje spíš na rány, pakliže jim to propustnost hřiště dovolí, a jsou rádi, když při každé své návštěvě zahrají jamku na méně a méně ran.
HCP by měl být určitě zachován, jen je třeba s ním lépe pracovat. Při vypisování turnajů určit více hendikepových kategorií, ve kterých budou hráči s přibližným hendikepem, se stejnou výkonností, tedy stejná „krevní skupina".

2. Současný hendikepový systém umožňuje zlepšovat jen při turnajích, klubových či vypisovaných hendikepových dnech, případně zapsání nesoutěžního výsledku. Je škoda, že hráč nemůže sledovat změny svého hendikepu při každé hře, což se týká hlavně hráčů se „singlovými hendikepy". Kdyby si tito hráči mohli upravit HCP při hře s přáteli, určitě by to přijali. Při turnajích musí svůj hendikep obhájit – pokud by se jim nedařilo, pak to bude spoluhráčům divné.
O sportovcích je všeobecně známo, že všichni rádi zlepšují své výsledky, kdo by chtěl zhoršovat... Ovšem při současném zhoršování o jednu nebo dvě desetiny by rozhodně neměly panovat takové obavy ze zhoršení.

3. To je asi otázka na hendikepový systém EGA. Samozřejmě je vždy možné najít cestu. V klubech, kde se o klubový hendikep bude starat více STK klubu, připraví více turnajů pro hráče s HCP od 36. Za dobré považuji umožnit hráčům zapsat výsledek s ověřením v podstatě při každé hře.

Jiří Martinka
ředitel resortu Golf Hostivař
1. Hendikepy ke golfu jednoznačně patří. Díky nim si spolu mohou v amatérském golfu zasoutěžit hráči rozličné herní úrovně. To je na golfu oproti jiným sportům jedinečné a jsem přesvědčený, že má proto smysl hendikepy zachovat i nadále.

2. Systém je velmi propracovaný a snaží se co nejvěrněji zachytit herní úroveň hráče. Výsledkem snahy o maximální věrnost je na druhé straně poměrně komplikovaný systém a běžný hráč si není schopen uhrané stablefordové body sám jednoduše spočítat. Hendikep je dobrý sluha, ale špatný pán. Určitě spoustu hráčů pozitivně motivuje, jakékoli snížení udělá člověku velkou radost. Nesmí se ale brát příliš vážně, aby náhodou hráč v honbě za nižším hendikepem nezapomněl na radost ze hry.

3. Určitě bych nešel do dalšího zesložiťování s cílem získat ještě přesnější výsledky. Spíše bych doporučil celý systém nějak zjednodušit. Amatérská hra je zásadně ovlivněná přírodními i lidskými faktory, na které je veškerá matematika stejně krátká.

Převzato z časopisu GOLF 11/2015
Za odpovědi děkuje: Josef Slezák, ilustrační foto: Ingram Image


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Přihlášení Golf News



Poradna

Úleva od psychického překážení

Hráčův míč leží jen několik centimetrů vedle spinkleru. Sprinkler mu ale nepřekáží ani v postoji ani ve švihu, pouze ...

Poradna

Garmin Approach S 60 versus Garmin Fenix 3

Dobry den. Mate zkušenosti s golfovou aplikaci (módem) u hodinek Garmin Fenix 3? Jaky je rozdil oproti specializovany ...

OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
6000 Kč,-

Set želez Exotics EXi (5–PW), shaft UST Mamiya 40 F3 (flex R). Tradiční tvar, menší offset, maximální kontrola i délka. Skvělý poměr cena/výkon! ...