kasinaondrejWilliam Ben Hogan byl americký golfista, který se narodil 13. 8. 1912 a zemřel 25. 7. 1997. Nebudu vás unavovat výčtem jeho úspěchů. To si snadno můžete zjistit. Inspiroval golfisty svojí strategií managementu hřiště. Dokázal si přesně rozdělit každou jamku na ideálně hratelné úseky. Pro tuto schopnost strategického vidění byl přezdíván The Hawk neboli Jestřáb. Ovlivnil navždy herní techniku svojí knihou „Moderní základy golfu – pět lekcí".

„Ty, které nedokážete přehrát, lze upracovat pílí v tréninku."
Ben Hogan

To vše si dnes lze „vygůglovat". Ale podstatně zajímavější a složitější je uvědomit si, proč byl vcelku fyzicky nevelký Hogan tak úspěšný a proč by pro nás všechny dodnes měl být vzorem, zvláště pro mladé golfisty.

Ben Hogan určitě nebyl nejcharismatičtějším golfistou své éry. Asi bychom řekli, že byl spíše nudný než „cool chlápek". Nevynikal ani družností, patřil spíš k samotářům. Ale když se tak dívám na svět roku 2017, zdá se mi, že měl několik pozitivních vlastností, které stojí za připomenutí, protože nejsou zrovna běžně sdílenými standardy.

Dlouhá cesta ke golfu a pěstní souboj
Často vídám rodiče, kteří se směsicí hysterie a nekritického obdivu věnují obrovskou péči a prostředky svým dětem v naději, že z nich vyrostou golfové hvězdy. (Je v tom i kus sebekritiky, byl jsem také takový.) V některých případech rodiče zahrnují své budoucí „hvězdičky" tím nejdražším golfovým vybavením a oblečením.
Rodiče sami pečlivě režírují vše. Naplánují turnaje, děti tam zavezou, vybaví je nutričně korektní svačinou a ideálním množstvím iontových nápojů a napjatě čekají, aby mohli svým mazánkům poté umýt hole a v pohodlí je odvézt domů. Většinou si neuvědomují, že vytvářejí ve svých dětech zcela chybné modely chování. Malí adepti golfu mají vše snadné. To navždy poškodí jejich schopnost si něco doopravdy vydřít a vybojovat.

Ben Hogan býval uzavřený a málokdy se s novináři dělil o své myšlenky a tajemství. Vzácnou výjimkou byl rozhovor, který ve věku 75 let poskytl americkému časopisu GOLF v roce 1987. V něm odhalil, jak se dostal ke golfu:

„Bylo to tak někdy okolo roku 1920. Bylo mi devět let a vydělával jsem si prodejem novin ve Forth Worth. Jeden kamarád mi tehdy řekl, že bylo údajně možné vydělat si více jako kedík. Prý snad šlo získat celých 65 centů za nošení bagu na 18 jamkách. A tak jsem jednoho dne šel sedm mílí (11,27 kilometru) z domu až do Glen Garden Country Clubu, abych zjistil, jak to vlastně je.
Kluci, kteří už tam byli zavedení kedíci, měli takový tvrdý rituál. Když se mezi ně chtěl dostat někdo nový, musel zvítězit nad některým starším a větším klukem v pěstním souboji. Postavili proti mně jednoho takového a já jsem nakonec bitku vyhrál. Tak jsem se stal kedíkem a u toho jsem začal milovat golf."

Takže milí rodiče – pokud chcete zjistit, jestli vaše děti mají o golf skutečně zájem, zda je to skutečně v nich, zajistěte jim tu možnost, ale nezametejte jim všechny cesty. Pokud některé dítě je odhodláno kvůli golfu ujít více než 11 kilometrů tam a zpět a vybojovat pěstní souboj, pak vězte, že u takového jedince je nejen naděje, že u toho vydrží, ale také slušná pravděpodobnost, že si svoji cestu proklestí přes mnohá protivenství.

Jsou peníze vždy nejdůležitější?
Během práce v Glen Garden Country Clubu začal malý Hogan brzy pracovat na vlastním golfovém růstu. Velmi pozorně sledoval herní techniku členů klubu. Za rozhodující okamžik při formování vlastní techniky považuje to, když dokázal upřednostnit učení před výdělkem.
„Nejlepším golfistou v Glen Garden byl Ed Stewart. Bylo mu asi tak 22 let. Ale jak byl nejlepší golfista, tak byl nejhorší při placení. Když měl kedíkovi zaplatit, často zjistil, že nemá peníze. Přesto jsem ho vždy vyhlížel a snažil se s ním chodit, protože jsem se od něho učil. Odkoukával jsem jeho švih, který jsem pak napodoboval," vzpomínal Hogan, který kdyby býval raději vydělal jistých pár mincí vedle nějakého „motyčkáře", asi by byl světový golf chudší o jednu z největších osobností.

Jak dlouho lze čekat na úspěch?
Když se dostal do profesionální PGA Tour, protloukal se tam deset let bez významnějšího úspěchu. Měřeno dnešními standardy, mnohý sportovec toužící po úspěchu už by to dávno odpískal. Nebo by byl převálcován všeobecným míněním, že je neperspektivní. Během interview v roce 1987 se proto Hogana ptali, zda je ještě možné, aby někdo čekal ve vrcholovém golfu tak dlouho na úspěch.
„Samozřejmě, že je to možné i dnes. V životě profesionálního golfisty neexistuje žádný přesně stanovený harmonogram vzestupu. Je docela normální, když úspěch nepřichází z jednoho dne na druhý. Jedná se o složité učení, které se ukládá do svalové paměti, a to chce svůj čas."

V golfu nejsou rovné ani stejné rány
Ben Hogan byl možná nejblíže tomu, co považujeme v golfu za nemožné – technické dokonalosti. Ovšem dostal se k nejvyšším standardům herní techniky a strategie prostřednictvím důsledné víry ve dva axiomy, které nejsou pro rekreační golfisty snadno akceptovatelné: 1) Rovná rána je naprostá náhoda a nevyplatí se na tom zakládat herní techniku. 2) Za celý golfový život hráč nemá ani dvě naprosto stejná zadání. Každá herní situace je unikátní a musí tak být vyhodnocena a řešena.

„Nikdy jsem nevěřil v rovné rány. Ani Ježíš Kristus neumí hrát golfový míček zcela rovně. Daleko efektivnější je se naučit ovládat stranové rotace a využívat je. Rána hraná se stranovou rotací, kterou golfista ovládá, má větší prostor tolerance pro chybu a daleko více kontroly," vysvětloval.
„Před každou ranou vždy začínám hodnocením konkrétní situace, která je vždy unikátní kombinací faktorů. Nejprve hodnotím pozici míčku a vítr. Pak do celkové kalkulace přidám sklon ferveje a greenu, přítomnost překážek a umístění jamky. V tréninkových kolech profesionálních soutěží bývají pravidelně jamky umístěny vpředu na greenu, aby se šetřily patovací povrchy. Já jsem si ovšem vždy představoval těžké pozice jamek, jaké budou v závěru turnaje, a hrál jsem na ta imaginární místa. Tak jsem sice nevyhrál obvyklé sázky o dva dolary během tréninku, ale zato více turnajů."

Mistrovství vytlučené z hlíny
Ben Hogan byl až autisticky pracovitý. Známý je jeho výrok, že den bohužel nemá dosti světla, aby golfista mohl trénovat tak, jak by měl. Jeho pracovní etika byla tak příkladná, že byl kvůli tomu zároveň obdivován i nenáviděn. Ale když se ohlédneme za jeho kariérou, tak doopravdy naplnil své krédo: Ty, které nedokázal zpočátku přehrát, nakonec upracoval neúnavným dříčským tréninkem.

Ben Hogan říkával, že „secret to the golf is in the dirt". Tedy že tajemství golfu lze objevit pouze v hlíně cvičného odpaliště během nekonečných hodin tréninku. Pro rekreační golfisty zdůrazňuji, že v těch slovech není pouze symbolický význam. Má to i velmi praktický smysl z hlediska techniky tréninku.
Když golfista má k dispozici dostatečně kvalitní travnaté cvičné odpaliště, kde každou ránu může zahrát s malým řízkem, má to pro něj dva důležité přínosy. Zaprvé se naučí správně stlačit míček proti trávě. Zadruhé může následně „číst" směry a charaktery svých řízků, z čehož zjistí dráhu hlavy hole v okamžiku kontaktu s míčkem.

Také je znám Hoganův výrok: „Na cestě k dokonalosti neexistují žádné zkratky." Je možné, že byl až příliš velký perfekcionista, a my bychom se proto smířit s tím, že dokonalost je nedostižný svatý grál.
Lze si však z něho vzít příklad v tom, že není dobré spoléhat na zkratky na cestě k úspěchům. V dnešní době až příliš mnoho lidí spoléhá na to, že cestu vzhůru si lze opatřit pomocí různých „zkratek". A tak závěrem ještě jeden Hoganův citát:

„Vaše jméno je ten nejcennější majetek. Nikdy nedovolte, aby bylo něčím pošpiněno."

Převzato z časopisu GOLF 8/2017

Kompletní časopis Golf 08/2017 si můžete od 5. září prolistovat ZDE


Související články:
Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
350 Kč,-

Zahájen prodej voucherů 1fee2hráči na sezonu 2025, které umožňují na vybraných hřištích ve vymezeném čase po uhrazení jednoho fee hru dvěma hráčům. S ...