Od počátku chci dát jasně najevo, že podle mého názoru je legrace na golfu nejen možná, ale rovněž žádoucí. Vzájemné „štengrování" či dobírání si je skvělým kořením golfu, pokud vám spoluhráč zrovna neřekne onen vtípek uprostřed vašeho švihu. Ovšem přípustnost a prospěšnost legrace včetně té drsnější platí pouze pro lidi, kteří se dobře znají. V komunikaci se spoluhráčkami a spoluhráči, které známe málo nebo vůbec, mohou mít například sarkasmus a ironie stejné výsledky jako hraní se zápalkami u sudu s benzínem.

„Řeč je pramenem nedorozumění."
Antoine de Saint-Exupéry

Schopnost odhadnout vhodnou formu komunikace s neznámými spoluhráčkami a spoluhráči se odvíjí od úrovně toho, co se obecně nazývá sociální inteligence a odborně emoční inteligence. Je vědecky dokázáno, že lidské bytosti jsou vybaveny rozdílnou úrovní emoční inteligence (EQ). Výzkumy prokázaly, že emoční inteligence je podstatně důležitější než druh inteligence měřený testy IQ, který byl předtím pokládán za hlavní kritérium kvality jedince.

Ve skutečnosti je EQ podstatně důležitější pro zdravé chování člověka ve společnosti. Nejenže jedinci obdaření vyšší úrovní emoční inteligence jsou snesitelnější, ale ve férovém soutěžení jsou také v 70 % případů úspěšnější než jedinci vybavení vysokým IQ, avšak nízkou EQ. Skutečnost, že v některých společnostech, kde vládne protekce, nepotismus a klientelismus, mohou psychopati snadno předstihovat zdravé jedince, nemění nic na objektivním vědeckém zjištění, že lidé s vysokým EQ jsou sociálně i profesně lepší.

Jenomže i lidé se zdravě rozvinutou emoční inteligencí se občas dostanou do situací, kde je nedostatek zkušenosti nebo přemíra entusiasmu přivede k chování, které vyústí v trapas. Myslím, že tento článek může být užitečný zejména golfovým adeptům na začátku jejich dráhy a může jim být vodítkem, čemu se raději vyhnout v konverzaci s dosud neznámými spoluhráčkami a spoluhráči.

Článek by vás měl především pobavit a přidanou hodnotou by měla být identifikace různých modelových situací, v nichž v kontaktu s neznámými lidmi lepší nedělat a neříkat určité věci. Kromě sarkasmu a ironie jsou ještě další druhy jednání, které vás mohou dovést do nepříjemné situace při komunikaci na golfu.
Pokud ve vás tento článek vyvolá dodatečně nezhojenou vzpomínku na některý váš trapas, budiž vám útěchou, že významnou část varovných příkladů beru z vlastní zkušenosti. Pokusím se identifikovat několik modelových příkladů a situací.

Ironie a sarkasmus = 50% záruka konfliktu
Podobně jako vy, mám několik golfových kamarádů, s nimiž používáme ironii a sarkasmus jako základní formu komunikace okolo golfu i během hry. Namátkou mne napadá příběh, když jsme se současným golfovým architektem Jiřím Veldenem hrávali zajímavý a herně výchovný formát, během něhož každý z nás odehrál vždy dvě rány z odpaliště a musel pak do hry použít tu horší ze dvou ran. Zlatým hřebem v arsenálu ironie mého spoluhráče byla průpovídka, kterou používal vždy poté, co jsem zahrál drajv do nějaké příšerné pozice: „Tak, ten lepší drajv už bys měl, teď přijde ten horší..."
Také si tento můj „hodný spoluhráč" vždy liboval v komentářích na greenu. Když jsme měli míčky oba na jamkovišti a já měl celkově o ránu méně, obvykle mne před patováním „nezištně povzbudil" slovy: „Ovšem teď tě čeká celá řada těžkejch patů."

Takový způsob drsnější zábavy je zcela v pořádku mezi lidmi, kteří se dobře znají a mají vzájemně vyzkoušenou míru emoční inteligence i mentální odolnosti. Dokonce mám osobní zkušenosti, že lze takového vztahu, v němž oba dobře chápou a snášejí vzájemnou ironii, dosáhnout i s příslušníky jiných kultur.
Během čtvrt století kočovného života ve světě jsem měl několik takových partnerů z různých kontinentů a z různých jazykových a kulturně-civilizačních prostředí. V uplynulých několika letech jsem dokonce dosáhl takové úrovně humorného porozumění s japonským kolegou. Jenomže ironie, která je v pohodě s cizincem naladěným na stejné vlně EQ jako vy vám může způsobit ožehavé sociální problémy s dosud neznámým golfistou z vašeho města.

Ze všech možných zdrojů sociálního konfliktu během golfu jsou ironie a sarkasmus nejnebezpečnější. Odborná psychologická a lingvistická literatura se různí ve stanovení procenta běžné populace, která není schopna pochopit ironii a sarkasmus. Obecně je tato problematická část popisována někde mezi 30 % až 50 % populace.
K tomu přistupuje vědecky prokázaná skutečnost, že děti nedokáží rozšifrovat sdělení obsahující ironii a sarkasmus. Ještě závažnější je, že lidé nad 65 let mají sníženou schopnost identifikovat a správně interpretovat ironii a sarkasmus (například studie „Older adults have difficulty in decoding sarcasm", Phillips, Louise H.; Allen, Roy; Bull, Rebecca; Hering, Alexandra; Kliegel, Matthias; Channon, Shelley, Developmental Psychology, Vol 51(12), Dec 2015).

Až tak budete kráčet k vaší skupině pro příští turnaj a budete se seznamovat s dosud neznámými hráči, vždy si vzpomeňte, že bude vhodné vyloučit ze sociální komunikace jakékoliv náznaky ironie a sarkasmu. Osobně těžce nesu vědecky prokázanou skutečnost, že lidé nad 65 let mají sníženou schopnost chápat humor založený na ironii a sarkasmu. Slibuji, že až se ta hranice přiblíží, tak se budu snažit proti tomu bojovat, ale v sociální interakci si tento fakt raději zapíšu za uši už nyní.

Anekdoty, které neskončí nijak vesele
Určitě jste už ve skupině někdy měli notorického vtipálka, který sypal z rukávu jeden fór za druhým. Musím vás varovat, že takové chování v komunikaci s lidmi, jež dobře neznáme a nejsme obeznámeni s jejich životními situacemi, může vyústit ve velmi smutné výsledky. Mám moc rád lidi se smyslem pro humor. Ovšem skutečný smysl pro humor je značně odlišný od prosté obsese obdařovat ostatní nevyžádanými anekdotami.
Podle mého názoru jsou anekdoty v současné době méně nebezpečné v komunikaci s neznámými lidmi než výše uvedená ironie a sarkasmus. Převládající politická korektnost se dostala do obecného povědomí a naprostá většina lidí je tím tak vyděšená, že se raději jako čert kříži vyhýbá vtipům gendrově nekorektním nebo směřujícím na osoby netradiční orientace atd. Zůstávají však ještě určité druhy anekdot, které dosud nejsou vnímány jako politicky nekorektní, a přesto by vás mohly přivést do nepříjemné situace.

Vzpomínám, jak spoluhráč vyprávěl mezi neznámými golfisty anekdotu o partě starších pánů ve Skotsku, kteří už desítky let pravidelně hrávali každou sobotu. Během jedné z těchto partií se na cestě protínající hřiště objevil pohřební průvod. A John nejenže smeknul čepici a vyčkal se svojí ránou, až průvod přejde, ale ještě tam pietně stál s hlavou sklopenou minutu poté. Spoluhráči ho sledovali a jeden z nich říká: „Ale Johne, to jsme nevěděli, že jsi tak citlivý člověk." A John suše odpoví: „Byla mi po 45 let věrnou a dobrou manželkou."
Asi tušíte, že ve flightu byl člověk, který krátce předtím ztratil manželku. Budiž to tedy poučením, že není radno vyprávět podobné anekdoty před lidmi, o kterých dosud nic nevíme.
Notorický vypravěč anekdot může být škůdcem i z jiných důvodů. Významná část golfistů totiž potřebuje během hry vysokou úroveň soustředění. Mnoho z nás se raději při čekání na odpališti nebo cestou k míči rozhlíží po krajině, odhaduje vítr a vstřebává charakteristiky hřiště. To vše je podstatně těžší za situace, kdy se ve skupině vyskytne mimořádně hovorná osoba, snažící se golf proměnit v estrádu.

Komentáře herní techniky jsou tabu
Není žádným tajemstvím, že české pivnice a moravské sklípky jsou nedlouho před zavírací hodinou plné nových ministrů zahraničí a trenérů fotbalové národní reprezentace. Prostě lidé si z nějakého iracionálního důvodu myslí, že do některých věcí může mluvit každý. Bohužel golf není ušetřen těchto „dovedů", kteří s oblibou dávají nevyžádané rady a komentují herní techniku ostatních i ve střízlivém stavu.
Máte-li sklony se dopouštět takového chování, vězte, že je to jeden z vážných sociálních přestupků. V podstatě se jedná o svého druhu agresi a invazi do privátního prostoru jiných. Pokud vás někdo, komu se ten den do hry vloudila technická chyba, požádá o radu, sdělte mu, že mu vyhovíte až po skončení hry. Ovšem bez výslovné prosby o komentář je hodnocení herní techniky spoluhráčů opravdu sociální faux pas.

Naprosté tabu platí pro jakékoliv komentování předúderové rutiny ostatních hráčů. Dokonce bych doporučil vystříhat se toho i během hry s letitými kamarády. Když se podíváme na předúderové rituály a rutiny nejlepších profesionálních hráčů světa, i tam najdeme věci, které mohou působit komicky nebo bizarně. Ve světě rekreačních hráčů samozřejmě tyto rutiny bývají ještě komičtější. Ale význam soustavné a přesně opakovatelné předúderové rutiny je tak zásadní, že je vhodné nedotknout se ani slovem toho, co ostatní dělají.
Jedinou výjimkou mohou být případy extrémní, kdy se například délka některého z úkonů předúderové rutiny protáhne na tak velký časový úsek, že to poškozuje ostatní hráče ve skupině. Ovšem upozorňuji, že řešení takových extrémů je mimořádně citlivé ze sociálně psychologického hlediska.

Držte ruce daleko od cizích bagů
V každém oboru lidské činnosti se najdou fanatici přes vybavení. Tato oblast úchylek je mi blízká, a proto ji mohu popsat zasvěceně. Bývaly doby, kdy jsem během čekání na prvním odpališti stačil počastovat všechny partnery vědeckým pojednáním o charakteristikách šaftů jejich holí, o vhodnosti loftu jejich drajvru, případně rovněž o vlastnostech jejich míčků. Zpětně mne překvapuje, že mi v těch dobách nikdo nedal pár facek. Ale stydím se za to dodnes.
Pokud se chcete chovat korektně, radím vám, abyste neprohlíželi vybavení spoluhráčů s fanatismem celníků pátrajících v zavazadle po drogách. A už vůbec nepřijatelné je během čekání přistoupit k bagu spoluhráče, vyndat některou z jeho holí a začít s ní švihat.

V krajním případě se lze pochvalně vyjádřit o nějaké nové holi a naznačit tak, že jste „v kurzu" vývoje golfového vybavení. Ale platí absolutní tabu pro jakoukoliv kritiku vybavení starého či nedokonalého. To je opravdu sociální agrese, která volá po fyzické agresi jakožto odpovědi.
Totéž platí pro jakékoliv komentáře o oblečení spoluhráček a spoluhráčů. Jakákoliv ironická poznámka na adresu méně kvalitního či nemódního oblečení je neklamnou vizitkou, že autor komentáře je pitomec postrádající emoční inteligenci a nezaslouží si, aby s ním slušní lidé hráli.

Bohatství, chudoba a profesní hierarchie nepatří na hřiště
V sociální komunikaci během hry by mělo platit zlaté pravidlo uměřenosti a vkusu. Neexistují žádné přístroje, které měřily parametry takové konverzace s přesností, jakou nám nyní poskytují golfové dálkoměry. To prostě musíte cítit. Bohužel jsou lidé, kteří to nevnímají.
Zaručený způsob, jak se dostat daleko za čáru ohraničující přípustné meze vhodné konverzace, je otevřeně zdůrazňovat svoji úspěšnost a bohatství. To je jeden z dostupných vrcholů nevkusu. Ovšem existují i prohřešky na opačnou stranu, kdy lidé neúspěšní projevují zášť vůči úspěšným. Nic z toho na hřiště nepatří. Jednou z krásných charakteristik golfu je, že jsme si na hřišti všichni rovni.

Vzpomínám si na krásný příklad oné rytířské rovnosti, který jsem zažíval skoro po pět let v Brasília, kde jsme měli mezinárodní skupinu golfistů složenou z diplomatů, podnikatelů a všech možných dalších profesí mnoha národností. Zlatým pravidlem bylo, že jsme si byli všichni rovni a nesmělo se mluvit o práci.
Mým skvělým kamarádem tehdy býval velvyslanec Jihoafrické republiky Carl. Jednou s námi hrál diplomatický nováček, který dva dny předtím přijel jako třetí tajemník jedné ambasády. Hrál jsem ve flightu s tímhle mladíkem a s Carlem. Záhy onen zelenáč zahrál míček do hustého křoví, kam se Carl po kolenou vrhl, protože zahlédl, kam míček směřoval. Diplomatický začátečník úplně zezelenal hrůzou a vykřikl: „Ale vaše excelence, přece mi nemůžete hledat míček!"
Carl se vynořil z křoví, narovnal si golfovou čepici a velmi pádně hochovi řekl: „Tady na hřišti, synku, nejsme žádní tajemníci, radové nebo velvyslanci. Tady jsme golfisté, to si pamatuj!"

Mezi činy značně nevkusné během golfové komunikace patří rovněž pokusy využít čerstvě zjištěné profese spoluhráče. Pokud vás trápí zuby nebo počínající artritida, prosím neobtěžujte s tím přítomného lékaře, který se zrovna chystá drajvovat. Je to stejně nevhodné, jako kdybyste po operním pěvci požadovali, aby vám na greenu zazpíval árii.

Hra s psychopatem
I když se budete snažit respektovat všechny uvedené zásady a ještě mnohé další, které jsou příliš jemné, než aby šly detailně popsat, občas se vám stane, že se na golfovém hřišti potkáte s psychopatem. Pak je vám ovšem jakákoliv korektnost a uměřenost chování málo platná.
Obecně se předpokládá, že počet psychopatů ve společnosti dosahuje zhrub 4 %. Podle výzkumů amerického neuropsychologa Jamese Fallona jsou však profese, ve kterých je procento výskytu psychopatů podstatně vyšší: generální ředitelé společností, právníci, novináři (zejména televizní), vedoucí osoby z marketingu, chirurgové, policisté, církevní činitelé, kuchaři a státní zaměstnanci.
Míra vzdělanosti a úspěchu tedy není žádným vodítkem ve snaze vyhnout se psychopatům. Podobné závěry měl rovněž Dr. František Koukolík například v knize Vzpoura deprivantů. Takže narazit na psychopata je snadné.

Velmi dobře si pamatuji, jak jsme před léty hráli přebor jednoho z mých tuzemských klubů. Dostal jsem se do skupiny s člověkem, jehož jsem jen asi jednou nebo dvakrát na dálku viděl a vůbec jsem ho neznal. Už někde na druhé nebo třetí jamce nastala situace, jakou jsem nikdy nezažil. Onen člověk nehrál nijak dobře, ale konečně se mu vydařila jedna rána, která docela hezky letěla. Neudržel jsem se a vstřícně to komentoval to slovy: „Hezká rána!"
To jsem si dal! Nerudný spoluhráč se na mne vyřítil a začal hystericky ječet: „Tohle, že je dobrá rána? To není dobrá rána! A ty nemáš co komentovat moje rány!"

Vezměte si z toho poučení, že psychopat se může vyskytovat všude. Jak na něj vyzrát? Myslím, že v takovém případě je nějaký konflikt neodvratný, protože psychopat jej potřebuje. Takže je celkem jedno, zda se to stane na začátku nebo později a jakým způsobem. Pokud se dokážete chovat korektním neutrálně zdrženlivým způsobem, není třeba se agresí psychopata příliš trápit. Nejvhodnější je reagovat zdvořile a chladně a nepouštět se do diskusí.
Nejméně vám hru pokazí, když nebudete příliš přemýšlet nad motivací a důvody chování takového člověka. To přenechte odborníkům z odpovídajících léčeben. Pokud nejste profesionální psychiatr, stejně se vám nepodaří důvody takového chování analyzovat. Prostě na to co nejrychleji zapomeňte a snažte se chovat „by the book" neboli předpisově a rituálně golfově. Bude to mít pro vás dva klady. Za prvé se pravděpodobně vyhnete dalšímu střetu a za druhé vás vnoření se do rituálů golfového chování odvede zpět do žádoucí „zóny".

Závěrem
Určitě jsem nevyčerpal celý repertoár možných rizik golfové konverzace s dosud neznámými partnery. Dozajista vás napadne hezkých pár dalších situací, které mohou vyústit ve velmi nepříjemná faux pas. Ale snad vám můj výčet byl alespoň inspirací k větší obezřetnosti a možná i ke studiu tajů emoční inteligence. Tak jako i v poměrně pokročilém věku ještě můžeme prodloužit naše drajvy, i v dospělosti lze zvýšit naši úroveň emoční inteligence.

Převzato z časopisu GOLF 3/2018
Text: Ondřej Kašina, foto: Ingram Image

Související články:

Učte se hrát golf Seniorní věk přináší různé neradostné důsledky, ale pokud jsme vnímaví, nabízí rovněž jednu výhodu: větší schopnost odstupu a nadhledu a tím lepší pochopení toho, o co jsme se s... Chcete hrát lépe golf? Chcete si více užít golf a u toho se současně zlepšovat? Že tahle kombinace není možná? Ale je! Stačí jen zapom... Proč v golfu nefunguje móda pozitivního myšlení Nevím, jaký bude svět po odeznění pandemie COVID-19. Každopádně, pokud se týká světa a chování lid... Ondřej Kašina: Highway 61 revisited V uplynulých čtyřech letech jsem napsal několik článků o golfových míčích vhodných pro seniorské golfi... Je možné se na rohožce naučit golf? Z mé dřívější žurnalistické zkušenosti vím, že redaktoři mají tendenci spíše nečíst vlastní tis... Ondřej Kašina: Jak Lee Trevino prosázel výhru z Open s jeptiškami Americký golfista Lee Trevino byl nejen skvělý a úspěšný profesionál, ale po celý život to byl člověk s... Ondřej Kašina: Konec světa jak jsme ho znávali? Nedávno jsem na facebooku zaregistroval větu: „Měli bychom si uvědomit, že George Orwell mínil své knih... Ondřej Kašina: Proč je dodnes Ben Hogan vzorem William Ben Hogan byl americký golfista, který se narodil 13. 8. 1912 a zemřel 25. 7. 1997. Nebudu vás ... Ondřej Kašina: Proč nehrát míčky vylovené z vody Po světě se vypráví vtip o začátečníkovi, který sám začínal hru na prvním odpališti v jednom klubu. Dlo... Ondřej Kašina: Proč nelámat a neházet hole Nedávno jsem během víkendu viděl, jak Sergio García v turnaji PGA Tour vzteky zlomil patr, na velkém te...