Americký golfista Lee Trevino byl nejen skvělý a úspěšný profesionál, ale po celý život to byl člověk s originálním smyslem pro humor. Dodnes je radost ho poslouchat, protože nikdy nenudí a vždycky vymyslí nějakou zábavnou „ptákovinu".

„Nejlépe loví hladový pes."
Lee Trevino

Nikdy neměl daleko k nějakému frajerskému kousku nebo bláznivé sázce. V roce 1971 z toho profitovaly dvě jeptišky během Bristih Open v Royal Birkdale, které si odnesly skoro celou jeho výhru za první místo. Asi vás překvapí, jak málo to bylo...

Letos si golfisté za umístění v British Open v Royal Birkdale odnesli celkově částku přesahující 10 milionů dolarů. Vítěz Jordan Spieth dostal 1 845 000 dolarů. Vzhledem k tomu, že současný svět je stále více ahistorický a stále méně lidí má historickou paměť, rád bych připomenul, že takové odměny nejsou v golfu odjakživa.
Můžete se podívat na tabulku zachycující (částečně) vývoj odměn v hlavních golfových turnajích v letech 1960 až 1980 převzatou z Golftoday.co.uk. Mnohé asi překvapí, že například v roce 1960 dostal Arnold Palmer jen 17 500 dolarů za vítězství v Masters.
I když vezmeme v úvahu rozdíly reálné kupní síly dolaru a libry v uvedených letech ve srovnání s dneškem, přece jen nelze nevidět, že slavní golfisté minulosti dostávali za výhry velkých turnajů směšně malé částky v porovnání s golfisty současnými.

V roce 1971 se turnaj British Open hrál v klubu Royal Birkadale v Southportu stejně jako letos. Lee Trevino se toho roku účastnil nejstaršího turnaje planety a cestou z hotelu na trénink ještě před začátkem Open potkal dvě jeptišky, které ho poznaly a řekly mu, že se budou modlit za jeho vítězství. Trevino, věrný své furiantské povaze, se na jeptišky usmál a řekl: „To je fajn, sestry. Modlete se za mě, když vyhraju, dám vám 5000 liber."

Tento rituál pokračoval každý den, sestry každý den hlásily, že se usilovně modlí, a v neděli už začínaly být Lee Trevinovi jasné dvě věci. Že modlitby asi pomáhají a že nejspíš bude muset platit. Když přebíral šek v hodnotě 5 500 liber za vítězství, sestry už stály opodál, aby zkasírovaly svých pět tisíc. Trevino dodnes vzpomíná na ten tragikomický příběh s povzdechem, protože v součtu nákladů a zisku pro něj vítězství v Open 1971 představovalo velmi ztrátový podnik.

Nejsem závistivý člověk a v případě vysoké odměny za letošní British Open jsem přesvědčen, že Jordan Spieth, který si ty peníze za první místo odnesl, je dobrý příklad moderního sportovce, čestný člověk a rovněž je to jeden z profesionálních golfistů, kteří vydávají štědré částky na charitativní projekty. Ne ve všech sportech však lze říci, že stratosféricky vysoké odměny nemají korozivní vliv na charaktery těch, kteří je dostávají.

Nedávno proběhly tiskem incidenty, jejichž protagonistou byl australský tenista Bernard Tomic. Ve Wimbledonu letos apaticky prohrál bez jakékoliv snahy s Němcem Zverevem a po zápase prohlásil, že prohrál, protože ho to nudilo. Odnesl si však tučný šek za účast.
Když byl následně kritizován za nedostatek etiky v jeho výkonech, uvedl: „Je mi úplně jedno, co si kdo myslí. Ti, kdo mne kritizují, asi budou nějací chudáci, co dřou nad počítačem jen za mizerných 100 dolarů na hodinu. Ale já už mám ve 24 letech domy a auta, o kterých vy budete až do smrti jenom snít."

Je mi jasné, že současný trend marketingu nelze snadno ovlivnit a že asi odměny vrcholových sportovců budou nadále růst do výšin, ve kterých se stále více vzdalují platům lékařů, inženýrů, učitelů, diplomatů atd. Kdybych někdy potkal soukromě pana Bernarda Tomice, tak bych mu řekl, že zvolil špatně úroveň příjmu, když chtěl vyjádřit nějakou absurdně nízkou hodinovou mzdu. U nás je dosud velmi mnoho nadaných a schopných lidí, kteří pracují za daleko méně nežli oněch „mizerných" 100 dolarů na hodinu.

Říká se, že knihu, povídku nebo článek je nejtěžší začít. Tento článek je pro mne výjimkou, protože začít krásným příběhem Lee Trevina bylo snadné. Horší je vyústit článek v nějaké morální poselství, aniž by to zavánělo moralizováním.
Když se však ohlížím do historie sportu, spatřuji množství příkladů, kdy vynikající výkony profesionálů a jejich schopnost udržet dlouhá léta špičkové výkony byly do značné míry dány materiální motivací, protože prémie za výhry byly tak nízké, že i v těch nejlepších se snoubily dvě důležité motivace: hlad po vítězství a obavy před hladem. A, jak správně říká Lee Trevino, jen hladový pes dobře loví.

Možná by dnešní hvězdy a hvězdičky tak snadno nepodléhaly nudě a vyhoření, kdyby jejich odměny za umístění byly blíže k platům lékařů, inženýrů, učitelů – a proč to neříci – i dělníků.

Finanční odměny za výhry na majorech (1960–1980)
Rok Masters ($) US Open ($) Open (£) US PGA ($)
1980 Seve Ballesteros 55 000 Jack Nicklaus 55 000 Tom Watson 25 000 Jack Nicklaus 60 000
1979 Fuzzy Zoeller Hale Irwin Seve Ballesteros 15 000 David Graham
1978 Gary Player Andy North Jack Nicklaus 12 500 John Mahaffey
1977 Tom Watson Hubert Green Tom Watson 10 000 Lanny Wadkins
1976 Ray Floyd Jerry Pate Johnny Miller 7 500 Dave Stockton
1975 Jack Nicklaus Lou Graham Tom Watson 7 500 Jack Nickaus
1974 Gary Player Hale Irwin Gary Player 5 500 Lee Trevino
1973 Tommy Aaron Johnny Miller Tom Weiskopf 5 500 Jack Nicklaus
1972 Jack Nicklaus Jack Nicklaus Lee Trevino 5 500 Gary Player
1971 Charles Coody Lee Trevino Lee Trevino 5 500 Jack Nicklaus
1970 Billy Casper 25 000 Tony Jacklin 30 000 Jack Nicklaus 5 250 Dave Stockton 40 000
1969 George Archer Orville Moody Tony Jacklin 4 250 Ray Floyd
1968 Bob Goalby Lee Trevino Gary Player 3 000 Julius Boros
1967 Gay Brewer Jack Nicklaus R de Vicenzo 2 100 Don January
1966 Jack Nicklaus Billy Casper Jack Nicklaus 2 100 Al Geiberger
1965 Jack Nicklaus Gary Player Peter Thomson 1 750 Dave Marr
1964 Arnold Palmer Ken Venturi Tony Lema 1 500 Bobby Nichols
1963 Jack Nicklaus Julius Boros Bob Charles 1 500 Jack Nicklaus
1962 Arnold Palmer Jack Nicklaus Arnold Palmer 1 400 Gary Player
1961 Gary Player Gene Littler Arnold Palmer 1 400 Jerry Barber
1960 Arnold Palmer 17 500 Arnold Palmer 14 400 Kel Nagle 1 250 Jay Hebert 11 000
Zdroj: www.golftoday.co.uk

Převzato z časopisu GOLF 11/2017

Související články:

Učte se hrát golf Seniorní věk přináší různé neradostné důsledky, ale pokud jsme vnímaví, nabízí rovněž jednu výhodu: větší schopnost odstupu a nadhledu a tím lepší pochopení toho, o co jsme se s... Chcete hrát lépe golf? Chcete si více užít golf a u toho se současně zlepšovat? Že tahle kombinace není možná? Ale je! Stačí jen zapom... Proč v golfu nefunguje móda pozitivního myšlení Nevím, jaký bude svět po odeznění pandemie COVID-19. Každopádně, pokud se týká světa a chování lid... Pasti golfové konverzace Od počátku chci dát jasně najevo, že podle mého názoru je legrace na golfu nejen možná, ale rovněž žádoucí... Ondřej Kašina: Highway 61 revisited V uplynulých čtyřech letech jsem napsal několik článků o golfových míčích vhodných pro seniorské golfi... Je možné se na rohožce naučit golf? Z mé dřívější žurnalistické zkušenosti vím, že redaktoři mají tendenci spíše nečíst vlastní tis... Ondřej Kašina: Konec světa jak jsme ho znávali? Nedávno jsem na facebooku zaregistroval větu: „Měli bychom si uvědomit, že George Orwell mínil své knih... Ondřej Kašina: Proč je dodnes Ben Hogan vzorem William Ben Hogan byl americký golfista, který se narodil 13. 8. 1912 a zemřel 25. 7. 1997. Nebudu vás ... Ondřej Kašina: Proč nehrát míčky vylovené z vody Po světě se vypráví vtip o začátečníkovi, který sám začínal hru na prvním odpališti v jednom klubu. Dlo... Ondřej Kašina: Proč nelámat a neházet hole Nedávno jsem během víkendu viděl, jak Sergio García v turnaji PGA Tour vzteky zlomil patr, na velkém te...