ilustrace-ohenPokud chceme hrát dobře golf, musíme znát délku svých ran u všech holí v bagu. Není od věci se trochu zamyslet nad tím, jestli délku svých ran opravdu známe, nebo jestli si to jen namlouváme. Možná právě v tom jsou ukryty naše největší rezervy na cestě k lepší výkonnosti. Většina z nás, amatérských hráčů golfu, se často snaží hledat rezervy v technice i rychlosti švihu a cesty k prodloužení našich ran, protože nám připadají krátké ve srovnání s lepšími a často i výrazně mladšími hráči. Jistě, pokud dokážeme své rány prodloužit, úrovni naší hry to pomůže. Daleko více nám ale pomůže, když budeme opravdu znát skutečnou délku svých ran!

Každou další ranou napravujeme nepřesnost rány předchozí
Na hru zvanou golf můžeme pohlížet i tak, že (s výjimkou prvního odpalu na konkrétní jamce) fakticky vždycky následující ranou napravujeme nepřesnost, které jsme se dopustili při ráně předchozí. Čím je rána přesnější, tím méně dalších ran potřebujeme na dopravení míče do jamky.
Člověk není stroj a velmi pravděpodobně se nikdy žádný golfista nenaučí hrát tak přesně, aby každá rána, kterou se v regulaci dostane na green, skončila vždycky rovnou v jamce. Zejména na amatérské úrovni je naprosto běžné, že se na green v regulaci nedostaneme, tudíž rány přibývají.
Je to často způsobené tím, že neznáme objektivně délku svých ran jednotlivými holemi, a proto vybereme pro konkrétní ránu nevhodnou hůl. Pochopitelně musíme dodat i to, že čím vyšší je náš HCP, tím méně přesně hrajeme, takže skutečný výsledek se může od očekávané délky rány dost výrazně lišit. Když se pak sečte chyba z nevhodně zvolené hole s chybou z nepovedené rány, bývá výsledná nepřesnost značná...

Délku ran je třeba měřit často
Čím déle golf pravidelně hrajeme, tím stabilnější je náš švih a rány se délkově i směrově zpřesňují. Po získání potřebné herní praxe se délka ran u konkrétních holí přibližně stabilizuje na určité délce, takže například železem č. 9 hrajeme plným švihem kolem 100 metrů (místo, kde míček poprvé dopadne na zem, tzv. „carry").
Je ale třeba poznamenat, že délka ran se v průběhu sezony mění, a proto je nutné ji občas kontrolovat a objektivně zjišťovat.
Na amatérské úrovni postačí, když na drajvinku odpálíme měřenou holí 15–20 míčů. Pokud testujeme zmíněnou hůl č. 9 a větší část našich ran dopadne v rozmezí cca 5 metrů kolem cíle (100 m), můžeme se spolehnout, že při povedené ráně zahrajeme na hřišti tuto vzdálenost.
Je ale dobré poznamenat, že tento způsob měření je časově poměrně náročný a nepřesný, protože na vzdálenost 100 metrů už přesně nevidíme, kam míč „carry" dopadl. Když tam po odpálení všech míčů dojdeme, nejsme schopni zjistit, kde míč poprvé dopadl na zem. Zjistíme jen, kde se nakonec zastavil, a na to má vliv tolik faktorů, že měření bývá dosti nepřesné.

Efektivní měření v indooru
Pokud chceme přesně a efektivně změřit aktuální délku ran, není lepší způsob, než se vypravit do indooru a měření provést na golfovém simulátoru!
Tento způsob kontroly délky ran má celou řadu výhod:

  • Měření je rychlejší než na venkovním hřišti, protože nemusíme dosaženou vzdálenost 100–200 metrů kontrolovat.
  • Měření je přesnější, navíc na plátně vidíme všechny potřebné údaje, včetně grafického znázornění trajektorie jednotlivých ran.
  • Simulátor nám vypočte i průměrnou délku ran.
  • Hrajeme svými oblíbenými míči (na rozdíl od drajvinku, kde je často každý míč jinak opotřebený, navíc se cvičné míče chovají jinak než kvalitní míče pro hru na hřišti).
  • Pokud budeme měření provádět častěji, bude probíhat stále ve stejných podmínkách a výsledky budou objektivnější.

Kdy má smysl na hřišti měřit vzdálenost
Diskutovat na téma, zda na golfu „měřit, či neměřit", je dnes naprosto zbytečné. Měřicí přístroje jsou jednou k dispozici, takže se měřit prostě bude. Je ale na místě otázka, pro koho je měření vhodné a u koho je vhodnost používání diskutabilní.
Když si vzdálenosti měří vyspělý hráč, který zná délku ran svých holí a znalost přesné vzdálenosti mu pomůže při volbě správné hole, jistě mu je měření vzdálenosti k užitku.
Pokud ovšem před každou ranou pečlivě přeměří vzdálenost začátečník, po zralé úvaze vybere hůl z bagu a jeho rána se pak odkutálí po trávě dvacet metrů nebo zmizí někde v lese, lze o účelnosti takového měření pochybovat, nemluvě o tom, že takový hráč působí poněkud úsměvně. Zejména proto, že evidentně ani netuší, jak daleko je s příslušnou holí schopen zahrát.

Amatéři a délka ran
Profesionální trenéři často o amatérech říkají, že zpravidla přesně neví, jak daleko jsou schopni konkrétní holí zahrát a své schopnosti v tomto směru přeceňují. Proto také při soutěžní hře častěji na green nedohrají, než aby ho přestřelili.
Ostatně stačí se koukat kolem sebe při turnajích, případně sledovat své vlastní počínání. Hrajeme-li na green například ze vzdálenosti 130 metrů, klidně použijeme železo č. 8, ačkoliv tušíme, že jde o volbu na hranici našich možností. Pak stačí nepřesné zasažení míče a skončíme na ferveji před greenem, nebo dokonce v číhajícím bankru. Přitom stačilo vzít sedmičku...
Právě jako prevence proti podobným chybám nejlépe poslouží objektivní znalost délky vlastních ran. Až si s holemi budeme v tomto směru dobře rozumět, začne mít smysl používat na hřišti měřicí přístroje a naše golfová výkonnost se významně zvýší.

Co říci závěrem?
Znát dobře aktuální délku svých ran je jednou ze základních podmínek dobrého výkonu. Proto je překvapivé, jak mizivé procento amatérských hráčů věnuje objektivnímu měření délky ran pozornost. Jsme ochotni strávit dlouhé hodiny při nácviku švihu na podložce nebo při tréninku patování, ale délku svých ran většinou pouze odhadujeme podle zkušenosti ze hřiště. Není na čase s tím něco udělat?

Převzato z časopisu GOLF 11/2015
Text: Jaroslav Drbohlav, ilustrační foto: Ingram Image


Související články:
Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
Kč,-

...