ilustrace-zhodnoceniStál jsem na odpališti nelehké pětiparovky a váhal jsem, zda hrát drajvrem, neboť jsem jím zde zahrál několikrát do autu. Můj spoluhráč tušil, co se mi odehrává v hlavě, a pronesl větu, která mě zaujala: „Když přestaneš věřit jedné, nebo dokonce více holím ve svém bagu, je to jedna z nejhorších věcí, která tě na golfu může potkat."

Kamarád měl pravdu
O jeho názoru jsem několikrát dlouho přemýšlel a dospěl jsem k závěru, že měl pravdu. Nelze moc diskutovat o skutečnosti, že v bagu vozíme 14 holí, protože každá z nich je konstruována pro jiný typ rány, pro který je nejvhodnější. Proto bychom se měli snažit zvládat hru každou holí na přibližně stejné úrovni. Pokud tedy například nevěříme drajvru a používáme ho s nechutí a strachem, často sáhneme po jiné holi, čímž se připravíme o potřebnou délku. Pokud je jamka opravdu dlouhá, většinou je par prakticky vyloučen.
V případě, že si nevěříme ještě na další hole a nahrazujeme je „pro jistotu" jinými, které jsou ale pro konkrétní ránu méně vhodné, velmi často to vede k výrazně horšímu skóre a ke zklamání.

Proč obvykle nevěříme některým holím
Lidská mysl je velmi vrtkavá a seménko nedůvěry dokáže zasít i pár nepovedených ran určitou holí, kterou jsme do té doby hráli bez problémů. Pokud taková situace nastane, existuje jediné řešení – co nejdříve vyrazit trénovat na hřiště a v klidu si zahrát problémovou holí potřebný počet ran, dokud se nám nevrátí sebedůvěra. Jestliže to neuděláme, může se naše nedůvěra k dané holi dále prohlubovat, v krajním případě se takové holi začneme vyhýbat.

Některé hole nahradíme jen těžko
Třeba drajv je hůl, bez které je těžké se obejít, zejména v seniorském věku. Na některých jamkách je délka rány nutná, a pokud si na drajvr nevěříme, v našem bagu neexistuje srovnatelná náhrada. Ostatně všichni dobře známe, že pokus o co nejdelší ránu třeba čtyřkou železem, kterou „narveme" vší silou, jaké jsme schopni, obvykle nedopadne moc dobře. Z dlouhodobého hlediska je rozhodně lepší se hře drajvrem věnovat více v tréninku a naučit se hrát s 80 až 90procentním úsilím s cílem trefovat lépe směr a minimalizovat slice a hook.
Nejde ovšem jen o dlouhé rány, ještě větší problém mohou být například některé wedge. Je notoricky známo, že kvalita krátké hry většinou rozhoduje o výši skóre. Když si umíme dobře čipnout a míček si přihrajeme do metru k jamce, máme velkou šanci na jednopat a prakticky jistý par. Pokud ale některé své wedži nevěříme a hrajeme raději méně vhodnou holí, říkáme si o potíže. Zahrát dobrou ránu nevhodnou holí je vždycky technicky obtížnější.

Naše psychika dostane zabrat
Nejde ovšem jen o to, že si sami děláme hru technicky obtížnější. Možná ještě horší na věci je, že když záměrně nepoužijeme nejvhodnější hůl, protože si na ni nevěříme, nastane sice jiný, nicméně velmi podobný problém. Víme, že hrajeme nevhodnou holí!
Takže jsme si vlastně moc nepomohli. Vyhnuli jsme se sice hře holí, se kterou si nevěříme, ale naši psychiku stejně nahlodává vědomí, že hrajeme nevhodnou holí, a obáváme se neuspokojivého výsledku. Nakonec zjistíme, že pokud se bojíme hrát z jakéhokoli důvodu a předem o dobrém výsledku pochybujeme, obvykle rána nedopadne dobře.

Věřme všem svým holím v bagu stejně!
Vybírejme hole pro konkrétní ránu zásadně jen podle toho, která je pro ni nejvhodnější! A pokud zahrajete několik špatných ran třeba drajvrem, je rozhodně mnohem racionálnější věnovat drajvru více pozornosti v tréninku, než ho ve hře vynechávat.
Ostatně všichni si vzpomeneme na dny, kdy nám vůbec nešlo třeba patování. Může to snad být důvodem k tomu, abychom si přestali s patrem věřit a patovali třeba hybridem?

Převzato z časopisu GOLF 7/2015
Text: Jaroslav Drbohlav; ilustrační foto ING Image Bank


Související články:
Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
Kč,-

...