ilu treninkKaždý den nám život přináší různé příležitosti, které nedokážeme využít, protože je buď vůbec nevnímáme, nebo je neumíme „chytit za pačesy". Jednou z cest, které vedou k úspěchu v životě, ve sportu a tedy i v golfu, je naučit se tyto příležitosti vidět a využívat je ve svůj prospěch.

Velká část příležitostí, které nám život denně nabízí, má jednu nepříjemnou vlastnost – pokud je ihned nevyužijeme, vytratí se a navždy je promarníme. Hledejme poučení u zkušených: „Příležitosti jsou jako pošťák. Nikdy nechodí dvakrát se stejnou zásilkou". Tak pravil Richard Branson.

Život jako festival nevyužitých příležitostí
Naprostá většina z nás je dlouhodobě pracovně značně přetížena a vede velmi uspěchaný život. Jak běží léta a my se snažíme dělat svou práci dobře a být co nejvýkonnější, postupně si vytvoříme ustálené pracovní stereotypy a do pracovní činnosti se pomalu vkrádá jev nazývaný „provozní slepota". Podlehneme dojmu, že svou práci děláme dokonale, vytrácí se potřeba o své činnosti přemýšlet, být kreativní a učit se novým věcem.
Kam až může takový přístup vést, to vystihuje historka o dřevorubci, který v lese usilovně bušil do stromu úplně tupou sekerou. Když se ho kolemjdoucí zeptal, proč si sekeru nenabrousí, dřevorubec odpověděl: „Nemám čas brousit sekeru, musím kácet stromy."

Tento jistě velmi pracovitý a cílevědomý muž měl příležitost využít dobré rady kolemjdoucího a podstatně tím zvýšit svůj pracovní výkon, ale on svou šanci promarnil. Každý den nás podobně míjí třeba několik velmi zajímavých příležitostí, které uniknou naší pozornosti, protože je vlivem provozní slepoty ani neumíme vidět, i když nám visí přímo před nosem.

Provozní slepota a nevyužití příležitosti ve sportu
Jistý velmi úspěšný trenér běžeckého lyžování mně jednou vyprávěl zajímavý příběh ze své praxe. Při důležitém závodě v zahraničí známý reprezentant totálně „promazal" a vůbec nebyl schopen se z lyží odrazit. V nouzi mu nakonec nezbylo nic jiného, než začít na lyžích bruslit. K velkému údivu a překvapení celého realizačního týmu byl nakonec rychlejší než ostatní kolegové, které to nenapadlo!
Nikomu ovšem tehdy nedošlo, že by se bruslení na běžkách mohlo stát novým a progresivnějším běžeckým stylem. Překvapivý výsledek tak upadl bez užitku v zapomnění. Je to typický příklad provozní slepoty, kdy všichni přítomní odborníci měli příležitost přímo před očima, ale nebyl schopni ji využít. Tato historka se totiž stala dávno předtím, než začal na lyžích bruslit jistý Bill Koch, čímž zahájil novou éru běžeckého lyžování.

Podobných poučných příběhů je v historii sportu celá řada. Všechny mají jedno společné. Významní sportovní odborníci něco podobného mnohokrát viděli a měli příležitost to využít, ale neudělali to. Jak řekl Albert Einstein: „Odborníci přesně vědí, proč něco nejde udělat. Pak přijde někdo, kdo neví, že to nejde, a udělá to." Jako příklady bychom mohli zmínit objevení „V" stylu ve skoku na lyžích, zádového stylu ve skoku vysokém, vynález horského kola a vznik nových cyklistických disciplín, otočku při vrhu koulí atd.
Závěr je zřejmý. Při jakékoli činnosti je vždycky dobré si udělat čas na „broušení sekery" a učit se vidět a využívat příležitosti, které nás právě míjí.

Využívání příležitostí a „broušení sekery" při golfu
Většina amatérských golfistů se až příliš často chová podobně jako výše zmíněný dřevorubec. Usilovně hrají, ale málokdy si udělají čas na „broušení sekery", tedy na cílevědomý trénink. Přitom je zřejmé, že když budou věnovat aspoň třetinu času stráveného na golfu zlepšování základních golfových dovedností, zlepší se mnohem rychleji než hraním soutěžních kol.
Například je třeba znát aktuální délky ran u jednotlivých holí a pravidelně je kontrolovat. Všichni víte, že v průběhu sezony se délky ran dost mění (podle herní formy, fyzické kondice atd.) a je žádoucí vědět, kterou hůl zvolit na konkrétní ránu. Pokud si tím nejste jisti, hrajete stále tak trochu „na náhodu", což skóre rozhodně moc nezlepší...

Dalším příkladem je pravidelný trénink čipování. Tato golfová dovednost dokáže při cílevědomém pravidelném trénování snížit skóre o několik ran na jedno soutěžní kolo. Pokud ovšem čipování netrénujete vůbec a poněkud naivně spoléháte na přirozenou šikovnost, často si tím vykoledujete třeba i deset ran navíc. Sekeru je prostě občas nutno brousit!
Je velmi žádoucí umět kreativně využít aktuální situace. Pokud je například na hřišti volno, nabízí se příležitost k nerušenému tréninku. Pokud nemáte napevno domluvenou partičku golfu s kamarády, je to pro šance kvalitně potrénovat. Všichni sami nejlépe víte, kde vás bota tlačí nejvíc a na čem potřebujete zapracovat.

Další příležitostí, kterou není dobré promarnit, může být možnost konzultace konkrétního problému se zkušenějším golfistou, nebo dokonce s golfovým koučem. Sami sebe při hře nevidíte, proto je, zejména pro odborníka, mnohem snazší odhalit nedostatky a doporučit cestu k jejich odstranění. Často i pár zdánlivých maličkostí zásadním způsobem ovlivní golfovou výkonnost.
Jistě není třeba připomínat, že takové konzultace se provádějí zásadně jen při tréninku, nikdy ne při soutěžní hře, kde i dobře míněná rada člověka většinou jen „rozhodí" a zničí mu skóre.

Cvik dělá mistra
Naučit se vidět a vnímat dobré příležitosti, které vás právě míjí, vyžaduje cvik. Dokud si jich nevšímáte, jdete dál vyšlapanou cestou a věci provádíte stejně, má to nespornou výhodu, že je život jaksi pohodlnější.
Jakmile se rozhodnete to změnit a začnete se snažit příležitosti vnímat a využívat, začne se vám jako příležitost jevit skoro všechno, bohužel i to, co se jako dobrá příležitost pouze tváří. Je pravděpodobné, že na začátku svého snažení budete spatřovat příležitost skoro ve všem a než se naučíte dobrou šanci rozpoznat od té špatné, možná uděláte i pár chyb. Nezoufejte, chybami se člověk učí. A pár slepých uliček, do kterých v začátečnickém nadšení zabloudíte, považujte za daň za získané cenné zkušenosti.

Konkrétní příklad využití příležitosti při golfu
Několik let jsem se marně snažil naučit se hrát spolehlivě rovné rány. Radil jsem se s odborníky, hodiny trénoval na drivingu, ale mé míčky stále občas zatáčely, kam se jim zachtělo. Lámal jsem si dost dlouho hlavu tím, jak se naučit hrát „rovně".
Svou šanci jsem objevil v metodě „najdi si vlastní cestu". Nápad spočíval v tom, že jsem se rozhodl nejdřív naučit hrát vědomě „zatáčku" doleva i doprava (draw a fade) s cílem dokonale pochopit, co přesně zatáčení míče způsobuje. Rovná rána přece musí být logicky přesně mezi zatáčkou vlevo a vpravo!
Během pár dnů (!!!) jsem se vcelku obstojně naučil hrát zatáčku na obě strany. Velmi mě potěšily zejména dvě věci. Zjistil jsem, že naučit se hrát „zatáčku" na obě strany je o dost snazší, než jsem očekával, a zejména mě překvapilo, že dráhu míče je možné vědomě „zatočit" opravdu výrazně.

Podstatné také je, že schopnost hrát rovné rány se tím automaticky značně zlepšila. Mám radost, že tuto šanci úspěšně využilo i několik mých přátel, dokonce i jeden, který byl na začátku hluboce přesvědčen, že se to nikdy nenaučí! První zatáčky zahrál již po patnácti minutách společně strávených na drivingu...
Proto vidím svou šanci pro následující golfovou sezonu v cíleném zdokonalování schopnosti zahrát bez obav a podle potřeby draw a fade nejen při tréninku, ale i při soutěžní hře a z méně výhodných pozic. Tím se naučím spolehlivěji hrát i rovné rány a moje golfová výkonnost se opět o něco zlepší!

Převzato z časopisu GOLF 3/2017
Text: Jaroslav Drbohlav, ilustrační foto: Ingram Image


Související články:
Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
350 Kč,-

Zahájen prodej voucherů 1fee2hráči na sezonu 2025, které umožňují na vybraných hřištích ve vymezeném čase po uhrazení jednoho fee hru dvěma hráčům. S ...