jota

ilust-zenNejsem samozřejmě první, koho napadlo, že zenový buddhismus může být pokladnicí, ve které vnímaví golfisté mohou najít cenné zdroje poučení. Když použijete internetový vyhledávač, bez problémů najdete například knihy Zen Golf od Dr. Josepha Parenta, Zen and the Art of Golf z pera Michaela B. Haynese či A Birdie for Buddha, kterou napsali James Campbell Plowden-Wardlaw a Alex B. Pagel.

Rozhodl jsem se, že se zachovám jako správný adept zenového buddhismu, a ani jednu z těchto knih jsem nečetl. Proč mají zájemci o zenové „procitnutí" dávat přednost cestě „od srdce k srdci" před příručkami, návody a texty? To se dozvíte, když budete číst dále.

„Je to, jako by kráva procházela zamřížovaným oknem. Rohy, hlava, tělo a čtyři nohy jsou již skrz. Proč neprojde její ocas?"
Zenový kóan

Proč je zenový buddhismus přístupnější variantou pro západní mentalitu
Zenový buddhismus se začal profilovat jako samostatná odnož v Číně v 6. století po Kristu a byl přenesen do dalších zemí, mj. do Japonska, kde dosáhl velkého rozkvětu zvláště ve 12. století. Vznik zenové školy Rinzai, či spíše její uvedení do Japonska, je spojováno s mnichem Mjóanem Eisaiem (1141–1215), který s sebou z Číny přinesl do Japonska kromě zenu také čaj a zasloužil se o jeho popularizaci.
Eisai se vrátil rok před nastolením šógunátu (1191) a po prvních neúspěších v Kjótu se odebral do Kamakury, kde se zen uchytil a stal se oblíbeným u samurajů. Nepochybně růst významu a šíření zenu souvisí právě s vojenskou třídou, díky které se zenová škola Rinzai stala velmi rozšířenou.

Vztah mezi mistry a adepty zenu se vyznačoval zejména tím, že mistr měl žákům pomoci očistit mysl a uvolnit cestu intuici – formě poznání, kterou většinou v našich zeměpisných šířkách přehlížíme v domnění, že nejlépe nám v oblasti poznání poslouží „rozum".
Důležitou charakteristikou školy Rinzai bylo to, že hlavní důraz se nekladl na znalost obsáhlých mystických textů. Mistr, aby uvolnil cestu intuici, vyprávěl svým žákům příběhy, které byly zdánlivě „zmatené". Žák měl odhalit jejich smysl. Také se často užívalo rozhovoru (tzv. mondó) a hádanek (tzv. kóan). Asi nejznámějším zenovým kóanem je otázka: Jak zní potlesk jedné ruky?
Zpočátku žák nedokázal proniknout do smyslu kóanů, ale postupem času pročistil svou mysl a uvolnil cestu intuitivnímu vhledu. Adept se nejprve pokouší kóan vyřešit pomocí konceptuálního myšlení, až konečně přijde okamžik, kdy se jeho navyklý způsob uvažování zlomí a adept obrátí svou pozornost k pravé podstatě své mysli a její jednoty s řádem světa. (Golfovými slovy – uvolní se a „dostane se do zóny".)

Jsem přesvědčen, že zenový buddhismus oslovil občany západní civilizace tím, že jej lze vnímat méně jako náboženství a spíše jako soubor hodnot, etických východisek a přístupů k vnímání světa a vlastní úlohy v něm. V civilně zesvětštělé atmosféře západního světa měla větší naději zapustit kořeny verze zenového buddhismu, který se oprostil od okázalosti chrámů a svatyní, nevyžaduje nutně znalosti mnoha mystických a obsáhlých textů. Stoupenci zenu často uvádějí, že se jedná o učení předávané beze slov, přímo od mysli k mysli, respektive od srdce k srdci.

Když to fungovalo samurajům, mělo by to jít i v golfu

Proč forma zenového buddhismu podle školy Rinzai natolik přitahovala japonské samuraje? Nejblíže k realitě bude závěr, že toto učení nerozlišuje mezi spirituálním a světským. Šermování, lukostřelba či čajový obřad jsou podle ní stejně hodnotnými zdroji duchovní inspirace a probuzení jako meditace či jiné mystické techniky. To muselo být pro samuraje podstatně praktičtější, nežli znát zpaměti všechny „sútry". Navíc zenový buddhismus školy Rinzai nabízel techniky a poučení, které byly náramně účinné v zacházení s lukem a mečem.

Při bližším nezaujatém pohledu vidíme s překvapivou jasností, že mezi mistrovstvím v zacházení s mečem, lukostřelbou a golfem není rozdíl. Jedná se o minimalizaci rušivých vlivů myšlení a ega jako je před-úsudek, strach a pochybnost nebo naopak pýcha a agresivita. Mistr v zacházení s mečem ovládal nejen techniku, ale rovněž svoji mysl tak, že v okamžiku boje v ní nebyly obavy, nenávist, lítost, pocit převahy ani strach z přesily.
Byl to pouze ten okamžik sám a mistr meče v něm byl odevzdán cele a beze zbytku, odpojen od světa myšlení a dokonale spojen se svým mečem v jedno tělo. Nepřipomíná vám to stav, který golfisté nazývají „hraním v zóně"? To, co fungovalo středověkým samurajům, mělo by stejně dobře sloužit současným golfistům. Je pouze nutné otevřít a očistit mysl.

Podle D. T. Suzukiho a dalších historiků zenu šířila škola Rinzai mezi adepty jednoznačné povědomí, že dokonalé ovládnutí techniky meče a lukostřelby ještě v žádném případě nedělá z učedníka mistra. Mohl bych citovat desítky výroků na toto téma, ale bylo by to nadbytečné. Stačí přijmout tento závěr školy a navždy si ho vrýt do naší golfové paměti: Samotné ovládnutí techniky není ničím, jakkoliv by byla virtuózní.
Suzuki se vyjadřuje takto: „Pokud se však meče dotkne samuraj, jehož duchovní úroveň mu dovoluje uchopit zbraň skrz neuchopení, meč se s mužem identifikuje, nabývá duše a pohybuje se s důvtipem, který do něj vkládá jeho pán. Oba, muž i meč, jsou pouhými nástroji v rukou nevědomí..."

Přestože za symbol samurajů dnes považujeme zejména meče (katana + wakizaši) hlavní zbraní byl v dávných dobách i luk. Zaměříme-li se na techniku lukostřelby, tak i zde můžeme vidět obdobný zenový podtext, který krásně charakterizuje následující moudro: „Nemyslete na to, co máte dělat. Neuvažujte, jak to máte dělat. Šíp vylétne hladce jen tehdy, když překvapí i samotného lukostřelce."
Všem nám to samozřejmě připomíná naše nejlepší okamžiky v golfu, kdy nemyslíme na techniku švihu a míček vylétá přesně k cíli jakoby sám o sobě. A mnoho golfových publicistů již zdůraznilo skutečnost, že nejlepší profesionální golfisté světa se důsledně snaží, aby jejich mysl nebyla zatížená „technickými myšlenkami".
Američtí golfoví trenéři, kteří experimentovali s aplikací zenového přístupu ve výuce golfu, došli k závěru, že obvyklá forma výuky chybuje především v tom, že se snaží neustále golfový švih rozpitvávat na jednotlivé fáze – zatímco zenové myšlení tíhne spíše k vnímání sebe, cíle a pohybu jakožto jednoho nedílného celku.

Vrcholem uvolnění vlastních schopností je stav Mushin No Shin neboli mysl bez myšlenek. Jak si dále ukážeme, je pro občany západní civilizace srozumitelnější charakterizovat tento stav ideální pro sportovní činnost spíše jakožto mysl bez ega nebo mysl bez před-úsudků.
V anglických pramenech se tento stav ideální pro sportovní činnost popisuje jako Selflessness nebo Non-Ego. Snad by to šlo shrnout do jednoho širšího pojmu: Odstranění ega a konceptuálního uvažování z naší mysli. Ale pro další praktické účely nám postačí termín neosobní mysl bez ega.

Jeden z nejvýznamnějších historiků zabývajících se uměním samurajů D. T. Suzuki zdůrazňoval, že před bojem „nejsou v mysli skutečného samuraje žádné myšlenky na vítězství nebo prohru, na život či na smrt". Jedině tak mohl maximálně uvolnit smysly a přenechat své intuici bleskové reakce, které by konceptuální myšlení a verbalizované uvažování nikdy nemohly uskutečnit tak plynule a efektivně. Myslím, že v tomto případě ani není třeba tento postup nějak „překládat" pro potřeby golfistů.

Musím ještě poznamenat, že Mushin No Shin – neboli neosobní mysl osvobozená od ega a vyprázdněná od předběžných vzorců podmíněného uvažování – v žádném případě není myslí tupce, který uzavřel své smysly. Právě naopak. Se zenovým vnímáním jsou spojeny stavy nazývané anglicky Mindfulness (všímavost) a Awarness (bdělá pozornost, povědomí).
Zdá se mi, že se nám nepodařilo do češtiny adekvátně přenést podstatu těchto žádoucích stavů mysli a těla. Všímavost a bdělá pozornost sice slovníkově více méně odpovídají podstatě anglických termínů, ale něco přece jen chybí. Navrhuji, abychom se soustředili spíše na podstatu těchto stavů nežli na lingvistickou přesnost. Zachovejme již vžitý překlad Awareness jako všímavost, ale stanovme pro Mindfulness termín plná přítomnost v konkrétním okamžiku. (K problému této přítomnosti/nepřítomnosti se vrátím v závěru.)

Tak jako pro dávného samuraje před bojem, tak i pro současného golfistu před úderem byl a je největším nebezpečím sklon k tomu, co nazývám před-úsudek. Jak západní civilizace, tak i naše postkomunistická verze západní civilizace mají sklony vše neustále posuzovat a soudit. Ještě dříve než situaci prožijeme a dostaneme se k tomu, abychom ji procítili, už je naše vnímání pokřiveno a otupeno před-úsudky.
Děláme to neustále. Posuzujeme lidi podle auta, oblečení, postavy, přízvuku v řeči atd. Posuzujeme hřiště, počasí a naši budoucí hru ještě dříve, než nastává skutečný „boj". Jenomže tendence k neustálým před-úsudkům je meč s dvojím ostřím.
Když máme sklony šmahem dělat předběžné úsudky o všech ostatních, zasáhne tato neblahá vlastnost i vztah k sobě samému. I v tomto vztahu pak děláme zbytečné před-úsudky, které nám zatemňují vnímání a znemožňují, abychom se uvolnili a byli součástí situace samé. Kdyby nás někdo postavil do úlohy středověkých samurajů, asi bychom byli rychle mrtví, i kdybychom dokonale ovládali techniku zacházení se zbraněmi.

Skutečné mistrovství a vyrovnanost totiž přicházejí pouze z kombinace vnější a vnitřní síly. Vnější síla je součtem naší fyzické připravenosti a znalosti techniky. Ovšem vnější síla nás snadno opouští, ať již vinou momentální indispozice nebo v důsledku stárnutí. Vnitřní síla je však trvalá pro toho, kdo dosáhnul pochopení svého místa a své vlastní ceny a úlohy, kdo přestal posuzovat a soudit a namísto toho cele prožívá vše, co činí.
Vnitřní sílu nelze nalézt a plně využít, dokud naše mysl nedosáhne očištění od ega a před-úsudků. (Mimochodem – zúčastnil jsem se několikrát otevřeného mistrovství ČR v golfu hendikepovaných. Každému, komu není dost jasný pojem vnitřní síla, bych takový zážitek doporučil. Je těžko k uvěření kolik takové vnitřní síly projevují při golfu lidé slepí nebo paraplegici upoutaní na vozíky.)

Překvapivé a poučné kóany
Jistě jste si povšimli, jaký má tento článek poněkud záhadné motto: „Je to, jako by kráva procházela zamřížovaným oknem. Rohy, hlava, tělo a čtyři nohy jsou již skrz. Proč neprojde její ocas?" Je to takzvaný kóan, neboli hádanka či minipříběh, jejichž prostřednictvím mistři školy Rinzai vedou žáky k probuzení a k nalezení nových způsobů vnímání. Já osobně jsem se při čtení toho kóanu srdečně rozchechtal, protože mi to připomnělo obvyklou cestu za golfovou dokonalostí. Možná i vám to bude připadat povědomé.

Hlava krávy už prošla zamřížovaným oknem (= koupili jsme si drahé hole a platíme lekce u vyhlášeného trenéra). Rohy také prošly zamřížovaným oknem (= svědomitě trénujeme). Tělo už je také skrz (= na driving range se nám zdá, že si s golfovým míčkem můžeme dělat, co chceme). Čtyři nohy také dokázaly projít zamřížovaným oknem (= myslíme na golf stále, hrajeme často, čteme o golfu, co se dá). Proč neprojde ocas? (= tak proč se sakra nezlepšujeme souvisle a stále se pohybujeme v sinusoidě vzestupů a propadů?)
Vězte, že ten ocas projde mříží až tehdy, kdy dokážete mít neosobní mysl bez ega, až k formální technice přidáte své vlastní probuzení a dostatečnou dávku vnitřní síly. Ideální samozřejmě je, když se síly vnější a vnitřní spojí v synergii.

Pro poučení i pobavení si dáme další kóan:
„Na břehu moře žili tři staří zenoví mniši, kteří pokročili tak daleko ve svém duchovním vývoji, že se kolem nich děly zázračné věci. Když ráno ukončili meditaci a šli se vykoupat do moře, pověsili své meditační pláště prostě do větru. A pláště zůstaly vlát ve větru, dokud se mniši nevrátili a neoblékli si je.
Jednoho dne, když se ti tři právě koupali, viděli, jak se najednou do vody vrhl mořský orel, a když se opět vznesl do vzduchu, držel v zobáku mrskající se rybu. Jeden mnich řekl: „Zlý pták!" Tu jeho plášť spadl do písku.
Druhý mnich řekl: „Nebohá ryba!" Tu i jeho plášť spadl k zemi.
Třetí mnich se díval za ptákem, jak odlétá s mrskající se rybou v zobáku, je stále menší a menší, až zcela mizí za obzorem. Mlčel a jeho plášť zůstal viset ve větru."

Tohle je podle mého názoru velmi výstižné vyjádření toho, jak lidské sklony vše soudí podle vzorců, šablon a klišé zatemňují přirozenou podstatu věcí. Dravý pták, který uloví rybu, není „zlý", jen sleduje svoji přirozenost. Ryba, která se shodou okolností stala jeho obětí, není „ubohá", jen se naplnil její osud.
Zkuste se jednou podívat na svůj golf a možná i na život úplně bez „filtrů" všech podmíněných kulturních reakcí, bez před-úsudků, bez toho, abyste se snažili klasifikovat „dobré" a „zlé", žádoucí a nežádoucí, pozitivní a negativní, efektní či ostudné, přínosné nebo ztrátové.
Zkuste si pro začátek jednou zahrát golf bez toho, abyste si stěžovali na smůlu, aniž byste hodnotili slovně své rány. Úplně vyprázdněte svoji mysl do stavu neosobní mysli bez ega, přestaňte myslet verbálně a vplujte do kouzla přítomné chvíle tak, jako mistr samuraj nesoustřeďoval pozornost na jednotlivé pohyby protivníka, pouze byl celou bytostí v procesu souboje a žil jen tím okamžikem bez pokusů vyhodnocovat každý detail. Kdyby to udělal, stálo by ho to osudnou sekundu...

A ještě jeden kóan, který má jasné implikace do světa golfu:
„Putovali spolu dva zenoví mniši, Tansan a Ekido, a dospěli k brodu. Na břehu stála krásná mladá dívka v hedvábném kimonu. Očividně měla strach přejít přes řeku, protože ji vzedmuly silné deště. Ekido se rychle podíval jinam. Naproti tomu Tansan nezaváhal a beze slova vzal dívku do náruče a přenesl ji přes řeku. Na druhém břehu ji opatrně postavil a oba mniši pokračovali mlčky v cestě.
Uplynula čtvrthodina, půlhodina, celá hodina. Tu Ekido vyhrkl: „Co to do tebe vjelo Tansane! Porušil si několik mnišských pravidel naráz. Jak sis té hezké dívky vůbec mohl všímat, natož se jí dotknout a přenést ji přes řeku?"
Tansan klidně opáčil: „Já jsem ji nechal u řeky, ty ji ještě neseš."

Kolikrát se vám to při golfu stalo? Jenomže to, co zbytečně neseme příliš dlouho v mysli, bohužel není krásná dívka, nýbrž zkažený drajv, topnutá wedge nebo pat, který jsme nedokázali dát do jamky z 15 centimetrů. Není hříchem pro zenového mnicha pomoci dívce v nesnázích a není hříchem pro golfistu zahrát špatnou ránu. Jen je dobré naučit se obojí po činu zanechat na místě a jít dále s čistou myslí.

A do třetice další kóan:
„Daižu navštívil mistra Baso v Číně. Baso se ho otázal: „Co hledáte?"
„Osvícení," odpověděl Daižu.
„Máte svou vlastní pokladnici. Proč hledáte jinde?" řekl Baso.
Daižu však chtěl vědět: „Kde je moje pokladnice?"
Baso odpověděl: „To, nač se ptáte, je vaše pokladnice."

Zenový buddhismus je mi sympatický právě důrazem na to, že vlastní probuzení a pochopení našeho místa ve světě nám nemůže zprostředkovat žádný mystický text ani magická sekta. Pochopení a osvobození musí vycházet z nás samých, i když nám v tom může „mistr" pomoci hádankou kóan nebo náznakem.
Zenoví mistři ovšem také často „budili" své žáky i jinak. Když nějaký adept zvláště zatvrzele pokračoval v konceptuálním myšlení a před-úsudcích, které mu znemožňovaly prozření a pochopení kóanu, mistr neváhal žáka švihnout holí. Možná, že naše společnost je příliš prosycená libertinstvím a narcisismem a zapomněla na účinnost této metody. Možná, že by některým adeptům golfu švihnutí holí přes zadek urychlilo cestu k pokoře a osvobození mysli od ega a pýchy.

Závěrem
Vzpomeňte si, kolik chyb jste v životě udělali a kolik nepříjemných situací zažili kvůli tomu, že jste brali něco příliš „osobně". Kolikrát vás udivilo a zarmoutilo, že někdo reagoval přehnaně, protože přijímal „osobně" něco, co vůbec nemělo takový smysl. Samuraj ze školy Rinzai asi nepřipustil, aby ve chvíli, kdy musel čelit přepadení tří protivníků, verbalizoval své pocity osobního ukřivdění ve stylu: „No něco takového se může stát jenom mně, takovou smůlu si nezasloužím; a vůbec, tenhle svět není spravedlivý, chtělo by to zásah nějakého ombudsmana."
Samuraj v takovém osudovém okamžiku nepřipustil, aby jeho mysl verbalizovala cokoliv, tím méně pocity osobní křivdy a ublíženosti. Prostě otevřel veškeré smysly k citlivému vnímání situace a nemyslel v termínech „dobra" a „zla". Nezajímalo ho, jak by to mohlo být „kdyby". Byl v naprosté jednotě nejen se svým mečem, ale také se zemí a nebem a se svými protivníky.
Aby zvítězil, nesměla jeho meč vést nenávist ani pocit křivdy, jeho reakce nesměl brzdit hněv nebo touha po vyniknutí. Jen jediný osudový okamžik a člověk v něm ponořený cele a beze zbytku v naprostém uvolnění, které dovoluje, aby intuice jednala v souladu s podvědomím a nevědomím, aby nic nerušilo smysly a nebrzdilo svalovou paměť v ideálních reakcích.

Nevím, zda se francouzský fotograf a mistr „momentek" Henri Cartier-Bresson zabýval zenovým buddhismem a jestli znal jeho školu Rinzai. Každopádně se mi zdá, že to, co vám chci předat zenově „od mysli k mysli a od srdce k srdci", se velmi podobá tomu, co si Henri Cartier-Bresson myslel o fotografii, když tvrdil, že: „Fotografie je ostří, které navždy odsekne z věčnosti okamžik, který ji oslnil."
V jiné variaci věřil, že jestli existuje něco jako věčnost, pak nejblíže k ní má naše plná přítomnost v jednom kratičkém okamžiku. Připadá mi to velmi podobné tomu, co asi cítil samuraj v souboji. Henriho „ostří" tam bylo velmi fyzicky přítomno a nejlépe je ovládnul ten, kdo dokázal osvobodit mysl od ega a osobního a verbálního myšlení a odevzdal se kouzlu toho okamžiku, jako by to byla ona věčnost. Zkuste se takhle podívat na golfové hřiště a váš golf.

A ještě dlužím poznámku o významu plné přítomnosti ducha v každém okamžiku golfové hry (Mindfulness). Každý z vás si dokáže vzpomenout na pokažené golfové rány a paty, u kterých jste si až později uvědomili, že jste vlastně v tu chvíli vůbec nebyli „duchem přítomni". To je typická vlastnost uspěchaného „post-moderního člověka" rozptýleného mezi i-Phonem a starostí o vlastní „image". Někde v tom shonu za vyniknutím nad podobně nemocné jedince nám bohužel často uniká onen „okamžik, který ostří času odseklo z věčnosti". Chcete hrát lepší golf? Tak buďte celou svojí duší a tělem přítomni v každém okamžiku na hřišti.
Ale protože jsme přece jen lidé pocházející ze slovanské verze západní civilizace, není nutné, abyste v tomto zenovém odevzdání a neverbální nepřítomnosti ega žili stále. Po hře klidně můžete večer zajít na pivo a verbalizovat vtipné příhody a třeba se i slovansky chvástat úspěchem.

Ovšem na hřišti, když berete hůl do ruky, představte si, že je to samurajský meč katana. A při prvním dotyku s ním vstupte do zenového „modu" – neboli mysl zcela odevzdaná okamžiku, propojená se silami přírody a celou situací, očištěná od ega, zcela neosobní, aby ji mohla prostoupit a ovládnout intuice.
Intuice je nejvyšší program lidského mozku, kde se spojují všechny naučené věci a pohyby s podvědomím a nevědomím – a možná ještě s něčím vyšším, v co můžeme věřit, ale nejspíše je lepší o tom nemluvit.

Mé vlastní kóany
Studenti zenu pobývají se svými mistry alespoň deset let, než si troufnou vyučovat ostatní. Nemohu a nechci se tedy vydávat za „mistra" vůči vám čtenářům. Ale přesto jsem neodolal a na základě studia tradic školy Rinzai a mnoha původních zenových kóanů jsem vytvořil dva své kóany věnované golfu:

Žák:„Jak se mám zbavit svého šlajsu?
Já: „Vítr vane někdy zprava a někdy zleva."

Žák: „Jak to udělat, abych byl nejlepší v našem klubu?"
Já: „Cesta z vesnice do nejbližšího městečka je krátká. Cesta k nalezení sebe sama je velmi dlouhá, ale i ona začíná prvním krokem."

Převzato z časopisu GOLF 7/2014
Text: Ondřej Kašina, ilustrační foto: ING


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Přihlášení Golf News



Poradna

První dohraný míček nebyl vytažen z jamky před dohráním dalšího

Dobrý den. Dohrál jsem míček do jamky. Nežli jsem ho stačil vyndat spoluhráč také doputoval do jamky. Oba jsme byli n ...

Poradna

Žena, začátečník - nákup holí

Dobrý den, jsem úplný začátečník a ráda bych si pořídila své první vybavení. Na výběr je mnoho možností a nevím jaké. ...

OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
6000 Kč,-

Set želez Exotics EXi (5–PW), shaft UST Mamiya 40 F3 (flex R). Tradiční tvar, menší offset, maximální kontrola i délka. Skvělý poměr cena/výkon! ...