Pravidla - test

kasinaondrejJiž dlouhá léta se snažím rekreační golfisty přesvědčit, že jejich hlavním démonem zkázy nejsou chyby v technice švihu – nýbrž mentální stránka hry. Je samozřejmé, že rekreační golfisté dělají spoustu chyb v mechanice švihu, to je však až druhotný problém. Daleko největším škůdcem skóre a nepřítelem uspokojivé hry zůstává psychika.

„Dělejte to, z čeho máte strach. A dělejte to opakovaně. To je nejjistější způsob, jak strach porazit."
Dále Carnegie

Do určité míry to stejné platí rovněž pro ty nejlepší golfisty na světě. Proto mne vždy velmi zajímalo asistovat přenosům z turnaje Players Championship stabilně hraném na hřišti TPC Sawgrass v Ponte Vedra Beach na Floridě. Tamní jamka číslo sedmnáct je nejen kultovním místem světového golfu, ale také dobrou zkouškou mentální odolnosti golfistů.

Když se tak podíváme na rok 2007, zjistíme, že špička světového golfu odevzdala vodě na 17. Jamce v TCP Sawgrass 93 míčků. To je vskutku překvapivé číslo vzhledem ke skutečnosti, že tento třípar měří pro turnaje PGA Tour jen okolo 130 yardů (podle navrtání jamky a umístění odpaliště), což je jen 118,9 metru. Většina profesionálů z PGA Tour bere na té jamce do rukou pitching wedge. A někteří utopí i tři míčky za sebou...

Vždy mne proto zajímalo, jak na sedmnáctce hrají „normální golfisté", rekreanti, kteří nemají čas trénovat každý den a jejichž fyzické možnosti jsou omezené mimo jiné i vyšším věkem.
Potěšilo mne proto, že jsem našel v zahraničním tisku záznam z pokusu, který se na sedmnácté jamce TPC Sawgrass uskutečnil v roce 2011. Zúčastnilo se jej 136 rekreačních golfistů (mužů) s průměrným HCP 15,5. Délka z odpaliště k jamce měřila 112 yardů (102,4 metru).
Celkově zahrálo první ránu z odpaliště do vody 66 ze 136 golfistů. Ze 66 ran z drop zóny dalších 41 míčků směřovalo do jezírka. Průměrné celkové skóre bylo 5,39 rány. Byla zaznamenána: 2 birdie, 50 parů, 17 bogey, 18 double bogey – a pak 48 katastrofických výsledků, které se v anglické terminologii taktně nazývají „other" neboli jiné číslo.

Jako člověka, který se dlouhá léta zabývá sportovní psychologií, mne nepřekvapují ani příliš nezajímají první míčky směřující do vody a jen o něco více ty druhé. To, co je důležité pro studium mentální stránky hry, jsou právě ony výsledky skrývající se pod diskrétním označením „other". Neboť jedna taková katastroficky zahraná jamka může zcela zničit skóre ve formátu na rány a do značné míry podlomit sebedůvěru golfisty i ve snazším formátu stableford. Právě ona mentální zhroucení pod značkou „other" napovídají, že k nim došlo z důvodů nezvládnuté psychiky.

Chybějící studie, kterou si můžeme sami vyzkoušet
Na základě uvedeného pokusu by mělo velkou výpovědní hodnotu uskutečnit stejný experiment se stejnými hráči na podobném tříparu o délce 112 yardů (102,4 metru) o stejné velikosti greenu. Nicméně okolo greenu by nehrozilo žádné nebezpečí.
Dovolím si spekulovat, že výsledky rekreačních golfistů s průměrným HCP 15,5 by byly v tomto případě značně odlišné. Ovšem jen malá část tohoto rozdílu ve skutečnosti připadá na přítomnost nebo absenci vody.

Proč byla sedmnáctá jamka v TCP Sawgrass tak reprezentativním místem z hlediska psychické odolnosti rekreačních hráčů? Odpověď je poměrně jednoduchá. Tato jamka vystavila golfisty dvojímu tlaku. Jeden psychický tlak vychází z objektivních charakteristik oné jamky – jedná se o ostrovní jamku vyžadující dosti přesnou ránu, která nejen dolétne na green, ale rovněž zastaví. Odhaduji, že to v popsaném pokusu hrálo roli asi tak z 60 %.
Zbývajících 40 % připadá na mýtus té jamky, protože celé generace golfistů vyrůstají pod vlivem paradigmatu, že zasáhnout green na sedmnáctce TCP Sagwrass je skoro nemožné, a tak se vlastně všichni připravujeme na to, že je téměř nevyhnutelné zahrát tam do vody.

Kdyby se stejný test se stejnými hráči uskutečnil na úplně neznámé vodní jamce mající stejné charakteristiky jako sedmnáctka v TPC Sawgrass, ale z hlediska podvědomí hráčů je psychologicky indiferentní, výsledky by byly příznivější.
Bohužel nemám možnost tento dodatečný test se stejným vzorkem hráčů uskutečnit. Proto vám navrhuji, že si to můžeme každý vyzkoušet v klidu na některém driving range. Je to tím snazší, že mnohá cvičná odpaliště nabízejí cíle ve vzdálenosti 100 metrů.

Již v několika článcích v časopise GOLF jsem psal o údivu, který zažívám při diskrétním sledování tréninku rekreačních golfistů na driving range. Naprostá většina z nich má fatální obsesi v honbě za délkou. Povětšině vidím „nedělní motyčkáře", jak buší do míčků drajvrem. Jen velmi málo z nich systematicky trénuje třeba ránu ze 100 metrů.
Existuje přitom mnoho statistik, které si sami můžete najít a které vypovídají o tom, že naprosto nejdůležitější pro skóre amatérských golfistů jsou rány mezi 100 metry a greenem. V rámci této citlivé zóny jsou samozřejmě ještě specifická rizika, například rány z 30 a 20 metrů. Ale v tomto článku se soustřeďme na délku 100 metrů od greenu.

Ti, kteří už hrají nějaký ten rok, určitě mají na některém hřišti podobného strašáka jako je sedmnáctá jamka v TCP Sawgrass. I v rámci našich hřišť mne napadá pár příkladů. Ale i na jiných jamkách, než jsou třípary, se dostáváme velmi často do situace, kdy rána ze vzdálenosti 100 metrů rozhoduje o dobrém skóre nebo naprostém maléru.
Tento statistický jev logicky vychází z technických problémů rekreačních hráčů a z jejich kratších délek. Prostě se velmi často ocitáme v situaci, kdy rána z přibližně 100 metrů dává šanci na skoro jisté bogey nebo vede k triplu.
Proto vám určitě pomůže, když si díky systematickému tréninku v mysli vytvoříte cosi, co bychom mohli nazvat TCP Sawgrass pomůcka.

Jak na to technicky a mentálně
Rána ze 100 metrů vyžaduje pro různé rekreanty různé hole. A také variance nejméně +/- jedna hůl podle větru a dalších proměnných podmínek. Například ve výše uvedeném experimentu 136 golfistů s průměrným HCP 15,5 použilo na délku 102,4 metru:

PW – 42,6 %
9 – 28,7 %
8 – 13,2 %
7 – 6,6 %
Jinou hůl – 8,9 %

Neexistuje lepší prostředek ke zlepšení spolehlivosti hry než co nejlepší znalost vlastních délek a podle toho důvěra ve výběr správné hole. Už jsem v GOLFu zveřejnil nejméně dva články, ve kterých jsem doporučil laserové měřiče délky a jejich využití v tréninku při hledání objektivní pravdy o vašich spolehlivých délkách.

Naprostá většina rekreačních golfistů si škodí tím, že chce sytit své ego a pamatuje si s každou holí své nejlepší rány a spíše ještě hrané po větru. Již legendární Jack Nicklaus bez obalu říkával, že rekreační golfisté vždy věří, že jsou delší, než doopravdy jsou. Systematický trénink s pomocí laserového měřiče vám pomůže najít objektivní pravdu o vašich délkách.
Cílem je dosažení situace, ve které nabudete zvýšené jistoty, že vaše rány určitou holí ve statisticky významném množství přistávají a zastavují okolo 100 metrů. Ideální pocit je takový, že i kdyby vám najednou „zhasli", tak jste schopni tu ránu zahrát potmě, protože máte víru v délku a charakteristiku ran zvolenou holí.

Pokud tomuto „TPC Sawgrass drilu" budete věnovat dostatek času a tréninku, dostanete se do situace, kdy například v situaci 100 metrů k jamce budete bezpečně vědět, že je to železo 9 v bezvětří, osmička proti větru a pitching wedge po větru. Takováto sebedůvěra dokáže neuvěřitelně zvýšit procento úspěšnosti vašich ran dvěma způsoby: objektivně a subjektivně.
Objektivně vám prospěje, když budete přesně znát délky a možnosti ze specifické vzdálenosti a budete mít jasno ve výběru holí. Prostě se vám nestane, že zvolíte sand wedge z pýchy nebo příliš dlouhou hůl ze strachu. Oba extrémy vedou k chybám.
Subjektivně vám takový opravdu poctivě odpracovaný dril na určitou vzdálenost (v našem případě na 100 metrů) vytvoří zvýšenou sebedůvěru, že tohle je prostě vzdálenost, ze „které to dáváte na green". To sníží nežádoucí vliv obav, pokud stojíte před ránou, kde je voda před greenem, po stranách nebo vzadu. Prostě už o té vodě nebudete tolik přemýšlet. To má velmi pozitivní vliv na kvalitu mechaniky švihu a konsekventně na výsledek.

Golfisté mají strach hrát rány přes vodu nebo jiné překážky i z překvapivě krátké vzdálenosti 100 metrů. Tento strach je však iracionální vzhledem k tomu, že každý golfista je schopen tuto vzdálenost zahrát. Jde tedy pouze o překonání iracionálního strachu. Jak to radil talentovaný americký spisovatel a mentální kouč Dale Carnegie: „Pokud budete velmi často dělat to, čeho jste se báli, strach prostě zmizí..."

Takže – pokud si to poctivě odpracujete, tak v případě nebezpečné rány ze 100 metrů se pak budete moci jen usmát a říci: „To nic není, to mám vychytaný ze sedmnáctky v TPC Sawgrass."

Převzato z časopisu GOLF 6/2016
Text: Ondřej Kašina


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Přihlášení Golf News

Poradna

Úleva od psychického překážení

Hráčův míč leží jen několik centimetrů vedle spinkleru. Sprinkler mu ale nepřekáží ani v postoji ani ve švihu, pouze ...

Poradna

Garmin Approach S 60 versus Garmin Fenix 3

Dobry den. Mate zkušenosti s golfovou aplikaci (módem) u hodinek Garmin Fenix 3? Jaky je rozdil oproti specializovany ...

OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
6000 Kč,-

Set želez Exotics EXi (5–PW), shaft UST Mamiya 40 F3 (flex R). Tradiční tvar, menší offset, maximální kontrola i délka. Skvělý poměr cena/výkon! ...