Brother-leaderboard
Golf v ČR Ondřej Kašina: Golfový hendikep, život v pravdě a kultura narcismu
ABF-fordecor

kasinaondrejKaždý golfista včetně úplných začátečníků ví, že hendikep slouží k tomu, aby spolu mohli soupeřit víceméně rovně a čestně hráči a hráčky různé výkonnosti. První zmínka o použití této metody se datuje z Britských ostrovů z roku 1687 a do praxe vstoupil tento systém tamtéž v 90. letech 19. století. Avšak historie golfového hendikepu není tím, čím se chci nyní zabývat. Jde mi daleko více o jeho současné vnímání v golfovém prostředí České republiky.

„Lež se stane pravdou jen tehdy, když jí člověk chce věřit.“
japonské přísloví

Již dlouho pozoruji určité úchylky ve vnímání hendikepu v našem golfu. Jednu z nich výstižně vyjádřila věta, již jsem nedávno zaslechl z úst mladého golfisty s HCP 54: „Mohl bych si už zlepšit hendikep, ale nebudu s tím spěchat, počkám si na nějakej turnaj s pěknejma cenama…“

Druhý extrém představují soutěživí a fyzicky dobře vybavení golfisté využívající současný systém úpravy HCP prostřednictvím formátu stableford k velmi rychlému snížení hendikepu. Pak se ocitají v jakési „hendikepové pasti“, protože nereálně nízký, jaksi „rychlokvašený“ hendikep na ně vytváří psychický tlak a kazí jim radost ze hry.

Pokud chce golfista žít v pravdě se svým hendikepem, nemůže nic předstírat. Každá lež schovaná pod koberec nás v golfu nakonec dostihne a ztrestá. Naše justice a veřejné mínění sice mají neobyčejně velkou toleranci, a tak se někdy může zdát, že faleš dokáže prosperovat a kralovat ve všech oblastech, v poctivém golfu však dosud platí spravedlnost.

Proto je vhodné nedopouštět se umělých manipulací s hendikepem a snažit se o to, aby byl co nejvěrnějším odrazem naší herní techniky, kondice a všech ostatních faktorů, které v součtu určují konečný výsledek hry.

Za zcela zvláštní jev pak považuji přechod z klasické horní hranice HCP 36 na současných 54. Marně se snažím pochopit kladné stránky tohoto systému. Předpokládám, že hlavní motivací bylo více zpřístupnit golf a pomoci zvýšit počet golfistů a golfistek v České republice. Nejsem však přesvědčen o tom, že to byla ideální cesta.

Velmi dobře se pamatuji na 70. a 80. léta minulého století, kdy se začínalo od HCP 36 a jeho snižování bylo možné jen prostřednictvím hry na rány. Každý z nás, kdo jsme tehdy začínali, si vše musel tvrdě odpracovat. Takový HCP pak skutečně odrážel výkonnost dotyčného hráče, nebyl to žádný „vzdušný zámek“. Žili jsme v pravdě s našimi hendikepy, i když ta byla tvrdá. Ale ona pravda vždycky bývá tvrdší a kyselejší nežli virtuální sebeklam.

Když uvažuji o tom, proč u nás zavedli namísto tradičního počátečního golfového HCP 36 značně optimistický HCP 54, vede mne to k úvahám o vývoji společnosti. A objevuje se souvislost s narcistním popíráním reality a s teorií narcistní společnosti.

Na sílící tendence postmoderní společností měnit se směrem k narcismu poukázal jako jeden z prvních americký historik a sociolog Christopher Lasch (1932-1994). Jeho nejznámějším dílem se stala kniha „Kultura narcismu“ a popisuje v ní nárůst tendencí směrem k narcismu ve společnosti po II. světové válce.

Zdá se mi, že „kultura narcisismu“ definovaná Laschem v americké společnosti se stále více rozmáhá v celém světě. Nepatřím k „antiamericky“ cítícím Evropanům, naopak jsem si vědom toho, že problém narcismu a z něho vyplývajících deformací společnosti postihuje nyní více či méně všechny evropské země včetně té naší. Základním rysem jedinců s touto poruchou jsou pocity velikášství, vlastní důležitosti a výjimečnosti. A to dávají svému okolí nepřehlédnutelně najevo. Narcisové mají jako jediný cíl vypadat před okolím dokonale a tomu podřizují veškeré své jednání.

Jak to vše souvisí se zavedením počátečního HCP 54? Zdá se mi, že je mimo jiné důsledkem stále většího počtu narcistických jedinců v naší společnosti a v našem golfu. Jedním z průvodních jevů této poruchy je tzv. narcistní popírání – neboli tendence popírat jakékoliv náznaky vlastní nedokonalosti.

Člověk je od přírody nedokonalý a golfisté to ve snaze ovládnout tento složitý sport poznávají možná více nežli ostatní. Když ovšem je možno začít s golfem tak, že i obludně vysoké golfové skóre přináší uspokojivý počet stablefordových bodů, je naplněna základní podmínka narcistního popírání reality a golfisté této orientace mohou být spokojeni, jejich ego zůstává nezraněno a dále žijí v představě své dokonalosti.

Myslím, že opravdoví golfisté nemají sklony popírat realitu, raději chtějí vědět, jak na tom skutečně jsou. Jednou z cest, jak to udělat, je zahrát si neúprosný formát „na rány“. Snad právě proto je tento syrově realistický formát v našem golfu stále méně oblíben.

Převzato z časopisu Golf, casopisgolf.cz


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Přihlášení Golf News



Poradna

Úleva od psychického překážení

Hráčův míč leží jen několik centimetrů vedle spinkleru. Sprinkler mu ale nepřekáží ani v postoji ani ve švihu, pouze ...

Poradna

Garmin Approach S 60 versus Garmin Fenix 3

Dobry den. Mate zkušenosti s golfovou aplikaci (módem) u hodinek Garmin Fenix 3? Jaky je rozdil oproti specializovany ...

OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
6000 Kč,-

Set želez Exotics EXi (5–PW), shaft UST Mamiya 40 F3 (flex R). Tradiční tvar, menší offset, maximální kontrola i délka. Skvělý poměr cena/výkon! ...