Golf v ČR Kluk ušatá z túry dává příhru do grínu k tyči aneb Alenka v říši divů a před televizí

komentatorV některých oblastech jsme se v poslední době přece jen přiblížili k rozvinuté západní civilizaci. Například přímé televizní přenosy z vrcholných golfových soutěží – jako je evropská Tour a americká PGA Tour – nejsou už pro naše golfisty ojedinělou senzací, ale spíše běžným zážitkem. Já osobně to velmi vítám, protože jsem přesvědčen, že sledováním stylu nejlepších golfistů světa se rekreační hráči nejen baví, ale také učí.

Pravidelné přenosy golfových turnajů na Golf Channel, Nova Sport a dalších TV kanálech jsou doprovázeny českým slovem komentátorů a stalo se zvykem, že také bývá přítomen některý z našich trenérů nebo profesionálních golfistů. A právě způsob českého komentování golfových přenosů ve mně v poslední době vyvolával narůstající množství úvah. Nakonec už nešlo odolat, když jeden z našich profesionálních golfistů „vyšperkoval“ komentář golfového turnaje výrazy, jimiž jakoby chtěl potvrdit teorii, že u mužů se dá celkem přesně určit, kdy začíná puberta – avšak kdy končí, to není lékařské vědě známo. Ve snaze o objektivitu se ještě chvíli pozdržím a před odstrašujícími příklady zmíním ty pozitivní. Někteří z hostů, kteří byli v nedávné době přizváni k českému komentování golfových přenosů, opravdu potvrdili pověst odborníků majících co říci a umějících to sdělit. Mohu jmenovat třeba trenéry Jiřího Kromichala a Jiřího Seiferta, kteří během přenosů dokázali nabídnout zkušenosti a rady nejen srozumitelně pro všechny úrovně golfistů, ale rovněž kultivovaným jazykem. Oba pánové tak nenásilně nabízejí divákovi přidanou hodnotu golfového poučení. Známé jsou však bohužel i jiné případy…

Je tomu pár dnů, co jsem s manželkou sledoval přenos jednoho z větších světových turnajů. Nebyl jsem plně soustředěn na český komentář, ale některé výrazy postupně přilákaly mou pozornost až do stavu zděšení. Zesílil jsem zvuk krátce před tím, než jeden český profesionální golfista přizvaný jako druhý komentátor přenosu prohlásil: „Kluk jeden ušatá si dal příhru do grínu k tyči!“ Manželka si rychle pro jistotu nasadila brýle a prohlížela si dotyčného amerického golfistu. Pak s údivem řekla: „Ale ten hráč má docela normální uši, spíš menší.“ Vysvětlil jsem jí, že výraz „kluk ušatá“ nejspíše měl být slangovou vložkou s cílem být vtipný. Jenomže, jak ví většina spisovatelů, nic nezastarává a neztrácí srozumitelnost tak rychle jako slangové výrazy. Rovněž je zapotřebí mít hodně citu pro situaci a emoční inteligence, aby bylo možno slangový výraz trefně použít v odborném komentáři bez rušivého vlivu.

Musím se přiznat, že po mnoha letech strávených v zahraničí, se nyní cítím v českých golfových komentářích poněkud ztracen. Od roku 1990 jsem hrál golf ve španělštině, angličtině, portugalštině a němčině. V žádném z těchto jazyků jsem nikdy neměl pochybnosti, která činnost právě na hřišti probíhá, co jako hráči zrovna děláme. Ve španělštině golfista odnepaměti „patea para birdie“, v angličtině „player is putting for birdie“, v němčině je to „zum Birdie putten“. V těch jazycích mohou spolu hrát vnuk s dědečkem a oběma bude jasné, jakou akci právě na grínu vykonávají. Jenže u nás doma v poslední době nevím, jak vlastně nazvat některé golfové činnosti.

Moje generace vždy patovala „na birdie“, „na par“ nebo „na bogey“. Pod vlivem televizních komentářů však mladší golfisté u nás teď patují „do paru“ nebo „do birdie“. Někdy se mi zdá, že hrajeme rozdílné hry. Nevím, jestli existuje nějaká koordinovaná kampaň s cílem předělat již vžité české golfové názvosloví, ale někdy mi to tak připadá. Ti „kluci ušatí“, kteří komentují golfové přenosy, užívají shodně výrazivo, které je mojí generaci cizí.

Mnoho sportů, které jsme převzali ze zahraničí, prošlo podobným vývojem. Ze sportů, jimiž jsem se přímo zabýval, mohu namátkou vzpomenout například judo, jež prožilo a díky bohu přežilo podobnou kampaň. V 60. a 70. letech minulého století se objevovaly tendence, aby se z juda stalo „džudo“ a odborné japonské názvy chvatů měly být nahrazeny českými ekvivalenty. Naštěstí se to neujalo.

Z příkladu juda vyplývá poučení, že není vždy nutné ani prospěšné snažit se odborné názvosloví celého sportu počeštit. A když už počešťujeme, je lepší použít výrazy našemu jazyku vlastní a vnímané jako přirozené. Ze současných trendů golfového názvosloví mohu uvést namátkou termín „příhra“, který nyní koordinovaně používají komentátoři televizních přenosů, když chtějí vyjádřit, že hráč uskutečnil „approach“. V češtině však již po několik golfových generací existovalo pro tento úder slovo „přihrávka“, které je jazyku vlastní a netahá za uši.

Pokud se Česká golfová federace usnese, že budeme používat nová slova, jsem (i když se zaťatými zuby) připraven „hrát příhry do grínu“ namísto „přihrávek na grín“ a pak jsem jakožto konsensuální člověk rovněž ochoten v zájmu jednoty národa „patovat do birdie“, místo abych „patoval na birdie“.

Určitě však nejsem ochoten naslouchat puberťáckým slangovým výrazům typu „kluci z túry“ a „hodil to k tyči“. Všechny rádoby vtipné komentátory se sklony k těmto přehnaně slangovým výrazům bych rád varoval, že je může potkat osud spisovatelů typu Jáchyma Topola – nakonec už tomu nikdo nebude rozumět a většinu bude ten jazyk obtěžovat.

Závěrem musím zmínit rovněž jeden spíše tristní nešvar doprovázející české komentáře přenosů z velkých mezinárodních golfových turnajů. Naši komentátoři a přizvaní čeští profesionálové pochopitelně mají zkušenosti ze zahraničních přenosů a vědí, že jejich komentátoři jako Nick Faldo, Johnny Miller, Frank Nobilo a další prokládají přímý přenos svými vzpomínkami na vlastní zajímavé herní situace.

Pod vlivem těchto příkladů pak naši komentátoři a profesionální golfisté rovněž touží oblažit diváky příhodami z jejich golfového života. Zapomínají však na jednu velmi starou zásadu: že když dva dělají totéž, ne vždy je to totéž…

Docela rád si poslechnu na okraj přímého přenosu PGA příběhy o zázračných ranách a naivních chybách od velikánů světového golfu. Působí však poněkud rušivě až tragikomicky, když náš průměrný profesionál napodobuje tento styl a ruší diváky sledující přenos významného turnaje vyprávěním: „No jak sem neska hrál v těch Benátkách na túře, tak sem furt nemoh najít drajvrem férvej, a tydle kluci ušatý sou na tom fak ňák podobně.“

Měl bych pro podobné nesoudné komentátory jeden návrh: Dokud se tady u nás golf doopravdy nenaučíme hrát a dokud nebudeme mít několik hráčů v horní polovině hodnocení evropské Tour a několik v americké PGA Tour, je vhodnější zachovat skromnost. Jedním z projevů zdravé skromnosti je omezit se v průvodním slovu k vrcholným světovým soutěžím na střízlivé komentování toho, co tam opravdoví golfisté dělají, proč to tak dělají a jak to dělají. Takový moudře úsporný styl mají Jiří Kromichal a Jiří Seifert – a proto jim naši skuteční golfisté rádi naslouchají.

Pro časopis Golf napsal Ondřej Kašina

 


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Přihlášení Golf News

Poradna

Úleva od psychického překážení

Hráčův míč leží jen několik centimetrů vedle spinkleru. Sprinkler mu ale nepřekáží ani v postoji ani ve švihu, pouze ...

Poradna

Garmin Approach S 60 versus Garmin Fenix 3

Dobry den. Mate zkušenosti s golfovou aplikaci (módem) u hodinek Garmin Fenix 3? Jaky je rozdil oproti specializovany ...

OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
6000 Kč,-

Set želez Exotics EXi (5–PW), shaft UST Mamiya 40 F3 (flex R). Tradiční tvar, menší offset, maximální kontrola i délka. Skvělý poměr cena/výkon! ...