Pokud si myslíte, že jste toho už viděli hodně a všechno v tomto světě je víceméně předvídatelné, pak navštivte Bolívii. Ta vás z toho klamu vyvede. Čeká tu bezpočet překvapení. A pokud se rozhodnete navštívit La Paz Golf Club, který je oficiálně nejvýše položeným hřištěm světa, docela určitě se nebudete nudit. Nejvýše položená jamka se nachází v nadmořské výšce 3 342 metrů nad mořem.

„Na hory pravdy nikdy nevystupujete zbytečně. Buďto se dostanete výše už dnes, nebo to úsilí zvýší vaši sílu, abyste se dostali výš zítra."
Friedrich Nietzsche

V okamžiku, kdy jsem seděl v letadle na cestě z Chile do Bolívie, měl jsem za sebou více než 14 let prožitých v Latinské Americe. Určitě jsem nebyl naivní turista, který pociťuje exotickou extázi už po přistání. A přesto se ten pocit dostavil. Těžko říci, zda to rozrušení působí pohled na nedalekou zasněženou velehoru Illimani (6 462 metrů nad mořem) nebo samotná výška letiště La Paz – 4 008 metrů nad mořem.
Zkrátka, pokud nejste profesionálně trénovaní alpinisté, čeká vás po přistání v La Paz zvláštní směsice pocitů, v níž nechybí radost z objevování ani fyzická nevolnost z „mal de altura" neboli výškové nemoci.

Nevěřil jsem v intenzitu výškové nemoci ani v to, že na to pomáhá čaj z listů koky, který je v Bolívii všude k dostání. V obou případech jsem se mýlil. Špatně mi bylo hned a „maté de coca" mi pomohlo. Doporučuji zapamatovat si obojí a čaj z koky si dát nejlépe už na letišti. Možná se pak budete cítit o něco lépe v taxíku, který sjíždí po příkrých a nevalných cestách do La Pazu.
Mám však také dobrou zprávu. Ti, kteří umějí alespoň trochu španělsky, budou potěšeni skutečností, že lidé v Bolívii mluví pomalu a velmi zřetelně a jsou vstřícní i hovorní.

Využil jsem toho a zeptal se taxikáře, jaký je výškový rozdíl mezi letištěm na náhorní rovině Altiplano a samotným hlavním městem La Paz. „To vím přesně, señor," odpověděl ochotně. „Tam nahoře je to 3 600 metrů a dole přes 4 000 metrů."
Vzhledem k tomu, že v naší zemi máme letitou praxi v uvádění informací na pravou míru, věděl jsem hned, jak na tom jsem, a poděkoval tomu dobrému muži, který se právě snažil prokličkovat mezi pestře pomalovaným autobusem a károu s ovocem, již tlačila indiánka s buřinkou na hlavě.

Když klišé není klišé
Bolívie je na prvním místě v celé Latinské Americe v podílu původního indiánského obyvatelstva. Bělochů je jen 15 % a největší počet původních obyvatel tvoří Kečuové a Aymarové – dohromady 50 % občanů Bolívie. Zbytek připadá na menší kmeny. Takže není nic divného na tom, že už po cestě z letiště vidíte všude kolem silnice indiánské tety s buřinkami na hlavách, oblečené v mnohavrstevných pestrých šatech. Našince překvapí, že ty dámy nosí buřinky jako blahé paměti policejní rada Vacátko.

Jak konstatoval již Milan Kundera v románu Žert, vyskytují se v naší zemi občas křečovité pokusy o obrodu folklóru. Oni šohajové s péry na hlavě a děvčice ve věrtošku jsou bohužel v našich postmoderních podmínkách jen kulturní klišé. Ale v Bolívii je to jiné, autentické. Lidé jsou v tom folklóru doma ještě v současnosti. Ještě pořád je to jejich realita.
Pokud jste alespoň trochu zvídaví a nemoc z výšky vám dovolí se trochu projít po La Pazu, tak na sklonku prvního dne či během dne druhého už přestanete vnímat ony indiánky v buřinkách jako něco folklórně bizarního. Prostě se jim to takhle líbí, je to jejich styl oblečení.

Rychle si zvyknete, že paní, od které si kupujete na ulici Coca Colu, nebo paní, která pomáhá dělníkům soukat do kanálu na ulici kabel nějaké televize, mají ony buřinky a pestré kroje. Navíc jsou povětšině čisté, stejně jako ostatní obyvatelé Bolívie.
Dámské buřinky mají ještě jeden zajímavý důsledek pro naši zemi. Materiál k jejich výrobě patří k nejúspěšnějším položkám českého vývozu do Bolívie. Tak proč ne?

Když je skála hlína a plast tráva
Nemusíte být ani fanatičtí fotografové, abyste podlehli charismatickému kouzlu hory Illimani, čnící nad La Pazem. Zářivé sněhy a ledy Illimani na vás juknou při pojížďkách po městě a tato hora je rovněž dominantou nejvyššího golfového hřiště na světě – La Paz Golf Club.
Klub se nachází nedaleko od bolivijského hlavního města v zóně nazývané Mallasilla nebo zkráceně Mallasa. Po několika vyjížďkách v metropoli je patrná skutečnost, kterou potvrzuje i cesta do Mallasa – La Paz má velmi málo zeleně.
Vedle cesty do Mallasa zahlédnete park, v němž ve sporé zeleni ční jeden cihlový otevřený gril vedle druhého. Je to veřejný grilodrom pro obyvatele města, kteří v nedostatku zeleně a prostoru obléhají ve svátečních dnech toto zařízení. O to více lze pak pochopit, jakou vzácností je v tom prostředí zelené golfové hřiště. (Na snímku odpaliště jamky č. 2, nejvyšší na světě.)

Vjezd do klubu najdete v průsmyku mezi příkrými přírodními útvary, tvořícími dominantu celého La Pazu. Na první pohled se zdá, že jsou to skalní útesy, ale při bližším pohledu zjistíte, že se jedná o hlínu s kameny – místně zvanou „greda". Tento materiál tvoří dramatické, strmé útvary, ale ve skutečnosti je velmi nestabilní a podléhá erozi.
A najednou se taxík proplete soutěskami v „greda" a vy vystupujete před golfovou klubovnou, která všem zahraničním hráčům způsobí kognitivní úlevu, protože konečně dorazili do známého prostředí.

U vchodu do klubovny upoutal moji pozornost cvičný green. Kvůli jeho nezvyklé hladkosti a jednotnosti zeleného povrchu jsem myslel, že je plastikový. Už první dotek dlaní však ukázal, že je živý. Napovědělo mi to něco o pořádcích v klubu a o náročnosti vedení na údržbu. O to více jsem se těšil na setkání s ředitelem.

Golfista importovaný ze Španělska
Čekání jsem si zkrátil prohlídkou okolí klubovny. Pobíhal jsem mezi restauracemi a několika greeny, které se sbíhají kolem výchozího bodu. Pak jsem však musel zvolnit a posadit se. Výšková nevolnost dosud nepominula a uvědomil jsem si, že tady asi nebude možné hrát dobrý golf hned druhý den po přistání.
Raději jsem si sedl do otevřené restaurace a objednal si kávu. Golfisté tam vypadali docela normálně, jako jinde v Latinské Americe. Všichni patřili k 15% menšině víceméně bělochů. Většinou starší pánové.

Pak přišel ředitel. Už při výměně vizitek a prvních větách jsem slyšel, že Alexis García-Valdés (na snímku vpravo) není Bolivijec. Rodák z Madridu v mládí patřil do reprezentačního výběru Španělska, pak se však nedal na profesionální dráhu, protože jej více lákalo vedení golfových klubů. Začal v Alicante a dopracoval se až na předsedu asociace místních klubů.
V roce 2012 dostal nabídku na místo ředitele golfového klubu v bolivijském městě Santa Cruz de la Sierra. Nedlouho poté jej „zlanařili" lidé okolo La Paz Golf Club, aby šéfoval jejich resortu. Museli mít z tohoto „úlovku" o to větší radost, že mezi městy La Paz a Santa Cruz de la Sierra panuje ještě větší „přátelství" nežli mezi Prahou a Brnem...

Když Alexis mluví o začátcích v La Paz GC, z jeho hlasu čiší hrdost na to, co už udělal. Vypráví, jak začínal se stroji starými více než dvacet let. Jak pracoval na řadě věcí, aby klub přiblížil světovým standardům. Některé výsledky už jsou patrné. Modernizuje se klubovna i restaurace, šatny patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy na golfu viděl, a rovněž personál klubu je oblečen do čistých a hezkých oděvů s logem klubu.
Ale klub nepracuje ve vzduchoprázdnu. Sociální politika současné bolivijské vlády vedla k tomu, že mzdové nároky se za tři roky zvýšily o 60 %. Klub bude muset racionalizovat své náklady a jeho budoucnost vidí ředitel mimo jiné i v podstatně větším množství zahraničních turistů-golfistů. Ale o tom až později.

La Paz Golf Club má historii dlouhou přes 100 let. V roce 1912 začali s golfem Britové z Bolivian Railway, podílející se tehdy na stavbě železnice. Pokud se vám bude zdát, že současné hřiště v Mallasa je zatraceně vysoko, pak vězte, že původní La Paz GC stál ještě výš. Prvních 9 jamek vzniklo na náhorní rovině Altiplano, kde se nyní nachází i letiště, ve výšce přes 4 000 metrů nad mořem.
Ti, kteří neradi hrají z písku, si asi příliš neužívali, neboť původní hřiště bylo převážně pískové. To současné vzniklo ve 40. letech minulého století.
Klub má 1 500 členů, z toho 90 % tvoří Bolivijci. Jen 300 z nich je však aktivních. Tento poměr je podle naší zkušenosti a reality poněkud zvláštní, ale Alex mi vysvětlil, že nepříliš útulné La Paz postrádá kromě zeleně také zahradní restaurace. Většina členů golfového klubu tak ve skutečnosti neutrácí za hru golfu, ale platí za privilegium přijet do klubu, dívat se na zelené plochy a poobědvat v tichu a klidu v hezké otevřené restauraci.

Kolik takové privilegium v Bolívii stojí? Vstupní poplatek odpovídá 5 000 amerických dolarů, pak je nutné koupit akcii za 10 000 dolarů a hradit měsíční poplatek na úrovni 120 dolarů. Když to vše děláte 30 let a dožijete se u toho 66 let, dostanete se do kategorie emeritního člena, který už nikdy nic neplatí. Pohled na hřiště jasně naznačoval, že tito senioři si svá práva užívají. Je jich přes 150.

Ale La Paz Golf Club myslí i na mládež. Mají výcvikový program s 85 dětmi a klub vyhrál všechny hlavní národní soutěže na úrovni mládežnických tour. Chtě nechtě mne však napadlo, že v materiální otevřenosti přístupu dětí ke golfu jsme na tom u nás přece jen o hodně lépe...

Vaše nejdelší rány pod horou Illimani
Alexis dopil kávu a zavolal, aby přivezli elektrický vozík. Vyjeli jsme po jedničce směrem vzhůru ke druhé jamce. Ferveje jsou osety typicky jihoamerickou golfovou trávou Pennisetum clandestinum, které se místně říká kikuyu. Toto osivo se úspěšně používá rovněž v Africe a Austrálii pro svou odolnost. Na greeny se používá psineček.
Ředitel s pýchou ukazoval greeny. Musel jsem uznat, že jsou opravdu stejně dokonalé jako ten cvičný u klubovny, který jsem si spletl s plastikovým kobercem. Patovat v La Paz Golf Club však není s ohledem na rychlost jamkovišť lehké. Stejně tak není snadné greeny trefit, protože jsou poměrně malé – podobně jako na hřištích u nás.

Vzhledem k tomu, že člověk je tvor ješitný, bude asi naše golfisty nejvíce zajímat výšková anomálie, která ovlivňuje délku ran na nejvyšším hřišti světa. Rány jsou carry nejméně o 30 % delší, občas výška přidává i více. Alexis konstatoval, že z 200 yardů hraje sedmičku železo, avšak poněkud zadržovanou.
Ale není to zase až tak snadné. Řídký vzduch ve velké nadmořské výšce sice dělá z „motyčkářů" ranaře, ovšem neděje se tak ze dne na den. Malý odpor vzduchu způsobuje, že hráči mají tendenci švihat rychleji. Udržet tak správný rytmus bývá těžší než v nízkých nadmořských výškách. Místní znalci doporučují soustavně myslet na to, aby hráč záměrně švihal co nejpomaleji.

Dívali jsme se z nejvýše položeného místa hřiště dolů a pohledům dominoval sněhobílý vrchol hory Illimani. Ten pak opakovaně vykukoval i na jiných jamkách. Přemýšlel jsem, která je vlastně tak malebná, že by zasloužila označení „signature hole" hřiště. Podle Alexise je to dvanáctka (viz foto s autorem), ale mně se zdálo, že by jich v La Paz Golf Club mohli za takovou považovat alespoň pět.

Má smysl jet do Bolívie a hrát v La Paz Golf?
Moje matka mi po dlouhá léta připomínala údajně francouzské přísloví: „Nemá smysl se hádat o barvách a o vkusu." Každý to vidí jinak. Takže vám nedám zaručeně spolehlivou radu, jestli opravdu stojí za to cestovat až do Bolívie, abyste si zahráli na nejvýše položeném hřišti planety.

Aby vám cesta do Bolívie udělala radost, je nutné, abyste byli zdraví. Existuje řada nemocí, které v běžných nadmořských výškách nepůsobí větší problémy, ale ve výšce nad 4 000 metrů mohou mít fatální důsledky. Proto zájemcům o tento unikátní zážitek doporučuji konzultaci s lékařem.
Jakožto pokusný králík mohu říci, že jsem v dobré fyzické formě a v Chile jsem bez problémů vylezl do výšek okolo 3 700 metrů bez fyzických problémů, ovšem v Bolívii jsem po tři dny trpěl výškovou nemocí, slabostí a nevolnostmi. Zdá se, že úspěšná hra v La Paz vyžaduje přicestovat alespoň čtyři dny předem, adaptovat se a teprve potom podstupovat větší fyzickou zátěž.

Abyste si zde mohli zahrát a navštívit vysoko položená místa, není nutné, abyste byli mladí. Z praktických zkušeností vím, že ve větších nadmořských výškách často dámy i pánové v seniorském věku mívají méně problémů než mladí svalovci. Přece jen je však dobré před tak náročnou cestou podstoupit prohlídku. A pokud skutečně pojedete do La Pazu, začněte velmi zlehka a pomalu. Zapomeňte na frenetické tempo našeho rudimentálního kapitalismu a adaptujte se šouráním a odpočinkem.

Z hlediska cestování po autentických místech dosud nezničených průmyslovou turistikou je Bolívie vskutku zemí zaslíbenou. Nabízí mimořádnou různorodost. Od velehor přes nížiny s historickými památkami (Santa Cruz de la Sierra) až po tropické pralesy.
Pro golfisty je dle mého soudu návštěva v La Paz GC velkým lákadlem. Ředitel klubu má plán zvýšit v roce 2016 návštěvnost ze zahraničí na 1 000 golfových turistů. Dveře do klubu jsou tedy otevřené. Green fee za 18 jamek stojí 400 Bolivianos. V době mého pobytu měnili v hotelu 1 dolar za 6,80 Bolivianos. Takže hra v nejvýše položeném klubu na světě vás vyjde na 59 dolarů. I když k tomu připočítáte poplatek za kedíka a občerstvení, zdá se, že to není špatná investice.

Převzato z časopisu GOLF 12/2015
Text a foto: Ondřej Kašina

UŽITEČNÉ INFORMACE
LA PAZ GOLF CLUB
Adresa: La Paz Golf Club, Zona de Mallasilla s/n, Bolivia
Tel.: +591 1174 5124
Web: www.lapazgolfclub.com
Email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Počet jamek: 18 | Par: 71
Délka (yardy): 6 879 (žlutá)| 5 613 (červená)
Green fee: 400 Bolivianos (po–pá) | 560 Bolivianos (so–ne)

Související články:

Učte se hrát golf Seniorní věk přináší různé neradostné důsledky, ale pokud jsme vnímaví, nabízí rovněž jednu výhodu: větší schopnost odstupu a nadhledu a tím lepší pochopení toho, o co jsme se s... Chcete hrát lépe golf? Chcete si více užít golf a u toho se současně zlepšovat? Že tahle kombinace není možná? Ale je! Stačí jen zapom... Proč v golfu nefunguje móda pozitivního myšlení Nevím, jaký bude svět po odeznění pandemie COVID-19. Každopádně, pokud se týká světa a chování lid... Golf v Bolívii aneb Zelené plíce města O Bolívii toho moc nevíme, snad jen, že je to třetí nejchudší země Jižní Ameriky a že zdejší prezident je... Pasti golfové konverzace Od počátku chci dát jasně najevo, že podle mého názoru je legrace na golfu nejen možná, ale rovněž žádoucí... Ondřej Kašina: Highway 61 revisited V uplynulých čtyřech letech jsem napsal několik článků o golfových míčích vhodných pro seniorské golfi... Je možné se na rohožce naučit golf? Z mé dřívější žurnalistické zkušenosti vím, že redaktoři mají tendenci spíše nečíst vlastní tis... Ondřej Kašina: Jak Lee Trevino prosázel výhru z Open s jeptiškami Americký golfista Lee Trevino byl nejen skvělý a úspěšný profesionál, ale po celý život to byl člověk s... Ondřej Kašina: Konec světa jak jsme ho znávali? Nedávno jsem na facebooku zaregistroval větu: „Měli bychom si uvědomit, že George Orwell mínil své knih... Ondřej Kašina: Proč je dodnes Ben Hogan vzorem William Ben Hogan byl americký golfista, který se narodil 13. 8. 1912 a zemřel 25. 7. 1997. Nebudu vás ...