Na webu se to jen hemží jeho vtipnými šoty, drajvy posílá bezpečně za 300yardovou hranici a v obřích „tlapách" svírá zářivě růžový drajvr. Pouhé tři indicie stačí, abyste odhalili letošního šampiona Masters – Bubbu Watsona. Nikdy si nedal drink, v životě nepřečetl knihu a jaktěživ neměl dostaveníčko s golfovým trenérem. Uhodli byste, že jde o Gerryho Lestera Watsona alias Bubbu? Že je to trochu zamotané? Pojďme tedy ten příběh společně rozmotat.

Nomen omen
„Bubba dnes hrál dobře." Klidně se pochválí během rozhovoru. A vzápětí naváže: „Bubba teď jí. Bubba jde spát." Že tu něco nesedí? Tak to je přesně on. Klidně o sobě referuje ve třetí osobě, takže místy zní jako Tarzan v podání Johnnyho Weismullera. Nenechte se ale zmást. A už vůbec se nedejte zviklat, když o sobě s posměškem pronese: „Jsem přihlouplý Bubba Watson z Bagdadu."
Ha, z Bagdadu! Tak odtud ty dalekonosné drajvy, napadne kdekoho okamžitě. Kdepak. Zatímco vy zase míříte vedle, ostřelovač Watson se mýlí málokdy. Střílí daleko, střílí přesně, v rozhovoru občas pálí od boku, tu a tam si z někoho vystřelí, ale většinou míří do černého.
Watson se opravdu narodil v Bagdadu, ale na Floridě, před více než třiatřiceti lety. A i když ho rodiče pokřtili po otci, Gerry Lester Watson jr., sotva tatík nemluvně spatřil, vtipně prý prohodil: „Tak se mi zdá, že tu máme bubbu, jaképak baby." Sluší se však připomenout, že se při výběru jména nechal inspirovat přezdívkou hráče amerického fotbalu Bubby Smithe. A tak se na Floridě „narodil" střelec Bubba.

O své budoucnosti měl záhy jasno. V pouhých šesti letech vyřešil „dilema", kterému ze sportů dá přesnost. Jako dítě sice miloval baseball, ale golfem byl doslova posedlý. Sport u něho vítězil na celé čáře. Aby ne, když ho v této zálibě podporovali i rodiče. „Když budeš hrát baseball nebo golf, můžeš získat stipendium a vydělat si na studium," slýchával často z jejich úst. A tak se i stalo.
Už od dětství se proháněl doma na zahradě s golfovou holí a bušil zprvu do plastového míčku, který posílal nad stromy i pod jejich větvemi. Hook, slice, jak se mu to zrovna hodilo. Své rány vysílal s tak neomylnou přesností, že brzy přesvědčil i otce, který mu povolil pilovat golfový um už opravdovým golfovým míčkem. „Nikdy jsem nerozbil okno," chlubí se s úsměvem borec, jenž už ve dvanácti letech dokázal obejít hřiště na 62 ran.

A bez rozpaků vysílá další prupovídku ze svého vyhlášeného slovního arzenálu: „Věděl jsem, že jestli chci hrát golf, musím hýbnout zadkem." Představa každodenní cesty do kanceláře byla totiž pro Watsona hodně děsivá, stejně jako trávit život mezi čísly, byť nakonec „v utajení", aniž by o tom někomu řekl, zdárně před necelými čtyřmi lety dokončil studia ekonomie na univerzitě v Georgii, kde se věnoval i matematice. Dost možná se mu to teď bude hodit, s celkovým výdělkem bezmála 15,5 milionu dolarů...
Přesto měl zelenu golf. Typicky studentský život ho nechával chladným. Žádné bouřlivé večírky, pijatiky a ponocování. Nikdy se nedostal do křížku se zákonem, vždycky byl brzy v posteli, nikdy nebyl opilý. Cílem byla americká PGA.

Klikatá cesta a slzavé údolí
Za svým snem šel důsledně, nebyla to však přímočará trasa. Mezi profesionály vstoupil v necelých pětadvaceti a od roku 2003 se protloukal na nižší Nationwide Tour. Už o rok dříve ale nahlédl pod pokličku nejprestižnější série světa, když uspěl v kvalifikaci na Compaq Classic of New Orleans. Tehdy ale neprošel cutem.
V druholigové Nationwide Tour, kde bylo jeho maximem druhé místo, se plahočil po tři roky, když ve své poslední sezoně skončil na 21. místě finančního žebříčku a jako poslední hráč v pořadí si zajistil pro nadcházející rok start na vysněné PGA Tour.

Nováček si vedl zdatně a na výdělcích se přehoupl přes milionovou hranici. Sice v řadě turnajů neprošel cutem, vyvážil to nicméně třemi umístěními v top 10 a opanoval statistiku v průměrné délce drajvů. Není se čemu divit, na Nationawide Tour mu jednou naměřili i 422yardový odpal! Na Sony Open z kalendáře PGA Tour byl před dvěma lety jen o šest yardů kratší.
V následující sezoně (2007) opět o něco vylepšil svá čísla, maximum posunul k dělené druhé příčce (Shell Houston Open), a zejména se zviditelnil na US Open. Na hřišti v Oakmontu ztrácel po dvou rundách na vedení jedinou ránu, a třebaže ve víkendových kolech lehce ztratil na nejlepší, dělené páté místo z majoru se počítá.
Podobně si vedl ve dvou dalších sezonách, kdy příležitostně nakoukl do desítky nejlepších, ale dotáhnout snahu do vítězného konce se Bubbovi stále nedařilo. Průlomový byl v tomto ohledu až rok 2010, ve kterém se Watsonovi zalévaly oči slzami, žel nejen štěstím.

Prvního profesionálního vítězství v kariéře se dočkal koncem června na turnaji Travelers Championship, kde po napínavém průběhu udolal v play off Coreyho Pavina a Scotta Verplanka. Necelé dva měsíce nato šel do další rozehrávky – s Martinem Kaymerem bojoval na PGA Championship o svůj první major, ale Němec byl v play off hraném na tři jamky o úder úspěšnější. Byla to však poslední „náhlá smrt", v níž Bubba neuspěl.
Skvělé výsledky ho vynesly i do rydercupového týmu Spojených států. Ten sice na evropské pevnině nezvítězil, ale Watson si přesto jednu soukromou výhru připsal, když na svou stranu získal uznalé britské publikum. „Hraji nejen za svoji zem, ale také za mého tátu," přiznal dojatý Američan v okamžiku, kdy jeho otci zbývalo už jen pár týdnů života. Veterán z Vietnamu podlehl v říjnu rakovině hrtanu a Bubba se utápěl v slzách, stejně jako po svém prvním triumfu.
„Po vítězství mě zaplavily emoce, protože je to dar a čest. Je spousta lidí, kteří nikdy nevyhrají, proto ty slzy, emoce. Věřte mi, není to žádná přetvářka," svěřoval se všem kolem a nebyl důvod mu nevěřit. A je nabíledni, komu svůj titul věnoval. „Táta mě naučil všechno. Poprvé mě vzal na hřiště, když mi bylo šest, a jediné, co mi tehdy řekl, bylo, že mi bude pomáhat hledat míčky v lese. Vzal jsem si devítku železo a hrál jsem. No a teď jsem na PGA Tour," vzpomínal třesoucím se hlasem.

Seveho následník
Strachem nesvázaný volnomyšlenkář skvěle zahájil i golfový rok 2011, kdy v lednu v bitvě dvou leváků získal na Farmers Insurance Open skalp Phila Mickelsona i druhé vítězství na PGA Tour do sbírky. Podruhé se radoval v květnu na Zurich Classic of New Orleans, kdy si na něm v rozehrávce vylámal zuby v tom roce výborný Webb Simpson. Bubba působil jako poryv čerstvého větru vracející nás do časů „skutečného" golfu. Palmer i Seve, Watsonův dětský hrdina, by z něho měli radost. „Seve se vyučil na plážích ve Španělsku, já proháněl míčky mezi stromy na Floridě. Byl mým vzorem, byl tu skutečný shot maker, který dokázal uniknout z každé šlamastiky. Vděčil za to úžasné imaginaci, což je něco, co se nemůžete naučit. Prostě tu ránu zahrajete. A to je také můj styl hry," netají se obdivem ke svému učiteli.
V Bubbově podání zní všechno prostě. Nikdy neměl trenéra, nikdy nedostal golfovou lekci a roboticky odpalující hráči s kouči švihu i patování po obou dvou stranách jsou mu cizí. „Je srandovní pozorovat hráče se všemi jejich tréninkovými pomůckami. Pokud jste ale opravdu dobří, vždycky si svou cestu k dobrému golfu najdete sami!" vzkazuje „Ballesterosův žák".

Nech golf plavat
Bubbovo golfové nebe se přesto neobešlo bez mráčků. Nebyla to mechanika švihu, co ho dostávalo do potíží. Ač působí prostě, ve skutečnosti je povahy složité. Psychika ho koncem uplynulé dekády nejednou srazila na kolena.
„Měl jsem víc špatných dnů než těch dobrých. Najednou jsem na hřišti přemýšlel třeba o tom, co si dám k večeři, nebo jsem pohledem brouzdal mezi diváky, občas jsem mluvil sám k sobě. Jedním z úkolů mého kedíka proto bylo uchránit mě před tím vším," přiznává a dodává, že si chvílemi nevážil toho, že se může živit golfem. Utápěl se v negativních myšlenkách a zatímco mimo hřiště bylo všechno v pořádku, jakmile se postavil na odpaliště, nastávaly krušné okamžiky.
Nakonec si sedli s kedíkem a manželkou a společně dospěli k názoru, že pokud se to nezmění, měl by si hledat jiné zaměstnání. Lék byl kupodivu jednoduchý. Watson ví, že je bavič. Jen si zkuste na You Tube zadat jeho jméno a vyjede vám spousta zábavných videí, velký úspěch slavily jeho kousky s dalšími třemi golfovými parťáky, jejichž song Oh Oh Oh si nechal ujít jen málokterý golfový fanda.

Jenže právě tuhle část svého já se na turnajích snažil potlačit. „Musíš být ten stejný Bubba také na hřišti," přispěchal se spásnou myšlenkou Američanův kedík. A, světe div se, Watson se našel a postupně nasměroval svou golfovou cestu ke své nejslavnější výhře, vítězství v letošním Masters.
Došel k němu jak jinak než v play off, kde na druhé jamce rozehrávky vystřihl jednu ze svých nezapomenutelných ran. Z lesa až na green a po dvou patech se uháněl oblékat do zeleného saka. Nejšťastnější golfové chvilce, kdy se spolu s manželkou i matkou topil v slzách štěstí, předcházela i další mimořádná událost. To když Watsonovi krátce před Masters adoptovali jednoměsíčního chlapce Caleba. Po ortelu, kdy se Bubbova žena dověděla, že nikdy nebude mít vlastní dítě, čekali na tento okamžik dlouhé čtyři roky. Sotva bychom v Augustě ve finálový den našli šťastnějšího chlapa!
A můžeme se jen těšit, jaké další zemětřesení „Bubba Golf" ještě vyvolá.

Text: Petra Prouzová, foto: Ping 
Převzato z časopisu Golf 05/2012

STRUČNÁ VIZITKA
GERRY LESTER „BUBBA" WATSON
Narozen: 5. listopadu 1978
Místo narození: Bagdad, Florida, USA
Bydliště: Scottsdale, Arizona, USA
PRO od: 2003
Vstup na PGA: 2000
Světový žebříček: 4 (k 10. 4. 2012)
Turnajová vítězství – PGA Tour: 4 (2010: Travelers Championship, 2011: Farmers Insurance Open, Zurich Classic of New Orleans, 2012: Masters)

TÝMOVÉ SOUTĚŽE
Ryder Cup 2010, 2012
Presidents Cup 2011

Související články:

Ryder Cup: Tempo udal drtivý nástup Evropané vedení Lukem Donaldem oplatili Američanům předchozí porážku a pohár opět převzali do svých rukou. Po ... Marný boj mezinárodního uskupení Spojené státy americké i bez přeběhlíků k LIV Golf potvrdili roli favoritů a s přehledem udrželi Presidents C... Ryder Cup: Americký válec Odložený Ryder Cup se stal kořistí domácích Američanů, kteří svého soupeře drtili od úvodních duelů. 43. roč... Presidents Cup: Hrající Tiger odmítl porážku Legendární Tiger Woods poprvé vedl tým z pozice kapitána, navíc si k tomu na svá bedra naložil roli h... Solheim Cup: Vítězná tečka loučící se Norky Ačkoliv šla Suzann Pettersen až ve třetím singlu od konce, osud tomu chtěl, že to byla nakonec ona, jejíž ... Ryder Cup: Evropané vrací úder, americkým katem Molinari Pouze v pátečních dopoledních four-ballech žila naděje amerických golfistů na udržení prestižního poháru Samu... PGA Tour: Watson ve finále exceloval Více než přesvědčivým triumfem Bubby Watsona skončilo finále jamkovky World Golf Championships-Dell T... Las Vegas aneb Golf ve městě hříchu Co si představíte, když přijde řeč na Las Vegas? Barevná blikající světla a cinkající zvonky hracích ... Tommy Fleetwood: Kariéru mu obrátil Doral Skotsko je považováno za kolébku golfu. Severní Irsko je domovem nedávné světové jedničky a krále té... Nejjednodušší cesta k úspěchu? Golf a studium v USA! Odkud pocházejí nejlepší golfisté světa? Z Ameriky, řekla by většina. Ta odpověď ale není úplná, ještě ...