„Jsi si jistý, že se opravdu pohnul?" ptali se Bobby Jonese spoluhráči a přivolaný rozhodčí, když si sám chtěl připsat trestnou ránu za neúmyslné pohnutí míčem. Když se pak mluvilo o jeho sportovním smyslu pro fair play, reagoval: „Pro mne je to skoro takové, jako kdybyste mi děkovali za to, že jsem nevykradl banku." Nepodvést bylo pro něj zcela samozřejmé!

Ve 20. letech minulého století světem rezonoval swing. Je to už dávno, co? A stejně tak dlouho přetrvávají hodnoty i rekordy, které tehdy vytvořil „majitel" jednoho z nejladnějších švihů – Bobby Jones. Právě v souvislosti s ním se poprvé objevilo slovo švih – swing! Bobbyho evangelium? Respekt k pravidlům, tradicím golfovým i rodinným, ale i boj sám se sebou a vnitřním stresem. Zisk grand slamu, k němuž se z celého vesmíru později jako jediný dokázal jen přiblížit Tiger Woods. V následujících třech desetiletích navzdory nemoci dále „evangelizoval" – zavedl výuku golfu s pomocí videa, vymyslel barevný scoring, navrhl čísla holí, založil Síň slávy stejně jako Masters... V čem by tento zvláštní muž, jenž hrál pouhých osm let, navíc „jen" jako amatér, mohl pomoci našemu nitru i hře?

Během své krátké hvězdné kariéry vyhrál, co se dalo, včetně grand slamu. Vyhrál vše a pak ještě jednou. Navíc coby amatér. Tak všestranný talent se už asi nenarodí. Přesto v necelých třiceti letech tehdejší americká sportovní hvězda končí s výkonnostním golfem a začíná se věnovat právnické praxi a rodině. Popularizoval golf, vymýšlel organizaci turnajů, napsal stovky článků a několik knih, natočil první instruktážní filmy o golfu, pomáhal založit a rozvíjet nejslavnější turnaj světa – americké Masters.
I jinde než na greenu byl golfovým symbolem, podobně jako Ben Hogan a Sam Snead nebo v té době davy obdivovaný Bobbyho vrstevník, baseballista Babe Ruth či boxerská legenda a světový šampion v těžké váze Jack Dempsey.
Jones byl gentleman, pokorný, neokázalý muž. Říká se, že kdyby měl golf tvář, byla by to ta jeho. A jako je a bude stále živá swingová hudba, je Bobbyho swing v každém z nás. Opravdu v každém! Jen v různé míře. Jeho swing cítím v sobě i já – třeba před lety jsem jej vnímal tak jednou za kolo nebo za víkend. Dnes tak jednou za sezonu, ale to je jedno – je tam!

Atlet? Ani omylem!
Narodil se před 110 lety – 17. března 1902 na sv. Patrika v Atlantě jako Robert Tyre Jones jr. – jediný syn plukovníka Roberta Purmeduse Jonese, prominentního atlantského právníka. Jeho dědeček vlastnil továrnu na bavlnu s ročními příjmy, jež roku 1925 překročily půldruhého milionu dolarů. Otec i děd byli velcí sportovci, otec hrál baseball za Brooklyn Superbras, jenže malý Robert (domácky Bobby) byl přesný opak. Jako dítě býval hodně nemocný, do pěti let věku ani nebyl schopen přijímat pevnou stravu.
Když mu bylo šest, rodina se přestěhovala do letního domova, kde Bobby podstupoval ozdravnou kúru, sílil a začal sportovat, zkoušel hlavně basket a golf, který si okamžitě zamiloval. Každý den vyrážel s otcem na místní hřiště. Ostatně plukovník hrál dobrý golf, několik nad par (roku 1959 dokonce soutěžil proti Jacku Nicklausovi v prvním kole US Amateur Championship), ale už v Bobbyho 13 letech musel před synkem sklonit poprvé hlavu.

Z neduživosti záhy vyrostl a stal se z něho mladý „muž" se vším všudy! Kolem hřiště chodila krásná dívka, Mary Rice Malone, jež ho zaujala již v době dospívání. Ve svých dvaadvaceti letech si ji vzal za manželku a měli spolu tři děti. Manželství vydrželo celý život, a aby ne, když rodina pro Jonese představovala tu nejvyšší hodnotou.

„Houpavý" standard
Golf se učil sám, v životě nedostal od nikoho výukovou lekci. Jedinou inspirací mu bylo sledování Harryho Vardona v roce 1920 na US Open. Přesto dodnes tisíce golfistů studují rozfázovaný záběr Jonesova dokonale ladného švihu. Bobby se jakoby houpal nebo vlnil, držel hůl jako jemný hudební nástroj a měl dar vyniknout s každým typem rány i každou holí – už tehdy byl v tomto smyslu jedinečný. Ovládal hru s půvabnou kombinací síly a doteku. Nikdo dodnes přesně nepochopil, jak to vlastně dělal.
Zahrál dvě na pohled zcela totožné rány, stejný nápřah, stejné projití, stejná rychlost, stejný prošvih, a přece jedna vystartovala nízko vlevo a dopadla metr od vlajky, kdežto druhá byla vysoká, dlouho stoupala vpravo, aby skončila na pár centimetrů stejně jako první pokus.

Jones byl schopen dosahovat velkých vzdáleností jen tím, že prodloužil nápřah, a přesto si zachoval dokonalou rovnováhu. Hrál míč hodně vpředu v postoji, často mimo levý nárt. Jeho golf byl pastvou pro oči. Proto ho diváci i sportovní novináři tak milovali. Jeho hra byla nejen účelná, ale i krásná na pohled.
Holí můžete do míčku třísknout, pevně jí praštit, zkroutit tělo do pětinásobné spirály či omotat velkým nápřahem paže kolem krku. Výsledkem může být dlouhá a dobrá rána, ale nebude to Bobbyho „swing". Měl velmi volné držení, ovšem naprosto přesný švih a timing, takže vždy (!) hůl přišla k míči ve správné poloze. Volné držení se týkalo i patování. U něj stál s patami u sebe (zkuste si to někdy!) a navzdory trendu „never up, never in" (tedy raději ať přejede, než nedojede) mu všechny paty končily u jamky. Měl svou patovací filozofii, jež by se dala popsat slovy „pat má umřít u díry".

Úspěchy a rekordy
Od roku 1923 do 1930 vyhrál 62 % národních mistrovství, kterých se zúčastnil. To se doposud nikomu nepodařilo a zřejmě ani nepodaří. Vyhrál pět z osmi amerických amatérských šampionátů a jeden ze dvou britských, v nichž nastoupil. V jedenácti z dvanácti Open, v nichž účinkoval, neskončil hůře než druhý, sedm jich ovládl. Celkově v letech 1923–1930 proměnil ve výhru třináct z jednadvaceti startů na majorech a pokaždé skončil v první desítce. Takovou procentuální úspěšností se nemůže chlubit žádný jiný golfista současnosti!
Relativně hrál málo, ale zhruba polovinu svých vystoupení přetavil v titul. Přesto si na turnajích nebyl zcela jistý svou hrou, ani sám sebou. Býval nervózní, někdy dokonce tolik, že nemohl pozřít ani sousto, načež celé kolo hladověl.

Augusta a Masters
Bobby Jones opustil svět vrcholového golfu velmi záhy, ve věku pouhých 28 let. Jak říkal, na prvním místě je rodina, na druhém práce. Skončil jen pár týdnů poté, co získal grand slam, čtyři roky po svatbě. Začal se věnovat své právnické praxi, přesto stále figuroval jako organizátor a hlava všeho významného, co se v golfu dělo. Nepřestal hrát úplně, ale soutěžní a „veřejný" golf opustil. Při jeho popularitě a současné absenci tréninku by hrát bylo pochopitelně problematické. Málokdy mohl uniknout pozornosti tisku a davu fanoušků, takže pokud by si chtěl zahrát „jen tak", stejně by mu byl v patách dav zvíci stovek až tisíců diváků.

Nicméně zájem veřejnosti o jeho osobu nebyl důvodem, proč se spolu se svým o čtyři roky starším přítelem Clifordem Rodgersem a pozdějším dlouholetým prezidentem Augusta Masters rozhodli vybudovat nové hřiště. Cílem bylo postavit relativně snadné hřiště, bez přemíry bankrů a nesmyslně hustých rafů, osmnáctku, kde jednou za rok budou moci soutěžit za stejných podmínek ti nejlepší profesionálové z celé země a kde si budou moci splnit svůj velký sen.
Jakmile Bobby spatřil v Georgii pozemek o rozloze 365 akrů, pronesl: „Dokonalé! Tato krajina tady byla celé roky a čekala, až přijdeme a postavíme golfové hřiště." Otevřeno bylo během zimy za jediný rok a na jaře zde jamky rozzářilo množství azalek a magnólií.

Oficiální otevření proběhlo za účasti Jonese v roce 1933, ale on sám zde ani přes zájem davů nikdy v rámci soutěže nehrál – pouze jako host. Navíc tak nějak vnitřně protestoval proti názvu turnaje Masters. Muži tak pokornému k životu, byť se i on musel pokoře hodně učit, přišlo takové označení až příliš nabubřelé. Název byl nakonec oficiálně přijat až šest let po oficiálním otevření hřiště a z Masters se okamžitě stal jeden ze čtyř nejvýznamnějších turnajů, majorů. V roce 1966 se Bobby stal doživotním čestným prezidentem klubu a v Augustě se každoročně koná nejvýznamnější golfový obřad jara.

Osvěta a odkaz
Bobby Jones se věnoval publikační a osvětové činnost celý život. Propagoval využívání techniky a elektronických médií a stál u významných mezníků, jimiž bylo první živé pokrytí Masters rozhlasovým vysíláním a později i televizí.
Celý život i přes postupující chorobu golf miloval a lidé milovali jeho. Po jeho smrti citlivě zvažovali, jaký „pomník" mu postavit. Rozhodnutí bylo zcela v souladu s jeho filozofií – byl založen program Bobby Jones Scholarship při Universitě v Emory, na jehož základě univerzita každoročně posílá čtyři nejlepší studenty do nejstarší skotské školy v St. Andrews (založena v 1411).

Bobby dal jméno grand slamu!
V 1926 se Jones stal prvním hráčem, který vyhrál „double" (US Open i British Open ve stejném roce) a v roce 1930 jako první a zatím jediný získal grand slam, když v jediném kalendářním roce opanoval všechny čtyři majory (tehdy se hrálo britské i americké Open a další dva amatérské šampionáty). Do dnešní doby všechny čtyři hlavní turnaje (nikoliv však v jediné sezoně) vyhráli kromě Bobbyho jen Ben Hogan, Jack Nicklaus a Tiger Woods.
Z žen celý kvartet v jediné sezoně nevyhrála žádná, nejblíže (tři ze čtyř v jednom roce) byla Babe Zaharias v roce 1950. Počet a skladba nejuznávanějších ženských klání ale procházely řadou změn, takže porovnávat napříč dobou smysluplně nelze.
Dojemné! Skotové spontánně zpívají. Vrátí se?
Bobby Jones miloval St. Andrews, jež naopak milovalo jeho. Když se v roce 1958 vrátil již na kolečkovém křesle jako kapitán Ameriky na Ryder Cup, obdržel čestné občanství města. Bylo nezvyklé, že se Američan dočkal takové pocty? Ano. Stalo se tak totiž po 199 letech, kdy bylo občanství uděleno prezidentu Benjaminu Franklinovi. Po ceremonii publikum spontánně začalo zpívat starobylý slavný skotský chorus Will Ye No´Come Back Again? (Vrátí se znovu?). Americký golfový novinář Herbert Warren zaznamenal, že až po mnoha desítkách minut byl někdo schopen mluvit klidným hlasem. Bobby připoután na kolečkovém křesle se už nikdy nevrátil...

Tip: Přehráváte nebo nedohráváte své paty?
Bobby Jones, stejně jako jen pár let po něm dodnes zřejmě nejuznávanější golfový „pedagog" Harvey Penick (1904–1955), vyznával zásadu, že ze tří a více metrů musí míček končit u jamky tak, aby bylo možné jej doklepnout případnou druhou ranou. Dnes si někteří špičkoví hráči počínají útočně a agresivně, přičemž téměř vždy přehrávají. Někdy to při zásahu jamkoviště v regulaci znamená birdie, často však i trojpat. Jakému stylu dáváte přednost? Jste ochotni vyzkoušet Bobbyho taktiku?

„Bobby" ve filmu
Když Robert Redford natáčel Legendu o slavném návratu, kde vystupuje ve fiktivním příběhu i postava Bobbyho Jonese, vyvstal velký problém s nalezením někoho s tak ladnou houpavostí Jonesova švihu. Herec – golfista, který jej hraje, mu tak není příliš podobný, je o dost starší a o hlavu vyšší. Film nicméně celkově za moc nestojí.

JAK ŠEL ČAS
1902 Robert (Bobby) Tyre Jones jr. narozen v Atlantě, ve státu Georgia
1922–26 Studuje a získává titul inženýra na technice v Georgii, titul na Harvardu a studuje práva na univerzitě v Emory.
1926 Sám si navrhuje hole, které pro něj vyrábí tehdejší legendární výrobce Tom Stewart ze St. Andrews. Později s nimi Bobby získává grand slam.
1930 Osmiletá kariéra nejlepšího amatéra všech dob končí. Jones se věnuje rodině a práci, u golfu zůstává jako organizátor, učitel a propagátor.
1930 – Začíná pracovat na 12 krátkých instruktážních filmech a stává se zakladatelem vizuální výuky.
1930–1940 Publikuje stovky novinových článků, několik knih (nejznámější a nejpřevratnější je Golf Is My Game) a ke golfovému evangeliu využívá i rádio.
1931 Spolupracuje s Alisterem Mackenziem na designu Augusta National. Hřiště je otevřeno během několika měsíců a dnes hostí nejprestižnější turnaj – Masters. Později navrhuje ještě několik dalších hřišť.
1931 Pro firmu Spalding pomáhá navrhovat změnu označení golfových holí, každá hůl dostává místo starých názvů číslo.. Označení čísly se stává standardem a vydrželo dodnes.
1934 Pomáhá při prvním rozhlasovém přenosu z Masters.
1940 Založil Síň slávy americké PGA.
1941 Spolupracuje na vybudování kabelového a telefonního systému v Augustě pro informační a výsledkový systém na hřišti (černá čísla nad par, červená pod par), přičemž barevné rozlišení se používá dodnes.
1947 Jeho zdraví chřadne, proto počínaje tímto rokem končí svou hráčskou účast na Masters, kde startoval jako host. V dalších letech ochrnutí pokročilo, Masters se nadále účastní, ovšem jen jako pozorovatel upoutaný na kolečkové křeslo.
1948 Jonesův přítel a pozdější americký prezident Eisenhower je přijat za člena klubu v Augustě, což ještě zvyšuje zájem médií o golf.
1948 Bobby věnuje klubu v Augustě své hole, s nimiž vyhrál grand slam. Dodnes jsou vystaveny v klubovně.
1948 Ve věku 46 let je u něj diagnostikována degenerativní nemoc centrálního nervového systému.
1956 První televizní přenos v historii z jamek č. 15–18 na Masters začíná záběrem na legendárního Bobbyho Jonese.
1966 Stává se doživotním čestným prezidentem Augusty.
1967 Účastní se prvního televizního přenosu BBC z Masters přes satelit do celého světa. O rok předtím zahajuje první televizní vysílání v barvě.
1971 18. prosince Bobby Jones ve věku 69 let umírá.
1974 Posmrtně je uveden do golfové Síně slávy PGA.

Převzato z časopisu GOLF 12/2012
Text: Jan Bělohubý, foto: Getty Images

Související články:

Jan Bělohubý: Když ženy a muži vítězí, v životě i na olympiádě Už vícekrát jsem psal parafrázi věty divadelní hry, kde jedna postava vytýká zbabělci: „Nešťastná země, kt... Jan Bělohubý: Komu byste zazpívali Will No' Come Back Again? Hlasitý zpěv a golf? Ani omylem! Viděl snad někdo někdy, aby se v souvislosti s golfem – snad mimo hymny p... Jan Bělohubý: Golfové vdovy a celebrity versus golfové páry a rodiny Nazval bych golf primárně „rodinným" sportem, ne nepodobným sektě. Sportovně, ideově i marketingově. Golfi... Petr Nič: Chci opět vyhrávat! Bývalý vícenásobný mistr republiky i několikanásobný šampion české PGA Petr Nič odmítl antidopingovou kont... Jan Bělohubý: Čeká olympiádu golfová ostuda? Nebo čeká golf ostuda olympiády? Nemine krátký čas, aby se z olympiády oficiálně neodhlásil někdo z mužské světové špičky. Začal to Adam Sc... Členové Swing hrají na Loretě v březnu se slevou 50 % Golfová sezona na Loretě je za dveřmi. Pro všechny členy Swing máme jarní bonus v podobě březnové hry se slevou 50 %. Ročním členem Swing se stanete jen za 1 550 Kč a získáte re... Jan Bělohubý: Sázíte se? Tak to je dobře! O kolik? Dát moc, anebo málo soli či zázvoru učiní jídlo spolehlivě zkaženým: buď bez chuti, nudné a mdlé,... Klára Spilková po Evianu: Mám radost ze své hry Klára Spilková má za sebou druhý major sezony, který se pod názvem The Evian Championship hrál 10.–1... Vítěz dubnového swingu Czech PGA Tour získá kartu na Challenge Tour v Severním Irsku Hráč, který si nejlépe povede v minitabulce připravené pro jarní swing Czech PGA Tour, může počítat s kartou na turnaj série Challenge Tour s názvem Northern Ireland Open in Ass... Jan Bělohubý: „Zlevnit fee můžeme vždycky" vede do pekel! Česká hřiště jsou extrémně nominálně drahá! Navíc kvalitou ani službami neodpovídají poplatkům. Nepřiměřen...