Kitzbuhel-1Víte, kde mají největší počet golfových hřišť na jednoho obyvatele? Pokud byste hádali Brno, kde jsou dvě na 400 tisíc lidí, neměli byste pravdu. Největší hustotou se v tomto směru chlubí Kitzbühel se čtyřmi hřišti na 8000 obyvatel. To je sice relativní údaj, hraje tady hodně cizích hráčů, ale přece jen...
Kitzbühel si také hráčů patřičně váží. Hotely, které si říkají golfové, pořádají pro hráče po celé léto řadu akcí, eventů, kurzů a různých druhů turnajů. Vrcholem celého golfového léta je Golffestival Kitzbühel, ten zabere celý týden a hraje se při něm dvanáct turnajích na všech čtyřech hřištích města (a na pátém kousek vedle), navíc s bonbónkem v podobě extrémního golfu na sjezdovce Streif, na které se jezdí slavný hahnenkammský sjezd.

Letos proběhl už 12. ročník festivalu. Tradičně se na něm organizačně nejvíc podílely čtyři hotely, které stály už u zrodu festialu a za celou dobu si nedaly pořadatelství vzít: Rasmushof, Arosa, Sporthotel Reisch a Cordial. Během let se hlavní tíže organizace přesunuje čím dál víc na majitelku Rasmushofu, paní Signe Reisch. Ta je zapojena skoro do všeho, co se v Kitzbühlu šustne, je to natolik viditelná a vážená osobnost, že bylo jen logické, že se loni stala i prezidentkou kitzbühlského turistického úřadu.
Během festivalového týdne se mi podařilo setkat se s paní Signe mnohokrát, dozvěděl jsem se od ní spoustu informací, veřejných i lehce zákulisních, ale z těch mnohdy kratičkých setkání se nedá sestavit souvislý rozhovor, jaký by tomuto tématu slušel. Proto zamíchám její postřehy do toho, čeho jsem si tam všiml já sám.

První věc, která vás bude provázet celým děním, je nadstavba festivalu nad pouhým hraním série turnajů. Nadstavba společenská, od prvního do posledního dne toho týdne. Festival začíná už po několik let turnajem na hřišti Schwarzsee, následovaným galavečerem v kitzbühlském kasinu. To je svátek non plus ultra, nesejdou se zde jen hráči, ale i organizátoři celého festivalu a velká část společenské smetánky tohoto slavného městečka.
Podobně to pokračuje i v dalších dnech: večer po turnaji si pokaždé musíte rezervovat několik hodin na společenskou akci, jejíž menší částí je vyhlášení výsledků, hlavní část naplní opulentní večeře a zábava, často s živou hudbou. O pozornost hostů si říkají i organizátoři, přicházejí s tu kratšími, tu delšími projevy a informacemi o programu dalších dní a mnohém jiném.

Účastníci turnajů se mění, není samozřejmě v lidských silách sedět na dvou židlích, tj. hrát dva turnaje zároveň, a hráči si svůj program vybírají předem. Na některé turnaje je potřeba se hlásit hodně dopředu, bývají plné dlouho před zahájením akce.
Bylo by možná přehnané tvrdit, že se sem sjíždí nějaká smetánka, ale určitě se nedá nepovšimnout si zvýšeného počtu luxusních aut včetně sporťáků, většinou německých a hodně často se třemi či čtyřmi jedničkami nebo sedmičkami za značce, která stávají na parkovištích před hřišti. Ptal jsem se, jak se do takového sporťáku vejdou dva lidi s bagy a zároveň s věcmi k pobytu, a dozvěděl jsem se, že si bagy předem posílají do hotelu zásilkovou službou: tuhle fintu asi znají všichni, co jezdí na golf ve sporťáku, mne překvapila.

Na hřišti se ze smetánky i z ostatních stane sourodá společnost, není tady vidět, že by někdo něčím dával na odiv svou společenskou či finanční třídu. Dokonce jsem se na to ptal i paní Signe a ta to potvrdila, divila se, že se vůbec ptám.
Další den jsme si mohli vybrat ze dvou turnajů. Jeden byl na devítijamkovém hřišti kolem hotelu Rasmushof a měl lákavý název Gourmetturnier, což obnáší pokaždé jiné druhy šampaňského a lahůdek na každé druhé jamce, celkem 8x. Každý uzná, že tohle je náročná záležitost, zvlášť pokud se neostýcháte si nabrat. Druhý turnaj byl na další devítce - GC Kitzbühel (mnohokrát vyhlášena za nejlepší rakouskou devítku). Těžké hřiště se dvěma ostrovními jamkami: když hrajete osmnáct jamek, čekají vás cestou hned čtyři ostrovní greeny.

Večer vyhlášení v hotelu Arosa: další parádní večer, suita organizátorů u zvláštního stolu, nezapomenutelné hodinu trvající vyhlášení výsledků v podání prezidenta GC Kitzbühel Martina: na to se všichni těší, protože Martin zná za ta léta spoustu hráčů osobně a koho nezná, o tom se něčeho dopátrá a pak to pouští dál: většinou přitom bývá v lehce rozjařené náladě a o to jsou jeho projevy veselejší.

Hned po tom vyhlášení se paní Signe vytratila od organizátorského stolu. V jejím Rasmushofu mezitím čekali na vyhlášení účastníci gurmánského turnaje. Stihla to v pohodě... skvělý timing.
Další den jsem si na Rasmushofu zahrál i já. Hřiště je složeno ze samých tříparů a prochází cikcak dojezdovým svahem hahnenkammského sjezdu. Žádný sranda plácek, jak by se mohlo zdát - některé ty třípary byly pro mne nedostřelitelné a díky překážkám byly zajímavé i pro nejdelší borce. Zároveň velký turnaj na Eichenheimu, vážném velkém hřišti asi dva kilometry od středu Kitzbühlu. To hřiště zná i spousta českých hráčů, už si tam na nás zvykli – před pár lety jsme byli za bílé vrány, ale pověst hřiště sem táhne golfisty bez rozdílu národnosti.
Večerní šichta paní Signe se díky nezchybnému časování opět povedla. Nedočkavcům, čekajícím na výsledky na Rasmushofu, hrála celé hodiny lidová kapela oblečená podobně jako naše slovácké kapely, ale jejich repertoár sahal od světových hitů přes jódlování až k místním písním, ze kterých – ač jsou údajně v němčině – nebylo rozumět ani slovo. Drsné nářečí...

V půli týdne zlatý hřeb. Streif Attack. Na nejtěžší sjezdovce světa. Nic pro pozdní spáče – lanovka nahoru jede o půl osmé. A nic pro vyznavače nížin – vyjedete 800 výškových metrů a celý Kitzbühel vypadá z té výšky jako miniatura. Tam dolů je potřeba sejít po svých: co nejmíň holí, šetřit kolena! Ale o to víc míčků, raději nejmíň jeden na každou z 12 jamek. Obzor zabírají samé hory, celých 360 stupňů. Hlavní část obstarávají Kitzbühelské Alpy s dominujícím Kitzbühlským rohem (Kitzbüheler Horn) přímo naproti, na severu se tyčí zubaté hradby Wilder Kaiseru.

Hraje se Texas, po čtveřicích. Všichni dostanou startovní číslo jako sjezdaři (dělají je zpropadeně malá, asi jsou ti sjezdaři podvýživy, nebo to špatně ušili – nebo...? Každopádně se mi v tom dost těžko dýchalo a určitá část hráčů se ani nepokusila natáhnout číslo přes hlavu). Greeny jsou vysekané v divoké trávě tak na výšku po kotníky, jamky mají v průměru tak půl metru, přesto dá dost práce zaprvé najít aspoň některý míček z těch čtyř (kolem greenů je někdy tráva po pás, jindy rozdupaná pastvina plná víte čeho) a za druhé ho čipováním dostat do jamky.

Kitzbuhel-2Většinu jamek zdobí ohromné převýšení, ta sjezdovka je na mnoha místech pekelně strmá a právě tady bývají jamky. Mausefalle, Steilhang, Super-G Start, Zielschuss – pěkná jména na golf. Kdo nemá odhad (a ten nemá nikdo), často se nestačí divit, jak dokáže najednou být nepřesný. Naštěstí jsou v každém týmu ještě tři, kteří se postupně od svých předchůdců učí. Není třeba dodávat, že toto velké dobrodružství je přes značnou cenu vyprodané dlouho dopředu. Pomáhá v tom každoroční účast rakouských sportovních hvězd, většinou bývalých, ale přesto nezapomenutých, doplněných každoročně nějakou cizí sportovní celebritou typu Didiera Cuche, který ten slavný sjezd pětkrát vyhrál.
Dole zase paráda, ušlí účastníci posedávají na terase Rasmushofu a čekají, až se otevře raut, ten je – no netřeba popisovat, nezhubl jsem... mezitím docházejí ze své až pětihodinové pouti poslední týmy a nastává vyhlášení vítězů, tentokrát ne večer. Hned po něm přejíždí neúnavná paní Signe na další vyhlášení, tentokrát jen asi půl kilometru do Sporthotelu Reisch.
Sporthotel Reisch vysunul svůj turnaj do Mittersillu, asi 30 km od Kitzbühlu. Rovinaté hřiště, v paměti vám nejvíc utkví parádní poslední jamka, nejen že je ostrovní, ale zároveň pěkně dlouhá. Společenský večer s vyhlášením ve Sporthotelu Reisch probíhá ve stylu Oldies párty, což přibližně na polovinu účastníků tak právě sedne.

Pátek, zase výběr ze dvou turnajů, sobota obdobně, závěrečná párty v podobném duchu jako všechny předchozí, organizátoři toho musí mít plné zuby, ale dělají jako že nic, jako že tak vypadá jejich běžný týden. A často asi ano, jen třeba není na pořadu dne golf: vydělávat peníze v hotelnictví dá dnes zabrat i v tak proslulém místě, jako je Kitzbühel.
Ještě poznámka k cenám: na každém turnaji je jich spousta, nejlepší tři muži a tři ženy v každé ze tří kategorií, best brutto, longest, nearest... Ceny nehrají větší roli než památka, často se dokonce dají zkonzumovat. Letos si (opět) nikdo neodvezl Audi TTS, to bylo k dispozici hned na třech turnajích, stačilo jen dát Hole-in-One na správné jamce. Ale účastník, který dosáhl nejlepšího součtu stablefordových bodů z pěti odehraných turnajů, má příští ročník zadarmo, včetně pobytu v hotelu...

Text a foto Ivo Doušek


Související články:
Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
Kč,-

...