Bled. Kdo by ten pojem neznal. Slovinsko, v horách, veliké jezero s hradem na vysoké skále a kostelíkem na ostrůvku, který je na všech fotkách. Kdysi letovisko smetánky z celé Evropy, dnes letovisko více lidové, ale to mu vůbec neubírá na zajímavosti ani na kráse.

Jen ty smetánkové tradice dostávají trochu na frak. Kdysi byl Bled vážnější, uzavřenější, určený skutečně pro ty bohatší. Letos – přijeli jsme zrovna první den svátku „Bledski dnevi", Bledské dny – nás uvítala hodně plná hlavní ulice, proudila po ní auta a spousta lidí v plavkách. Podél nábřeží nekonečná řada stánků úplně se vším, živo dlouho do noci, koncert, před půlnocí ohňostroj: ti umějí žít!
V termínu „Bledski dnevi" prý pokaždé prší. Samozřejmě, v letošním létě to nemohlo nevyjít. Ale pršelo jen jeden den a bledské hřiště ten vodní příděl bez problému vstřebalo.

Resort leží jen asi kilometr od centra městečka, které je v podstatě maličké, o moc menší než je jeho pověst. Hřiště už má kmetský věk – 75 let, ale za tu dobu bylo párkrát přebudováno, ten věk se tedy nepozná, na rozdíl od face liftingu stejně starých osob, který se většinou pozná.
Architekt Donald Harradine vytvořil vlastně dvě hřiště, z bílých je to úplně jiné, pověděl mi můj společník při letmém fotoprůzkumu místních 27 jamek. Tím společníkem byl Aleks Krawanja, šéf golfového sektoru organizace Sava Hoteli Bled, nebo taky Sava Hotels & Resorts – můžete si vybrat – pod niž golf i hotely starající se o golfisty spadají. Sám výborný golfista, dokázal mi během tří hodin na hřišti o něm a o všem, co s ním souvisí, povědět tolik, že jsem musel vědomě půlku pozapomínat, aby tento článek nezabral celé číslo.
Původně tady bylo 18 jamek. Dodnes se tato osmnáctka nazývá King´s Course. Dalších devět jamek, které přibyly později, má název Lake Course. Původně to byla lehčí devítka, ale díky posledním úpravám se z ní stala devítka rovnocenná těm dvěma ostatním, takže je s nimi pro turnajové účely volně kombinovatelná. Můžete se setkat i s označením A, B a C.

Klubovna je pěkná, velká, v recepci sedí paní, které je jedno, jakou řečí s ní mluvíte, dorozumíte se anglicky, německy a jistě dokáže pár slov i česky. Velice dobře zásobený proshop, jednoduchý, ale přehledný birdie book, dostatek bugin. Rozumné fíčko, dobrý poměr cena/výkon.
Na prvním odpališti stříška, pod ní velká tabule, v ní je zabudovaná obrazovka, na které se zobrazují aktuální startovní časy s přesahem přibližně hodiny. Perfektní. Vedle je malý putting, green je rychlý, stejně tak to platí i o greenech na hřišti.
Celé hřiště voní letní lesní vůní. „Děláme všechno s ohledem na přírodu, i když nám to předpisy nepřikazují," vysvětluje Aleks. To jde o hnojení a jiné zásahy do přírodního prostředí. Hřiště sice neleží v chráněné krajinné oblasti, ale chovají se k němu s maximální šetrností. Naznačil, že při jeho výstavbě pohnuli se zemí v podstatě jen u odpališť a greenů, jinak je reliéf původní.

To si musel pan Harradine hodně vyhrát: terén je všechno jiné než rovný. Jsou tady velikánské vlny, které jdou přes několik fervejí. Na prvních jamkách je po levé straně ferveje červená voda. Kdybyste do ní chtěli jít hledat míček, spadnete velmi příkrým svahem až do říčky Sávy, která se modrá o sto výškových metrů níž. Červené značení jde po samém okraji té propasti, ale díky stromům to nepůsobí nijak hrozivě. Naštěstí. Jinak je to díra nevídaná.
Ta propast ale není jediný velký krajinný útvar: kolem jsou ze dvou stran velké hory. Na severozápad hory kolem Triglavu, i ten je vidět, ale nevypadá nijak výrazně, na východ kopce, které si s ním na pohled nezadají. Krásné panorama, je na většině reklamních fotek z bledského hřiště.

První jamka King´s Course je úplně přímá a rovná, široká fervej, z obou stran stromy (zleva ta voda a díra dolů). Pěkná na rozehrání, jen u greenu z obou stran bankry, které vstup na green dosti zužují. Green není nijak velký, to je tady běžné.
Na dvojce pochopíte, jak to Aleks s dvěma hřišti myslel. Rozdíl bílých a žlutých odpališť je 77 metrů! Je to pětipar, není extrémně dlouhý, ale točí se doleva, vysoké stromy v podstatě nejdou přestřelit, v rohu toho doglegu je pořádný bankr, z bílých ho přestřelí jen mistři, druhá rána na green téměř nemožná. „Tady se riskuje", tvrdí.
On to však vidí z pohledu borců, co hrají turnaje nejvyšší kategorie. Normální člověk si opět povšimne dvou bankrů u greenu, zjevně místní zvyk. Celkem jich sem dali 72, jsou velice strategicky rozmístěné, v podstatě všechny vstupují nějakým způsobem do hry, třeba jen tak, že se jich bojíte a snažíte se jim vyhnout, což vám hodně zúží místo dopadu.
Třetí jamka definitivně ukáže, že to tady není žádná selanka. Třípar, vlevo propast, respektive voda, kolem greenu jsou čtyři obří bankry, přímá cesta jen seshora, kdo nedopálí, musí si nahrát. Kdo to zkusí a dostane se do předního bankru, má štěstí – bankr nemá převislou hranu, dá se z něj docela dobře hrát i patrem. Boční bankry tuto příjemnou vlastnost nemají.

Sice pořád mluvím o vodě, ale to je samozřejmě jen voda fiktivní. Skutečné vody je tady pramálo, jen dvě jezírka menších rozměrů na devítce Lake, které vstupují do hry na třech jamkách. Přirozená voda tady nemá jak existovat, nic tudy neteče, hřiště je v podstatě na malé náhorní plošině, která končí zlomem.
Asi nemá cenu popisovat všechny jamky. Každá je jiná, všechny pěkné. Stromy tady tvoří převažující hranice fervejí, na každé jamce jste sami, odděleni od ostatních částí hřiště, o dalších flajtech nevíte. Není slyšet žádná doprava, boží klid.
Ale přece jen některé zajímavé jamky vypíchnu. Několik jich protíná napříč velká přírodní vlna, buď ve tvaru údolí nebo vyvýšeniny, uprostřed délky ferveje nebo u greenu, ale vždycky v takových místech, že jamku výrazně ovlivní. Párkrát jde vlastně o slepý horizont, ale z průběhu mezery mezi stromy jasně tušíte, že to za každou takovou vlnou vede rovně dál – a na to máte i birdie book.

Na osmičce je vyvýšenina přesně v polovině, je radost, když míček vlnu překoná a zmizí za ní, slabší střelec nepřehraje, před greenem je ještě dolík. Jamka není dlouhá, má ke greenu 295 metrů a když tady byl před lety ještě jako amatér Sergio García, dostřelil přes tu vlnu až na green. Od té doby to nejlepší místní pravidelně pokoušejí, na letošním Open Slovenia se to některým podařilo. „Není se co divit," poznamenal Aleks, „bylo tady 24 hráčů s plusovým hendikepem." On sám že dostřelí maximálně do bankru před green. (To mu chybí 15 metrů...)
Devítka i osmnáctka se vracejí až ke klubovně, od níž vychází jednička i desítka, v tomto smyslu je hřiště bezvadně poskládané, Kings Course tvoří dvě smyčky, Lake course tolik štěstí nemá, ale jeho první odpaliště ani poslední green taky nějak daleko není. Hřiště je rytmické, střídá lehčí a těžší jamky.
Na dvanácté jamce, pětiparu, jsou to zase dva světy: z bílých těžké, ze žlutých lehké. „Většinu svých eaglů jsem zahrál tady," povídá Aleks jakoby nic. Už se raději ničemu nedivím.
Na dalším pětiparu (je jich tady pět, hřiště má par 73) jsou přibližně 160 metrů od odpaliště dva velké stromy, a i když je vpravo dost místa, ideální cesta vede mezi nimi. „Prestižáci" si to nenechávají ujít a když trefí, říkají, že dali gól. Ale jak se stromy rozrůstají, branka se zužuje a spoustu ran pochytají „tyčky" – tedy ty stromy.

I sedmnáctka je pětipar, obrovsky široká fervej se stáčí doprava, ale při té šířce se tomu ani nedá říct dogleg. Krásná, s rozhledem, pokud to stačíte vnímat. Greeny na pětiparech jsou příjemně otevřené, nejsou zepředu chráněny bankry, ale po stranách samozřejmě sem tam písek je. Poslední jamka má hodně vyvýšený odpal, není zrovna krátká, takže ta rána je docela výzva – člověk chce nahnat metry, a dvakrát široké to tam dole není.
Končí se přímo u restaurace, kde se podle Alekse skvěle jí – nemám důvod myslet si něco jiného, ale nezkusili jsme, jen rychlé kafe a spěchali jsme na Lake. Restaurace je součástí vcelku luxusního čtyřhvězdičkového klubového hotelu, v němž je jen tolik pokojů, aby se sem vešla větší uzavřená společnost. To vítají hráči, kteří nestojí o ruch uliček Bledu a raději tráví večery u skleničky na dohled od jamky.

Jedním z nejslavnějších letošních turnajů pořádal slovinský hokejista Anže Kopitar, který byl součástí týmu, co letos vyhrál Stanley Cup. Ten pohár měl s sebou! Kopitar je z Bledu, přes léto tady hraje každý den. Stejně tak zde tráví léto postarší Slovinec křestním jménem Frank, přijíždí na tři měsíce z Ameriky, kde žije už od mládí. Jezdí velkou stříbrnou „amerikou", bourákem ze 70. let, na značce má svoje křestní jméno coby jedinou identifikaci.
Každé léto tady bývá „týden bledského golfu" s pěti turnaji. A každý rok se tohoto týdne účastní kolem desítky českých hráčů. Naši golfisté objevili Bled už dávno, jejich počty sice nejsou nijak závratné, ale patří k běžným návštěvníkům, za exoty tady rozhodně nejsou. Cesta sem je v podstatě dálniční, u konce čeká Karavanke tunel, pak kousek přes Jesenici (kdo nechce platit 15 euro za slovinskou dálniční známku kvůli 30 kilometrům, sjede hned za tunelem mimo dálnici) a jste tam. Dá se přijet i z jiných směrů, tento je nejrychlejší.

Lake Course začíná nádhernou a vůbec ne lehkou jamkou kolem vzpomínaných jezírek. Na dalších třech jamkách potkáte ony velké vlny, hřiště natáhli přes dost divokou krajinu, silné dojmy. Tohle že mělo být lehké hřiště? Pak následuje třípar. „Vypadá velmi přátelsky, že? Ale to je tím, že těch několik bankrů není kolem vyvýšeného greenu vidět, splývají s fervejí. Ovšem platí, když bankry nevidím, hraju lépe," svěřuje se Aleks.
Poslední jamka – důstojný finiš: přes další velkou vlnu, zas je tak, aby se dala jen taktak přestřelit, těsně před greenem jezírko, zdálky vypadá nebezpečně a jistě je plné míčků.

Pak, hned u greenu, Jezerska hiša čili Chata u jezera. Další možnost občerstvit se, další možnost ubytování pro skupiny (ale celé prázdniny to prý měli obsazené!). Tady se dobře sedí, kolem jsou nádherné borovice. Šéf „hiše" nám aktivně doporučil specialitu, klobásy od místního řezníka, který s nimi vyhrál nějakou mezinárodní soutěž. Skutečně byly dobré. Až jsme je dorazili, přinesl šéf domácí borůvkovici. Zvláštní kombinace, ale bylo to pohostinné gesto, odmítnout nešlo. Tady je to o regionálních produktech...
Domácí kuchyně nás čekala i v hotelu Savica, kde jsme byli ubytováni. Parkoviště plné, několik českých aut (poznáte je zdálky, mají na střeše bicykly). Savica je trojka, rodinný hotel, můžete si vybrat, jestli chcete pokoj nebo apartmán s kuchyňkou, ubytování může být se snídaní, s polopenzí nebo bez jídla, široký výběr.
Savica má zásadní výhodu pro rodiny – děti do 12 let neplatí, pokud je s nimi stejný počet dospělých. V Savici se dá pouze snídat, na večeře v rámci polopenze musíte zajít asi 40 metrů do protějšího hotelu Golf.

Ten je honosnější, má o hvězdičku a půl víc (4 hvězdy superior), taky vás nepustí do jejich jídelny, musíte do druhé, určené jen pro Savicu..., ale kuchyň mají společnou. Dosti bohatý večeřový bufet. Taky do bazénů se chodí do Golfu, mají tam akvapark se spoustou bazénů a atrakcí, wellness atd.
V Golfu jsme nebydleli, proto ho nedokážu blíže popsat. Golfisté tam bydlí běžně. K síti Sava Hotels & Resorts patří ještě tradiční pětihvězdičkový Grand Hotel Toplice, to je luxusní segment nabídky. Spolu s možnostmi na hřišti je nabídka ubytování veliká. Na Bledu je samozřejmě hotelů víc, já mluvím jen o těch, které mají něco společného s golfem. V nich taky ubytovaní získávají slevy na green fee. Na ceny se podívejte na internet (www.shr.si), poněvadž se stále vynořují a opakují balíčky, akce a zvláštní nabídky. Aleks mne upozornil, že jejich last minuty bývají velmi výhodné.
Kdo si vybere delší pobyt, má k dispozici několik dalších slovinských hřišť, ale žádné není blíž než 30 kilometrů. Možná se víc hodí věnovat volný čas výletům, turistice nebo jinému druhu odpočinku. Možností spousta, Bled je na skutečně krásném místě, hory, řeky, nedaleko je nádherné Bohinjské jezero, a kdo rád jezdí autem, má to jen něco přes hodinu k moři.

Text a foto: Ivo Doušek
Převzato z časopisu Golf 9/2012

GOLF & COUNTRY CLUB BLED
Adresa: Golf & Country Club Bled, Kidričeva 10 c, Bled 4260, Slovenia
Tel.: +386 4 537 77 11
Email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Web: www.golfbled.com
Green fee 9/18 jamek: 30 €/60 € (po–pá do 12.00) | 30 €/70 € (pá od 12.00–ne)

King's
Počet jamek: 18 | Par: 73
Délka (m): 6 256 (mistrovská) | 5 856 (standardní)
HCP: 28 (muži) | 36 (ženy)
Lake
Počet jamek: 9 | Par: 36
Délka (m): 3 047 (soutěžní) | 2 825 (standardní)

Související články:

Mezi Středozemním mořem a Pyrenejemi Costa Brava na severovýchodě Španělska, patří k nejoblíbenějším dovolenkovým destinacím. Tato nejsev... Gut Altentann aneb Návštěva na prvním evropském Nicklausově hřišti Na hřišti Gut Altentann nenajdete dvě stejné jamky. Hned ta první nás zavedla na svah za příjezdovo... Na návštěvě v Diamondu „Máme mezinárodní pověst, protože jsme u nás mnohokrát hostili European Tour. Tím jsme hodně vešli ve... Víme, jak si zahrát v Rakousku golf co nejvýhodněji Vouchery 1fee2hráči, které vydává časopis Golf, neplatí jen u nás, ale můžete je využít také na partnerských hřištích v Rakousku a na Slovensku. Protože letos nastaly v&nbs... Jak to dnes běží v Beleku? Tak zněla, ve zjednodušeném slova smyslu, otázka na Davida Clarea, anglického golfového profesionála... Tiger Woods v době končícího (golfového) rasismu Tiger Woods, světová star nejvyšší velikosti, od dětských let vychovávaný v nejlepšího hráč... Horké srdce Benátska aneb jarní probuzení v Euganských horách Nic proti golfu v Jižním Tyrolsku nebo na Gardském jezeře. Vážně ne! Ale pojedete-li o hodinu déle, budete hr... Gut Altentann – americký sen uprostřed Evropy Golf & Country Club Gut Altentann leží v kouzelné krajině alpského předhůří blízko Mozartova Salz... Špičková golfová dovolená v rakouském Ennstalu Jestliže je Česko středem Evropy, střed Evropy golfové leží velmi pravděpodobně kousek vedle, v rakouské... Zahrajte si ve Slovinsku, zahrajte si golf vedle horkých léčivých pramenů Chcete si otestovat svůj drajv na nejdelší jamce Slovinska? Ta leží na hřišti Livada Golf Course přím...