„Jsem na této hře závislý. Nemohu si prostě pomoct!“

Jsou hráči, kteří na túře přežívají roky bez výraznějších úspěchů, jsou i tací, jež jednou zazáří jako kometa, aby brzy nenávratně zhasli. Je tu ale i pár golfistů, na něž nezapomeneme nikdy, bez ohledu na to, zda se zrovna hřejí na výsluní nebo škrábou z podpalubí. Jedním z nich je i Darren Clarke. Osudem zkoušený muž, o jehož peripetiích před ziskem nejcennější trofeje vyprávějí následující řádky, hráč, který v neděli zcela zaslouženě získal svůj první major.

Darren Clarke, jeden z hrdinů rydercupové bitvy v Irsku v roce 2006. (Foto: Globe Media/Reuters)

Když se 22. září 2006 postavil na hřišti K Club v irském Kildare ke svému prvnímu odpalu, zaplněné tribuny jako by v té magicky elektrizující atmosféře na chvíli ustrnuly. A pak jejich miláček za burácejícího jásotu poslal míček do vzduchu. Za normálních okolností by to byl jeden z mnoha úvodních drajvů, jakých jsme v historii Ryder Cupu byli nesčetněkrát svědky. To by se však Darren Clarke nesměl krátce předtím ocitnout na své největší životní křižovatce.
Pět týdnů před prestižní týmovou bitvou a den před oslavou 38. narozenin ztratil svou ženu Heather. Vyčerpávající boj s rakovinou prohráli, a tak vůbec nebylo jasné, zda se Clarke týmové soutěže zúčastní. A velké otazníky se v podstatě vznášely nad jeho celou kariérou. Všechna ta drobná předchozí škobrtnutí, veškerá úskalí, kvůli kterým občas sešel z vítězné cesty se v tu chvíli zdála nicotná. Jak bezvýznamná najednou byla období dočasné ztráty formy v porovnání s odchodem milované bytosti! Doma navíc čekali dva chlapci ve věku 6 a 8 let.
A byl to právě Darren, kdo ve dvojici se svým kamarádem Lee Westwoodem udával tón v dopoledním fourballu a se stejným spoluhráčem pak o den později deklasovali Furyka s Woodsem, aby své tažení Ryder Cupem dokončil po šedesáti hodinách a plačky se objímal s kapitánem Ianem Woosnamem. Ve třech bitvách třikrát zvítězil a vysloužil si přemíru respektu na obou stranách oceánu. Clarkův příběh dokonale zastínil tradiční rivalitu, zejména ve Spojených státech občas hraničí s nevraživostí.

 Ta hlavní bitva ale měla teprve přijít. Darrenova kariéra by se klidně mohla dělit na období s Heather a období po Heather. A nemusím zdůrazňovat, jak těžké to pro Clarka muselo v té druhé fázi být. „Byla perfektní, o všechno se dokázala postarat, když jsem byl na turnajích, starala se o syny i domácnost.“ Tohle všechno musel najednou zvládnout sám. V kolonce pro povolání mohl klidně místo dřívějšího „profesionální golfista“ napsat „otec na plný úvazek“.
Prakticky po celou sezonu 2007 se zoufale snažil nalézt znovu životní rovnováhu i herní pohodu a vrátit se zpátky do špičky. Byl si dobře vědom toho, kolik talentu mu sudičky nadělily do vínku, proto byl frustrovaný neúspěchy, nicméně i v době plné strastí nechtěl, aby ho někdo litoval. Dokládá to i jeho komentář, když se dověděl, že je navržen na cenu pro sportovní osobnost roku 2006: „Nechci, aby mě někdo dával hlasy ze soucitu.“ Přání bylo vyslyšeno, nakonec skončil v anketě druhý.

Kromě upřímnosti k sobě samému se rodák z Dungannonu může opřít ještě o další výrazný rys svého charakteru. A tím je smysl pro humor, který Clarka neopustil ani v momentech hluboké beznaděje. Dokonce i v nejtěžších chvílích se musíte umět smát, možná není proč, ale pomáhá to – tak nějak by mohlo znít jeho motto. K návratu před dvěma lety mu kromě humoru pomáhala i neotřesitelná víra v lepší časy.
Motivace byla velká – účast v dalším souboji o pohár Samuela Rydera, jehož se zúčastnil v pěti předchozích ročnících a čtyřikrát stál na vítězné straně, včetně nezapomenutelného roku 2006. A když sezonu 2007 „hodil do škarpy“, nezbývalo mu než o rok později pořádně přiložit ruku k dílu. A opravdu se činil. Jenže ani výhra na KLM Open, druhá v sezoně, nestačila na to, aby se do týmu kvalifikoval. Byl tedy odsouzen na dobrodiní Nicka Falda, a ten ukázal palcem dolů…
Evropský kapitán udělil divokou kartu Poulterovi, což se ukázalo být správným tahem, a Roseovi, jehož výkony už tak oslnivé nebyly, a pohár se tak po třech dějstvích stěhoval do rukou Američanů. Sotva byste ale Clarka zaslechli pronést jedinou stížnost, v jeho chování a projevu nenajdeme jedinou známku nevole a Faldovo rozhodnutí nesl statečně. I v tom hledejme jeho úžasný cit pro týmová klání.
„Kartu jsem nedostal, ale nemám proč si stěžovat. Nick se prostě rozhodl jinak a já to tak beru. Samozřejmě jsem zklamaný, ale třeba jednou budu v jeho pozici a také budu stát před obtížnou volbou.“

 Jakkoliv se snažil zůstat nad věcí, po další, tentokrát sportovní ráně, šla jeho forma dolů a v žádném z dalších vystoupení už nepronásledoval borce na čelních příčkách výsledkové listiny. Teprve na závěrečném Volvo Masters vystoupil ze stínu děleným 11. místem.
„Trochu to na mě všechno dolehlo, pracoval jsem tvrdě, doháněl kondici, ale možná jsem na sebe až moc tlačil. Jenže já jsem na této hře závislý, nemohu si pomoct. Nedokážu ze sebe zatím vymáčknout maximum, což mě přivádí k šílenství. I proto golf miluju a nenávidím zároveň,“ nechával nahlédnou do své rozbolavělé duše.
Výkonnostní propad ale nezastavil a v sestupné tendenci pokračoval prakticky po celý loňský rok, který zakončil na 61. pozici. O jediné místo tak přišel o závěrečný piknik v podobě Dubai World Championship.
Mediálně propíraná řež zvaná Ryder Cup je ale, zdá se, pro Darrena silnou motivací. A na prahu letošní sezony se přinejmenším snaží svými výkony oslovit Colina Montgomerieho, aby mu udělil divokou kartu, neboť bodová matematika ho zatím mezi vyvolené neposouvá. Dobrou zprávou pro něho je fakt, že Monty bude mít v ruce o kartu víc než jeho předchůdci.
Severoirský bijec přesto nechce ponechat nic náhodě a 2. místo z Joburg Open nebo dělená 8. příčka z Avantha Masters jsou toho důkazem. Ale i kdyby se nakonec Darren v Celtic Manor, dějišti evropsko-amerického duelu, neobjevil, jedním si můžete být jisti – až bude pronášet svou další vítěznou řeč, zase se bude smát jako v dobách, kdy byl na vrcholu.

STRUČNÉ VYSVĚDČENÍ
Darren Christopher Clarke
Narozen: 14. srpna 1968
Místo narození: Dungannon, County Tyrone, Severní Irsko
Bydliště: Chobham, Surrey, Anglie
PRO od: 1990
Vstup na EPGA: 1991
Umístění na světovém žebříčku: 30 (k 18. 7. 2011)
Race to Dubai: 6 (k 18. 7. 2011)
Turnajová vítězství: 22 (EPGA – 14, PGA – 3, Japan Golf Tour – 3, Challenge Tour – 1, Sunshine Tour – 1 , ostatní – 4)

TÝMOVĚ SOUTĚŽE
Ryder Cup: 1997, 1999, 2002, 2004, 2006, 2010 (asistent kapitána)Alfred Dunhill Cup 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 1999
World Cup: 1994, 1995, 1996
Seve Trophy: 2000, 2002
Royal Trophy: 2007

Zdroj: Časopis Golf 3/2010

Související články:

EPGA Tour: Cabrera-Bello se vrací Open de España z kalendáře European Tour se stalo záležitostí dvou domácích borců, Adri Arnause a Rafeala Cabre... EPGA Tour: Dutch Open kraloval Švéd Broberg Kristoffer Broberg vévodil turnaji po odehrání druhé rundy, v níž zapsal 64 ran. O den později pak soupeřům def... EPGA Tour: Horschel triumfoval v Evropě S náskokem jediné rány vybojoval americký golfista Billy Horschel svůj premiérový titul v Rolex Series z kale... EPGA Tour, PGA Tour: Morikawův druhý major Dělený druhý, druhý a... Louisi Oosthuizenovi to letos ani do třetice na majoru nevyšlo, třebaže po dvou ... EPGA Tour: Drama na Scottish Open Parádní podívanou naservírovali divákům aktéři letošního Scottish Open, jehož vítěze určila až rozehrávka t... PGA Tour, EPGA Tour: Lefty přepisoval historii Phil Mickelson zvítězil na PGA Championship, do své sbírky přidal šestý major, ale hlavně se v padesáti l... EPGA Tour: Lieser i Matuš ránu od cutu, výhru slaví Catlin Do třetice to Ondřeji Lieserovi nevyšlo. Zatímco na svých úvodních dvou vystoupeních v sezoně dokázal bezpečně ... PGA Tour, EPGA Tour: Matsuyamův velký triumf Deset let od své první návštěvy Augusty a poté, co se stal na Masters nejlépe umístěným amatérem, slaví Hideki... PGA Tour, EPGA Tour: V jamkovce triumfoval Billy Horschel Homa, Morikawa, Streelman, Fleetwood, Perez a ve finále Scheffler, nikdo z nich nedokázal Billyho Horschela zas... EPGA Tour: Roznerův druhý evropský titul Francouz Antoine Rozner proměnil na poslední jamce dvacetimetrový pat a mohl slavit svůj druhý titul na Europea...