Připomíná vám titulek dětskou pohádku? Jistě! US Open roku 1913 pohádka byla. Dvacetiletý kedík z dosti chudé rodiny. Amatér, který nepřijal výhru, i když ji jeho rodina potřebovala. Hole mu nosil desetiletý kluk, a zdarma, hráč neměl ani dolar na honorář pro svého „pidi-kedíka". V době, kdy golfu dominovali Britové, porazil jako historicky první amatér v dějinách US Open nejlepší profesionály světa včetně Harryho Vardona. Dnes je považován za „tátu amatérského golfu." Jmenoval se Francis Ouimet...

Příběh Francise Ouimeta zaujal i Hollywood. V roce 2005 byl v produkci Walt Disney Studios natočen film The Greatest Game Ever Played (u nás známý jako Golfový sen). Film s vynikajícím a poměrně dosti věrným příběhem, respektováním historických skutečností a v hlavní roli s tehdy devatenáctiletým Shiou LaBeoufem.
Film oplývá nejen vynikající kamerou a střihem, ale navíc zde hrají lidé, kteří golf umí. Nedostali hole do ruky jen na pár dnů při natáčení (třeba na rozdíl od laciné Redfordovy imaginární smyšlené Legendy o slavném návratu s golfově ultratoporným Mattem Damonem). Naopak film Golfový sen rozhodně chválím – potrpí si i na historické přesnosti (snad až na pár drobností – třeba to, že Ouimet měřil 188 cm a herec LaBeouf je o 12 cm menší, či že při sobotním celodenním play-off tehdy velmi pršelo, kdežto ve filmu je psí počasí stylizováno do třetího kola).
I golfové umění je v Golfovém snu reálné. Sám Shia LaBeouf trénoval snad nejvíce, jak kdy herec pro golfovou roli trénoval. „Téměř se dá říci, že jsem před natáčením golf nenáviděl, ale půlroční intenzivní trénink způsobil, že jsem se do něj doslova zamiloval a propadl mu. Trénoval jsem šest nebo sedm měsíců, šest hodin každý den, sedm dnů v týdnu, s osmi trenéry. Výsledek byl takový, že jsem byl schopen účastnit se amatérské túry s týmem Kalifornské univerzity (UCLA)," uvedl Shia. Jeho hendikep po natáčení byl pod 10.

Francis bydlel u 17. jamky slavné z Ryder Cupu
Francis DeSales Ouimet (1893–1967; čti: Uimét – anglický spelling shovívavě radí We-Met) se narodil v americkém Massachusetts ve městě Boston, resp. na jeho předměstí Brookline, kde se nacházel Brookline Country Club, jeden z prvních soukromých klubů ve Spojených státech.
Patřil mezi pětici klubů, které v roce 1894 zakládaly Americkou golfovou asociaci, a dodnes hostil i mnoho významných mužských i ženských, amatérských (ty se tam hrají dodnes) i profesionálních turnajů včetně tří US Open a jednoho Ryder Cupu.

Ano, přesně ten památný Ryder Cup v roce 1999. Památný s vysoce gentlemanským sportovním chováním Payna Stewarta, pro nějž to bylo poslední veřejné vystoupení, když o měsíc poté tragicky zahynul v letadle. A zároveň „památný" Ryder Cup s problémovým chováním domácích diváků, především při zápase Olazábal – Leonard.
Nejenže američtí diváci ke konci nedělních singlů dost překročili staletí zavedená pravidla nenacionálního ducha golfu, ale podle záběrů kamer drze a hrubě pokřikovali na Španěla i další Evropany již v průběhu nedělní hry.
Situace se vyhrotila na 17. jamkovišti po asi dvanáctimetrovém úspěšném patu domácího Justina Leonarda, který tímto patem zařídil, že Američané již nemohli prohrát. Na green pronikli nejen zápas nehrající hráči či manželky některých z nich, ale i značně neukáznění diváci, fotografové a kameramani, a přitom Španěl Olazábal měl pokus o pat teprve před sebou!
Nejenže mu „poťapali" dráhu patu, ale v podstatě mu znemožnili soustředit se na pat. Prostě národností emoce přehlušily gentlemanského ducha hry. Američané se později od těchto projevů víceméně distancovali (i když si stále spousta z nich myslí, že Evropané byli přehnaně „cimprlich" a hyperkritičtí) a příkladem těch slušných a férových byl právě Payne Stewart.
Ten totiž těsně po tomto nezvládnutém výlevu emocí daroval relativně dlouhý pat, a tím i zápas Skotu Colinu Montgomeriemu. Zkrátka 17. jamkoviště v Brookline i jeho okolí toho zažilo už hodně. A právě u 17. greenu bydlel sto let před popisovanými událostmi malý Francis Ouimet...

Čtyři hole darem, míčky co našel
Francis se narodil jako druhý syn irské imigrantce Mary Elen Burke a Kanaďanovi francouzských kořenů Arthuru Ouimetovi (proto francouzské jméno). Mimochodem herec Shia LaBeouf, ač Američan, má po otci také francouzské (a židovské) kořeny.
Když byly Francisovi čtyři roky, rodiče se přestěhovali do domku přímo u zmíněné 17. jamky. V té době vrcholila první hospodářská krize a rodina byla opravdu chudá. Nacházeli se prakticky v dolní části ekonomického žebříčku – přesně na opačné straně, než byli tehdejší golfisté. Nebylo finančně ani společensky reálné, aby Francis nebo někdo z jeho společenské třídy dokonce ani na sportovní úrovni golf provozoval. Na amatérské úrovni byli totiž prakticky jen hráči z majetných kruhů a nějaké stipendijní programy pro mladé talentované sportovce prakticky příliš neexistovaly.
Naopak za profesionály byli tehdy regulemi USGA považováni i kedíci, přičemž hrát mohli až po dosažení 16 let věku. Kvůli příjmu z golfu (byť to nebylo z vlastní hry, ale jako nosiči) přišli o amatérský status.
Francis Ouimet začal pracovat jako kedy v klubu v Brookline ve svých devíti letech. Hole měl napůl se starším bratrem Wilfredem a hrával s míčky, které našel okolo hřiště. Později získal od člena klubu starý drajvr, dvojku železo, launcher (cca železo č. 7) a patr. Na hřiště stejně jako ostatní kedíci nesměl (navíc šlo o hřiště soukromé, stejně jako téměř všechna tehdejší hřiště v USA, za hru se musel platit poplatek, který byl chudým kedíkům nedostupný) – takže pinkal holemi v okolí a patoval doma na dřevěné podlaze.

Ať vypadne ze střední a jde makat
Tehdejší tvrdé ekonomické podmínky mnoha chudých rodin včetně Ouimetových se projevily i tehdy, když šel Francis na střední školu. Ve škole golf hrát mohl a záhy se stal nejlepším juniorem v širokém okolí. To ale přinášelo (z ekonomického pohledu více než logické) konflikty především s jeho otcem. Ten sám velmi tvrdě pracoval, a tak se nelze divit výroku, že by Francis ze školy a od golfové hry „měl vypadnout a začít dělat něco užitečného". S přestávkami poté hrál, nicméně začal pracovat jako prodavač v obchodě se sportovními potřebami a přinášel domů rodině jistý finanční zisk.
Ve filmu je i sekvence, že nachází jako kluk míček po svém vzoru Vardonovi, se kterým má o pár let později svést osmnáctijamkové play-off, což ovšem historické prameny nepotvrzují, spíše jde o scénáristickou hyperbolu. Tehdy bylo efektivnější míček za pár centů prodat. I na golf tedy chodil hlavně pomáhat a získávat pár „šušňů" jako kedík.

Jeden David proti dvěma Goliášům
Ve svých devatenácti a půl letech, na jaře roku 1913, vyhrál první významný titul – národní amatérské mistrovství Massachusetts Amateur, které později ovládl ještě čtyřikrát. Díky tomuto vítězství se dostal na celoamerické amatérské US Amateur v New Yorku, kde se probojoval do čtvrtfinále (hrálo se pochopitelně na jamky) a podlehl pozdějšímu vítězi Traversovi.
Úspěch mladého amatéra to byl ale tak velký, že jej osobně požádal tehdejší prezident Americké golfové asociace Watson, aby se „na divokou kartu" účastnil otevřeného profesionálního mistrovství Spojených států na svém domovském hřišti, které i z pohledu kedíka znal jako málokdo. Na tento turnaj měli přijet dva nejlepší hráči světa. Dřívější vítěz US Open (1900) a čtyřnásobný držitel titulu British Open Harry Vardon a aktuální (z Murfieldu v roce 1912) šampion British Open, Vardonův žák Ted Ray.
Obrovská mediální pozornost byla umocněna tím, že anglický baron Northcliffe financoval několikaměsíční „turné" obou Britů po Severní Americe, které popularizovalo golf a současně zvýrazňovalo britskou lokalitu jako dominantní ve světovém golfu. Oba byli o dost starší než mladíček Francis, a především neuvěřitelně zkušení. Koneckonců Ray držel rekord coby nejstarší (43 let) vítěz z US Open plných 66 let! Ale stokilový a o patnáct let starší a vyzrálejší Ray nebyl Francisův nejnebezpečnější soupeř.

Vardon: hrající legenda
Harry Vardon byl ještě o sedm let starší než Ray a o víc než dvacet let než Ouimet. Dosud Vardon drží rekordních šest titulů z britského Open a na svém kontě má i vítězství z US Open. Nejenže byl „členem" velkého triumvirátu (s Taylorem a Braidem), ale prakticky to byla žijící a hrající legenda. Dodnes používá většina z nás Vardonovo držení hole, tedy overlapping, při kterém malíček pravé ruky překrývá mezeru dvou prstů ruky levé.
I Francis toto držení hodně propagoval a zpopularizoval. Vardon za svůj život hrál US Open třikrát – dvakrát skončil druhý, jednou vyhrál. Byl vzorem všech tehdejších golfistů, Ouimeta nevyjímaje, a ovlivnil i Bobbyho Jonese. Jeho schopnost skórovat byla tak pozoruhodná, že dodnes cena americké PGA předávaná každoročně nejlépe skórujícímu hráči americké Tour nese jeho jméno – Vardon Trophy.

Při US Open v roce 1913 doma v Brookline stáli proti domácímu mladíkovi dva nejnebezpečnější a mediálně nejznámější soupeři. Ale byla tu asi padesátka dalších uchazečů o výhru: mimo jiné obhajující dvojnásobný (US Open z uplynulých ročníků 1911 a 1912) šampión Američan John McDermott (nakonec skončil osmý o 4 rány) nebo začínající golfová americká hvězda Walter Hagen, který v Brookline v roce 1913 při Ouimetově památném vítězství obsadil 4. místo.

Dvě kola denně plus celodenní play-off
US Open v roce 1913 se hrálo na regulérní 4 kola během dvou dnů. Ve čtvrtek ráno a odpoledne vždy 18 jamek, v pátek to samé. Na sobotu by pak připadalo případné play-off opět na 18 jamek, v případě stejného výsledku pak po jedné jamce na náhlou smrt. Po dvou kolech, tedy prvním dnu, vedl Vardon, Ray byl o dvě rány za ním. Druhý jmenovaný zahrál v druhém kole rekord hřiště (79, 70 ran) a patřil s Vardonem (75,72) k jasným favoritům. Ouimetovi se ovšem povedlo kromě druhého i třetí kolo (77, 74, 74), a tak po třetím kole sdíleli vedení tři muži, tedy dva muži (Britové) a jeden v podstatě ještě jinoch!
Čtvrté kolo hráli všichni tři v silném emočním vypětí. Britové byli pod tlakem, aby jim jakožto jasným favoritům nevyfoukl titul neznámý nováček, který byl najednou konfrontován se zájmem novinářů i neuvěřitelným počtem diváků (podívat se byl i prezident USA Taft).
Všichni shodně zahráli v posledním kole 79 (špatné deštivé, opravdu neskórovací počasí), přičemž Ouimet se na stejné skóre, a tím do rozehrávky, dostal až famózním závěrem (poslední dvě jamky -1). Hrál pod neuvěřitelně velkým tlakem, protože na jeho jamce č. 6 už měli soupeři dohráno a přišli se na něj podívat. Spolu s nimi domácího mladíka sledoval dav 10 tisíc (!) diváků.

„Bylo mi ctí. Zase si někdy zahrajeme..."
Rozehrávka následovala další den v sobotu, jak je při US Open obvyklé – na celých 18 jamek. Ta určila i konečné pořadí. Hrálo se za silného deště (což film trochu pominul). První vypadl Ray (78 ran), a neuspěl ani Vardon (78 – ve filmu je v jeho skóre věcná chyba, možná spíš dramaturgický záměr).
Nepředstavitelnou tíhu musel dvacetiletý kedík nést několik hodin. Play-off dohrál v paru a svým vítězstvím zcela šokoval celý sportovní svět! Druhý Harry Vardon bral za stříbrnou pozici 300 dolarů, třetí Ted Ray 150 dolarů, za dělená čtvrtá místa dostal mimo jiné Walter Hagen 78 dolarů. Hagen ovšem US Open vyhrál hned příští rok a pak po dvouleté přestávce kvůli první světové válce ještě v roce 1919. Vítězný Francis Ouimet jako amatér finanční cenu získat nemohl, v davu spontánně vybrané peníze daroval kedíkovi.
Ouimetův příběh je velkou oslavou. Oslavou mládí a mladické odhodlanosti, stejně jako přátelství a týmové věrnosti. A smyslu pro fair-play. I filmový Vardon chtěl vyhrát – dokonce moc! Ale nakonec vyhrál respekt k soupeři a láska ke golfu, jak naznačuje Vardonova poslední věta na konci filmu: „Pěkný souboj, pane Ouimete, moc pěkný. Bylo mi ctí. Hrál jste dobře. Gratuluji k úspěchu, zasloužil jste si ho." A při odchodu se Vardon ještě otáčí a dodává: „Zase si někdy zahrajeme..."

Připravil: Jan Bělohubý
Převzato z časopisu GOLF 8/2013

Související články:

PGA Tour, DP World Tour: DeChambeau slaví druhou výhru na US Open Bryson DeChambeau vstupoval do finálové rundy US Open z pozice lídra, hned několikrát si ale situaci dokázal z... PGA Tour, DP World Tour: Nečekaný vítěz Tažení za svým prvním majorem skvěle rozjel Rickie Fowler a jen málokdo tomuto sympatickému golfistovi nepřál ú... PGA Tour, DP World Tour: Překvapivý vítěz US Open Angličan Matt Fitzpatrick je dobře známý evropským příznivcům a postupně čím dál tím víc vystrkuje růžky na ... LPGA Tour: Fanynka Roryho slaví výhru na US Open Yuka Saso (-4) ovládla po rozehrávce US Open a slaví zisk prvního majoru v kariéře. Obdivovatelka Roryho McIlr... PGA Tour, EPGA Tour: Terminátor DeChambeau slaví první major Vědecký přístup ke golfu a nebývalý přírůstek svalové hmoty – tak by se dal charakterizovat „nový" B... PGA Tour, EPGA Tour: Premiant Woodland Tři velmi dobrá a jedno vynikající kolo, takový byl účet letošního vítěze US Open Garyho Woodlanda... PGA Tour, EPGA Tour: Koepka podruhé Brooks Koepka podruhé v řadě vyšplhal až na nejvyšší stupínek US Open. Mezi svými dvěma triumfy přitom ... Dramatické US Open, Spilková cutem neprošla Nejvýznamnější turnaj LPGA Tour – US Open – zná svou vítězku. Podnik se uskutečnil už po třiased... Jan Bělohubý: Když ženy a muži vítězí, v životě i na olympiádě Už vícekrát jsem psal parafrázi věty divadelní hry, kde jedna postava vytýká zbabělci: „Nešťastná země, kt... Jan Bělohubý: Komu byste zazpívali Will No' Come Back Again? Hlasitý zpěv a golf? Ani omylem! Viděl snad někdo někdy, aby se v souvislosti s golfem – snad mimo hymny p...