To je Adamstal, hřiště vtesané do hlubokých údolí a neprostupných lesů, do hlubokých roklin, strží a svahů. Každý, kdo tam přijede poprvé, si při vystupování z auta klade stejnou otázku: Jak se tady dá hrát golf, kam tady mohli dát hřiště?

Franz Wittmann, majitel a zakladatel hřiště, je na svůj výtvor patřičně hrdý. Hřiště vznikalo postupně. Napřed postavili devítku, pak přibyla druhá a nakonec třetí, přičemž dvě poslední dnes tvoří mistrovské hřiště, které obdivuje celá Evropa. Franz tento kout dobře znal, neboť jeho rodiče zde vedli výletní hostinec a on sám na šotolinových cestách v kopcích často trénoval s rychlým autem – jde o desetinásobného mistra Rakouska v rallye, takže je v domovině velmi populární.

Hřiště sahá od svého otevření do samotných výšin golfového nebe. Před měsícem se na něm potřetí v řadě utkali talentovaní profesionálové a amatéři v rámci turnaje Pro Golf Tour. Loni bylo popáté zvoleno rakouským hřištěm roku. V oficiálním žebříčku evropských hřišť se umístilo na 24. místě, ale v online žebříčku popularity jej samotní hráči zařadili na druhé místo.
Dost čísel. Odkud pramení tyto úspěchy? Předhůří Alp, 50 km od Vídně, je opravdu jedinečné. Ještě nejste v horách, ale obklopují vás vysoké, strmé kopce, smrkové lesy... a mezi nimi našel Franz Wittmann s architektem hřiště Jeffem Howesem místa, kam se vešly ferveje a greeny. Neobešlo se to bez obtíží – ohromné přesuny hlíny si vyžádaly enormní náklady. Nejdražší byla sedmnáctá jamka, kde pracovalo šest strojů nepřetržitě pět měsíců. Po pár letech už jen stěží poznáte, kde řádily bagry a buldozery. Výsledek je omračující.

Hřiště táhne jako magnet. Jsou lidé, kteří sem i z velké dálky jezdí opakovaně. Jiní si koupili členství, i když sem tak často nezavítají. A mezi těmito dvěma extrémy plejáda členů a návštěvníků. Jezdí sem i spousta českých hráčů.
Mistrovská osmnáctka je velmi kopcovitá, proto má klub k dispozici přes 60 bugin. Běžný návštěvník nebo ten, kdo sem zavítá poprvé, použije buginu zcela určitě. Výjimkou jsou členové, kteří podle slov pana Wittmanna odehrají víc než polovinu svých kol pěšky.

Snad každý slyšel o Green Monster, sedmé jamce hřiště, považované za signature hole. Ale tomu se majitel brání, podle něj je tady nejmíň čtrnáct, ale možná ještě víc stejně krásných jamek. Přesto má sedmička navrch – dlouhatánský pětipar s odpalem z výšky se točí do kopce dvěma ohyby, třetí je až na konci u vyvýšeného greenu, obklopeného několika bankry. Kdo zde zahraje birdie, má příští hru zdarma, ale těch šťastlivců za rok není více než prstů na rukou.

Velmi dobře v povědomí každého, kdo zde hrál, je i chatka na konci první devítky, u odpaliště desáté jamky. Zde „úřaduje" maminka paní Wittmannové. Nabídne vám speckbrot, špekový chléb, a další podobné dobrůtky. Nejde odolat, nejde přestat. Neplatí se, ale hned vedle je kasička, kam lze dobrovolně přispět. Částka jde na klubovou mládež. Funguje to bezvadně a místní špekový chleba je populární i v českých zemích.
Poslední jamka mistrovského hřiště končí vysoko nad údolím. Aby cesta dolů nebyla tak nudná, vymyslel Franz Wittmann s Jeffem Howesem v půli sestupu devatenáctou jamku. Třípar z kopce hraný natolik dolů, že člověku chybí odhad, jakou hůl má použít. Tady se řeší, kdo zaplatí kávu nebo oběd, odtud přicházejí hráči ve velmi dobré náladě, kdy z nich spadne napětí ze hry. Z obvyklé devatenácté jamky – restaurace – je tedy jamka dvacátá. Klubovna si na nic nehraje, minimum personálu, rodinný podnik.

Zatím byla řeč jen o mistrovské osmnáctce. Ale původní devítka, na opačné straně údolí, je také krásná. Přírodní, také se na ní zapotíte a dobře si zahrajete. Po loňském otevření deseti útulných pokojů v budově bývalé výletní restaurace u klubovny získal na popularitě balíček obsahující odpolední hru na devítce, nocleh a druhý den kolo na mistrovském hřišti s buginou. Vyjde na 119 euro a pokoje včetně tohoto balíčku jsou velmi vyhledávané.

Na hřišti samozřejmě probíhají i turnaje. Vozík je takřka povinný. Výstupy jsou strmé a dlouhé. V recepci vám s potutelným úsměvem řeknou, že stoupají jen čtyři jamky, ostatní jdou vodorovně nebo dolů. Ale hlavní část vystoupáte na přechodech mezi jamkami.
Jednou z mnoha českých akcí, které v Adamstalu každoročně proběhnou, je turnaj časopisu Golf. Letos je naplánován na 15. července. Pokud jste se včas nepřihlásili, nezoufejte, rádi vás uvítají i jiný den. A zaručeně nebudete sami, české espézetky jsou tady na denním pořádku.

Text: Ivo Doušek, foto: GC Adamstal

Související články:

Zelené pahorky burgenlandské Bad Tatzmannsdorf – destinace jako stvořená pro milovníky golfu i skvělého jídla a vína se ale nachází v Ra... Na golf do Solné komory Energii vyzařující příroda v Solné komoře s nádhernými devatenácti jezery a alpskými vrcholy uchvátí srdce kaž... Golf & ajurvéda Minimálně 300 slunečních dnů v roce v jedné z nejpřitažlivějších rakouských golfových destinací zaručí milovníkům „golfu nalehko" zážitky po celý rok. Díky panonským klimatickým... Golf na začátku Tyrolska Region Kaiserwinkl představuje pro mnohé začátek Tyrolska – tedy každopádně, jedete-li z východu. První ... Když jedna fairway nestačí Goldegg jsem našla v úplném centru salcburského kraje, a přesto bych přísahala, že je na konci světa. Úplné... Peter Stockinger: Golfista, vinař, televizní kuchař Golf? Osm hřišť do půlhodinky. Turistika mezi Dunajem a nekonečnými vinohrady? Výlet na kole? Obo... Golf v Rakousku aneb Murtalský čtyřlístek Jihozápad spolkové země Štýrsko to nejsou jen alpské masivy nabízející skvělé lyžování v horských středi... Lyže a golf aneb U Baránků sezona nikdy nekončí Také si zimní dovolenou nedokážete představit jinak než s nádhernými výhledy na zasněžené masivy rakouskýc... Hotel U mladého Římana v Radstadtu – lyže, wellness Pro ty, kdo se umějí rychle rozhodnout. Hotel Zum jungen Römer, tedy U mladého Římana, znají golfisté, kteří hráli hřiště v Radstadtu v údolí Ennstal, kousek od Schladmingu. Klu... V údolí golfové krásy aneb Adamstal je víc než jen kolo golfu Franz Wittmann, bývalé eso rallye a donedávna prezident rakouských golfistů, uskutečnil v prudkých sva...