Dojet do země „vycházejícího slunce" autem? Že tu něco nesedí. Nic není nemožné, pokud navštívíte Burgenland, nejvýchodnější a také nejmladší část Rakouska, jež ještě ve 20. letech minulého století spadala pod maďarskou nadvládu. A kdo ví, jak by to tu dnes vypadalo, kdyby na základě smluv ze St. Germain a Trianu nepřipadla tato turisticky zajímavá oblast Rakušanům. Ti do té doby ospalý kout země probudili k čilému životu, jemož dnes vládne i golf.

Mírně kopcovitá krajina porostlá lesy a vinicemi, a zejména 300 slunečných dnů v roce – možná právě to jsou ta pravá lákadla, která sem ročně přivedou zástupy turistů a sportovních nadšenců. Toho, jaký potenciál v sobě kout kolem Stegersbachu ukrývá, si byl dobře vědom i Johann Haberl. Zkušený hotelový manažer a příznivec wellness si právě tady splnil svůj sen v podobě Hotelu Larimar (na snímku).

Ten byl postaven podle teorie zlatého řezu ve tvaru vejce a unavenému rekreantovi má zprostředkovat pocit bezpečí a pohody. Jak už v Rakousku bývá zvykem, důraz se klade na ekologii, a tak při realizaci stavby došlo na dřevo, střechy jsou zatravněné. Jednotlivé pokoje jsou koncipovány v souladu se čtyřmi elementy – země, oheň, voda a vzduch, to vše sjednocené karibským polodrahokamem, jenž dal hotelu jméno – Larimar.
Modrý „klenot" údajně podporuje emoční a tělesné uzdravování a jeho účinky možná zaregistrujete již na recepci, kde hned nadmíru uklidňujícím dojmem působí voda neustále omývající masivní modrý blok z tohoto „léčivého kamene".
Na nás ale také blahodárně působil pokoj s rudými prvky – oheň je ten správný živel, který člověka před hrou rozproudí. Ostatně čekal nás turnaj, a to ne ledajaký, konal se při příležitosti pátého výročí otevření hotelu.

Hned na startu jsme kromě skóre karet obdrželi i krabičku míčků a malý dárek v podobě jakési golfové kápézetky obsahující logo míčky a týčka. Jak prozřetelné, v mnoha případech šly míčky i týčka do hry...
Turnaj se konal na hřišti Südburgenland (na úvodním snímku), čistě teoreticky na lehčí ze dvou osmnáctek, jež spolu s devítkou Start & Play a pětijamkovým Fun Course spadají pod Reiter´s Golf Club Stegersbach-Lafnitztal. Nedílnou součástí této golfové Mekky je i akademie Simona Tarra. Resort byl dokončen v roce 1997 a postupně jej neustále zdokonalovali (prospěla především nová závlaha), takže se před šesti lety probil mezi desítku nejlepších v zemi.

Na úvod čeká třípar z kopce, sice s dostatečně širokou dráhou, nicméně lemovanou zleva autem, zprava vodou. Pro muže slušných 171 metrů, ženy mají úlohu výrazně snazší, pálí jen na 128metrovou metu. Ve flajtu jdeme tři a testujeme všechny části hřiště – aut, vodu i zásah „do černého".
Následuje čtyřpar, přes 300 metrů, zvlněná fervej, a hlavně stromy podél pravé strany. Lesní porost je ostatně takřka všudypřítomný na většině jamek, míč se tu hůře hledá a ještě složitěji vyhrává zpátky na fervej. V tomto případě nebezpečí ještě umocňuje v lese tekoucí potok, podélná voda pak přichází i zleva poblíž greenu.
Místní libůstkou jsou nicméně auty, platí to zejména o první devítce, kde v nich můžete skončit v šesti případech. Hned trojka je jimi lemována z obou stran, další psychologický strašák, třebaže jde o 130metrový třípar, představuje příčná voda ve stometrové vzdálenosti od vyvýšeného odpaliště. Následují dvě relativně rovné jamky, obě s autem po levé straně.
Poté přichází větší test v podobě dvojitého pravého doglegu, zvlášť jeho druhá zákruta je poměrně ostrá, po obou stranách stromy, takže na zkratky zapomeňte, opravdu nejsou v silách každého hráče. Po úspěšném dobytí greenu ještě zacinkáme na zvon, aby flajt za námi mohl „nabít ostrými".
Následuje krátká, nicméně zpoloviny do kopce vedoucí sedmička, osmička je lehký par tři, s dvěma bankry po obou stranách greenu. V samém závěru první devítky hřiště pořádně tasí zoubky. Nejtěžší jamka osmnáctky má podobu mírného pravého doglegu, jehož pravou stranu opět orámoval les, vlevo se prohánějí automobily, neklamná to známka, že jste v autu (a možná i v autě, ale to nikomu nepřeji). Nějakých devadesát metrů od greenů se táhne po celé šířce ferveje voda. Jamkoviště se sklání doprava a zleva jej chrání velký, naštěstí však mělký bankr.

Velmi zajímavě začíná druhá devítka. A když se posilníte něčím ostřejším jako většina účastníků turnaje, mohou se tu dít zajímavé věci. Čtyřparový ostrý levý dogleg z kopce, kde se pálí naslepo, je jednou z jamek v duchu risk & reward.
Naše bilance nebyla špatná, risk a následný útok na birdie, jež se nakonec nekonalo, zasažená fervej a míč kutálející se dolů a tak tak přepálená dámská odpaliště. Ale i to je tady do značné míry výhra, uvážíme-li míru posilnění... Ostatně můžete dopadnout podstatně hůř. Zatáhnete-li úder doleva, skončíte v lešpím případě v ovocném sadu, tedy v autu, v horším případě třeba v kuchyni místních usedlíků... Takovou smůlu ale žádný z účastníků turnaje neměl.
Následuje dlouhý pětipar lamájící se v poslední třetině doleva, takže je potřeba dobře posadit druhou ránu, abyste si otevřeli cestu k vlajce. Další třípar z vyvýšeného odpaliště byl z tohoto pohledu oddychovka. Poté pravý dogleg v rovině, po stranách v první části voda i stromy, zhruba v půli ferveje, kdy se dráha točí doprava, přetíná fervej hluboká voda.
Následně se dostanete na větru otevřenější a kopcovitější část hřiště, delší pětipar začíná drajvem mírně do kopce, pak se fervej svažuje dolů a ke greenu se opět zvedá. Chce to rovné rány, ať zbytečně netratíte na délce. Pak se ke slovu hlásí delší čtyřpar, kde se soutěží o nejdelší odpal. Výhodou je, že první rána vede z kopce. Kdo to umí a mine dva biotopy, má na úspěch zaděláno. Na vlajku se hraje zase do mírného kopce, rozděleného do několika menších stupínků. Šestnáctka je tak trochu větší sestrou trojky, zase třípar, opět přes vodu, ale v porovnání s tím, co vás čeká vzápětí, je to vlastně hračka.

Na předposlední jamce vítá účastníky turnaje další občerstvovací stanice – ochutnávka zdejších vín, někteří z nás jdou raději hned dvakrát, jiní zase volí něco ostřejšího. Dalo by se říct „na kuráž", protože mimořádné situace, kam prostě bezmála dvousetmetrový třípar patří, si mimořádné činy žádají.
Vlevo stromy, kde míč ani nemá cenu hledat, před vlajkou a po její levé straně bankr a ještě abyste dávali pozor na golfisty jdoucí v protisměru z osmnáctky. I ti vás mohou ohrozit, stejně jako vy je, ovšem s o poznání menší razancí. S diváky v zádech, kteří po dobré ráně jen spokojeně zamručí, adrenalin pořádně stoupá.
A pak už jste na kopci, na posledním odpališti. Závěrečná jamka není dlouhá, vlevo aut a pěkný výšlap v druhé polovině po několikastupňovitém svahu, který „krade" metry. Vzhledem ke zúžení ferveje v její horní části je lépe jít k vlajce zprava, ale dejte pozor, abyste neskončili mezi stromy. Po úspěšném patu si už jen můžete utříz zpocené čelo a odebrat se odevzat skóre kartu.

Před večeří pro účastníky turnaje letmo testujeme zdejší wellness. Příjemné počasí, byť pár stupňů navíc by neškodilo, nám dovoluje využít venkovní bazén. Ten je koneckonců termální, stejně jako krytý bazén s masážními tryskami a podvodní hudbou. Součástí velkorysého wellness o rozloze 4 000 metrů čtverečních je i plavecký bazén s protiproudem, svět saun, infračervená kabina, zážitkové sprchy či odpočívárny s vodními lůžky.
Hosté hotelu mohou bezplatně využít i nabídku rodinných termálních lázní Stegersbach, stačí v koupacím plášti projít krátkou spojovací chodbou.
Večeře spojená s vyhlašováním výsledků se odehrává v příjemné atmosféře, přítomni jsou všichni účastníci turnaje, kteří si sdělují své dojmy. Debatuje se o všem možném, naše mezinárodní skupina se zdržuje až do samého závěru. A proč ne, když máme ve svém středu jednu z vítězek, Natašu Kames.
Ještě před večeří, kde si to své jídlo vybere každý, a rozhodně nebude zklamaný, natož hladový, jsme prohodili pár slov s hrdým majitelem hotelu Johannem Haberlem, který je velmi pozorným hostitelem a stará se nejen o to, aby tu nikomu nic nescházelo, ale také o zábavu při závěrečném dekorování těch nejlepších.

Na druhý den plánujeme zdolání druhé osmnáctky s názvem Panorama. Můžete na ni dojet buginou, která se na zdejších osmnáctkách vyplatí, nejen kvůli kopcovitému terénu, ale zejména kvůli poměrně dlouhým přechodům mezi jamkami.
My si buginu nevzali a už při příchodu k prvnímu odpališti jsme toho malinko litovali. Cesta k němu chvíli trvá a je to slušný výšlap. Na úvod čeká dlouhý pětipar, což ostatně platí pro obě pětiparové jamky první devítky. Nicméně architekt hřiště byl k hráčům milosrdný – pokaždé vás odměnil ranou z kopce, kde můžete předchozí ztráty alespoň trochu dohnat.
I Panorama charakterizují četné podélné vody, stromy lemující ferveje i auty. Nejtěžší jamkou je sedmička, dvojitý dogleg, kdy se dráha nejprve lomí doleva a podruhé doprava. V první zákrutě navíc fervej přetíná cesta a zleva sem zasahuje i voda, druhá zákruta začíná příčnou vodou po celé délce, zhruba sto metrů od greenu, vodní plocha má v užší části přes šedesát metrů a její výběžek vede až k přední levé části greenu.

Z druhé devítky je zajímavou výzvou třináctka, delší třípar (ze žlutých 182 metrů, z červených 156 metrů), s vodou a stromy po celé délce pravé strany. Kratší drajvy jdoucí trochu doprava polapí bankry, další dvě písečné překážky stráží green po obou dvou stranách.
Na sjezdovku se vydáte na šestnátce, rovné pětiparové jamce, kde vás za dvousetmetrovou linií čeká pěkný hang dolů ke greenu. Svah ani moc nesečou, protože být na greenu v regulaci tu považují skoro za povinnost. Určitě to je v silách i středně pokročilých golfistů. Naposledy se ještě rozhlédněte, výhled jako na dlani.
Závěr se odehrává v rovině. Snad jen na odpališti sedmnáctky se vám trochu rozbuší srdce při pohledu na vodotrysk chrlíci vodu z jezírka, jež musíte zkraje přepálit. Vyhnout se mu nelze, vpravo vede aut a vlevo číhá lesní porost, nicméně z dámských odpališť musíte přehrát nějakých sedmdesát metrů, z pánských o třicet víc. Fervej je nezáludná, ani bankry v levé části u greenu by vás o úspěch neměly připravit.
Na závěr čeká nejlehčí jamka hřiště, krátký třípar, jehož jediným strašákem je bankr před greenem. Po pravé straně ferveje sice vede potok, ovšem prostor pro úder je velkorysý.

Golfový resort Reiters Golfschaukel Stegersbach Lafnitztal, jenž si roku 2007 podruhé vysloužil ocenění Nejlepší golfový klub roku, představuje příjemnou golfovou procházku, kterou si užijí hráči všech výkonnostních úrovní. Stranou velkého ruchu narazíte na dvě zajímavé a perfektně udržované osmnáctky.
Strádat zde přitom nebude ani váš negolfový doprovod, který si může relaxovat v hotelovém wellness nebo vyrazit na obhlídku okolí, ať už pěšky nebo na kole.
Rádi sem jistě zamíří i milovníci tance, v hotelu probíhá řada lekcí zaměřených na standardní i temperamentnější latinsko-americké tance, na své si přijdou i ti, kteří hledají potřebný klid v meditaci, a chcete-li sem vyrazit se svým čtyřnohým miláčkem, jste na správné adrese, psi se tu budou míst stejně dobře jako vy.

Převzato z časopisu Golf 9/2012
Text: Petra Prouzová, foto: Hotel Larimar

GOLFSCHAUKEL LAFNITZTAL
Adresa: Thermen Golfschaukel Lafnitztal Neudauberg 18, A-8292 Neudauberg
Web: www.golfschaukel.at
Tel.: +43 3326 55000
E-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Green fee: po–čt: 45 € | pá–ne: 55 € | driving range: 10 €

Panorama
Počet jamek: 18 | Par: 70
Délka: 5 354 m (muži) | 4 707 m (ženy)
Südburgenland
Počet jamek: 18 | Par: 69
Délka: 5 398 m (muži) | 4 813 m (ženy)
Start & Play
Počet jamek: 9 | Par: 36
Délka: 2 794 m (muži) | 2 459 m (ženy)

UBYTOVÁNÍ
Hotel Larimar
Web: www.larimarhotel.at

Související články:

Zelené pahorky burgenlandské Bad Tatzmannsdorf – destinace jako stvořená pro milovníky golfu i skvělého jídla a vína se ale nachází v Ra... Mezi Středozemním mořem a Pyrenejemi Costa Brava na severovýchodě Španělska, patří k nejoblíbenějším dovolenkovým destinacím. Tato nejsev... Na golf do Solné komory Energii vyzařující příroda v Solné komoře s nádhernými devatenácti jezery a alpskými vrcholy uchvátí srdce kaž... Golf & ajurvéda Minimálně 300 slunečních dnů v roce v jedné z nejpřitažlivějších rakouských golfových destinací zaručí milovníkům „golfu nalehko" zážitky po celý rok. Díky panonským klimatickým... Golf na začátku Tyrolska Region Kaiserwinkl představuje pro mnohé začátek Tyrolska – tedy každopádně, jedete-li z východu. První ... Když jedna fairway nestačí Goldegg jsem našla v úplném centru salcburského kraje, a přesto bych přísahala, že je na konci světa. Úplné... Horké srdce Benátska aneb jarní probuzení v Euganských horách Nic proti golfu v Jižním Tyrolsku nebo na Gardském jezeře. Vážně ne! Ale pojedete-li o hodinu déle, budete hr... Peter Stockinger: Golfista, vinař, televizní kuchař Golf? Osm hřišť do půlhodinky. Turistika mezi Dunajem a nekonečnými vinohrady? Výlet na kole? Obo... Golf v Rakousku aneb Murtalský čtyřlístek Jihozápad spolkové země Štýrsko to nejsou jen alpské masivy nabízející skvělé lyžování v horských středi... Kam míří tvé kroky, golfový turisto? Golfisté neradi slyší, že jsou turisté. Ale golfová turistika je jasný pojem. Jak jinak pojmeno...