Jak na to jdou, že jim to tak frčí? Stačí namíchat tyglík z jedinečné přírodní kulisy, kvalitního hřiště, ubytování na úrovni a perfektních služeb... Podívejte se s námi, jak německý podnikatel vybudoval v Rakousku špičkový golfový resort, který se o úbytek klientely nemusí obávat.

Z jedné strany kolmé stěny Lienzských Dolomit, z druhé převysoké kopce, za nimiž lze tušit nejvyšší rakouskou horu Grossglockner. Hory zaplňují celý obzor, poctivých 360 stupňů, žádná skulina. Mezi tím vším nádherně zelené údolí. Není divu, že si toto místo našli při svých dobyvatelských cestách Evropou už staří Římané, ležela zde jedna z jejich vojenských posádek.
Nazvali ji Lavant a v blízkosti pozůstatků římského osídlení dodnes leží vesnička stejného jména. Tady se zalíbilo německému podnikateli Werneru Hamacherovi, který už vlastnil hotel v nedalekém údolí Defereggental. Jako golfista trpěl tím, že v okolí nebyl žádný golf. V tu dobu rostly po Rakousku hřiště jako houby po dešti, jen tady nic. Proto přistoupil k činu a spolu s dvěma místními společníky zde v krátké době vybudoval hřiště, které se hned po svém otevření stalo hitem. Napřed osmnáct, ale brzy nato už sedmadvacet mistrovských jamek v nádherné kulise, mezi nebetyčnými stěnami, to je dnes resort Dolomitengolf.

Rovina mezi horami
Název vyvolává dojem, že půjde o horské hřiště. Opak je pravdou: údolí je zcela ploché, rovinu tu vytvořila řeka Dráva, která dnes teče regulovaným korytem hned vedle hřiště. Maximální převýšení na hřišti odhaduju tak na pět metrů, a to jen ojediněle. Přesto tady stavitel vykouzlil spoustu zajímavého. O tom bude řeč níže.
Ještě se trochu zorientujeme. Území, o němž je řeč, se rozkládá na jihu Rakouska, vedle leží známé město Lienz. Malá spolková země jménem Osttirol, Východní Tyrolsko. Samotného Tyrolska se nedotýká, nemají společnou hranici, jen v jednom bodu jsou těsně u sebe. Obě spolkové země hraničí s Itálií, tam se to pro změnu jmenuje Südtirol, Jižní Tyroly. Z toho je poznat, že dnešní hranice existují jen historicky krátký čas.

Když si zadáte cestu do Lavantu na vyhledavači, je to z Prahy i Brna skoro stejně daleko, ale cesta se liší. Pražská vede přes Salzburg místem, kde se letos v dubnu utrhly skály a zasypaly silnici u Felbertaurentunelu. Než v rekordní době vysekli do horského svahu několik kilometrů náhradní silnice, muselo se objíždět po dálnici, dlouhým obloukem. Z Brna jedete míň dobrodružně, přes Vídeň, Klagenfurt, Villach.
Údolí Drávy je snad sto kilometrů dlouhé, tu užší, onde širší, ale pořád malebné. Městečka, vesnice, kolem silnice jevy u nás nevídané: třeba plantáž jahod nebo malin, natrhej si sám, my ti to zvážíme a zaplatíš jen půlku, než co by stály na pultě. Nebo lán mečíků a dalších květin – vedle kasička na peníze a malý ceník, nikdo to nehlídá.
Jiný svět, pomyslíte si a zkoušíte si představit, jak by s takovou nabídkou naložil průměrný Čech: asi by se hned na kraji těch jahod nacpal, takže by tam musela stát ještě druhá váha, zvážili by vás při vstupu a poté při odchodu a rozdíl byste museli zaplatit – tady to jaksi není potřeba.

Konečně v Lavantu
Když vybudovali hřiště, nebylo tady kde spávat. Krásná klubovna, ale žádný hotel, až v sedm kilometrů vzdáleném Lienzi. Škoda je nechat utrácet jinde, když by mohli spát tady, a zdržet se tudíž více dní, když budou mít hřiště u nosu, řekl si pan Hamacher, který to sem má z Kolína (nad Rýnem) 700 kilometrů, a rozhodl se k další investici.
Staví se tu rychle, během pár měsíců už těsně u klubovny otvírali čtyřapůlhvězdičkový Dolomitengolf Hotel & Spa. Na místo ředitele nastoupil Peter Wibmer, golfista a zároveň člověk v hoteliérské branži kovaný. Propadl práci v hotelu natolik, že zde dokonce i s celou rodinou bydlí, aby mohl být 24 hodin denně u všeho, co se tady šustne.
Od něj jsem se dozvěděl, jak se hotel rozběhl. Start byl téměř kolmý: z resortu se rychle stalo centrum, kam hráči jezdí na golfové dovolené, od prodloužených víkendů až po vícetýdenní pobyty. Hamacherové udělali velkou propagaci v Německu, a rázem získali stovky „vzdálených členů", těch, kteří to sem mají dál než 200 km. Vzdálené členství je hodně využíváno, nestojí moc peněz, vyplatí se už po prvním týdnu pobytu. I vzdálení členové mají v resortu stejné výhody jako ti běžní.

Co s přetékajícím hotelem
Pak se zájem stal neúnosným, hotel po celé léto přetékal a kdo si chtěl objednat pobyt, musel tak činit rok dopředu. Stálí hosté se přirozeně zlobili. Proto se pustili do další výstavby. Tentokrát asi 500 metrů od klubovny, přímo na hřišti. Vznikl druhý hotel, modernější a luxusnější než ten předchozí, designový. Schválně jej nenechali ohodnotit hvězdičkami, chtějí zdůraznit, že tady nejsou pokoje, nýbrž suity, ty jsou vždycky větší a pohodlnější než běžné dvoulůžáky. Ten nový hotel nazvali Dolomitengolf Suites a otevřeli jej v roce 2012.
Pokud byste se chtěli do Lavantu vydat a něco ušetřit, vyrazte do staršího z těch dvou hotelů: je levnější a protože má tradici a svůj styl, je stále velmi plný. Ale pokud si chcete zdejší výlet opravdu užít, nastěhujte se do Dolomitengolf Suites. Ty mají pokoje od 45 metrů čtverečních, dva největší mají 165 metrů, jsou určeny pro čtyři lidi a jsou stále obsazené. Italský design s domácím flairem. Pan Hamacher to komentuje: „Naši hosté jsou na dovolené, ale cítí se tady doma. To je zvláštnost všech našich hotelů, vědomě ji udržujeme."
Před každým z hotelů je bazén, vyhřívaný na 29 stupňů, v bazénech je pramálo lidí, všichni jsou na golfu, využívají GOLF TOTAL, berou si buginy a ti nejpilnější objedou i tři osmnáctky za den! Když je to v ceně, proč ne... Díky kombinacím těch tří devítek to není jednotvárné.

Ranní ptáci
Když ráno roztáhnete v Dolomiten Suites těžký závěs, který dokáže i ve dne udělat v pokoji tmu tmoucí, spatříte na jamce vedoucí pod okny dozajista nějaké hráče. A to je osmá jamka! Je zde běžným zvykem, že si nedočkavci obejdou devítku a pak jdou snídat. Tihle ranní ptáci bývají na hřišti už před šestou... dovolená jak se patří.
Taky jsem to zkusil. Na hřišti absolutní ticho, sem tam flajt, i ptáci zpívají potichu. Slunce rozsvěcuje skály nad hřištěm do zvláštního odstínu růžové, bíle svítí věže dvou lavantských kostelíků. Rosa, nebo je to od zavlažovačů? Leckde ještě jedou. Po takovém výletě se ovšem konzumace při snídani dost zvyšuje. Naštěstí to nikomu nevadí, mně nejmíň.

Zeptal jsem se ředitele novějšího hotelu Floriana Steinera, co sem všechny ty lidi táhne. Jezdí sem většinou Němci, a ti doma moc kopců z okna nevidí, smál se. Ale jezdí sem i Rakušané, Švýcaři, Lucemburčané... Ti nouzi o hory nemají. Hledají a nacházejí tady klidné prostředí, výborný golf, přírodu ve velmi zdravé kondici. A samotný hotel je pastva pro duši. Slovo design tady můžete používat stále dokola, designové je prakticky všechno. Čisté, klidné linie, dubové obložení teplé barvy doplňuje přírodní kámen. I hosté se chovají patřičně, tichý hovor sem zapadá lépe než halasení, každý na to přijde od první chvíle. Suites mají atmosféru s velkým A. Sečteno a podtrženo, když se chcete ukrýt před běžnými starostmi, je jen málo lepších „zašíváren".
Velikost pokoje vás tolik nepřekvapí, to čekáte. Ale koupelna – to je relativně obrovská prostora, která člověka až zaskočí – vana, sprcha, dvě umyvadla, za výběžkem zdi záchod a bidet, mezi tím vším spousta prostoru. Přirozeně to má balkon. V restauraci Vincena se vaří co nejvíc z regionálních produktů, což se v Rakousku dělalo odnepaměti, ale teď to všichni vyzdvihují jako přednost. Když to někde uslyšíte, je to signál, že nevozí zmražená hotová jídla z velkoobchodu.

Golfista na výletě
V nejbližším okolí je spousta cílů, kam může zamířit golfista, kterého hra nepoutá na hřiště od rána do večera. Hned po ruce je město Lienz. Jedno z nejsportovnějších, co jsem viděl. Náměstím cirkulují cyklisté, po dvou řekách, které se pod městem slévají, jezdí kajaky, kanoe a rafty, na každém druhém projíždějícím autě je nosič s bicykly. Celý rok tady probíhá jedna sportovní akce za druhou. Možná znáte masochistickou akci Dolomitenman, ta je známá po celém světě, ale to je jen špička ledovce. Staré centrum Lienze je plné cukráren, restaurací, pizzerií a obchůdků, moderní velké obchody sem nepustili.

Lavant – tam jsou kamenné pozůstatky římské zástavby, kromě nich dva moc pěkné malé kostely, úžasně romantický hřbitůvek... Kolem lesy, které jsou směrem vzhůru stále strmější, až z nich na posledního půl kilometru vyrážejí světlé skály z dolomitského vápence. Ještě víc památek na římské osídlení je dole v údolí, rozsáhlé pole vykopávek se jmenuje Arguntum.
Perfektním výletním cílem je horská chata Dolomitenhütte, kam je potřeba vystoupat serpentinami horské silničky asi 800 výškových metrů: pak už je to jen pár minut chůze a octnete se ve světě hor a dalekých výhledů. Chatárka Scarlett chodí v pohorkách a mluví slovensky – tatínek jí tohle orlí hnízdo koupil před šesti lety. Ještě výš se můžete podívat, když vyrazíte pod Grossglockner: měří 3 798 metrů a vy se na něj podíváte z Franz Josef Höhe, ležící jen o 1 300 metrů níž. Stačí ujet asi padesát kilometrů, většinou do kopce.

Hurá na hřiště
Manažerem hřiště je sportem ošlehaný muž – samozřejmě golfista – s těžko zapamatovatelným jménem Hermann Unterdünhofen. Je tady už velmi dlouho, pamatuje, jak vypadalo hřiště, když ještě bylo nové. Rovina s jen málo stromy, ty tvůrce hřiště využil, k nim přisadili spoustu dalších, jednotlivé ferveje se opticky i zvukově oddělily.
Samo hřiště je rozděleno na tři nezávislé devítky, jež lze libovolně kombinovat. Pojmenovali je trochu bez fantazie: Modrá, Zelená, Červená. Ptal jsem se Hermanna, která je nejtěžší, ale jen se smál – prý žádná. Naznačil, že hodně záleží na navrtání jamky. Odpališť mají pět, bohatý výběr. Ale pozor, pracuje se na čtvrté devítce, to pak teprve bude resort!

Lehce mne šokoval, když jsem se ptal na počet členů. Místních 400, vzdálených 2 400! K tomu projde hřištěm ročně 15 000 fíčkařů. Pan Hamacher měl zjevně velmi dobrý čich, když to tady celé vytvářeli, zájem je veliký. Sezonu mají od konce března do konce října: jsou sice uprostřed hor, ale místní klima je teplé, jižní.
Hermann mi vysvětlil, že stále víc preferují hosty, kteří zde nejen hrají, ale i bydlí. Nejběžnější jsou týdenní pobyty nebo čtyřdenní – na ty mají speciální balíčky, které se jmenují Golf Total a zahrnují všechno, co resort nabízí. Zejména na tyto kratší pobyty jezdí i čeští hráči, ale není jich tolik, aby jich nemohlo být víc, smál se. Jedna rodina tady drží rekord – měsíční pobyt, a hráli pořád! Ale to Češi nebyli...

Z roviny jezera a pahorky
Při budování hřiště nešetřili silami, přesuny materiálu byly enormní. Vyhloubili spoustu prohlubní, kde jsou teď jezera a jezírka. Ze hřiště ale nic neodvezli, z přebytků vymodelovali kopečky půvabných tvarů, které oddělují jednotlivé ferveje, nepřekážejí hře, jen vymezují jednotlivé dráhy a hladkými tvary přecházejí do fervejí. Za čtrnáct let, co hřiště stojí, dorostly nové stromy, přesto jsou leckde průhledy na jinou jamku – takové subtilní zalesnění, sem tam i pár solitérních stromů, rozhled se pořád mění.
Název Modré devítky napovídá, že tam bude nějaká voda. Je jí tam až až, dokonce ostrovní green, ale vodě se nevyhnete ani na dalších dvou částech hřiště. Rybníčky jsou pochopitelně plné míčků, v průhledné vodě tam leží jako varovné memento. Nejvíc jich je na deváté jamce Červené devítky, tam se všichni pokoušejí dlouhou druhou ranou přestřelit rybník, ale ne všichni uspějí. Kolem míčků plavou ryby, dokonce jsme spatřili velikého sumce. K němu bych pro míček určitě nelezl...
Červená devítka je pravděpodobně nejzajímavější, končí přímo před terasou klubovny, z terasy se na ni pěkně kouká, za ní se zvedají lesy a skály, okolí klubovny je hustě zarostlé krásnými květinami, slavnostní prostředí a pocit. Na Zelené jsou poměrně dlouhé jamky, ale suma sumárum je celková obtížnost všech devítek skutečně velmi podobná.

Půjčte si hole nebo Porsche
Kdo si sem jen odskočí a nemá s sebou hole, může si za malý peníz půjčit nejnovější materiál z dílen Ping či TaylorMade. Ale když už jsme u vypůjčování: první hotel Hamacherů, ve zmíněném Defereggentalu, půjčuje ubytovaným hostům kabriolety Porsche Carrera! Mají jich deset, každý rok nové, a v ceně ubytování je jedna nebo dvě celodenní projížďky, kdy můžete ujet 300 kilometrů! Stále vyprodáno, všechna auta jezdí každý den! Velmi zajímavý způsob, jak si budovat a udržovat klientelu... Na podzim se pak auta prodají, většinu si je koupí ti, co si je během pobytu vyzkoušeli. Porsche jsou výhradně pro hosty hotelu Defereggental, výjimky dělají jen neradi.

DOLOMITENGOLF RESORT
Adresa: Dolomitengolf Resort, Am Golfplatz, A-9906 Lavant, Austria
Tel.: +43 (0)4852-72100
Email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Web: www.dolomitengolf-resort.com
Počet jamek: 27 (3 devítky) | Par: 72 (při kombinaci všech devítek)
Green fee: 74 € (18 jamek)

Červená + Modrá devítka
Délka hřiště (m): 6 204 (bílá) | 5 876 (žlutá) | 5 542 (modrá) | 5 164 (červená)
Červená + Zelená devítka
Délka hřiště (m): 6 169 (bílá) | 5 860 (žlutá) | 5 588 (modrá) | 5 218 (červená)
Modrá + Zelená devítka
Délka hřiště (m): 6 331 (bílá) | 5 951 (žlutá) | 5 688 (modrá) | 5 316 (červená)

Ubytování
Web: www.dolomitengolf-suites.com, www.hotel-dolomitengolf.com

Text a foto: Ivo Doušek

Související články:

Zelené pahorky burgenlandské Bad Tatzmannsdorf – destinace jako stvořená pro milovníky golfu i skvělého jídla a vína se ale nachází v Ra... Na golf do Solné komory Energii vyzařující příroda v Solné komoře s nádhernými devatenácti jezery a alpskými vrcholy uchvátí srdce kaž... Golf & ajurvéda Minimálně 300 slunečních dnů v roce v jedné z nejpřitažlivějších rakouských golfových destinací zaručí milovníkům „golfu nalehko" zážitky po celý rok. Díky panonským klimatickým... Golf na začátku Tyrolska Region Kaiserwinkl představuje pro mnohé začátek Tyrolska – tedy každopádně, jedete-li z východu. První ... Když jedna fairway nestačí Goldegg jsem našla v úplném centru salcburského kraje, a přesto bych přísahala, že je na konci světa. Úplné... Gut Altentann aneb Návštěva na prvním evropském Nicklausově hřišti Na hřišti Gut Altentann nenajdete dvě stejné jamky. Hned ta první nás zavedla na svah za příjezdovo... Na návštěvě v Diamondu „Máme mezinárodní pověst, protože jsme u nás mnohokrát hostili European Tour. Tím jsme hodně vešli ve... Víme, jak si zahrát v Rakousku golf co nejvýhodněji Vouchery 1fee2hráči, které vydává časopis Golf, neplatí jen u nás, ale můžete je využít také na partnerských hřištích v Rakousku a na Slovensku. Protože letos nastaly v&nbs... Jak to dnes běží v Beleku? Tak zněla, ve zjednodušeném slova smyslu, otázka na Davida Clarea, anglického golfového profesionála... Tiger Woods v době končícího (golfového) rasismu Tiger Woods, světová star nejvyšší velikosti, od dětských let vychovávaný v nejlepšího hráč...