Víte, kde je Kaiserwinkl? Je to ploché údolí na severní straně horského masivu Wilder Kaiser, obklopené ze všech stran horami různých výšek a tvarů. Najdete ho na hranici mezi Rakouskem a Německem, nepříliš daleko od Salzburku. Ráj dovolených a sportu, v zimě, v létě.

Proti všem rakouským horským střediskům je tady poměr hostů obrácený, 60 % jich tady tráví svůj čas v létě a jen 40 % v zimě. Jak uvádí Thomas Schönwälder, šéf místního Tourismusverbandu, není to tím, že by sem v zimě jezdilo míň lidí než jinam, ale letní turistický ruch je tady silnější než jinde a zdaleka nezachází na úbytě jako v mnoha alpských centrech.

Svůj díl zásluh na tom má i golf. Těsně u přirozeného centra údolí, městečka Kössen, najdete dvě hřiště, jedno zajímavější než druhé. Ale hemží se to tady i bikery, běžnými turisty nebo padáčkáři. Babí léto, které jsme na naší návštěvě zastihli, se tady vyznačuje ranními mlhami, celodenní tmavě modrou oblohou a spoustou výletníků či prostých „procházkářů", většinou v nejlepším věku: babí léto je i tady časem důchodců.

Přirozeným útočištěm golfistů je čtyřhvězdičkový hotel Alpina na kraji Kössen, hned naproti hřišti. 3 000 m² plochy wellness hovoří o tom, proč se stahují právě sem: velký bazén, napůl uvnitř a napůl venku, s teplotou nad 30 °C, je jen vstupem k nejrůznějším pogolfovým radovánkám. Přestože hotel byl budován postupně, dokázali mu zachovat jednotný styl: hodně dřevěných obkladů a trámů, ze kterých je zbudován i veliký bar, přirozené centrum života hotelu. Pokoje moderní, některé i s vodní postelí, jen si říct.
Majitelé, rodina Gruberových, jsou přirozeně golfisté, proto je o specifické potřeby hráčů postaráno s porozuměním věci. Jakmile si golfista navlékne bílý koupací plášť a oranžové trepky a vyrazí ze svého pokoje, od běžného občana se neliší. Ale přesto ho dokážete identifikovat – stojí u kraje bazénu po krk ve vodě a rozmlouvá dlouhé minuty s podobně postiženými o té ráně, která kdyby se povedla, tak by... asi to znáte. Podobné debaty zaslechnete i v saunách či odpočívárnách, u večeře i v baru. S přibývající hodinou i hladinou alkoholu se líčení té stejné situace dramaticky mění.

Kaiserwinkl Golf Kössen je hned naproti. Ale je to 12. či 13. jamka, ke klubovně to máte asi kilometr. Hřiště je 26 let staré, navrhl ho proslulý Don Harradine. Nedokážu si představit, jak na to šel – jednotlivé ferveje jsou až na malé výjimky průseky v jinak kompaktním lese a na dotaz, jestli ty průseky vysekali při stavbě, odpoví manažer hřiště Stefan Emberger nejistým úsměvem a přikývnutím. Na to reaguje přítomný švýcarský novinář, že to by u nich absolutně nešlo...

Hned od první jamky je vidět, že si dal pan Harradine práci, aby hřiště pořádně ztížil. Úzká místa na fervejích střídají odpaly přes biotopy a jiné překážky, hra je náročná, z 5 645 metrů dlouhého hřiště je velké dobrodružství. O žádné jamce se nedá říci, že by byla lehká, všechny jsou zajímavé. Za 70 euro spousta zábavy a problémů k řešení.
Tvrdili nám, že hřiště je rovinaté. Ano, ale najdou se výjimky, které to celé zkrášlují: několik odpalů je z výšky, nejvíc si zapamatujete čtvrtou jamku, čtyřpar přes 400 metrů, na odpalu jste jako na Eifelovce, 170 metrů před vámi je výzva v podobě řeky napříč, ženy mají jamku o 125 metrů kratší! Jiné odpaly z výšky nejsou tak dramatické, ale možná o to krásnější.

První jamku jsme hráli za totální mlhy, na druhé už bylo krásně, ale ještě asi hodinu se vlhkost – ať už to byla rosa nebo jiné mokro – z fervejí intenzivně vypařovala a vytvářela jedinečné scenérie. Jde se skoro pořád mezi dvěma lesy, jen ke konci první devítky se scenérie krátce otevře. První půlka není tak rovinatá, jak místní tvrdili, na začátku půle druhé jsou tři pětipary za sebou, každý úplně jiný, hřiště se uklidí zpátky do těch zmíněných průseků, rovina je téměř absolutní, zeleň fervejí v tom slunku je téměř nesnesitelně intenzivní, nejde to vyfotit a odnést s sebou domů, i dobrý foťák bohužel ten odstín ztlumí.

Poslední lapák je osmnáctá jamka, třípar, před greenem zase řeka, celkem se přes ni hraje nejmíň čtyřikrát. Na osmnáctce vypadá ta příčná voda blíž než je, taky není poznat, že je to zase řeka, protože ji zakrývají keře na okraji.
Nejde se nezmínit o specialitách, které vám nabídne restaurace zdejší klubovny. Rychlovky, jež si hráči po hře dávají nejraději, by se zcela jistě nelíbily zastáncům zdravé výživy. Bez výjimky jsou velikosti XXL. Salámový salát tvoří spousta proužků salámu, o něco míň nudliček sýru a o mnoho míň nudlí. I párky jsou veliké, toasty dávají na talíř rovnou tři, velké játrové knedlíky v hovězí polévce také tři, skoro se tam ten vývar nevejde. Možná měli i něco zdravějšího, po tom jsme ale nepátrali. Na pití kromě všech obvyklých nápojů i červená neprůhledná tekutina zvaná GOLFER, nejasného složení, ale velmi osvěžující.

Po příslušných hovorech o zmařených šancích na vyniknutí – po krk v bazénu, na večeři, u baru a na pokoji – následovala krátká noc. Napřed měsíc jako rybí oko, pak se kolem něj udělalo kolo, pak zmizel. Ráno se mlha zase dala krájet, to je prý znamení krásného babího dne. Na první jamce hřiště Golfclubu Reit im Winkel – Kössen se mlha skutečně roztrhala, nebe bylo zase stejně tmavé jako den předtím.
To hřiště se jmenuje tak složitě proto, že leží mezi dvěma městečky: Reit im Winkl je německý, Kössen rakouský. Hranice půlí hřiště na dvě části, šest jamek je v Rakousku, dvanáct na německé straně. Na hřišti čáru nenajdete, ale projevuje se to všelijak jinak: jejich www stránky mají příponu .de (protože víc jamek je německých), ale adresa je rakouská: A – 6345 Kössen (protože sama klubovna leží v Rakousku). Nikomu to nevadí...

Fíčko je 59 euro, míň než v Kössen. Manažer hřiště to se smíchem komentuje: jsme nejdražší mezi hřišti na bavorské straně, ale nejlevnější na tyrolské. Ke všemu tomu pohraničnímu zmatení se o vás v recepci stará příjemná Slovenka.
Kopce, kopce, kopce. Bugina a birdie book jsou tady velká pomoc. Několik jamek hrajete přes horizont, ale to není hlavní obtíž, horizonty jsou férové, ideální směr je vyznačen výraznou tyčí či spíš sloupem. První jamky jedna za druhou klesají, pak se směry dolů a nahoru vyrovnají. Stálý výhled na okolní kopce a hory, stromů jen pomálu, o to víc autů a biotopů, ty tvoří hlavní překážky hřiště, které je díky nim tak akorát obtížné – ani moc, ani málo. S troškou opatrnosti či pokory se zde dá zahrát velmi dobré číslo.
Popisovat všechny zajímavé jamky není v možnostech tohoto článku, zajímavá je každá. V paměti zůstane třeba osmička – kratinký třípar 98 metrů ze žlutých do šíleného svahu. Jamka na spodním patře greenu, jak jsme ji měli, znamená sjíždění míčku dolů do svahu, pat z vyššího patra do nižšího nezastavitelný, hodně zábavy na tak prťavou jamku.

Dvanáctá je věrnou kopií proslulé dvanáctky ve Slavkově – třípar do velké hloubky. Pocit na odpališti je stejně impozantní, dokonce i pocit nejistoty, jak to hrát, je stejný. S poslední jamkou si architekt pohrál obzvlášť: úzký odpal mezi vysokou síť napravo a biotop vlevo, pak se fervej zatočí doleva a ještě se zúží, poslední část jamky míří přímo proti impozantní stavbě hotelu Peternhof, jehož majitelé iniciovali vznik hřiště a provozují klubový restaurant: samo hřiště má jiné majitele.
Obloha nad Kössen je za pěkných dní poseta barevnými padáky. Tady má údajně tato kratochvíle své kořeny, aspoň místní to tvrdí. Neodolali jsme a vyrazili na letecký kopec – lanovka vás vyveze o 800 výškových metrů výš a za nepříliš vysokou částku 99 euro vás místní padáčkáři snesou na svém tandemovém padáku zpátky. Parádní zážitek, všechno co potřebujete, je nakšírovat se do postroje a pak utíkat před pilotem z prudkého kopce tak dlouho, až už nohama hrabete ve vzduchu. Pocity z letu se do duše vryjí hlouběji než celý golf, zvlášť když je to poprvé... jen to trvá nejvýš čtvrthodinku.

Tohle všechno se dá v Kaiserwinklu zažívat nejméně do konce října: září a říjen tady znamenají „Kaiserwetter", možná ten název souvisí s blízkým obřím hřebenem Wilder Kaiseru, ale taky se to dá přeložit jako císařské počasí. Každopádně tady podzimní sluníčko udržuje babí léto ještě dlouho potom, co na okolní kopce usedl první sníh.

Text a foto: Ivo Doušek

Související články:

Zelené pahorky burgenlandské Bad Tatzmannsdorf – destinace jako stvořená pro milovníky golfu i skvělého jídla a vína se ale nachází v Ra... Mezi Středozemním mořem a Pyrenejemi Costa Brava na severovýchodě Španělska, patří k nejoblíbenějším dovolenkovým destinacím. Tato nejsev... Na golf do Solné komory Energii vyzařující příroda v Solné komoře s nádhernými devatenácti jezery a alpskými vrcholy uchvátí srdce kaž... Golf & ajurvéda Minimálně 300 slunečních dnů v roce v jedné z nejpřitažlivějších rakouských golfových destinací zaručí milovníkům „golfu nalehko" zážitky po celý rok. Díky panonským klimatickým... Golf na začátku Tyrolska Region Kaiserwinkl představuje pro mnohé začátek Tyrolska – tedy každopádně, jedete-li z východu. První ... Když jedna fairway nestačí Goldegg jsem našla v úplném centru salcburského kraje, a přesto bych přísahala, že je na konci světa. Úplné... Horké srdce Benátska aneb jarní probuzení v Euganských horách Nic proti golfu v Jižním Tyrolsku nebo na Gardském jezeře. Vážně ne! Ale pojedete-li o hodinu déle, budete hr... Peter Stockinger: Golfista, vinař, televizní kuchař Golf? Osm hřišť do půlhodinky. Turistika mezi Dunajem a nekonečnými vinohrady? Výlet na kole? Obo... Golf v Rakousku aneb Murtalský čtyřlístek Jihozápad spolkové země Štýrsko to nejsou jen alpské masivy nabízející skvělé lyžování v horských středi... Kam míří tvé kroky, golfový turisto? Golfisté neradi slyší, že jsou turisté. Ale golfová turistika je jasný pojem. Jak jinak pojmeno...