Každý golfista či golfistka, už v okamžiku, kdy vezmou hůl poprvé do ruky, vstupují do našeho sportu s něčím, co dostali od sudiček do vínku. Je to přirozený sklon k jedné či druhé stranové rotaci. Zahraniční golfový tisk uvádí, že 70 % rekreačních golfistů má sklony hrát šlajs a 30 % naopak má sklony k dró. Cílem článku je ušetřit vám čas a peníze. Umožnit vám, abyste nebojovali proti své vrozené stranové rotaci, a naopak z ní udělali spolehlivý strategický nástroj.

Úloha Bena Hogana v golfové historii a jeho názory na herní techniku jsou pravděpodobně podceněné, protože šlo o introverta. Nikdy toho neříkal mnoho, ale o to větší váhu jeho výroky mají. Například tento: „Rovnou ránu v golfu zahrajete pouze náhodou. Let míčku se bude stáčet doleva nebo doprava u každé rány. Proto je lepší se naučit dělat to spolehlivě jedním nebo druhým směrem."

Rok za rokem vidím rekreační golfisty, jak se mučí v honbě za neexistujícím svatým grálem, kterým je pro ně dokonale rovná rána. Bohužel existuje ve všech zemích určitá část nečestných trenérů, kteří toho využívají a vydělávají na této nesmyslné obsesi. Radím vám nyní, řekněte dost a zvolte zcela nový přístup k vašemu švihu. To neznamená, že byste neměli využívat pomoci trenérů, ale jediná efektivní cesta je činit tak s jasným povědomím o vlastních fyzických předpokladech a vaší rotaci, která je pro vás přirozená a spolehlivá.

Pro čerstvé adepty golfu upřesním terminologii stranových trajektorií letu míčku. Ti pokročilejší mohou tento odstavec přeskočit. Z pohledu praváka se stranová rotace míčku mírně zatáčejícího zleva doprava jmenuje fejd (fade). Dramatičtější varianta téhož se nazývá šlajs (slice). Mírná stranová rotace zprava doleva je dró (draw) a katastrofická varianta téhož sluje huk (hook).

Falešné mýty škodí v historii i v golfu
Většina lidí nestojí o vlastní pracné hledání skutečnosti, o pachtění se za realitou. Raději bohužel přijímá mýty, které vytvořil kdysi kdosi, povětšině s nějakým nepříliš čistým úmyslem. Nebo v nejlepším případě z mentální lenosti a z touhy po jednoduché zkratce.
Česká historie je na falešné mýty bohatá. Například jsme dosud nedokázali vykořenit nesmysly, které infiltrovaly do obecně přijatých dějin naší země z falsifikátů jménem Rukopis Královedvorský a Rukopis Zelenohorský. Zábavně a poučně o škodlivé mýtotvorbě o naší minulosti píše Jiří Šmíd v knize „Jak jsme se nedali aneb Kapitoly z dějin národního úpění", kterou velmi doporučuji. Ale lživé mýty nekalí jen vody národní identity, škodí i v golfu.

Stvořitel nebo možná výše zmíněné sudičky mi nadělily do golfové kolébky stranové rotace zprava doleva. V lepším případě dró, v horším huk. Ale to se člověk dozví, až když poprvé udeří holí do míčku. Když jsme někdy okolo roku 1980 začínali s golfem, koukal jsem na to jako sůva z nudlí, protože mému historicky prvnímu golfovému parťákovi, dnešnímu golfovému architektovi Jiřímu Veldenovi, létaly míčky soustavně s trajektorií zrcadlově obrácenou. Moje golfově panická mysl však nedokázala tehdy pochopit, proč míčky jednomu z nás zatáčely doleva a druhému doprava.
Po čtyřiceti letech to máme pořád stejné. Jen už víme proč. A nejsme v tom sami, míčky zahýbají všem. Ne, že bych se chtěl rovnávat s golfovými velikány, ale zmíním jejich potíže se stranovými rotacemi v zájmu objektivizace tohoto článku. Slavný golfový vtipálek, člen Hall of Fame a vítěz šesti majorů Lee Trevino si často stěžoval na problémy s hukem. Známý je jeho výrok: Šlajsu můžete domlouvat během letu, ale huk neposlouchá. Naopak například třináctinásobný vítěz v PGA Tour Bruce Lietzke ovládal pouze jednu stranovou rotaci, a to fejd.

Tyto příklady jsem zmiňoval pouze proto, aby bylo jasné, že prostě na všech úrovních mají golfisté jednu vrozenou stranovou rotaci, která je pro ně důvěryhodnější. Nicméně v prostředí rekreačního golfu se odnepaměti šíří nesmyslný mýtus, že dró a huk jsou cennější rotace a vypadají „profesionálněji". Popsal jsem už hodně papíru vysvětlováním, že rybníky a auty existují na obou stranách. Ale tento mýtus je těžší vykořenit, než se zbavit bolševníku velkolepého.

Všimnul jsem si toho už záhy ve zmiňovaných 80. letech minulého století. Pravidelně se mi stávalo, že jsem zahrál svůj typický huk a během toho, když jsem sledoval míček směřující do rafu, vedle mne nějaký spoluhráč toužebně vzdychnul: „Jó, vy máte to dró, to je paráda, to já nedokážu."
Je velmi těžké vysvětlit, odkud se vzal onen falešný mýtus, že stranové křivky dró a huk jsou kvalitnější, hezčí, profesionálnější a vůbec, že to člověku dodává zdání dobrého golfisty. Za 40 let okolo golfu jsem se shodl s mnoha zkušenými golfisty vícero národností, že dva nejhorší zážitky v golfu jsou šenk (úder míčku patkou hole) a duck hook, tedy krátký a velmi silně zatáčející huk.

Když lék je horší než domnělý neduh
Obecně se říká, že naprostým ideálem v technice tvarování ran je, když si pokročilý golfista osvojí stejně dobře obě stranové rotace. Osobně dospívám k názoru, že v historii golfu bylo možná jen několik jedinců, kteří na tento Olymp dokonalosti vystoupili. Zbytek, včetně těch absolutně nejlepších s tituly z majorů, dospěl pouze do úrovně, kdy svoji spolehlivou přirozenou stranovou rotaci dokážou v případě nevyhnutelné nutnosti doplnit rotací opačnou. Ovšem každá taková rána, která je „obrácená" vůči jejich vrozené křivce, je stojí hodně soustředění a nikdy není tak spolehlivá jako jejich křivka základní.
Bylo by zajímavé shromáždit příběhy golfistů, kterým přehnané úsilí změnit jejich vrozenou stranovou trajektorii zničilo švih a kariéru. Pochopitelně nemám po ruce reprezentativní statistiky s velkými čísly, nicméně v rámci mých vlastních zkušeností mohu dosvědčit, že více takových nešťastných předělávek švihu se odehrálo v případě šlajsérů toužících po dró nežli obráceně.

Ve Venezuele jsem v klubu Los Canales poznal místního profesionála Alejandra. Byl to velmi příjemný pán, který ovšem pil poněkud nad obvyklou míru. Místní mi později prozradili, že to byl velmi talentovaný golfista, který se v tom nějak ztratil a pije ze žalu.
Původně jako mladý míval sametový hoganovský fejd. Pak mu někdo namluvil, že tahle stranová křivka je dobrá pouze pro rekreanty a že s tím neudělá žádnou kariéru v soutěžním golfu. A Alejo se začal předělávat na dró. Jako u mnoha jiných v tomto případě, skončil tak, že ztratil spolehlivost u fejdu a nenašel ji u dró, což nakonec zastavilo jeho kariéru, na kterou už pak jen vzpomínal někde v ústraní s pivem v ruce.

Já v tomto případě mohu vystupovat jako příklad menšiny golfistů, kteří mají vrozené dró a usilovně se snažili naučit hoganovský fejd. Ve Venezuele jsme nemohli hrát přes týden, protože v hlavním městě Caracasu po mně chtěli v Country Clubu 200 000 dolarů zápisného. Tak jsem přes týden chodil jen na driving. A jednoho dne jsem si umínil, že se naučím hrát fejd, i kdyby čert na praseti jezdil.
Ovšem měl jsem tehdy železa Callaway s dosti velkým offsetem a s vestavěnou tendencí ke dró. To nářadí se nechtělo nechat donutit ke stranové rotaci fejd a já se snažil stále více. Nakonec mě to úsilí dovedlo k tomu, že jsem stále více hrál švih přes rovnou osu způsobem zvenčí dovnitř, abych si vynutil fejd. Vyústilo to v zafixování fatální chyby, kdy jsem začal hrát pouze šenk. Několik měsíců jsem to léčil a uvažoval, že s golfem skoncuji.

Jak z pána udělat skvělého sluhu
Vůbec ze všeho nejvíce mě udivuje, jak rekreační golfisté nedokážou pragmaticky využívat své vrozené stranové rotace tam, kde se to jasně nabízí. Obvykle to vypadá následovně. Na dvou třetinách hřiště dotyčný golfista zaplatil daň několika úderů navíc, když se ocitl v situacích, které vyžadovaly opačnou stranovou rotaci.
Pak konečně přijde situace, kdy může výrazně profitovat ze své přirozené křivky, kterou může zahrát se zavřenýma očima a bez míření. Ale co se v takové chvíli stane? Zrovna v této situaci, kdy se zlý pán může stát skvělým sluhou, dotyčný golfista či golfistka z nějakého nevysvětlitelného důvodu nedokážou zahrát svůj ustálený „banán", který by se ideálně hodil do požadovaného zadání jako klíč do zámku.

Z hlediska sportovní psychologie jsem dospěl k závěru, že nedostatečná schopnost většiny rekreačních golfistů využít svoji přirozenou stranovou křivku spočívá v chybějící internalizaci této skutečnosti. Věda popisuje internalizaci jakožto „zvnitřnění a přijetí za své" myšlenek, postojů, hodnot, skutečností.
Z pohledu rekreačního golfisty, který se pokouší o tak nepravděpodobný výkon, jako je dosažení paru na záludně zahnuté jamce typu „dog-leg", je jeho přirozená stranová křivka letu míčku buďto hodnotou, nebo škůdcem. Ale každopádně se jedná o skutečnost. A pokud tato skutečnost není přijata a pochopena neboli internalizována, nelze dosáhnout stavu, kdy může být spolehlivě využívána.
Jinak řečeno: pokud budete vnímat své systematické sklony hrát golfové rány stále s jednou stranovou rotací jakožto náhodu nebo nemoc, nikdy se nedokážete dopracovat ke spolehlivé hře. Prostě si teď sedněte a započněte váš vlastní proces internalizace.
Vnitřní dialog by mohl vypadat třeba následovně: „Ano, musím si přiznat, že od prvních golfových dnů mám sklony hrát fejd. Soustavně se cítím lépe v situacích, kdy mám prostor ohýbat míček zprava doleva. Prostě je to tak, jsem to já a nebudu se za to stydět. A ode dneška to budu hrdě využívat, protože už vím, že dobří architekti stavějí hřiště tak, aby nabízela příležitosti pro obě stranové rotace."

Pokud by vám mohl v procesu internalizace vlastní stranové křivky pomoci můj skromný příklad, nabídnu vám, jak vypadá moje uvažování na hřišti. Mé momentálně domácí hřiště Clube de Golfe Brasília projektoval mistr nad jiné uznávaný, Robert Trent Jones Senior. Postavil jej v jeho typickém stylu – obtížné, ale takové, že golfista má vždy jasno, co od něj zadání požaduje.
Jamky favorizující fejd nebo dró jsou rozděleny spravedlivě na poloviny. Například jedničku mohu hrát se zavřenými očima a bez rozcvičení, protože se pro tvar ferveje perfektně hodí mírné dró. Na dvojce už musím zapnout veškeré soustředění a uvolnit švih, protože zadání vyžaduje alespoň trochu fejdu. Ale když se donutím pouze k víceméně rovné ráně, ještě je to docela v pořádku.
Nejtěžší zkoušku představuje druhá rána na dvanácté jamce s parem pět. Tam už od roku 1962 umístil autor do cesty strom. Ten vyrostl do dnešních dnů v giganta, který brání v ráně jak silný kmenem, tak i rozvětvenou korunou. Pokud chcete hrát bezpečný drajv doprostřed ferveje, pak druhá rána vyžaduje spíše pořádný šlajs než fejd.
A zde přichází to poučení, ze kterého můžete těžit i vy. Když hraju sám jen tréninkově, tak samozřejmě „tahám čerta za ocas" a snažím se vykouzlit fejd trojkou dřevem. Vyjde asi tak jeden z pěti. Zbytek duní ve větvích stromu. Ale když mi záleží na výsledku, tak hraji čtyřkou železem ránu typu „punch" trochu více od pravé nohy. I hráč s notorický sklonem k dró dokáže tuhle ránu, pokud ji hraje s ¾ švihem, udržet nízko a víceméně rovně. Sice mi pak zbývá trochu delší třetí rána, ale pořád je to lepší, než ztratit míček po zásahu stromu.

Vybavení může komplikovat proces ovládnutí přirozené stranové rotace
V úvodu jsem zmínil, že zahraniční tisk odhaduje podíl rekreačních golfistů se sklonem k fejdu na 70 %. Když se ovšem rozhlédnete v golfovém obchodě, tak se může zdát, že je to 100 %. Naprostá většina holí určená pro tuto kategorii má vestavěnou tendenci vytvářet dró nebo velký offset. V horším případě obojí. To minimum holí, které jsou neutrální, bývá určeno pro golfisty pokročilé a vybaveno povětšině šafty, které se pro rekreanty nehodí.
To je velká komplikace pro golfisty s vrozeným sklonem ke stranové křivce dró. Když si takový hráč nebo hráčka pořídí hole s vestavěným dró nebo velkým offsetem, je to jako hašení požáru benzínem.

Ovšem tyto fyzikálně zmanipulované hole svým způsobem rovněž komplikují cestu k sebepoznání a akceptaci vlastní stranové rotace pro golfisty s rozeným sklonem k fejdu. Ta škoda má dvě úrovně. V mentální úrovni inzerované přísliby, že takové vybavení samo o sobě eliminuje fejd a šlajs, vede k tomu, že se golfisté nedostanou do oné žádoucí fáze internalizace, poznání a přijetí vlastní stranové dráhy. V rovině technické pak takové hole celkově komplikují poznání vlastního švihu a cestu k tvarování ran.

Z důvodů zachování nezávislosti zde nemohu jmenovat pár čestných výjimek na trhu golfových holí, které jsou dosud neutrální. Existují, ale musíte je identifikovat vlastním studiem charakteristik jednotlivých značek nebo s pomocí nějakého zkušeného golfisty. Vždycky se vyplatí dát přednost holím, které nemají žádné vestavěné sklony „mrzačit" dráhu míčku.
Nejlepší hole jsou takové, které vám vždycky dají najevo, když to trefíte špatně. V kategorii želez se takové hole například označují v současné terminologii Players Irons (hráčská železa) a Players Distance Irons (hráčská železa pro větší délky ran). Bezpečný může být ještě výběr v kategorii Game Improvement Irons (tolerantní železa). Určitě se však zdaleka vyhněte kategorii Super Game Improvement Irons (super tolerantní železa).

Závěr
1. Identifikujte svoji přirozenou stranovou rotaci letu míčku a přijměte ji. Je to nejdůležitější součást vaší golfové DNA. (Zmíněný proces internalizace.)

2. Své tréninkové úsilí nevěnujte riskantní snaze předělat vaši křivku na obrácenou, nýbrž kultivujte tu vlastní, abyste nad ní získali kontrolu. Neboli – místo šlajsů spolehlivý fejd, místo huků užitečné „baby-draw".

3. Kdykoliv to herní situace dovolí, vždy využijte vaši přirozenou stranovou rotaci.

4. Pro případy nutnosti si „vypilujte" alespoň jeden druh úderu, který je víceméně rovný.

Jedna „vychytávka" z osobní zkušenosti
Věřte, že se vždy vyplatí mít celý set pokud možno neutrální, bez extrémních variant, jako jsou hole s vestavěným dró. Ale pro ty, kterým není dáno hrát opačnou stranovou rotaci, než je ta jejich vlastní ani v případech naléhavé nutnosti, existuje možnost ponechat si v bagu místo pro jednu odlišnou hůl.

Například z mého pohledu hráče s notorickou tendencí k dró by to mohlo být nějaké staré železo číslo 2 nebo 3 s nulovým nebo minimálním offsetem. Vysoký fejd se nikdy nenaučím, ale s železem číslo 2 třeba z 80. nebo 90. let minulého století bych poměrně snadno mohl hrát nízké kontrolované fejdy. Z pohledu golfisty soustavně hrajícího fejd zopakuji, že ani jemu nedoporučuji celý set s „vestavěným dró", ale jednu hůl v bagu by mohl mít z toho druhu.
Pokud dokážete uvolnit jedno místo ze 14 povolených holí pro takovýto specializovaný nástroj, určitě vám to pomůže. Jen nesmíte nikdy zapomenout, že taková hůl, značně vybočující svými vlastnostmi z vašeho setu, je opravdu určena pouze pro ony konkrétní zvláštní případy.

Text: Ondřej Kašina

Související články:

Brooks Koepka: Jak na perfektní pitch Řekl bych, že většina hráčů, včetně amatérských, si hru dělá zbytečně těžší. I já sám jsem byl takový ve snaze... Andy Putnam: Základy se nemění Pitch a chip, amatérští golfisté v tom často nemají úplně jasno. Jak se obě rány liší? Rozdíl spočívá v ry... Když už odpočinek nestačí Cítíte se unavení, vyčerpaní a bez energie, přestože spíte dostatečně a odpočíváte? Nejste sami. V dnešní uspěchané době přibývá lidí, kteří trpí chronickou únavou, jež ovlivňuj... Jak odolat pokušení nezdravého jídla Se špetkou nadsázky můžeme říct, že na nezdravá jídla narážíme na každém kroku – rychlá občerstvení, sladkost... 5 osvědčených rad, jak přežít zimu bez nemocí Každý den běžte na hodinu rychlou chůzí ven, zařaďte do svého jídelníčku polévky a zahřívací koření, ráno zahajte sklenicí teplé vody s citronem a co nejčastěji si dopřejte sats... Thorbjørn Olesen: Tipy pro hru z fervejového bankru První rada pro uvedenou ránu zní: Snažte se fervejovým bankrům vyhnout, neboť v případě jejich zásahu je dob... Chcete se vyhnout Alzheimeru? Stáří je etapa života a demence je nemoc. Jsou lidé, kteří v osmdesáti hrají tenis, lyžují, přednášejí, píší knihy, najdou si třeba i nového partnera. A jsou jiní, kteří netrefí... Lucas Herbert: Jak na nízkou ránu s doběhem Univerzální rada pro čipování zní následovně: je-li to možné, preferujte nízký chip s doběhem před vysokou ... Max Homa: Dostatečně dlouhá železa Každý hráč potřebuje schopnost švihat s určitou výbušností. Nesouvisí to s délkou švihu nebo s tím, že ... Letní vedra vyžadují až čtyřnásobný pitný režim Sport v tropických teplotách může i uškodit. Organismus se rychleji vyčerpá a ztráty vody pocením mohou činit až 10 litrů za den. Je proto na místě přizpůsobit venkovním podmínk...