Dnešní trend velí vracet se ke kořenům, znovu objevovat zapadlá moudra, aby člověk nalezl ztracenou stabilitu. Snad proto je tolik populární retro. V tomto příspěvku hodlám odkrýt jeden ze záměrů matky přírody – řeč bude o chůzi, chodidlech a aspektech s tím souvisejících.

Na úvodní otázku nejspíš většina z nás odpoví „ano". Pro chodícího člověka zcela samozřejmá odpověď, ale jak je to doopravdy. Umíme opravdu chodit? Napřed vytáhnu na světlo zmíněnou matku přírodu s jejími konstrukčními zázraky. Jedním z nich je právě lidská noha, potažmo chodidlo, mající na 200 tisíc nervových zakončení, 33 svalů, 28 kostí a 19 šlach. 70% informací, které jsou předávány do mozku o pohybu, přichází z těchto nervových zakončení. Je zřejmé, že pro přirozenější pohyb a odezvu těla na prostředí je lepší být bos. Nehledě na to, že různé části plosky jsou spojnicemi s orgány a částmi těla, které lze takto masírovat a energizovat, zlepšovat si tím zdraví i psychickou pohodu či spánek. Po „řádném" obutí noha jakoby oslepne.

Nejen chůze, ale i běh naboso je pro chodidla prospěšný. Posiluje se mimo jiné klenba, kdy otřesy z běhu, laicky řečeno, klenbu semknou, takže je odolnější a nehrozí její pokles. Existuje hodně osobních příběhů, kdy právě chůze naboso vedla ke zlepšení stavu chodidla. I podiatři chůzi bez bot doporučují. Řada studií výše uvedené potvrzuje a podporuje. Světovým bestsellerem na tohle téma je kniha Born to run, vydaná i v češtině, u které ale po přečtení hrozí, že vyrazíte bez bot nebo přinejmenším do obchodu a koupíte si boty s velmi tenkou podrážkou (jen 3 mm), kde cítíte každý kamínek. Tyto boty jsou dobrým kompromisem pro bosochodectví.

Ať už vyrazíte naboso nebo v těchto botkách, je potřeba naučit se opravdu správně chodit, popř. běhat. Já sama jsem to vyzkoušela. Najednou jsem zjistila, že pro chůzi musím zvolit zcela jinou techniku, ale tělo mě spolehlivě vedlo. S během to bylo horší. Nedbala jsem rad, že pro začátek je třeba uběhnout jen velmi krátký úsek, stačí pár set metrů. Po chvíli jsem tak potupně skončila na lavičce a stěží se dobelhala domů. Ovšem nevzdala jsem se a postupně jsem si osvojila techniku. Dnes bych už svoje tenounké „křusky" v žádném případě nevyměnila za ty polstrované.

Po tisíciletí člověk nepotřeboval obuv. Tento výdobytek je populární pouze pár století a boty, jak je z hodin dějepisu známo, si mohli dovolit jen ti bohatší. Dokonce naši starší spoluobčané ještě pamatují doby, kdy se do určitého věku chodilo naboso a obuv byla mimo jiné známkou dosaženého statusu nebo se používala jen přes zimu, do kostela apod. Výsledkem nošení bot jsou bohužel plísně, zápachy a různě deformovaná chodidla a s tím související neduhy jako „populární" bolesti zad. Snad nejvíce je to patrné na dětech, které „šmatlají" v pevných botičkách. Některé z nich si dokonce nikdy nevyzkoušely chůzi bosky.

V čem spočívá pointa? Jak správně chodit? Při chůzi je třeba jemně našlápnout na patu, avšak je nutné se také aktivně odrazit od palce. U běhu je třeba našlápnout na přední část plosky, kdy se prsty pěkně uvolní doširoka a pak došlápnout (opět jemně) až k patě. Při chůzi naboso zjistíte, že zažitý slonovitý nášlap na patu je nepříjemný, při běhu téměř nemožný. Je třeba napřed našlápnout na přední část plosky, kdy se prsty pěkně uvolní doširoka, a pak došlápnout až k patě. Při chůzi v konvenční obuvi je vše naopak; napřed je nášlap na patu, což je naboso velmi nepříjemné, při běhu téměř nemožné.

Dnešní člověk si vymyslel tolik podivností, které mu komplikují život, a společenská schémata nás svazují natolik, že si běžný jedinec netroufne vyrazit naboso mimo svůj domov či plot zahrádky. Ale jsou mezi námi první vlaštovky, několik bosochodců jsem už ve městě potkala. S golfem je to jinak, tady se boty se spajky hodí. A dost možná by mi vadilo chodit naboso po chemicky ošetřeném povrchu. I když, kdo ví... nikdy neříkej nikdy. Ale je léto a to nabízí spoustu dalších možností, kde si bosochodectví vyzkoušet a odpovědět si tak popravdě na úvodní otázku.

Text: Magda Jochmanová

Související články:

Brooks Koepka: Jak na perfektní pitch Řekl bych, že většina hráčů, včetně amatérských, si hru dělá zbytečně těžší. I já sám jsem byl takový ve snaze... Andy Putnam: Základy se nemění Pitch a chip, amatérští golfisté v tom často nemají úplně jasno. Jak se obě rány liší? Rozdíl spočívá v ry... Když už odpočinek nestačí Cítíte se unavení, vyčerpaní a bez energie, přestože spíte dostatečně a odpočíváte? Nejste sami. V dnešní uspěchané době přibývá lidí, kteří trpí chronickou únavou, jež ovlivňuj... Jak odolat pokušení nezdravého jídla Se špetkou nadsázky můžeme říct, že na nezdravá jídla narážíme na každém kroku – rychlá občerstvení, sladkost... 5 osvědčených rad, jak přežít zimu bez nemocí Každý den běžte na hodinu rychlou chůzí ven, zařaďte do svého jídelníčku polévky a zahřívací koření, ráno zahajte sklenicí teplé vody s citronem a co nejčastěji si dopřejte sats... Thorbjørn Olesen: Tipy pro hru z fervejového bankru První rada pro uvedenou ránu zní: Snažte se fervejovým bankrům vyhnout, neboť v případě jejich zásahu je dob... Chcete se vyhnout Alzheimeru? Stáří je etapa života a demence je nemoc. Jsou lidé, kteří v osmdesáti hrají tenis, lyžují, přednášejí, píší knihy, najdou si třeba i nového partnera. A jsou jiní, kteří netrefí... Lucas Herbert: Jak na nízkou ránu s doběhem Univerzální rada pro čipování zní následovně: je-li to možné, preferujte nízký chip s doběhem před vysokou ... Max Homa: Dostatečně dlouhá železa Každý hráč potřebuje schopnost švihat s určitou výbušností. Nesouvisí to s délkou švihu nebo s tím, že ... Letní vedra vyžadují až čtyřnásobný pitný režim Sport v tropických teplotách může i uškodit. Organismus se rychleji vyčerpá a ztráty vody pocením mohou činit až 10 litrů za den. Je proto na místě přizpůsobit venkovním podmínk...