Tak schválně. Vsaďme se, protože golf je hra sázek. Phil Mickelson by mohl vyprávět. Vsadím se s vámi o pivo, že neznáte s přesností jednoho metru průměrné spolehlivé délky ran vašich holí napříč celým setem. Těm několika jedincům, kteří v tom mají dokonalý pořádek, s velkým potěšením zaplatím ono vsazené pivo.

Ota Pavel v knize Jak jsem potkal ryby píše, že štika ničí konkurenci, dokud je ještě malá. To byla jistě moudrá strategie pro štiky v tehdejších českých vodách, ale naše současná zahraniční golfově publicistická konkurence je bez výjimky větší než my. Oni jsou štiky a my oukleje. Takže jediná možnost, jak s nimi soupeřit, je učit se od nich, nechat se inspirovat.
Je překvapivé, jak málo se obecně chápe, že nejlepší způsob soutěžení je inspirovat se u těch, kteří jsou dále, kteří mají větší možnosti. Zajímavou inspiraci jsem našel nedávno v americkém článku o tom, jak neuvěřitelnou míru perfekcionismu požaduje Tiger Woods od firmy TaylorMade při vývoji svých holí. Chce, aby každá hůl nabízela téměř mikroskopicky přesnou a stálou vzdálenost ran. Ne méně, ne více. Hlavně ne více!

Jak rozdílný je tento puntičkářsky profesionální přístup od toho, jak vnímá své hole většina rekreačních hráčů. Nejenže většinou neznají přesné délky svých ran v celém setu, ale zejména si neuvědomují, že každá hůl (především železa a wedge) má hrát ne méně, a zejména ne více, než je její úloha.

Omezené možnosti nevadí, když se je naučíme přesně využívat
Patřím plně do kategorie rekreačních golfistů. To mi dává morální právo analyzovat omyly a chybné motivace i víry a obsese této skupiny „občanů zeleného světa". Většinu vašich pochybení a nesprávných postupů už jsem vyzkoušel, takže mohu s klidným svědomím apelovat na starou českou moudrost, že z napravených pytláků bývají dobří hajní.
Přes hranici dvou milénií vás sleduji, moji milí spoluhráči v rekreační kategorii. Mění se ideologie, mění se klima, padají říše, vznikají nové, ale vy – jste stále stejní. Stále stejně neochotní přijmout limity vyplývající z vaší fyzické kondice, z nedostatku času na trénink, z eventuálních problémů v oblasti ortopedie a věku, z mezer v herní technice.

Já vám samozřejmě přeji co nejvíce radosti a uspokojení ze hry. A vy – mí přátelé rekreanti – jste vlastně jediná skupina v celé golfové výkonnostní hierarchii, která si to objektivně může opravdu svobodně užít. Jenomže aby vám to dělalo skutečnou radost, musíte se vyhnout situacím, kdy zahrajete čtyři drahé míčky po sobě do jezírka, protože nemáte jasno o svých spolehlivých délkách. Svůj věk nezměníte, herní techniku jen obtížně. Ale zmapování přesných délek je reálné, navíc to není ani složité.

Vyzkoušel jsem možná všechny omyly rekreačních golfistů. Počínaje příliš tvrdými násadami u holí, přes příliš nízký loft drajvru až po falešnou víru, že jsem schopen hrát dál, než opravdu dokážu. Ale v určitém okamžiku jsem pochopil zcela jasné paralely mezi rekreačním golfem a dalšími obory lidského snažení, tvoření a podnikání. Přiznal jsem si své omyly a své reálné možnosti.
I s omezeným potenciálem lze dosáhnout velkého úspěchu, pokud si dokážeme přesně definovat své komparativní výhody a nevýhody i reálné limity. Historie zná mnoho lidí bez formálního akademického vzdělání, kteří z ničeho dosáhli velkých úspěchů. Jen měli jasno, co chtějí, jak na to, a tvrdě na tom pracovali. Přeloženo do „golfštiny" = je úplně jedno, že hrajete poměrně krátké rány, jen si musíte udělat pořádek v svých délkách.

Hlavně mi neříkejte, že je vám jedno, kolik hrajete ran. Už o tom, prosím, nebudeme mluvit. Pravda, v dávné historii, kdesi v úplném počátku 80. let minulého století jsem znal milého člověka, dentistu Vladimíra, který se přiblížil ke golfu, protože – řečeno jeho slovy – je to spanilý sport.
Onen milovník našeho spanilého sportu postrádal průpravu z jakéhokoliv jiného sportu, což se projevovalo na jeho skóre. Když nějakou jamku dokončil patem s celkovým součtem 18 ran, tak řekl: „To jsem si hezky zatrénoval." Ponechme menšině z nás, které by vyhovoval tento přístup, právo na jejich světonázor. Ale zkusme dosáhnout lepších výsledků s našimi omezenými možnostmi. Docela příhodně to říká ikona golfu Gary Player: „Čím více trénuji a lépe se připravuji, tím častěji mívám štěstí."

Méně je málo, ale více není více!
Nedávno se Matt Bovee z vývojového oddělení firmy TaylorMade svěřil americkému golfovému tisku, jakou kalvárii prožil jeho tým, když vyvíjeli železa P7TW pro Tigera Woodse. Asi tušíte, že vrcholoví profesionální golfisté nehrají holemi z regálu místního obchodu. Největší světové firmy se předhánějí v tom, aby jim nabídli vývoj každé hole v setu přesně na míru a podle jejich specifických požadavků.
Když byl týmu Matta Boveeho svěřen úkol vyvinout nový set želez pro Woodse, myslel si šéf týmu, že to bude celkem lehký úkol, protože Tiger hraje železy typu blade neboli žiletka, což je nejjednodušší typ profesionálních holí, bez dutin, bez komplikací.

Omyl. Tiger kladl na vývojový tým tak vysoké nároky, že celkově museli vyvinout devět prototypů setů želez P7TW, než byl prominentní zákazník spokojen se všemi vlastnostmi oněch nástrojů.
Woods byl schopen rozpoznat i ty nejmenší rozdíly v charakteristikách želez, v úhlech, v umístění těžiště, ve složení oceli. Jeho konečným cílem bylo, aby železa v setu vytvářela přesně odstupňované, předvídatelné a opakovatelné délky ran. Každé železo muselo při jeho standardním švihu mít absolutní přesnost v délce. Ne méně, a zejména ne více.

Poučte se z tohoto přístupu. Když si vybavíte improvizovanou statistiku toho, jak vypadá terén před greeny a za greeny, asi vás trkne, že ve významné většině případů se za greenem nachází podstatně horší problém než před greenem. Z toho zcela logicky vyplývá závěr, že být o pět metrů delší než obvykle není výhra, ale potenciální problém.
Na druhou stranu je častěji k vidění, že rekreační hráči z jakési zvrácené pýchy přeceňují délky svých ran. Stále je k vidění v rekreačním golfu ona tragikomická scéna, kdy hráči považují za zdroj pýchy a hrdinství, když někdo dokáže zahrát míček na green kratší holí než ostatní.
Zkuste opustit tento omyl a držte se zásady Sama Sneada, který zdůrazňoval nevšímat si toho, co dělají ostatní, a držet se své vlastní hry podle vlastních možností. Protože ve skutečnosti nehrajeme proti těm ostatním, ale proti hřišti.
Přijměte za svoji novou „mantru", že od nynějška budete na golfu už jen dva. Vy a hřiště. Nad hřištěm nelze nikdy úplně zvítězit, ale když se lépe připravíte, když budete přesně znát délky svých ran, určitě budete mít více štěstí.

Existuje destruktivní vztah mezi číslem železa a pýchou golfisty. Například ten, kdo hraje ze 100 metrů železo 8, si připadá ve společnosti někoho, kdo to zahraje s PW, jako kříženec eunucha a čivavy. Je to však zcela zbytečné. Vztahy mezi čísly holí a jejich lofty se vyvíjejí a mění, lofty průběžně posilují a čísla holí ztrácejí výpovědní hodnotu.
Americký golfový blok PluggedInGolf, který s oblibou cituji, zveřejnil článek o historii vývoje loftů, ve kterém zdůraznil, jak zavádějící jsou dnes čísla na železech. Neexistují žádné smysluplné standardy, které by výrobci respektovali. Proto si určitě v rámci kalibrace délek ověřte přesně lofty vašeho setu. Věřte, že rozdíly mezi železem číslo 7 od 27° například do 30° loftu dělají významný rozdíl, a rovněž PW s 41° hraje podstatně jinak než ta se 46°.

Asi by bylo ideální, kdyby výrobci značili železa čísly loftů. Jak vidno z obrázku, nabízela takto značené hole například značka Ben Hogan. Bohužel se to neujalo. Důvodem byla asi mentální lenost golfistů. Sorry, jako...

Takže při kalibrování holí pro přesné a opakovatelné délky úplně zapomeňte na nějaké teorie kdo a jak by měl hrát jaké číslo z nějaké vzdálenosti. Důležité je pouze to, co spolehlivě funguje pro vás.

Laserový měřič délek, váš nejlepší přítel
V současnosti je možno si koupit dva základní typy měřícího přístroje pro golf. Buďto měřiče založené na laserovém principu, nebo využívající GPS. Já osobně jsem jednoznačně na straně laserových zařízení, ale vím, že někteří z vás dávají přednost různým hodinkám využívajícím GPS signál. Proto jsem se rozhodl objektivizovat mé konečné doporučení a podívat se na odborný tisk.

Srozumitelný a dostatečně odborný článek lze najít například na stránce https://theopticworld.com/laser-rangefinder-gps-golf/ pod názvem Jsou pro golf vhodnější laserové měřiče nebo GPS?
Závěr je jednoznačný. Laserové měřiče jsou při správném použití přesnější, protože vám dají konkrétní vzdálenost od míčku až k vlajce. Přístroje GPS často měří na okraj greenu nebo s ještě menší přesností. Proto doporučuji kvalitní laserový měřič se stabilizací, protože vaším cílem musí být kalibrace všech délek s přesností na metry, ještě lépe na decimetry.

Předpokládejme, že jste vybaveni kvalitním laserovým měřičem. Co dál? Nejvíce klidu a soustředění máte samozřejmě v boxu na cvičném odpališti. Jenomže určitým problém jsou rohožky. Mají tendence maskovat některé chyby ve švihu a v kontaktu s míčkem, což výsledky měření zkresluje. Nicméně jako východisko lze využít tento způsob, kdy si na driving range postupně změříte průměrné délky ran – od drajvru až po poslední wedge. Pokud nemáte velmi dobrou paměť, je dobré si spolehlivé průměrné délky poznamenat.
Aby vaše znalost všech délek holí v setu byla opravdu spolehlivá, je nutno délky zjištěné na cvičném odpališti korigovat měřením na hřišti. Hru z trávy nic nenahradí. Zde ovšem asi narazíte na logistické problémy, protože během hry s jinými golfistkami a golfisty není vhodné je zdržovat příliš dlouhým „hraním si" s laserem a také obvykle nelze z jednoho místa odehrát třeba deset dalších ran k ověření vaší průměrné délky.

Jednou z nejefektivnějších, i když ne snadno dostupných metod, je zajít sám na hřiště velmi brzy ráno. Osobně miluji takové chvíle za rozednění nebo za soumraku, kdy je člověk s hřištěm sám. V takových vzácných okamžicích intimního kontaktu je hřiště sdílnější a také vy se toho dozvíte více o své hře.
Několik takových měřících seancí za kuropění vám poskytne dostatek statistických údajů o vašich délkách. Doporučuji si u každé hole stanovit maximální délku, když jste „ve šlágu", a zejména nejkratší vzdálenost, kterou jste schopni vyprodukovat i pod tlakem a ve stavu únavy (rozdíly bývají podstatné). K souboru znalostí vlastních délek rovněž patří zkušenost, jak si počínat při hře proti silnému větru, kolik holí přidat.

Velmi důležité je mít jasno zejména u želez, jaké jsou vaše spolehlivé vzdálenosti „carry" (let míčku vzduchem) a jaké jsou průměrné doběhy ran. My rekreanti totiž například se středními a delšími železy nedokážeme dát míčkům takovou zpětnou rotaci jako profesionálové, takže si nesmíme nalhávat, že třeba ránu s pětkou železem dokážeme na greenu zastavit na jednom metru.
Při stanovení osobních „carry" vzdáleností doporučuji zdravý pesimismus. Většina rekreačních golfistů by ráda věřila, že jsou delší, než ve skutečnosti jsou. Buďte k sobě upřímní. Stanovte si své spolehlivé „carry" délky tak, abyste je mohli dosahovat klidným, opakovatelným švihem, aniž byste museli „vyskakovat z bot".

Vzhledem k tomu, že v golfu hráváme různé formáty, je rovněž užitečné znát své maximální možnosti. Konzervativní přístup a sebekritičnost v odhadu délek jsou vhodné ve hře na rány a rovněž v převládajícím formátu stableford. Ovšem také občas hráváme hru na jamky, což je podle mě ten nejhezčí a nejvíce vzrušující formát. A jamkovka vyžaduje odlišnou strategii.
Na našich „polních" hřištích často hráváme na tvrdé greeny. A ve formátu hry na jamky se občas dostanete do situace, kdy vás soupeř dostane pod tlak tím, že se štěstím umístí míček na green nedaleko od jamky. Váš laserový měřič řekne, že míček leží například 145 metrů od jamky, která je ovšem umístěna za bankrem a green vypadá, že míčky nedrží.
Vaše spolehlivá „carry" rána na tuto vzdálenost je se šestkou železem, ale vy tušíte, že trajektorie bude nedostatečně strmá a míček na greenu nezastavíte. V takové chvíli je dobré znát rovněž své krajní možnosti. V jamkovce se totiž vyplatí zariskovat a zkusit třeba vyšší ránu sedmičkou, i když to není už vaše „zóna komfortu". Jen musíte vědět, zda to vůbec je ve vašich možnostech, byť jde o extrém.

Nicméně při hře na rány a ve stablefordu vždy dávejte přednost statisticky spolehlivým délkám, které jsou plně ve vašich možnostech. Mějte na paměti, že jediným skutečně vědecky ověřeným principem ekonomiky a přírody obecně je „regression to the mean" neboli návrat zpět ke střední hodnotě. To znamená, že vše má tendence se vracet k průměru. Proto se nestyďte za své průměrné délky, protože právě ony jsou důvěryhodné.
Rovněž mějte na paměti, že v kategorii rekreačních golfistů, zvláště u seniorů, kolísá fyzický stav organismu a s ním se mohou rovněž měnit délky. Mějte proto v záloze „druhou kategorii" vašich délek pro dny, kdy se cítíte bez energie nebo prostě „jako po koťatech".
Také pamatujte na vztah mezi teplotou vzduchu a fyzikálními vlastnostmi míčků. Když hrajete na počátku zimy v pěti stupních, je nutno si uvědomit, že vaše průměrné délky budou kratší než v červenci při dvaatřiceti stupních. Je to věda, ale není to konstrukce vesmírných lodí. A určitě se vyplatí trochu vědeckého přístupu investovat do vašeho golfu. Odmění se vám za to.

Psychologická dimenze přesné znalosti vlastních délek
Pokud si opravdu dáte tu práci a zmapujete přesně všechny délky ran, zaručuji vám, že se významně změní vaše prostorové vnímání golfového hřiště. Snáze dokážete dlouhé nebo tvarově komplikované jamky rozpitvat na části, které jsou pro vás dobře zvládnutelné, i když délky vašich ran jsou třeba už seniorské. Bude pro vás snazší si přihrát tak, aby další rána vyhovovala vaší oblíbené a spolehlivé vzdálenosti. Golfové hřiště se pro vás stane čímsi podobným skládačce, kterou lze snadno rozložit na díly.
A možná vůbec nejdůležitější je korelace mezi dobrou znalostí vlastních spolehlivých délek a tím, co probíhá ve vaší mysli mimovolně během přípravy na ránu a při švihu. Asi není golfista, který by někdy neslyšel pořekadlo, že golf se ve skutečnosti hraje v prostoru mezi našima ušima. Neboli v našem mozku. A ten má různé programy a tajné komnaty včetně těch, které pracují bez našeho vědomí, ovšem dokážou nám značně zkomplikovat život.

Jak můžete pozorovat při přenosech z PGA Tour, i ti nejlepší z nejlepších občas udělají chybný švih a „spáchají" nějakou zhůvěřilost hodnou amatérů, třeba shank. Takže vám nebudu nalhávat, že díky přesné znalosti délek ran už budete vždy hrát jen perfektní rány. Nadále sem tam uděláte hodně špatný švih. Ale s vysokou pravděpodobností vám přesná znalost délek spolu s přesným změřením rány, která vás čeká, u většiny ran sníží psychický tlak a zvýší sebedůvěru během švihu. A sebedůvěra během přípravy k ráně a při jejím provedení je možná to nejdůležitější v celé naší spanilé hře.

Text: Ondřej Kašina

Související články:

Brooks Koepka: Jak na perfektní pitch Řekl bych, že většina hráčů, včetně amatérských, si hru dělá zbytečně těžší. I já sám jsem byl takový ve snaze... Andy Putnam: Základy se nemění Pitch a chip, amatérští golfisté v tom často nemají úplně jasno. Jak se obě rány liší? Rozdíl spočívá v ry... Když už odpočinek nestačí Cítíte se unavení, vyčerpaní a bez energie, přestože spíte dostatečně a odpočíváte? Nejste sami. V dnešní uspěchané době přibývá lidí, kteří trpí chronickou únavou, jež ovlivňuj... Jak odolat pokušení nezdravého jídla Se špetkou nadsázky můžeme říct, že na nezdravá jídla narážíme na každém kroku – rychlá občerstvení, sladkost... 5 osvědčených rad, jak přežít zimu bez nemocí Každý den běžte na hodinu rychlou chůzí ven, zařaďte do svého jídelníčku polévky a zahřívací koření, ráno zahajte sklenicí teplé vody s citronem a co nejčastěji si dopřejte sats... Thorbjørn Olesen: Tipy pro hru z fervejového bankru První rada pro uvedenou ránu zní: Snažte se fervejovým bankrům vyhnout, neboť v případě jejich zásahu je dob... Chcete se vyhnout Alzheimeru? Stáří je etapa života a demence je nemoc. Jsou lidé, kteří v osmdesáti hrají tenis, lyžují, přednášejí, píší knihy, najdou si třeba i nového partnera. A jsou jiní, kteří netrefí... Lucas Herbert: Jak na nízkou ránu s doběhem Univerzální rada pro čipování zní následovně: je-li to možné, preferujte nízký chip s doběhem před vysokou ... Max Homa: Dostatečně dlouhá železa Každý hráč potřebuje schopnost švihat s určitou výbušností. Nesouvisí to s délkou švihu nebo s tím, že ... Letní vedra vyžadují až čtyřnásobný pitný režim Sport v tropických teplotách může i uškodit. Organismus se rychleji vyčerpá a ztráty vody pocením mohou činit až 10 litrů za den. Je proto na místě přizpůsobit venkovním podmínk...