dortLaviny jsou v zimním období vcelku očekávaným jevem a často nepřinášejí nic dobrého. Stejný vliv na nás může mít i tzv. mlsná lavina, která nás klidně zavalí po celý den a nejčastěji večer. Šťasten ten, kdo jí nikdy nebyl postižen. Jak se však lavině mlsných chutí vyhnout? A co ji vyvolává?

Žijeme v čase, kdy se jeden ze sedmi hříchů, obžerství, stále více stává jakousi náboženskou karikaturou. Životní styl a plné obchody nám umožňují jíst více, než je potřeba, a pak se kdekdo před zrcadlem diví. Na druhou stranu – obézní lidé bývají často podvyživení. Vypadá to jako začarovaný kruh, z něhož není úniku. Pojďme se na to podívat od lesa.

Leptin, hormon, o kterém se moc nepíše, přesto je velmi zajímavý. Reguluje totiž příjem a výdej energie včetně chuti k jídlu. Když se tak někdo občas cítí sytý a jindy hladový, může za to právě leptin.
Na počátku evoluce člověka příroda zřejmě netušila, jak si to jednou člověk bude umět zařídit – že bude mít prakticky neomezený přísun jídla, aniž by tzv. pohnul zadkem. Ale konání přírody je více než sofistikované, takže když viděla, jak nám pěkně šmakuje a jak děláme všechno proto, abychom měli plnou ledničku, tak v rámci evoluce tvorbu leptinu narušila.
Tak vznikla leptinová rezistence a nově vyvinutý druh „homo mlsnus" se mohl pěkně zvesela přejídat dál, aniž by mu v tom cokoli bránilo. Pěkná pohádka, že? Ale jak už to v pohádkách bývá, je v nich ukrytá pravda.

Leptin se tvoří v tukové tkáni a jeho množství v těle odpovídá celkovému množství tuku v organismu. A jak tedy funguje? V těle máme tukové buňky tvořící leptin, který se dostane do mozku, kde ho informuje o tom, že už máme dost energetických zásob, tudíž že dortíček, který zaznamenal zrakový orgán, opravdu není potřeba zhltnout.
Naopak v okamžiku, kdy nám poklesne počet tukových buněk, což znamená, že poklesne množství leptinu v oběhu, dostává mozek signál o nedostatečném množství leptinu, tudíž nedostatku potravy, načež se dostaví pocit hladu. Pokud vše funguje v rovnováze, je vše v pořádku.

Tady by ale leckterého chytrolína napadlo přírodu tak trochu obejít a obézním lidem hladinu leptinu pěkně zvýšit, čímž by se hned vše vyřešilo. Vědci se samozřejmě snažili chytračit, ale bohužel takhle to nefunguje (nebo bohudík?). Bylo zjištěno, že problém je podobný jako u inzulínu, tzn. když ho máme nadbytek, buňky, které mají na inzulín receptory, znecitliví, čímž dochází k inzulínové rezistenci.
Obdobné je to u leptinu. Obézní lidé mají nadbytek tukových buněk, takže i přehršel leptinu, ale receptory buněk už nejsou schopny toto množství zaznamenávat, takže mozek vnímá jen mantru: jez, jez, jez!
Procesy leptinu v sobě skrývají odpověď, proč nefungují drastické diety a ne každý si udrží novou a štíhlejší linii třeba po liposukci. V těchto situacích totiž dochází k výraznému poklesu hladiny leptinu, zpomalí se metabolismus, sníží se funkce štítné žlázy, a navíc se dostaví pořádný hlad. I kdyby se člověk donutil vše překonat a jíst méně, bude unavený a pomalý metabolismus zkázu završí.

Zmiňuji stále jen obézní jedince a na golfu, pravda, se obézních hráčů moc nepohybuje. Nicméně píši o tom proto, že se tato problematika netýká jen obézních lidí, ale může pomoci třeba i lidem s lehkou nadváhou nebo těm, kteří naopak touží nějaké to kilo přibrat.
Jak tedy vrátit leptin a potažmo celý organismus do rovnováhy? Nabídnu starou známou písničku. Dopřávejte si základní a kvalitní potraviny, jezte dostatek zeleniny a vlákniny, ta totiž významně ovlivňuje sytost. Nezanedbávejte ani spánek, který je neméně důležitý. To vše prokládejte pohybem, bez něhož to prostě nejde. A jezte raději pomalu, aby měl signál o sytosti možnost zavčas dorazit do mozku.

Text: Magda Jochmanová


Související články:
Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
Kč,-

...