To, že se blíží teplejší část roku, se mimo jiné pozná i podle toho, že kolem nás začínají růst, jako houby po dešti, různé reklamy nabízející ten nejlepší boj s klíšťaty. Řešením zcela jistě není zabetonování se ve městě, nýbrž dostatek informací. Úvodem si osvětlíme, co jsou tito cizopasníci vůbec zač a kde se vyskytují, chybět nebude ani návod, jak s nimi zatočit.

Na celém světě je jich na 560 druhů, u nás je však nejznámější klíště obecné. Čeleď klíšťatovitých není na Zemi žádným nováčkem, objevuje si již od druhohor. To, že jejich dýchací otvory ústí až za posledním, tedy čtvrtým párem končetin, jim umožňuje se řádně zakousnout do hostitele a bez obtíží sát krev. Každou nohu mají opatřenou přísavkami a smyslovým Hallerovým orgánem, kde se stručně řečeno nachází receptory čichu, vlhkosti, tepla a dokonce i amoniaku a CO2.
Tohle všechno jsou sofistikované pomůcky při vyhledávání hostitele. Avšak je třeba vědět, že samotné klíště není jedinou hrozbou, jelikož člověk může hostit jakékoli stadium klíštěte, tj. nejenom dospělce, ale i larvy a nymfy.

Nejvíce se klíšťata vyskytují tam, kde je vlhko, z čehož plyne, že jim aktuální suchý trend příliš nesvědčí. Takže se s nimi můžete převážně setkat v bujných lužních lesích, ale také na vlhkých loukách. Nevadí jim ani vyšší nadmořská výška (i nad 750 m n. m.).

Je všeobecně známo, že klíště patří k významným přenašečům infekčních onemocnění. Mezi nejznámější patří klíšťová encefalitida (závažná akutní neuroinfekce) a lymeská borelióza. Nejsou to však jediné hrozby, člověk může při styku s klíštětem onemocnět tularémií, ehrlichiózou, popřípadě jinými onemocněními, která se však v Česku příliš nevyskytují.

Existují i různé druhy prevence, ať už je to přiměřené oblečení, přes různé „odrazující" přípravky, až po očkování. Metody likvidace se po celá desetiletí mění a jen praxí „pokus-omyl" se časem vyvinul nejbezpečnější systém správné likvidace klíštěte.
Napřed se však podíváme na to, co rozhodně nedělat. V žádném případě nepoužívejte oleje nebo masti, za účelem udušení klíštěte. Při takovém zásahu může totiž klíště vyvrhnout obsah střev do rány a tím zintenzivnit přenos infekce. Taktéž se nedoporučuje klíště mačkat rukou či pinzetou nebo jinými nástroji, ani jím netočit (opravdu tam není zašroubované). Při otáčení navíc může dojít k odtržení jedné části klíštěte, zatímco druhá zůstane v kůži.

Jak se klíštěte efektivně a bez nepříznivých následků zbavit a kam s ním? Nejdůležitějším pravidlem je odstranit klíště co nejdříve, jelikož se tak snižuje riziko přenosu infekce, je-li infikované. Pohybujete-li se často v přírodě, vyplatí se pořídit si speciální plastovou kartu či háček se zářezy, čímž se klíště podebere a vytáhne. Pokud je velmi malé, použijte navlhčenou vatovou štětičku nebo zápalku a klíště vyviklejte. Po odstranění postižené místo dezinfikujte, nejlépe jódovou dezinfekcí.
Při manipulaci s klíštětem pamatujte, že může být infikované, proto dbejte na hygienu a pečlivě si po jeho odstranění umyjte ruce. A nezapomeňte pokožku sledovat, zda se neobjeví lokální reakce. V případě pochybností nebo výraznějšího zarudnutí kontaktujte svého lékaře.

Vytažené klíště nevyhazujte do běžného odpadu, ale spláchněte ho do záchodu. Chcete-li o klíštěti zjistit více, lze si zakoupit jednorázový domácí test na lymeskou boreliózu. Definitivní výsledek však může potvrdit pouze specializovaná laboratoř.
A co v případě, že při vyndávání uvíznou kusadla v pokožce? Údajně zde nehrozí riziko přenosu infekce, jelikož ta se v kusadlech nenachází. Tělo by si s nimi tedy mělo poradit podobně jako třeba se zadřenou třískou. Nicméně postižené místo dobře vydezinfikujte a případně se poraďte s lékařem.

V rámci změn golfových pravidel by mohlo přibýt ještě jedno – kdo se drží na fervejích, nemusí se tolik klíšťat obávat, pokud se tedy samou radostí z výhry nevyválí v rafu. Nicméně podstatou by mělo být, že ani malí cizopasníci nás neodradí od pobytu v přírodě, a budeme si ji užívat plnými doušky nejen na golfu.

Text: Magda Jochmanová

Související články:

Brooks Koepka: Jak na perfektní pitch Řekl bych, že většina hráčů, včetně amatérských, si hru dělá zbytečně těžší. I já sám jsem byl takový ve snaze... Andy Putnam: Základy se nemění Pitch a chip, amatérští golfisté v tom často nemají úplně jasno. Jak se obě rány liší? Rozdíl spočívá v ry... Když už odpočinek nestačí Cítíte se unavení, vyčerpaní a bez energie, přestože spíte dostatečně a odpočíváte? Nejste sami. V dnešní uspěchané době přibývá lidí, kteří trpí chronickou únavou, jež ovlivňuj... Jak odolat pokušení nezdravého jídla Se špetkou nadsázky můžeme říct, že na nezdravá jídla narážíme na každém kroku – rychlá občerstvení, sladkost... 5 osvědčených rad, jak přežít zimu bez nemocí Každý den běžte na hodinu rychlou chůzí ven, zařaďte do svého jídelníčku polévky a zahřívací koření, ráno zahajte sklenicí teplé vody s citronem a co nejčastěji si dopřejte sats... Thorbjørn Olesen: Tipy pro hru z fervejového bankru První rada pro uvedenou ránu zní: Snažte se fervejovým bankrům vyhnout, neboť v případě jejich zásahu je dob... Chcete se vyhnout Alzheimeru? Stáří je etapa života a demence je nemoc. Jsou lidé, kteří v osmdesáti hrají tenis, lyžují, přednášejí, píší knihy, najdou si třeba i nového partnera. A jsou jiní, kteří netrefí... Lucas Herbert: Jak na nízkou ránu s doběhem Univerzální rada pro čipování zní následovně: je-li to možné, preferujte nízký chip s doběhem před vysokou ... Max Homa: Dostatečně dlouhá železa Každý hráč potřebuje schopnost švihat s určitou výbušností. Nesouvisí to s délkou švihu nebo s tím, že ... Letní vedra vyžadují až čtyřnásobný pitný režim Sport v tropických teplotách může i uškodit. Organismus se rychleji vyčerpá a ztráty vody pocením mohou činit až 10 litrů za den. Je proto na místě přizpůsobit venkovním podmínk...