Pettersson CSpíš než o konkrétních úderech vypovídá následující příspěvek o strategickém pojetí hry. Na Canadian Open se Petterssonovi povedl opravdu husarský kousek, když se ze spodku výsledkové tabule „škrábal" vzhůru.
Řada golfových architektů vám řekne, že nejlepší způsob, jak se vypořádat s jejich hřištěm, spočívá v tom, že si jej projdete v opačném směru, tedy od konce na začátek. Díky tomu zjistíte, kde leží ideální místa pro přihrávky nebo objevíte skrytá nebezpečí, která by mohla ohrozit vaše skóre. Jenom proto, že jamka měří přes 400 metrů, nemusíte hned vytahovat na odpališti drajvr, zvlášť když ráně stojí v cestě několik překážek a dopadová zóna je úzká.

Tento fakt si většina hráčů uvědomuje a chce-li konzistentně útočit na dobrý výsledek, pak hraje hřiště „pozpátku". Jinými slovy řečeno – je třeba přemýšlet, do které části grínu chcete míček umístit, z kterého místa ferveje se vám nabídne nejlepší přihrávka a kde leží ideální dopadová zóna pro první ránu.

Jenže Carl Pettersson měl před sobotní rundou Canadian Open poněkud svázané ruce dvěma předchozími koly. Tak tak prošel cutem a na přední příčky pohlížel s úctyhodným odstupem. V takových případech nemíváte pocit, že byste byli ve hře, natož abyste pomýšleli na vítězství.
Proto udělal to, čeho by se podle většiny špičkových hráčů i trenérů měl golfista vyvarovat – přitlačil na pilu a ve svém agresivním pojetí povýšil sílu nad course managament. Každým patem atakoval jamku, než aby spoléhal na technické příhry a následné doklepnutí míčku. Hrál hřiště nikoliv „pozpátku", nýbrž „popředu". Jeho strategie začínala na každém odpališti volbou skórovací hole.

A výsledek? Zahrál 60 úderů, čímž stanovil rekord hřiště, a moc nechybělo, aby se přidal k hrstce hráčů, kterým se podařilo pokořit hranici 60 ran. Jeho poslední pat zůstal jen malý kousek od cíle.
V podstatě se nabízejí dva způsoby, jak se dobrat nízkého čísla. Buď dokážete skórovat z kterékoliv pozice na greenu (i mimo něj) jako třeba Paul Goydos nebo Steve Stricker, nebo si připravíte velké množství hratelných patů agresivními údery z odpaliště. A právě druhou z uvedených cest volil Carl Pettersson ve třetím kole Canadian Open.

Co z toho vyplývá? Někdy nastanou situace, kdy do toho musíte jít naplno. Drajvr pak bývá holí, kterou berete bez ohledu na potenciální nástrahy na ferveji, protože se potřebujete posunout výsledkovou listinou vzhůru i za cenu podstoupení jisté míry rizika.
Schůdný pětipar atakujte dvěma údery a nehleďte na procentuální úspěšnost. Osmimetrový pat? Je lepší skončit metr za jamkou než být o pár centimetrů krátký. Riskujete, protože už nemáte co ztratit.
Ovšem pozor, rozhodně to není správná taktika pro první ze čtyř kol turnaje. Pokud se však před třetí rundou krčíte u dna výsledkové tabule, proč to nezkusit.

Foto: Globe Media/Reuters


Související články:
Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
Kč,-

...