Kdykoliv někdo sděluje své myšlenky s neupřímností nebo když se chce důležitě vyjádřit o něčem, čemu nerozumí, vždy to dopadne stejně; bez ohledu na to, zda se jedná o projev mluvený či psaný: výsledek je natolik komplikovaný, že je nesrozumitelný. Platí to pro všechny oblasti lidské činnosti – od golfových instrukcí až po politické projevy.

„Tajemství zdravé mysli a zdravého těla je netruchlit pro minulost, nemít strach z budoucnosti, ale namísto toho žít v přítomném okamžiku moudře a opravdově."

Vyjadřovat se komplikovaně a nesrozumitelně je technika bezpečná, snadná a oblíbená. Naopak nejobtížnější je sdělit svůj názor jasně a pochopitelně. Zvláště těžké je mluvit či psát jednoznačně o věcech a jevech, které jsou obecně (i když mylně) považovány za zjevné a pochopené. Přesto podstoupím výzvu a pokusím se znovu navštívit známý princip všímavosti a žití (a golfové hry) v přítomnosti – v jediném intervalu našeho bytí, ve kterém opravdu existujeme a nad kterým máme nějakou kontrolu.

Lze zvýšit naši schopnost odpoutat se od minulosti, nebát se budoucnosti a lépe prožívat přítomnost?

Slon a čtyři slepci
Jen velmi těžko bychom na naší planetě hledali golfistku nebo golfistu, kteří dosud neslyšeli zmínku o prospěšnosti konceptu mentálního setrvání v přítomnosti a o nebezpečích vyplývajících z přílišného soustředění na minulost nebo na budoucnost. Dá se říci, že všichni v podstatě víme, že bychom měli žít a hrát golf teď a tady, v souvislé sekvenci kratičkých úseků přítomnosti, a neztrácet drahocenný čas života přežvykováním minulosti nebo obavami z budoucnosti.
Moje dcera před mnoha lety napsala v americké škole v jedné eseji: „Včerejšek je historie, zítřek je záhada, dnešek je dar." Nevím, jestli to vymyslela, nebo tu definici šikovně zcizila, nicméně to dokazuje, že přibližně ve dvanácti letech měla již povědomí o důležitosti umění žít v přítomnosti a o marnosti snah přenášet naše bytí do minulosti nebo budoucnosti. Avšak obecná šíře povědomí o tomto principu vůbec neznamená, že v tom všichni máme doopravdy jasno a že umíme sami dospět k probuzení a k intenzivnímu kontaktu s realitou. Spíše naopak.

Zdá se mi, že jsme na tom s uměním žít a hrát golf pouze v okamžiku přítomnosti podobně jako čtyři slepci z alegorie o slonovi. Čtyři slepci na osamělé cestě narazí na slona. Všichni už předtím slyšeli mnohokrát vyprávět o zvířeti zvaném slon, ale když se ho doopravdy dotýkají, tápají kolem a snaží se pochopit a popsat zdánlivě nový fenomén.
Jeden z nich uchopí chobot a dochází k závěru, že je to had. Jiný zkoumá jednu sloní nohu a popíše ji jako strom. Třetí najde sloní ocas a oznámí, že jde o provaz. A čtvrtý slepec po objevu sloního boku učiní závěr, že jde vlastně o zeď. Všichni však popisují jednu a tutéž věc, kterou vlastně již jakoby znají: slona.
Podobně je to s naším chápáním mimořádně cenného, zdánlivě jednoduchého, a přitom navýsost složitého umění žít a jednat v přítomnosti, bezprostředně se napojit na realitu chvíle, vcítit se do ní a co nejlépe ji prožít a využít. Myslíme si, že to známe, ale ve skutečnosti si neumíme představit, jaké to je ve své úplnosti.

Máme v tom v češtině poněkud zmatek
Koncept intenzity a krásy života v reálném okamžiku přítomnosti je natolik známý, že se s oblibou stává námětem článků populárně vědeckého tisku. V internetové verzi časopisu www.psychologie.cz byl zveřejněn článek „Žít přítomností není totéž co „maňana". Autorka článku zajímavě popsala své pocity z nedostatku schopnosti žít v přítomnosti:
„Zřídkakdy se mi daří doopravdy být duchem tam, kde v tu chvíli jsem. Cestou do práce v ranní tramvaji jsem ve stresu z nadcházející porady. Na poradě v duchu přemítám o tom, jestli stihnu vyzvednout děti ze školky. Při vyzvedávání dětí si v hlavě sumíruji seznam potravin, které je potřeba nakoupit na večeři. Když po večeři usrkávám ze skleničky vína, přemýšlím o tom, co jsem na poradě měla říct jinak a proč jsem vlastně na děti odpoledne byla tak protivná. Když mi můj muž něco povídá, jedním uchem u toho poslouchám televizní zprávy. V práci fantazíruju o tom, co budu dělat o víkendu, a o víkendu mě pronásleduje úzkost z práce, kterou jsem v pátek nedodělala.
Jinými slovy, moje mysl většinu času tráví tím, že přežvykuje minulost, anebo se bojí budoucnosti. Málokdy se jí podaří být doopravdy tady a teď. Opakem této roztěkanosti, která mezi nás a okolní svět neustále staví ohlušující clonu rušivých myšlenek, je stav, který psychologové nazývají mindfulness: doslova plnost mysli, tedy pozornost, bdělost. Podle mě nejlépe ho vystihuje české slovo duchapřítomnost."

Povšimněme si formulace „moje mysl většinu času tráví tím, že přežvykuje minulost, anebo se bojí budoucnosti". To se skvěle hodí na většinu golfistů. Příběh té dámy by si každý z nás mohl převyprávět do golfových termínů: „Celý týden se těším na golfový turnaj. Myslím na to, jak si konečně v sobotu zahraju golf, když jsem na poradě, když píšu dopis obchodnímu partnerovi, když jedu domů, i když líbám partnerku. Dva dny před turnajem jsem však v narůstajícím stresu kvůli počasí. Co když bude liják nebo bouřka? Cestou na turnaj pak vzpomínám na loňský ročník, jak jsem na dvojce hodil lay-up do vody. Při rozcvičení mne trápí obavy, že první ránu zase zašlazuju doprava do lesa. Cestou na start se bojím, abych si nezhoršil hendikep. Úplně zkazím první devítku a na desítce už se modlím, aby to skončilo, abych mohl utéci domů a těšit se na příští, snad zdařilejší turnaj."

Jak protagonistce prvního příběhu, tak i golfistovi z druhého příběhu chybělo něco velmi důležitého. Nelze to však v českém jazyce nazvat „duchapřítomnost", protože to slovo již dávno existuje a má jiný význam. Online Slovník spisovného jazyka českého říká: duchapřítomný = rychle a správně se rozhodující v obtížné situaci; pohotový člověk.
Zde vidím první důležitý přínos tohoto článku: schopnost člověka intenzivně prožívat přítomnost určitě nelze v českém jazyce nazvat „duchapřítomností". Jedná se o pojem „sati" převzatý z jazyka páli (starověký jazyk, kterým byly psány buddhistické texty v Indii, Thajsku, Barmě a Kambodži). Sati je jedním z nejdůležitějších pojmů původního Buddhova učení, je to komplexní mentální kvalita, která zahrnuje několik aspektů. V angličtině se pro sati ustálil pojem mindfulness, ale v češtině není lehké najít slovo, které by uspokojivě postihovalo všechny aspekty sati.

V minulosti bylo u nás užíváno několik termínů, z nichž každý vystihuje alespoň jeden ze zmíněných aspektů. Do češtiny je termín sati překládán nejčastěji jako:
1. Všímavost – tedy schopnost všímat si pozorně reality, zaznamenávat prožívané psychické a tělesné jevy, tak jak probíhají v přítomném okamžiku.
2. Bdělost – ve smyslu ostražitost či bedlivost. V tomto smyslu termín „bdělost" rovněž postihuje jeden z aspektů sati, nicméně tento způsob překladu koliduje s významem bdělost ve smyslu „bdění", opaku ospalosti či spánku, kterému odpovídá pálijský termín džagarija.
3. Bdělá pozornost – tento termín (stejně jako ten předchozí) se na počátku 90. let u nás těšil oblibě. Z terminologického hlediska jde však o překlad poněkud matoucí, protože míchá dohromady termíny dva: bdělost (sati) a pozornost (v pálijštině manasikára).

Navrhuji, abychom se my golfisté podrželi termínu všímavost, který sice není úplně dokonalý, ale ze všech dosud užívaných českých pojmů pro sati je přece jen nejlepší.

Jak v zahraničí vyučují „sati" či „všímavost" v golfu
Cokoliv je možno proměnit v byznys. Nejlépe tuto filozofii uplatňují v USA. Může se nám to líbit nebo ne, ale v rámci snahy dosáhnout stavu propojení s realitou a jejího přijetí doporučuji, abychom to prostě vzali jako fakt. Americký talent využít obchodně cokoliv se projevil tím, že se našlo mnoho „guru" různé kvality, kteří nabízejí výuku sati či mindfulness neboli všímavosti při hraní golfu a prostřednictvím tohoto umění rovněž významné zlepšení jak výsledků, tak prožitků ze hry.

Jedním za takových programů je například www.mindfulgolf.com. Na této webové stránce zaujme úvodní citát od Ernesta Jonese (Britský golfový profesionál, který v I. světové válce přišel o nohu, a přesto dokázal i poté hrát golf a vyučovat. Jako jeden z prvních trenérů golfu využil média k šíření svých teorií a metod.): „Rozdělovat golfový švih do jednotlivých částí je jako rozpitvat kočku. Když to uděláte, získáte sice jednotlivé části kočky, ale už nikdy to nebude kočka."
Základním heslem metodiky podle MindfulGolf je vycházet z celistvé přirozenosti a z pocitů každého jednotlivce. „Hlavními učiteli jsou míček, příroda kolem vás a vaše tělo, které reaguje na celou onu interakci. Každý golfový švih je originální a použitelný, pokud vyhovuje jeho majiteli. Důležité je to, co se skutečně děje, nikoli to, co by se mělo odehrávat. Veškeré soustředění směřuje k procítění individuální zkušenosti. To pomáhá dostat se do stavu, kdy hrajeme golf doopravdy v přítomném okamžiku. Hraní golfu – stejně jako jakýkoliv jiný projev lidské dovednosti, talentu a vůle – je v celosti daleko více nežli jen mechanický součet všech pohybů a myšlenek."
A to nás vede zpátky ke kočce, která buďto zůstane celá a přirozená, nebo ji rozpitváme vědecky na části, a už nikdy to nebude opravdu živá kočka. I kdybychom do ní nacpali elektroniku a bůhvíjakou nejmoderněji techniku.

Propojením principů východního myšlení a golfu, či jakýmsi „oduševněním" golfu, se zabývali také průkopníci alternativních proudů medicíny jako například Američan indického původu Deepak Chopra. V jeho případě a rovněž u autora jménem Joe Parento již lze mluvit o přímé aplikaci zenového buddhismu ve prospěch golfu.
Určitě stojí za to si přečíst knihy Golf for Enlightenment od Chopry a Zen Golf: Mastering the Mental Game od Parenta. Pro ilustraci jeden krátký citát z knihy Deepaka Chopry: „Ty i golfový míček jste spojeni. Jste jedna bytost. Najdi přítomný okamžik a ten ti přinese golfový úder. Dovol té hře, aby tě ona sama hrála."
Myslím, že i ti golfisté, kteří mají antipatii k zenovému buddhismu, mohou shledat cosi zajímavého a inspirujícího v myšlence „dovol té hře, aby tě ona sama hrála". Jsem duchem docela běžný Evropan, ale když se nad tím zamýšlím – kdykoliv jsem dovolil golfu, aby mne ovládl a hrál na mne jako na hudební nástroj, šlo vše daleko lépe.
Problém většiny občanů takzvané západní civilizace je v tom, že chtějí mít za každou cenu vše pod kontrolou. A úsilím vše ovládat a kontrolovat zablokují svou přirozenost, nedokáží se uvolnit a odevzdat se okamžiku, nedovolí hře, aby je ona sama hrála.

Uplatnění všímavosti a „zpřítomnění" v golfu se věnují rovněž ve Velké Británii. Vybral jsem radu obsaženou na stránce www.golfstateofmind.com/2011/02/mindfulness-practice především proto, že doporučuje techniku společnou všem učitelům sati. Je to soustředění na vlastní dýchání. Považuji tuto techniku za velmi užitečnou, protože je jednoduchá a účinná.
Dechové cvičení vedoucí k lepšímu napojení na přítomnost vyžaduje jen chvíli času a více méně klidné místo. Můžete u toho stát, sedět nebo ležet, důležité je dokázat postupně odpoutat pozornost od vnějších rušivých vlivů a co nejvíce ji soustředit na vlastní tělo a dýchání. Není to žádné dechové cvičení, stačí dýchat úplně normálně. Fígl je v tom, abychom si dokázali s narůstající intenzitou uvědomit naše vlastní tělo, sebe sama – a prostřednictvím svého těla pak přítomnost, která nás obklopuje.
Když to budete praktikovat asi tak pět minut, určitě se vaše mysl pokusí hrát s vámi ten obvyklý trik a odvádět vás do minulosti a projektovat do budoucnosti. Nebraňte jí v tom násilím, sledujte ji jako pozorný divák, ale po každém takovém pokusu se důsledně vraťte zpět do stavu „Teď a Tady", k vlastnímu dechu, do reality. (Některé metody doporučují počítat nádechy a výdechy atd., ale já osobně jsem nedůvěřivý ke všemu „technickému", co komplikuje přirozenou cestu propojení s okamžikem a s námi samými.)

Je téměř jisté, že po několika pokusech tuto dechovou techniku „zpřítomnění" zvládnete. A je úplně jisté, že to pomáhá na cestě k bájnému stavu, o který všichni golfisté usilují a který se nazývá „býti v zóně". Když tuto techniku dokážete spojit s poučením o rozdílu mezi živou a rozpitvanou kočkou, bude z vás zaručeně lepší golfista.
Zapomeňte na všechny poučky o hlavě dole atd. Hrajte svůj vlastní švih jako součást reálné chvíle vašeho skutečného života ve vašem těle a u toho hledejte pocit komunikace a sounáležitosti s hřištěm, s okamžikem. V angličtině se pro výuku techniky Mindful Golf užívá rada „Feeling is Knowing" – nejlépe poznáváme prostřednictvím našich vlastních pocitů.

Pokud vás alespoň trochu zajímá možnost být více v přítomnosti a více sami sebou nebo jestli aspoň chcete být lepším golfistou, pak zhlédněte film Legenda o slavném návratu. Nedoporučuji ho jen kvůli tomu, že jej režíroval Robert Redford a že v něm hrají mj. Will Smith a Matt Damon. Považuji jej za velmi poučný především kvůli tomu, že se jeho autorům podařilo zachovat důležité „vzkazy" z původního románu The Legend of Bagger Vance, který napsal Steven Pressfield.
Jak kniha tak i film obsahují několik pasáží, které srozumitelně popisují, jak se „napojit na realitu" a jak zvýšit všímavost ve prospěch golfu. Pokud z jakýchkoliv důvodů nebudete mít možnost vidět tento film nebo si přečíst knihu, doporučuji alespoň opakovaně shlédnout na Youtube úryvek zachycující proces, kdy se golfista „vciťuje" do hřiště, jak nechává k sobě hřiště promlouvat, zpřítomňuje veškerou svou pozornost do aktuálního okamžiku a na základě toho všeho přijímá vzkaz, jaký druh rány má zahrát.

Jestliže má dosud někdo pochybnosti o převaze „pocitového golfu" nad přehnaně technickým pojetím, pak si přehrajte poslední kolo letošního Masters. Několik ran, které předvedl v závěru vítěz Bubba Watson, se vymyká jakýmkoliv oficiálně uznávaným golfovým instrukcím a možná i fyzikálním zákonům. Ty rány z lesa, přes stromy a za roh by z hlediska uskutečnitelnosti počítal nositel Nobelovy ceny za fyziku několik týdnů.
Ale Bubba zaručeně nic nepočítal, vůbec v těch okamžicích nemyslel na techniku golfové hry. Řídil se pouze citem a intuicí. Naopak Tiger Woods ve stejném turnaji ukázal, jak bezradně začne vypadat i zkušený golfista, který se přestane řídit podvědomým citem a má hlavu plnou technických aspektů hry.
Nedávný kapitán týmu Ryder Cup USA Paul Azinger v amerických médiích popsal, že Woods mu během turnaje připadal svým chováním jako „jižní konec muly, která jde hlavou na sever". A zdůraznil, že momentální neschopnost Woodse zúročit golfové zkušenosti a um je zaviněna tím, že „má plnou hlavu myšlenek na techniku švihu, které blokují schopnost vcítit se do hry".

Z hlediska schopnosti „zpřítomnění" našeho života a golfu je zajímavá také kniha Tři ušlechtilé pravdy golfu (Golf's Three Noble Truths) od Jamese Rogonneta. Vychází z podobných principů, které již výše zazněly, a jako tři ušlechtilé zásady golfu uvádí:
1. Uvědomění si přítomnosti a sebe sama
2. Rovnováhu našich pocitů ohledně vztahu ke světu a realitě
3. Jednotu přijetí dobrého i toho horšího, co přináší život.

Autor popisuje svůj golfový život jako „třicet let marného hledání a frustrace". Pak se mu podařilo prožít probuzení, které nazval „druhými narozeninami", když pochopil, že hledat musí člověk především uvnitř v sobě. Tam najde schopnost intenzivně žít v reálném okamžiku přítomnosti a vychutnat to, co se zdá úspěchem, i to opačné. Jedině prostřednictvím schopnosti žít plně v přítomnosti lze odbourat psychologické bloky, které jsou schopny zastavit výkonnostní růst golfisty třeba po desítky let. Jedině prostřednictvím poznání sebe sama můžeme najít odpovědi na to, jak dělat cokoliv smysluplněji.
V doslovu k této knize se píše: „Negolfisté se často udiveně ptají, co nutí muže i ženy tlouci do míčku, pronásledovat ten míček a zoufat si, když nespadne do jamky. Zdá se mi, že odpověď na tuto otázku se nachází blízko k odpovědi na konečný smysl našeho života."

Jestliže vám to připadá příliš odtažité pro českou skeptickou náturu, pak slibuji, že druhý díl bude věnován transformaci zmíněných technik a přístupů do naší idiosynkrasie a mentality. Jako zálohu na poněkud více středoevropské pojetí „zpřítomnění" uvádím postřeh jedné české čtenářky: „Mindfulness praktikuju třeba ve chvíli, kdy jím zmrzlinu. Všechno ostatní v tu chvíli pustím z hlavy. Soustředím se jenom na její barvu, konzistenci a chuť. Na to, jak se rozplývá na jazyku. Jak mi přitom trnou zuby. Jak křupe mírně rozmočená oplatka, ve které ji držím. Nic jiného v tu chvíli neexistuje."
Tomuhle určitě porozumějí i ti, kteří jsou z nějakého důvodu nedůvěřiví vůči moudrostem vycházejícím z tradice buddhismu.

Text: Ondřej Kašina, ilustrace: Marné čekání, Zdeněk Kopáč, 2011
Převzato z časopisu Golf 7/2012

Související články:

Brooks Koepka: Jak na perfektní pitch Řekl bych, že většina hráčů, včetně amatérských, si hru dělá zbytečně těžší. I já sám jsem byl takový ve snaze... Andy Putnam: Základy se nemění Pitch a chip, amatérští golfisté v tom často nemají úplně jasno. Jak se obě rány liší? Rozdíl spočívá v ry... Když už odpočinek nestačí Cítíte se unavení, vyčerpaní a bez energie, přestože spíte dostatečně a odpočíváte? Nejste sami. V dnešní uspěchané době přibývá lidí, kteří trpí chronickou únavou, jež ovlivňuj... Jak odolat pokušení nezdravého jídla Se špetkou nadsázky můžeme říct, že na nezdravá jídla narážíme na každém kroku – rychlá občerstvení, sladkost... 5 osvědčených rad, jak přežít zimu bez nemocí Každý den běžte na hodinu rychlou chůzí ven, zařaďte do svého jídelníčku polévky a zahřívací koření, ráno zahajte sklenicí teplé vody s citronem a co nejčastěji si dopřejte sats... Thorbjørn Olesen: Tipy pro hru z fervejového bankru První rada pro uvedenou ránu zní: Snažte se fervejovým bankrům vyhnout, neboť v případě jejich zásahu je dob... Chcete se vyhnout Alzheimeru? Stáří je etapa života a demence je nemoc. Jsou lidé, kteří v osmdesáti hrají tenis, lyžují, přednášejí, píší knihy, najdou si třeba i nového partnera. A jsou jiní, kteří netrefí... Lucas Herbert: Jak na nízkou ránu s doběhem Univerzální rada pro čipování zní následovně: je-li to možné, preferujte nízký chip s doběhem před vysokou ... Max Homa: Dostatečně dlouhá železa Každý hráč potřebuje schopnost švihat s určitou výbušností. Nesouvisí to s délkou švihu nebo s tím, že ... Letní vedra vyžadují až čtyřnásobný pitný režim Sport v tropických teplotách může i uškodit. Organismus se rychleji vyčerpá a ztráty vody pocením mohou činit až 10 litrů za den. Je proto na místě přizpůsobit venkovním podmínk...