KopacTosizaramecek2Jsem skrz naskrz intuitivní člověk. Nečtu návody a věnuji se po dlouhá léta nadšeně sportům, jejichž pravidla jsem nikdy nečetl, pouze vstřebal prostřednictvím intuice a sociální inteligence. Vím, že to takhle asi není ideální, ale prostě jsem takový. Přesto mám rád spravedlnost a dokážu velmi citlivě vnímat, když se děje nějaká nespravedlnost.

Pomohla mi v tom nejen má zkušenost ze života ve zdejším „lihově demokratickém zřízení", ale zejména možnost navštívit země jako Severní Korea, Kuba, Venezuela a další. Čím jsem starší, tím více se zamýšlím nad vztahem mezi zákony, pravidly, směrnicemi a spravedlností. A čím dál tím méně v tom spatřují přímou úměru.

Můj intuitivní vztah k pravidlům a spravedlnosti by mohl být vykreslen příběhem, který se odehrál v roce 1957 při The Open neboli British Open. Jihoafrický golfista Bobby Locke zvítězil o tři údery. Krátce po skončení turnaje však vyšlo najevo, že se dopustil porušení pravidel. Na žádost soupeře přemístil markovátko míčku na greenu poslední jamky. Když pak zahrál svůj poslední a vítězný pat, zapomněl v tom rozrušení vrátit markovátko do původní polohy.
Ihned se shromáždili rozhodčí a zástupci staroslavného Royal and Ancient klubu a jednali o tom, jak spravedlivě vyřešit to, co se odehrálo. A představitelé těch vrcholných orgánů světového golfu tehdy rozhodli, že Bobby Locke nebude diskvalifikován, i když by se tak podle pravidel mělo stát. Došli k závěru, že jeho čin nebyl záměrný, že mu neposkytl žádnou výhodu – a zejména – že tím nebyl narušen duch hry a její spravedlivost.

Mám tento autentický příběh velmi rád a snažím se ve všech oblastech života jednat nikoliv tupě a necitlivě jen podle pravidel, ale spíše v duchu fair play a spravedlnosti. Život je totiž nekonečně složitější nežli psaná pravidla, zákony a směrnice, které máme k dispozici. A rytířský duch rovnosti a grandství bývá hezčí nežli hnidopišské vynucování pravidel.

Alespoň jsem si tohle myslel donedávna. V poslední době však začínám poněkud měnit názor. Stále častěji zjišťuji, že mladá golfová generace v naší zemi s velkou oblibou kolem sebe bije pravidly a někdy má až obsesivní snahu „přejet" ty ostatní prostřednictvím zupácké aplikace pravidel, která by vyvolala závist i u důstojníků C&K rakouské armády.
V této atmosféře mi došlo, že už nevystačím s mým intuitivním empatickým a rytířským pojetím řádů a pravidel, a musel jsem nabiflovat pravidla golfu. Když se na vás chce někdo vozit prostřednictvím paragrafů, není jiné obrany, nežli je znát ještě lépe.

Celý ten vývoj ve mně však zanechává určitou zvědavost. Nikomu nemůže uniknout, že nová generace materiálně úspěšných golfistů je současně tou generací, která v naší zemi nejvíce profituje z absence právního státu, z deformovaného trhu práce a pokřivení morálních a etických pravidel společnosti.
A proto jsem se rozhodl přijmout tu výzvu a naučit se poprvé nějaká psaná pravidla. Pro začátek pravidla golfu. Když už my postarší Don Quijotové, kteří jsme stavěli ducha spravedlnosti nad literu směrnic, povětšině nemůžeme vyhrát ten souboj s větrnými mlýny korupce a nedostatku morálních standardů společnosti, alespoň se nedáme zahanbit na golfu.

Pro ilustraci připomenu index korupčnosti podle mezinárodní společnosti Transparency International za rok 2011. Česká republika je v tomto „žebříčku" na nelichotivém 57. místě, těsně před Namibií. A v posledních několika letech se stále propadáme hlouběji mezi ty více zkorumpované...

Převzato z časopisu Golf 9/2012
Text: Ondřej Kašina, ilustrace: Zdeněk Kopáč, To si za rámeček nedáš, 2010


Související články:
Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
Kč,-

...