Vstřícný k fanouškům i novinářům, příjemný spoluhráč nebo také neúnavný bavič společnosti. Lukáš Tintěra výborně zapadá do škatulky profesionální golfista, se všemi klady, které fanoušci i odborníci oceňují. Narodit se o pár kilometrů jinde, dost možná by se stal skutečnou sportovní celebritou a své štěstí by třeba zkoušel o nějaké to patro výš.

O GOLFOVÝCH ZAČÁTCÍCH
Přes Forresta až na EPGA

Narodil jste se v Žilině do sportovní rodiny, ale už po třech letech jste se stěhovali do Karlových Varů. Nádherná příroda, klid, hebké greeny... Vaše cesta ke golfu však rozhodně nebyla tak prozaická, jako spíš osudová, pokud se nemýlím.

Máte pravdu, cesta k tomuto nádhernému sportu byla bezpochyby osudová. Karlovarsko je sice golfový region, ale v 90. letech, kdy jsem se ke golfu dostal, tomu tak nebylo. S odstupem času mohu říct, že můj příběh o tom, jak jsem se dostal ke golfu, působí jak parafráze na filmovou klasiku Forresta Gumpa. Kdy kluk, co má na nohách stroječek, nemůže skoro chodit, jezdí na invalidním vozíčku a jednoho dne mu řeknou: „Hraj, Lukáši, hraj." A on se rozhodne, že z invalidního vozíčku seskočí, bude tedy hrát golf a bude ho hrát nejlíp, jak umí.

Vaším prvním trenérem byl Karel Skopový. Jak na tuto dobu vzpomínáte?

Byl to klubový trenér, takže jsem chodil na dětské tréninky s ostatními. Řekl bych, že se snažil vytvořit konkurenční prostředí, z něhož by vyšli vítězové, ale bohužel měl i své poražené, kteří na golf často zanevřeli.

Sportovní geny se začaly projevovat velmi záhy. Brzy jste začal sbírat úspěchy a v 15 letech poprvé nakoukl do reprezentace. Co vám toto období dalo? Který z úspěchů si ceníte nejvíc?
Mně to vždy dávalo zkušenosti a obohacení o nové informace ohledně golfu. Vyrůstal jsem v období po revoluci, kdy většina lidí tvrdila, že ví, jak na to, ale praktické zkušenosti měl málokdo. V cizině jsem se učil, jak se chovat jako golfista. Například ve Skotsku jsem dostával facky za to, že jsem si nesundal čepici, když jsem vstoupil do místnosti. Jsou to drobnosti, ale pro váš vývoj jsou hodně důležité.
Co se týče úspěchů, tak za období reprezentace si nejvíce cením titulů mistra republiky a umístění na mistrovství světa a světové univerziádě.

Vzpomínáte ještě na svůj první zahraniční turnaj? Jaké bylo srovnání se zahraniční konkurencí? Jak obtížná byla hra na odlišných hřištích?

První turnaj jsem odehrál právě ve Skotsku, kam mě vyslal dnes už legendární Hanuš Goldscheider. Konkurence na turnaji byla veliká, ale atmosféra přátelská. Byl jsem nejmladší, a tak jsem neměl co ztratit. Linksové hřiště se mi nelíbilo, byl to nezvyk. Pořadatelem byl Doug Sanders, vítěz 20 titulů na PGA Tour, výborný hráč působící v éře Jacka Nicklause, který neváhal a předával mi své zkušenosti.

Najdeme některé ze zahraničních hráčů, s nimiž jste se utkával coby talentovaný amatér, dnes na EPGA Tour, případně v popředí výsledkových listin nejvyšší evropské série?

Kolem vás se v průběhu let střídají hvězdy i hvězdičky, které někdy září rychle a jasně, jiné velmi brzy pohasnou. Ale z těch dnes známých, na něž jsem na turnajích narazil, bych mohl jmenovat Rory McIlroye, Rickie Fowlera nebo Joosta Luitena.

Kdo vás v průběhu amatérské kariéry nejvíce ovlivnil?

Za ty roky, co jsem byl amatér, jsem zažil hodně trenérů a koncepcí i z jiných zemí, ale nejvíc mě ovlivnil stejně můj otec. Vštípil mi to, co je pro sport nejdůležitější, a sice že golf musíte mít rádi. Za každé situace, protože nikdo není na vrcholu stále a úspěchy se střídají s neúspěchy. A golf je tak krásný sport, že na něj nesmíte zanevřít.

Kdy jste si poprvé uvědomil, že byste to chtěl s golfem zkusit jako profesionál? Jak dlouho jste se k tomuto kroku odhodlával?

Poprvé? Tak to už si skoro nepamatuju. Asi to bylo někdy, kdy jsem byl ještě hodně malý a říkal jsem si, že budu hrát jako Tiger Woods . Ale rozhodnutí stát se profesionálním hráčem uzrálo po dokončení bakalářského studia. Tehdy jsem si uvědomil, že bych si vyčítal do konce života, pokud bych to alespoň nezkusil.

Co všechno změna z amatéra v profesionála obnáší? Jak těžké byly profesionální začátky?

Začátky byly naivní a těžké. Turnaj od turnaje jsem zjišťoval, že to nebude tak lehké, jak jsem si to představoval jako amatér. Byl jsem jeden z nejlepších amatérů v republice, zažil jsem spoustu úspěchů, a najednou jsem začínal úplně od začátku. V tu chvíli si začínáte uvědomovat, že jde o vaše živobytí, a pokud neprojdete cutem, tak nebudete mít dostatek finančních prostředků na další turnaj. Byly to těžké časy, ale přinesly mi spoustu zkušeností.

Ve své premiérové sezoně mezi profesionály jste působil na domácí PGA Tour i na třetiligové EPD Tour (dnešní Pro Golf Tour). Otevřela vám konfrontace se zahraničními hráči v něčem oči?

Samozřejmě. Větší konkurence vám ukáže, jak to chodí ve světě golfu. Je těžší se prosadit, ale nesmíte ztrácet naději a pořád na sobě musíte dřít.

V roce 2011 jste se jako první Čech probojoval do finální fáze Q-School? Je asi zbytečné se ptát, jak náročné je celým tím maratonem projít. Co chybělo k úspěchu? Je kvalifikační škola něčím specifická?

Je to psychicky velice náročný shon turnajů. Je to síto, skrz které se dostanou někteří hráči k cíli, ale většina odpadne. Chybělo hodně, a přitom málo. Herně jsem se cítil skvěle, jenom lituju určitých rozhodnutí, která jsem v průběhu turnaje udělal. Stála mě jak psychickou pohodu, tak případný postup.

Od té doby vás pravidelně vídáme na české PGA Tour, Pro Golf Tour i na evropské „druhé lize" Challenge Tour. A pochopitelně jste nemohl chybět vloni na Albatrossu na EPGA. Jak vyznívá vzájemné srovnání jednotlivých okruhů?

Když chcete tyto série porovnat, představte si schody. Každá zmiňovaná tour je jeden schod, který vám pomůže se etablovat a následně úspěšně zdolat další schod. Problém je v tom, že nemusíte chodit jen nahoru. Můžete se vrátit o schod níže a zase čekat, než budete moct znovu stoupat.
Česká tour je v porovnaní s ostatními velice kvalitní, navíc se snaží stále zlepšovat, ale bezesporu jí chybí konkurence. Minulý rok se jí zúčastnilo několik cizinců, nicméně je to stále špetka v moři oproti tomu, co vás čeká v zahraničí.

Co kromě finále Q-School považujte za svůj dosavadní největší úspěch? Jsou nějaké rány, které vám zvlášť utkvěly v paměti?

Každé vítězství potěší, takže bezesporu jsou to všechny výhry. A co se týče ran, tak už mám na kontě vše, co si jen golfista může přát. Od albatrosu přes hole-in-one, který vás proslaví a dostanete za něj hodnotnou cenu, až po hole-in-one na čtyřparu.

O PSYCHICE
Člověk musí neustále věřit

Na Albatrossu to vypadalo, že si své vystoupení před domácími fanoušky užíváte. Žádný strach z „velkých jmen". Nakonec k postupu nechybělo zase tak mnoho...

Je pravda, že na Albatrossu jsem byl klidný a vyrovnaný. Atmosféru takové akce už jsem zažil mnohokrát, navíc jsem v průběhu roku odehrál hodně kol na Challenge Tour i jeden turnaj European Tour v Rakousku. Sice nechybělo hodně, ale mám pocit, že si na těchto velkých podnicích bohužel stále dáváme malé cíle. Všichni se ptají, kdy už někdo projde cutem, místo aby mysleli na vítězství. Vím, že to zní pošetile, jenže jen z takových snů se může urodit něco dobrého!

Nesvazoval vám ruce fakt, že hrajete před domácím publikem toužícím po postupu některého z českých hráčů do víkendových kol?

Nesvazoval. Lidé byli hnacím motorem. Atmosféra se nedá srovnat s ničím, co rekreační golfista může zažít. Když vám lidé při příchodu plácají po zádech a při každém birdie se všichni radují, je to krásný pocit.

Máte obecný recept, jak zvládnout tlak, který je s golfem spojený?

Ten recept asi nemá nikdo. Podívejte na světové hráče, jak lámou hole nebo je házejí do vody. V golfu se projevují vaše touhy a realita. Musíte neustále věřit, že bude dobře, a přitom zůstat v přítomnosti a hrát s kartami, které vám byly rozdány.

Tušíte občas, že to není váš den? Co v takovém případě děláte? Jdete ránu za ranou a čekáte, že přijde moment, od kterého se odpíchnete, nebo to pojmete tréninkově a vyzkoušíte si třeba údery, které byste za jiné situace s ohledem na riziko nehrál?

Upřímně řečeno, ani si nepamatuji, kdy bych neměl svůj den. Zní to absurdně, ale buď je vytěsním z hlavy a nepamatuji se na ně, nebo je nehraji. Hra je velice podobná kolo od kola, jen některé dny to více padá do jamek, zatímco jindy vůbec. Většinou se projeví, zda vám daný typ hřiště sedí více či méně.

Třebaže je golf individuální sport, k celkovému výsledku hráčům pomáhá obvykle různě početný tým. Jak jste na tom v tomto ohledu vy a obecně čeští hráči ve srovnání se zahraniční konkurencí?

Většina hráčů žádný tým nemá, respektive nemají osobního trenéra, co s nimi jezdí na každý turnaj, caddieho, psychologa, maséra, fyzioterapeuta a člověka, který se stará o jejich turnaje. Opravdu za tu dobu, co hraju, jsem snad nezažil, aby měl někdo takový tým a všude s ním jezdil. Je pravda, že v amatérské reprezentaci jsem to u některých výprav zažil, dokonce i ta naše to měla, ale v prostředí, ve kterém se momentálně pohybuju, to hráči řeší spíše pomocí externistů, které využívají v případě potřeby.

Jak obtížné je zajistit si dostatek finančních prostředků pro sezonu?

Je to až nadlidský úkol. Trvalo několik let, než jsem měl to štěstí a začali mě podporovat, mohu-li to říct, více přátelé než sponzoři. S každým, kdo mě kdy podporuje, mám přátelský vztah, píšeme si, povídáme si o životě a tak podobně. Sezona je drahá a je právě limitovaná finančními prostředky. Záleží i na tom, jak se vám daří v průběhu roku, abyste věděli, jestli můžete hrát více či méně turnajů.

Pokud byste nebyl omezen výší rozpočtu, co byste dělal jinak?

Hrál, hrál a hrál. Odehrál bych více turnajů a zimní příprava by byla intenzivnější. A navíc bych hrál také s čistou hlavou.

O VÝBAVĚ
Vždycky jsem si potrpěl na drajvr

Vzhledem k tomu, že jsme se potkali na prezentaci značky Callaway, s jejímž vybavením hrajete, určitě nebude nezajímavý pohled na výbavu očima profesionála. Jak moc se liší konkrétně vaše výbava od běžné, která je k zakoupení?

Budete se divit, ale zase tolik se neliší. Je sice na objednávku, ale jsou to ty samé hole, co si můžete objednat i vy. Jen mám samozřejmě za ty roky určité požadavky, co mám rád. Například dvě podmotávky pod grip, přihnutý lie na holích nebo speciální šafty na drajvr. Vše, co potřebuje vynikající hráč, jsou hole perfektně vyladěné pro jeho hru. A právě to mi Callaway poskytuje.

V čem podle vás rekreační hráči při nákupu holí nejvíc chybují?

Ono se zase tak moc chyb udělat nedá, dnešní prodejci jsou celkem slušní odborníci a doporučí vám, co by se pro vás nejlépe hodilo. Řekl bych však, že celkem často si hráč na začátku koupí hole určené pro výkonnostní golfisty. HCP 54 s žiletkami. Není to velký problém, ale nebude mít ze hry takovou radost a jeho posun na nižší hendikep bude pomalejší než s holemi, které mu budou pomáhat a budou více přizpůsobené jeho schopnostem.

V případě profesionála je bezpředmětné bavit se o přínosu fittingu, který je na vrcholné úrovni nezbytnou součástí, jak velký význam ale podle vás hraje u amatérů, rekreačních hráčů? Doporučil byste jej každému?

Fitting neuškodí a může jedině pomoci. Jen když zcela začínáte, tak nebude tou nejpodstatnější částí v golfu. Ale jak se budete zlepšovat, uvidíte, že je fitting o to účinnější.

Je jasné, že četné technologické vychytávky jsou určené hlavně amatérům, kterým usnadňují hru. Využíváte vy sám třeba možnou změnu loftu apod.?

Jsem asi stará škola, mám rád, když se něco nějak nastaví a zůstane to tak. Ale neříkám, že tyto inovativní záležitosti nejsou skvělé. Určitě je perfektní si s nastavením čas od času pohrát.

Jak často hole měníte? Jaká je například životnost vašich wedží?

Hole měním každou sezonu. Wedge tak dvakrát za sezonu.

Na kterou z holí obecně nejvíc spoléháte? Co je vaší nejsilnější stránkou hry? Kde vás naopak tlačí bota?

Od dětství jsem si potrpěl na drajvr, na přesný dlouhý odpal. A ten pocit ve mně přetrvává. Pokud mám přesné drajvy, tak jsou většinou výsledky velice slušné. Slabé stránky vidím vždy při hře kolem greenu, kde dochází ke zbytečným ztrátám, ale rok od roku se tyto ztráty snižují.

Co děláte, jestliže vás v turnaji některá z holí či druh úderu opakovaně zradí?

Opakovaně se to naštěstí neděje, ale pokud se vám něco nepovede, tak se na to snažíte co nejdříve zapomenout a hrát svoji hru.

O PŘÍPRAVĚ A PLÁNECH
Jít za svým snem

Život profesionálního golfisty vypadá na první pohled lákavě. Sní o něm snad každý začínající golfista. Určitě však takový život má i svá úskalí.

Máte pravdu, je to život, který je krásný, ale zároveň docela náročný – už jen fakt, že jste neustále na cestách. Hotely místo domova. Zní to velice pěkně, na druhou stranu to zase takový med není. V životě to chce najít rovnováhu mezi golfem a osobním životem. Jestliže totiž nebudete spokojení s jednou složkou, nebude se vám dařit ani v té druhé.

Jaká panuje atmosféra mezi hráči? Je rivalita mezi golfisty v zahraničí větší než doma, nebo je to stejné? Koho z domácích golfistů považujete za největší hrozbu?

Golf by měl být sport gentlemanů, takže rivalita se skrývá za přátelství. Na golfu jsou hráči většinou přátelé, vzájemná rivalita je spíš jakýmsi hnacím motorem za dosažením lepších výsledků. Nepanuje tu nějaká nenávist, přeci jen si za své výsledky může hráč sám, nikoliv jeho spoluhráč. Už jen slovo spoluhráč dává najevo, že je to víc o přátelství než o zášti. Z domácích hráčů neznám nikoho, koho bych neporazil, takže největším soupeřem jsem sobě sám.

Jak vypadá běžný den golfisty v předsoutěžním období a v plné sezoně? Jak probíhá příprava na turnaj?

Většinou jdete z turnaje na turnaj. Není moc času na intenzivní přípravu, ale dáte si tréninkovou rutinu. Ráno driving, tréninkové kolo, pak krátká hra a driving. V průběhu turnaje si před kolem uděláte warm up, rozehrajete se, potrénujete všechny části hry, odehrajete kolo a zase si potrénujete. Je to spíš rutina než nějaké velké trénovaní. Někomu to může připadat jako trénink, jenže v mých očích je to opravdu jen udržovací rutina.

Ohlédnete-li se ještě ve stručnosti za loňským rokem, co bylo vrcholem. Splnil jste si své cíle? A co vám rok napověděl směrem k letošní sezoně?

Byl to hezký rok. Měl jsem spoustu úspěchů – dvě vítězství, hole-in-one za milion, dílčí úspěchy v zahraničí i doma. Pomohlo mi to zase dozrát a stát se lepším golfistou. Už se nemůžu dočkat, jak se to projeví v letošní sezoně.

Jak probíhala příprava?

Příprava byla více fyzická a pak indoorová, takže taková ta příprava, co nemám moc rád, přeci jen golfu v reálu se nic nevyrovná.

Měnila se vaše příprava v průběhu let? Na co kladete největší důraz?

Příprava se bohužel odvíjí i od finančních prostředků. Když je to možné, tak ji trávíte v teple, když to nejde, zůstáváte doma.

Kdy vás poprvé uvidíme v akci, na které turnaje či série se soustředíte a k čemu bude vaše úsilí směřovat?

Letošek bude vesměs hodně podobný minulému roku, uvidíte mě zase na celém spektru tour. Začátek odstartuji v tuzemsku.

Jaké další plány máte, nejen pro tuto sezonu, ale i v delším časovém horizontu?

Plány jsou stále ty samé – jít za svým snem hrát na té nejvyšší tour.

O BUDOUCNOSTI I O ČESKÉM GOLFU
Talent není to hlavní

Co stále chybí českým golfistům k tomu, aby se výrazněji přiblížili evropské špičce?

Je těžké odpovídat na otázku, na kterou se ptá každý, a nikdo na ni nezná uspokojivou odpověď. Výchova, prostředí, trénink, prostředky... nejspíše všechny tyto aspekty a k tomu špetka štěstí.

Vidíte zde hráče, který by se v budoucnu mohl prosadit přinejmenším na evropské scéně?

Viděl jsem spousty talentů a vidím je i nyní. Myslím si, že mají možnost to dotáhnout hodně vysoko. Jde ale o to, že talent není to hlavní, v golfu jde o trpělivost a vytrvalost, takže musí vydržet a bojovat.

Kdyby za vámi přišel malý kluk se slovy „chci být jako Lukáš Tintěra", co byste mu poradil?

Usmívej se a hraj golf s radostí.

A jakou nejcennější golfovou radu jste dostal vy sám?

Těch rad bylo hodně. Nejvíc jsem stejně vždy důvěřoval otci, který mi dával skvělé rady. Ale ta, která by mohla pomoci hráči a pomohla i mně, zní: Věř sám sobě!

V průběhu golfové kariéry jste zvládl vystudovat i vysokou školu. Jak náročné bylo skloubit obě činnosti? Šel byste do toho znovu, nebo si občas říkáte, jaké by to bylo, kdyby měl jednoznačnou přednost golf?

Jde o to určit si priority. Já měl od dětství jasnou prioritu školu. Vždy mě bavilo získávat informace ať ve škole nebo v golfu. A baví mě to dodnes. Škola byla zábavou samozřejmě stresující, limitující a možná s odstupem času, když hrajete golf, i ne tolik podstatnou, ale v mém světě to byla meta, na kterou jsem potřeboval dosáhnout.

Hodláte své vzdělání využít po skončení profesionální kariéry?

Doufám, že má profesionální kariéra bude dostatečně dlouhá na to, abych toho využívat nemusel...

Převzato z časopisu GOLF 4/2015
Za rozhovor děkuje Petra Prouzová; foto: Josef Slezák

STRUČNÁ VIZITKA
LUKÁŠ TINTĚRA
Datum narození: 12. ledna 1985
Místo narození: Žilina, Slovensko
Bydliště: Zdice, Česká republika
Pro od roku: 2009
Počet profesionálních výher: 4 (Czech PGA)
Umístění v Order of Merit Czech PGA Tour 20414: 2.
Další profesionální úspěchy: První český golfista, který se stal členem Challenge Tour (2012). Finálová fáze Q-School EPGA Tour (2011).
Amatérská kariéra:
Sportovec Karlovarska (2008)
Mistr ČR na jamky (2007)
Akademický mistr ČR (2007)
Cena partnerů v anketě Golfista roku (2006, 2007)
Mistr ČR dorostu (2002)
Vítěz poháru klubů ČR (2001)
Kadet roku (2001)
Objev roku (1997)

Související články:

Jiří Novosad: Strategie úspěchu Možná si už ani nevzpomenete, kdy Pyšely poprvé otevřely své ferveje golfové veřejnosti. V tisku se ne... Šideri Váňová: Go with the flow Pochází z Karlových Varů, kde se golfu snad ani nešlo vyhnout. Již několik let však bydlí v Praze. P... Juraj Werner: Mám rád jasné věci Juraj Werner, dnes prezident největšího moravského golfového klubu a člen výboru České golfové federa... Golf a byznys? Obojí máte jen ve svých rukou Petr Kroupa se vypracoval na jednoho z partnerů společnosti Partners, která je lídrem na finanč... Martin Bek: Jako malý kluk v hračkářství Česká golfová federace má už přes rok nového generálního sekretáře. Martin Bek, který začátkem roku 2015... Justin Rose o Open a Old Course Inaugurační ročník Costa Smeralda Invitational přivedl na sardinské hřiště Pevero Golf Club velmi zajím... Libor Vrba: Golfové hřiště chápu jako investici a službu Za poslední dva roky se toho v Golf Clubu Mstětice hodně změnilo. A nutno zdůraznit, že k lepšímu. Za změnami ... Zdeněk Kodejš: Nemusíme mít „Roryho" Český golf v pohybu. I tak by se dalo v kostce shrnout úsilí prezidenta České golfové federace Zdeňka... Na Challenge Tour do Španělska míří hned trojice českých hráčů Tento týden se hraje teprve druhý z turnajů Challenge Tour. Po odložené Madeiře a zastávce v Keni p... Tintěra podepsal smlouvu s Relmost ProGolf Teamem Lukáš Tintěra se stal nejnovějším členem RELMOST ProGolf Teamu. Právě dnes, ve středu 1. dubna, pod...