Inaugurační ročník Costa Smeralda Invitational přivedl na sardinské hřiště Pevero Golf Club velmi zajímavé osobnosti. I když v tuzemských vodách pojem celebrita vyvolá spíš negativní konotace, Justin Rose či Andrés Iniesta jsou celebritami v tom nejlepším slova smyslu.

Přesun z vyprahlého dějiště US Open v Chambers Bay, kde Justin skončil na děleném 27. místě, do svěže tyrkysových kulis Středozemí měl na světovou sedmičku blahodárný vliv. Na sametově hebkých fervejích Pevero GC, rozkládajícího se v bezprostřední blízkosti známého letoviska Porto Cervo, se Rose cítil velmi uvolněně a ochotně svolil k rozhovoru.
Ještě předtím se však v jednom z nejlepších italských resortů věnoval svým klientům, pro které spolu s organizátory a solheimcupovou kapitánkou Evropy Carin Koch připravil golfovou kliniku, navíc podpořil hned dva charitativní projetky.
Mezi vzornými žáky se to hemžilo slavnými jmény, poznatky totiž nasávaly takové hvězdy jako fotbalisté Andrés Iniesta, Gianfranco Zola, Roberto Di Matteo nebo Ronald de Boer, týmové soutěže na 18 jamek se zúčastnil třeba dvojnásobný olympijský vítěz v atletice Edwin Moses nebo někdejší ikony kriketu Kapil Dev a Brian Lara.

Zvítězil jste na Zurich Classic of New Orleans, na Masters jste dělil 2. místo a na Memorialu jste podlehl až v play-off. Na druhé straně jste na PGA Tour nečekaně čtyřikrát neprošel cutem, včetně Players. Jak hodnotíte dosavadní průběh sezony?

Zatím je to takový svátek hladomoru. Začátek roku byl náročný. Trochu jsem bojoval se svou hrou a k tomu se přidaly alergie, které mě vždycky na Floridě sužují. Makal jsem ale poctivě dál, což jsem prodal na Masters, kde proti mně bohužel stál skvěle hrající Jordan Speith... Chuť jsem si naštěstí spravil o dva týdny později výhrou na Zurich Classic. Pokaždé když přidám titul, považuju sezonu za úspěšnou. Teď se pochopitelně soustředím na zbytek sezony včetně posledního majoru.

Na Chambers Bay, kde jste na US Open skončil dělený sedmadvacátý, hráči nešetřili kritikou, nelichotivě se vyjadřovali především o greenech... Závěrečný major roku PGA Champinship se odehraje ve Whistling Straits, jak se stavíte k pořádání majorů na těchto novějších hřištích?

Je důležité prezentovat golf na různých místech, přivést ho na nová hřiště. Podle mě se USGA snaží podporovat golf mnoha způsoby. Jedním z nich je i dlouhodobá udržitelnost s ohledem na krajinu, na což se dnes hodně dbá. Máme tu hřiště, která možná nespotřebují tolik vody, tudíž jsou vhodná z etického hlediska i ve smyslu ochrany životního prostředí. Možná to v Chambers Bay nebylo v mnoha ohledech dotažené do konce, ale... Organizátoři turnaje musí najít, co je pro golf obecně správné.
Whistling Straits je bezpochyby další spektakulární hřiště s úžasnou kulisou, je to velmi náročná osmnáctka, technická, kterou musíte napřed dobře poznat. Všechny letošní majory mají náboj, US Open, Open Championship i PGA Championship se hrají, a můžeme se o tom přít, na linksových typech hřišť, která vyžadují specifický přístup. V tomto směru zažíváme vzácnou sezonu.

Open Championship bylo vaším 14. startem na nejstarším majoru. V současnosti nicméně převážně působíte na PGA Tour, jak obtížné je „přepnout" na linksový styl golfu?

Obvykle se Open Championship vymyká, protože US Open se tradičně hrává na hřištích lemovaných stromy se spoustou rafu, což je protipól tradičního linksu. Přechod mezi jednotlivými majory byl proto jednodušší. Bezprostředně před Open jsem do kalendáře zařadil Scottish Open, abych na linksech odehrál co nejvíc kol. Vzhledem k charakteru hřišť by letní část sezony mohla být snazší.

Čím je Open v St. Andrews tak výjimečné?

St. Andrews je magické místo. I když tam budete sami, máte pocit, že vás někdo sleduje. Je opředené zvláštní aurou, osmnáctá jamka, společná fervej jedničky i osmnáctky a za vámi staré město... Atmosféra dějiště, jeho historie, je to jednoduše jedno z mála míst na světě, které má v sobě osobité kouzlo. Člověk má skoro až husí kůži, když se tady postaví na odpaliště.

Vybavíte si ještě své první kolo na Old Course?

Ovšem, moc dobře si vzpomínám, jak jsem poprvé přijížděl hrát do St. Andrews, ještě coby amatér jsem nastoupil na St. Andrews Links Trophy (Pozn. aut.: Justin Rose zde zvítězil v roce 1997.). Vůbec poprvé jsem tu ale byl asi v patnácti letech s tátou, ubytovali jsme se přes noc a já se snažil nasát úplně všechno.

Hovoříme o dějišti, jež je považováno za golfovou ikonu. Nehodláte v budoucnu také zabrousit do designu golfových hřišť? Určitě jste musel načerpat spoustu inspirace.

Chcete-li odvést prvotřídní práci, vyžaduje to spoustu času, a třebaže zajímavých projektů, do kterých bych se rád pustil, je hodně, časově bych to nedokázal skloubit s povinnostmi hráče. Na vybudování hřiště jedna návštěva zdaleka nestačí. Až se však má kariéra nachýlí ke konci, je projektování hřišť jednou z možných cest, kterou bych se rád vydal.
Významnou roli však v současnosti hraje také redesign hřišť. Řekněme si na rovinu, že na řadě zajímavých míst k němu došlo, a ne vždy se úpravy podařily. S prací na historicky významném hřišti je vždycky spojena zodpovědnost, závazek, protože ho nechcete zruinovat.
Za vzory v tomto směru považuju Bena Crenshawa a jeho partnera Billa Coorea, kteří golfu a hřištím odvádějí cenné služby. Ben se z úspěšného hráče výborně převtělil v golfového designéra. Zapomenout pochopitelně nemohu ani na Jacka Nicklause, s navrhováním hřišť koketuje i Tiger Woods, jehož hráčská kariéra se přehoupla do druhé poloviny.
Logicky uvažuju o podobné cestě. Ostatně když se mě lidé ptávají, co bych dělal, kdybych nehrál golf, vždycky odpovídám, že bych byl architekt. Líbí se mi představa, kdy skicu namalovanou na papír měníte v realitu.

Jordan Spieth působí navzdory mládí jako mladík bez nervů. Je skutečně v tuto chvíli nezastavitelný?

Jordan je neskutečně chladnokrevný! Věc se má tak, když s ním hrajete, nemáte pocit, že by byl v něčem třída. Vyjma patování. Ze vzdálenosti 15 až 20 stop je neuvěřitelně spolehlivý a vy víte, že ten pat prostě promění. Na greenech je výjimečný a ušetří si tady hodně ran, to mu dělá výsledek, v tom má oproti zbytku startovního pole obrovskou výhodu.
Patování je jedna z nejtemperamentnějších částí hry, je založené převážně na sebevědomí, a tak s ním máte šanci držet krok pouze v případě, že patr založí nepřesně. Hodně o hře přemýšlí a získal dostatečnou sebedůvěru. Aby ne, když má v jednadvaceti na kontě dva majory! Svým způsobem ho takto získané sebevědomí chrání.

Doufám ale, že nehodláte přepustit pozici bez boje?

Golf se vyvíjí v určitých cyklech. Loňské léto patřilo Rorymu, teď je skoro neporazitelný Jordan, v minulosti jsme usilovali o skalp Tigera... Všichni hráči procházejí určitou spirálou. Golf je hodně obtížný, to víme všichni. S Jordanem každopádně musíme počítat, ale to, že vyhrál dva majory, ho ještě neposouvá na hony před nás, neznamená to, že má tituly předplacené. Zatím se nás o výhry stále pere víc. Pochopitelně by rád rozmnožil svou sbírku z majorů, zatímco my ostatní ho hodláme zastavit.

Co by pro vás vítězství na Open v St. Andrews znamenalo?

Vyhrát Open, a je jedno kde, je splněný sen! Je to turnaj, který bych chtěl vyhrál víc než kterýkoliv jiný šampionát. Pro každého Brita je to absolutní vrchol. A co by mohlo být lepší, než získat Claret Jug v St. Andrews! V místě, které má svou historii, v místě, kde všechno začalo...
V St. Andrews jsem do letošního roku hrál Open pouze jednou a bylo to takové bogey vystoupení. Na přelomu tisíciletí jsem scházel, stejně tak jsem chyběl na Old Course o pět let později, kdy jsem byl první náhradník. Vyšlo mi to až v roce 2010, ale jak už jsem zmínil, tehdy mi to nesedlo, ani počasí za moc nestálo.

Které tři hráče, ať současné nebo z minulosti, byste si vybral k sobě do flightu?

Všechny parťáky bych „lovil" v minulosti. První a nejdůležitější by byl samozřejmě táta. Co jsem přešel k profíkům, moc jsme toho spolu nenahráli, přitom mě inspiroval celou mou kariéru, na hřišti jsme spolu strávili bezpočet hodin, zahrát si s ním ještě jedno kolo by bylo fantastické.
Druhým do party by byl Seve, ke kterému jsem vždycky vzhlížel, obdivoval jsem, jakým způsobem hrál, jeho charisma, soutěživost, zápal pro hru. Když jsem se stal profesionálem, choval se ke mně skvěle. Určitě víte, že to pro mě nebylo zprvu lehké, neprošel jsem cutem jednadvacetkrát v řadě a Seve byl jedním z mála profíků, který za mnou přišel a dal mi ruku kolem ramen. Sice toho neřekl mnoho, ale už jen skutečnost, že ukázal dobrou vůli, pro mě znamenala hodně.
Jako třetího bych si vzal do flightu asi Nelsona Mandelu. Je to osobnost, ikona a s ohledem na jihoafrické kořeny mé rodiny bychom si spolu určitě měli hodně co říct.

Proč jste vlastně v přípravě na Open v St. Andrews na Sardinii zavítal?

Je pravda, že mám v sezoně pořádně zaplněný kalendář. Našel jsem ale pár dní volna a vzal sem sebou rodinu. Turnaj Costa Smeralda Invitational v Pevero Golf Club měl navíc charitativní rozměr. Spolu s manželkou jsme založili svou vlastní nadaci, takže mi tato forma pomoci není vůbec cizí. Výtěžek akce byl věnován dvěma projektům, Autism Rocks a UNICEF, kterým jsem snad svou účastí alespoň trochu pomohl.
Kromě toho jsem mohl poměřit síly s řadou osobností z jiných sportovních odvětví, které mě v mládí inspirovaly, odpočinul jsem si a udělal si prostor pro vlastní trénink. Zažil jsem hodně takových akcí a troufám si tvrdit, že Costa Smeralda Invitational může patřit k předním charitativním golfovým projektům. Třeba svým příkladem inspiruju další zájemce o pomoc nebo ke hře přivedu nové golfisty.

Převzato z časopisu GOLF 8/2015
Za rozhovor děkuje James Lovett
Foto: James Lovett
Více informací o turnaji na www.costasmeraldainvitational.com

STRUČNÁ VIZITKA: JUSTIN PETER ROSE
Datum narození: 30. července 1980
Místo narození: Johannesburg, JAR
Bydliště: Orlando, USA; Londýn, Anglie
Pro od roku: 1998
Na EPGA Tour od roku: 1999
Na PGA Tour od roku: 2003
Počet výher: 18 (PGA – 7, EPGA – 7, Japan Golf Tour – 1, Sunshine Tour – 2, PGA Tour of Australasia 1, ostatní – 4)
Umístění na světovém žebříčku: 7. (k 2. 7. 2015)
Pořadí v hodnocení Race to Dubai: 6. (k 2. 7. 2015)
Pořadí v hodnocení FedEx Cupu: 11. (k 2. 7. 2015)
Týmové soutěže: World Cup (2002, 2003, 2007, 2011), Seve Trophy (2003, 2007), Ryder Cup (2008, 2012, 2014)

Související články:

Jiří Novosad: Strategie úspěchu Možná si už ani nevzpomenete, kdy Pyšely poprvé otevřely své ferveje golfové veřejnosti. V tisku se ne... Šideri Váňová: Go with the flow Pochází z Karlových Varů, kde se golfu snad ani nešlo vyhnout. Již několik let však bydlí v Praze. P... Juraj Werner: Mám rád jasné věci Juraj Werner, dnes prezident největšího moravského golfového klubu a člen výboru České golfové federa... Martin Bek: Jako malý kluk v hračkářství Česká golfová federace má už přes rok nového generálního sekretáře. Martin Bek, který začátkem roku 2015... Libor Vrba: Golfové hřiště chápu jako investici a službu Za poslední dva roky se toho v Golf Clubu Mstětice hodně změnilo. A nutno zdůraznit, že k lepšímu. Za změnami ... Zdeněk Kodejš: Nemusíme mít „Roryho" Český golf v pohybu. I tak by se dalo v kostce shrnout úsilí prezidenta České golfové federace Zdeňka... Lukáš Tintěra: Usmívej se a hraj s radostí! Vstřícný k fanouškům i novinářům, příjemný spoluhráč nebo také neúnavný bavič společnosti. Lukáš Tintěr... Joseph Kristlik: Češi by měli víc hrát golf Žije napůl v kanadském Vancouveru a napůl v Mariánských Lázních, zimu tráví většinou v kali... Aleš Libecajt na The Open aneb První český rozhodčí na prvním turnaji světa The Open je nejslavnější a nejstarší turnaj světa, jediný major na evropské půdě. Přestože vypracovan... Karolína Vlčková: Florida? Jasná volba! Jedna z nejlepších českých golfistek současnosti nepobíhá během sezony příliš často po českých hřištích. Ne ...