A je to tady! Nový rok nám otevřel dveře a je na nás, jakou nohou vykročíme. Nebo necháme stranou pověry a zasadíme se o naše blaho sami. A co „oblíbená" novoroční předsevzetí, máte vybráno? Nebo spíše razíte motto: Do nového roku mám předsevzetí jediné, a to nemít předsevzetí žádné. Už jistě tušíte, že se první letošní článek bude týkat rovnováhy.

Rovnováha je něco nehmatatelného, přesto je v životě člověka i celé planety, potažmo vesmíru věcí nezbytnou. Jakýkoliv výkyv z rovnováhy člověk nějakým způsobem pociťuje, někdy si ho však uvědomuje více, někdy méně a z toho pak mohou vznikat různé problémy či neduhy. Nicméně dosáhnout zlaté střední cesty může být v dnešní době docela oříšek.

Kdysi v historii byla běžná populace vystavena nepříznivým faktorům jako nedostatek potravin a náročná fyzická práce. Paradoxem je, že nyní je to v určitém smyslu podobné. Lidé chodí do práce od nevidím do nevidím a co se potravin týče, těch je sice dostatek, ale často se jedná o polotovary „na zaplácnutí", které pozbývají živiny.
Dokonce se uvádí, že přírodní produkty ze supermarketů neobsahují potřebný dostatek prvků. Průmysl má ale „lék" na všechno, a tak na nás všude číhá reklama na zázračné doplňky stravy. To je ale pohled jen z jednoho pólu.
Abychom obsáhli vše, musíme věc vnímat i z druhého pólu. Jestliže se na věc podíváme blíže, pak v případě, že je například střevo v dysbióze (není v rovnováze), nemůže plnohodnotně vstřebávat všechny dodané živiny. Co s tím? Řešení je snadné. Je třeba si uvědomit, co dysbiózu způsobuje – nabízejí se civilizační faktory, způsob stravování, životní styl, nedostatek spánku a pohybu atd.

Tak jak se rovnováha promítá napříč vším, týká se i našeho duševního stavu, což ve svém citátu vystihl starověký filozof Epiktétos: „Kdyby někdo vydal tvé tělo do rukou komukoliv na potkání, byl bys tím roztrpčen; že však ty sám vydáváš svou mysl v moc kohokoliv, takže se zneklidňuje, když tě někdo hanobí, a pozbývá rovnováhy, za to se nestydíš?"
Když zůstaneme v historii, tak cílem moudrého života je právě dosažení rovnováhy, a to na základě čtyř platónských zdatnosti: moudrosti, statečnosti, uměřenosti a spravedlnosti. První tři odpovídají třem částem duše, kdy moudrost je zdatností rozumu, zatímco statečnost je zdatností vůle. Uměřenost můžeme vnímat jako rovnováhu, tedy schopnost najít střed mezi přísností a shovívavostí, opulentností a askezí apod.
Spravedlnost je zdatností, v níž jsou zahrnuty všechny tři ostatní zdatnosti a spočívá ve vyváženém poměru tří částí duše a jejich zdatností. Tolik k Platónově etice ve vztahu k duši.

A když už jsme se dostali až k Platónovi, ráda bych zmínila Květ života, který vychází z posvátné geometrie a obsahuje všechny základní stavební kameny vesmíru, nazývající se platónské pevné látky. Květ života zachycuje stvoření veškeré existence, jde o univerzální symbol vyskytující se ve všech částech světa, napříč náboženstvími a v různých starověkých civilizacích. Skládá se ze sedmi sfér, kde má každá ve svém nitru pět platónských těles: pravidelný čtyřstěn (tetraedr), krychli (pravidelný šestistěn, hexaedr), pravidelný osmistěn (oktaedr), pravidelný dvanáctistěn (dodekaedr) a pravidelný dvacetistěn (ikosaedr).
Krychli, osmistěn, čtyřstěn a dvacetistěn Platón považoval za představitele čtyř základních živlů – země, vzduch, oheň a voda. Dvanáctistěn pak měl představovat vše, co existuje.
Platónská tělesa se vyznačují vysokou symetrií a běžně se objevují v současných vědních oborech, jako je například molekulární fyzika, chemie apod. Zajímavé na tom všem je, že řada krystalů s vysokou symetrií krystalové mřížky nabývá forem platónských těles. Je tedy zjevné, že jakákoli výchylka může způsobit nerovnovážnou tvorbu krystalů, což znamená, že vše souvisí se vším, a pokud nebudeme vyhledávat symbiózu, bude nás provázet dysbióza. Milí čtenáři, přeji vám tedy velmi vyvážený nový rok!

Text: Magda Jochmanová

Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript