Každá stupidní prohra, u které víme, že byla naší vlastní vinou, nám poví něco o tom, jací jsme. Jenomže takovou zkušenost stačí udělat jen párkrát. Není nutno to opakovat stále znovu. Pocházím z generace, která byla ovlivněna knihami Hermanna Hesseho. Doporučuji alespoň přečíst Demiana nebo Stepního vlka. A všem golfistům ještě více doporučuji řídit se jeho citátem, že není nutno podstupovat sebedestrukci a prohrávat sám se sebou stále znovu. Když párkrát navštívíte ty trosky sebe sama po zbytečné prohře, už jste viděli dost. Je čas s tím přestat.

„Už nebudu dále ničit sám sebe jen proto, abych se dozvěděl tajemství skrývající se v těch troskách."
Hermann Hesse

Současná téměř dětská megahvězda ženského golfu Lydia Ko se narodila v Jižní Koreji v roce 1997. Nyní má pas Nového Zélandu a v americké LPGA Tour nedávno vydělala 1,5 milionu dolarů za jedno vítězství (CME Group Tour Championship na Floridě) a současně za prvenství v sérii Race to CME Globe a stala se první ženou, která překonala hranici dvou milionů dolarů jakožto nováček na Tour. Zajímavé je, jak ona korejsko/novozélandská hráčka na zmíněném turnaji zvítězila.

Dostala se do play-off, v němž byly dále Julieta Granada (Paraguay) a Carlota Ciganda (Španělsko). Obě soupeřky se postupně během play-off eliminovaly samy. Nejprve Granada nebyla schopna dát do jamky půlmetrový pat. Posléze to samé předvedla Ciganda, když minula krátký pat na vítězství, a pak to dovršila na další jamce neuvěřitelně zataženou ranou mimo green. Tolikrát viděná scéna z bezpočtu golfových hřišť světa a z mnoha situací našich životů. Každý z nás si může přehrát před vnitřním zrakem vlastní archivy sebedestrukcí.

V prosincovém čísle ročníku 2013 časopisu GOLF jsem publikoval článek „Intimidátoři aneb Jak porazit Woodse, Nadala, Wiliamsovou a typy jim podobné". Jednalo se o analýzu toho, jak profesionální sportovci s extrémně vysokou sebedůvěrou a silným egem dokáží navodit situace, ve kterých se jejich zastrašení soupeři porážejí vlastními chybami.
Pokud se týká odborných východisek a závěrů, nadále tento článek považuji za přínosný. Nyní však cítím potřebu zabývat se problémem sportovní sebedestrukce a autosabotáží výsledků na úrovni ryze amatérské, kde hlavním faktorem nejsou gigantická ega megahvězd, nýbrž čistá sebedestrukce víkendových „motyčkářů".
Na úrovni rekreační totiž problém autosabotáže výsledků vůbec není méně zajímavý z psychologického hlediska, naopak považuji způsob, jakým si rekreanti ničí výsledky, za psychologicky složitější a náročnější na vysvětlení nežli střety s intimidátory na poli profesionálního sportu.

My rekreační golfisté se pravděpodobně nikdy během turnajů, a tím méně během přátelského soupeření, nestřetneme se soupeřem z kategorie skutečných intimidátorů. Je vysoce pravděpodobné, že se na hřištích v ČR setkáme s významným množstvím narcisek a narcisů, arogantních blbů, nevychovanců, egoistek a egoistů. Ale to jsou spíše jen drobní sociopati a deprivanti, kteří postrádají zastrašující potenciál sršící z opravdových intimidátorů, jakými bývali Woods, Nadal a Williamsová.
Na rekreační úrovni našeho golfu se nemůžeme vymlouvat na chování drobných psychopatů, sociopatů a deprivantů. V konci konců s nimi žijeme. Odhaduje se, že ve společnosti je cca 3 % psychopatů (prameny USA uvádějí 4 %) a mezi úspěšnými lidmi v obchodě a politice je to nejméně 8 %. Když k tomu přidáme neformální odhad, že okolo třetiny naší populace jsou narcisky, narcisové a sebestřední burani, tak je zákonité, že s nimi někdy budete muset hrát. To však neospravedlňuje případy, kdy sami sobě sabotujeme výsledek, kdy prohráváme vinou sebedestruktivního chování.

Za nejvíce příznačné pro mechanismy sebedestrukce v rekreačním golfu považuji skutečnost, že naše autosabotáže se zdaleka neomezují jen na případy, kdy jsme okolnostmi nuceni hrát s výše zmíněnými ne zcela zdravými osobnostmi. Porážet se sami dokážeme i v utkáních s našimi nejlepšími přáteli, se kterými hrajeme právě kvůli jejich lidským kvalitám – jako je slušnost, zdvořilost a empatie. Syndrom sportovní sebedestrukce je v takových případech čistší a lépe analyzovatelný.

V dnešní době informační inflace není těžké najít na internetu návody, jak se bránit sebedestruktivnímu chování. Jednu z příruček (Self Sabotage – How to Banish Self Destructive Behaviors) si lze zdarma stáhnout.

Problém druhé devítky
V zájmu co nejpřesnější definice problému sebedestrukce v rekreačním golfu nazvu tento problém „nevynucené selhání". S touto výpůjčkou z tenisové terminologie můžeme zcela přesně odlišit naše herní zhroucení v důsledku nějakého nežádoucího exogenního vlivu (jako je hra s deprivanty) od selhání, které má jednoznačně endogenní příčiny – neboli vychází pouze z nás samých.

Jedním z klasických příkladů takového nevynuceného selhání je skvělý výsledek rekreačního golfisty na první devítce následovaný zhroucením na devítce druhé. Pokud třeba golfista s HCP 20 zahraje první devítku s brutto výsledkem blízko paru hřiště, bezpochyby ho to vystaví psychologicky i fyzicky náročné situaci.
Pro běžné rekreační golfisty je druhá devítka vždy náročnější z hlediska fyzické únavy a s tím se pojí rovněž problémy se soustředěním. (Existuje mnoho seriózních studií, které potvrzují, že s narůstající únavou je stále obtížnější udržet vysokou úroveň soustředění.) K tomu přistupuje čistě psychologický tlak vyplývající z nezvykle dobrého výsledku na devítce první.
V golfovém tisku USA lze najít typické příklady, jak rekreační golfisté reagují na nezvykle dobré skóre první devítky následované zhroucením na devítce druhé: „I just got lucky on the front nine." (Měl jsem během první devítky prostě jen štěstí.) „I knew I couldn't keep it up." (Věděl jsem, že nedokážu tu úroveň udržet.) „I 'm not a 70's golfer." (Nejsem golfista, který by dokázal zahrát pod 80.)

Zcela určitě bychom v naší zemi našli identické reakce na klasický syndrom dvou devítek lišících se jako nebe a peklo. Tento případ je důležitý z hlediska pochopení mechanismů nevynucených selhání a v horších případech sebedestrukce. Patří do stejné skupiny jako mnoho jiných životních situací, ve kterých jedinci trpící sebedestruktivním chováním ztroskotávají tím, že nedokáží dokončit započaté dílo.
Když odečteme vliv fyzické únavy a jejího vlivu na soustředění, lze konstatovat, že „syndrom odlišných devítek" je ve významném počtu případů způsoben tzv. kognitivní disonancí. Je to termín z oblasti sociální psychologie, který definoval v roce 1956 Leon Festinger. Kognitivní disonance je stav, který například kapacita nad jiné povolaná, profesor F. Koukolík, charakterizuje takto: „Kognitivní disonance je označení nepříjemného pocitu, jakmile máme ve vědomí současně dvě protichůdné myšlenky."
Pokud rekreační golfista zahraje první devítku výrazně „nad své možnosti", vzniká situace, ve které se snadno tento rozpor vytvoří. Ve všech příručkách, jak se bránit sebedestrukci a autosabotáži, se dočtete, že jedním z typických důvodů sebedestrukce je strach ze selhání a strach z vítězství.

Již mnohokrát jsem v článcích o mentálním koučingu psal, že západní (i středoevropská) mentalita vytváří na lidi neustálý tlak tím, jak požaduje stále vyšší výkony a výsledky a staví rovnítko mezi selháním výkonovým a selháním lidským. Přestože je to objektivně naprosto nelogické, mysl rekreačních golfistů se nachází pod velkým tlakem z důvodu obav ze špatného výsledku a konsekventně z toho, že toto „selhání" způsobí, že budou považováni za lidi méněcenné, trapné, za žabaře.
Rekreační golfista sice ví, že nehraje o peníze, že hraje pro zdraví a zábavu, ale toto povědomí mu nijak nepomáhá odstranit strach ze selhání. Naše nevědomí nás neustále nutí předstírat, že jsme ve skutečnosti lepší hráči, než se zrovna zdá.

Každý z vás prožil následující situaci jako její autor nebo pozorovatel: Rekreační golfista zahraje nepěkný úder. Ihned poté se rozhlédne, kdo všechno tu „mrcku" viděl, a pak zahodí hůl a začne láteřit, jakže je možné, že zahrál (zahrála) takhle nedokonalou ránu. Celým smyslem tohoto divadla je přesvědčit svědky, že onen golfista ve skutečnosti hraje běžně daleko lépe a že tohle bylo jen vzácné selhání.
Vzhledem k tomu, že jsme tak fatálně vázáni naší sebeúctou na estetickou kvalitu našich ran a na naše skóre, není divu, že se dostaneme do extrémní psychické situace ve chvíli, když zahrajeme neobvykle dobrou první devítku. Na jedné straně zažíváme emoční jízdu výtahem vysoko vzhůru v naději, že efektně nízké skóre povede ke snížení HCP a zvýšení našeho sociálního statutu ve skupině. Současně však zažíváme nejtemnější obavy z toho, že selhání na druhé devítce jen potvrdí, že si nižší HCP a vyšší statut v „klovacím pořádku" naší sociální skupiny nezasloužíme.
A už je zaděláno na to, co se v americké psychologické terminologii jmenuje „emotional roller coaster" neboli emoční horská dráha. V zásadě se jedná o případ kognitivní disonance, kdy jsme rozerváni mezi dvě rozporuplné myšlenky. Výsledek takové situace už známe...

Ovšem příčin a typů autosabotáží a nevynucených selhání je v golfu daleko více. Jeden z častých druhů takové sebedestrukce má hodně společného se situací, kterou psychoanalýza definuje jako RACIONALIZACE. Jedná se o dodatečné rozumové a společensky přijatelné vysvětlení nějakého nežádoucího chování, činu nebo selhání.
Klasicky se uvádí příklad z Ezopovy bajky, kdy liška nemohla dosáhnout na hrozny a přesvědčila se, že jsou nezralé a kyselé. Bezpochyby se racionalizace při golfu dopouštíte nebo jste aspoň byli svědky toho, jak si někdo jiný takhle počínal. Golfista začne hrát špatně a namísto toho, aby se soustředil a snažil se trpělivě vrátit k solidní rutině a čekat na zlepšení, začne vytrubovat, že kašle na nějaké skóre, že stejně hraje golf jen kvůli pobytu v přírodě a pohybu a na nějakých ranách navíc mu nezáleží.
Aby to dotyčný „racionalizátor" jasně dokázal, začne hrát ledabyle a zbrkle a své spoluhráče přivede do nezáviděníhodné situace, kdy asistují jeho triple a quadruple bogey – až se nakonec rozpadnou také.
Pokud jste autenticky a bezezbytku takoví, že vám na skóre vůbec nezáleží, pak je úplně v pořádku, když přiznáte pravdu a budete si dále užívat golf především jako zdravou procházku v přírodě. Jste-li skutečně takoví, můžeme vám my většinoví nerváci jen závidět. Jenomže takových nad skóre povznesených golfistů je opravdu velmi, velmi málo. Pokud takový postoj jen předstíráte v rámci racionalizace, není to zdravé.

Méně otravní, avšak stejně sebedestruktivní jsou golfisté užívající techniku NEGACE. Pětkrát po sobě natopují 60° wedge během přihrávky a v žádném případě si nepřiznají, že mají problém. Ani je nenapadne zahrát příště bezpečný valivý čip sedmičkou železem. Dále topují svou šedesátku a začasté to doplňují vysvětlením, že za to může katastrofální stav hřiště s příliš tvrdým povrchem. Tato porucha racionálního chování má styčné body s FIXACÍ, kdy je golfista fixován až fatálně na určité herní postupy, které nedokáže změnit, i když se prokazují jako neúčinné či sebedestruktivní.
Opravdu nepříjemným problémem je PROJEKCE, která nejen působí sebedestrukci autorů, ale většinou i kazí hru ostatním. Praktikanti této úchylky mají tendenci vinit ostatní z vlastních slabin a nežádoucích charakteristik. Například golfista, který trpí nadprůměrnou nervozitou a nedostatkem schopnosti soustředění, začne po prvních neúspěšných ranách vinit ostatní z toho, že jejich nervozita ho „rozhodila".

Génius Jára Cimrman
Příznivci Divadla Járy Cimrmana si možná vzpomenou na jednu z mistrových definicí: „Chyba se stává chybou teprve tehdy, když si ji přiznáme." Tento postup vede k úspěchům na naší politické scéně, nicméně v golfu to – kupodivu – nefunguje. Tam za chyby a omyly platíme, i když je nepřiznáme, a cesta k nápravě je možná jen poté, až si je přiznáme.

Techniky vedoucí ke snížení nevynucených selhání a k prevenci sebedestrukce se shodují v tom, že cesta k nápravě začíná tím, když se dokážeme sebekriticky a přesně podívat na vlastní chování a identifikovat zdroje selhání.

Skončím tento článek citátem, jehož autorem je slavný tenista John McEnroe: „We all choke. Winners know how to handle choking better than losers." Anglické sloveso „to choke" neboli „dusit se" je v současné sportovní terminologii asi nejpoužívanějším výrazem pro situace, kdy se tenista nebo golfista připraví o dobrý výsledek nevynuceným selháním či sebedestruktivním chováním. Možný překlad je: „Všichni jsme náchylní k nevynuceným selháním. Ale vítězové lépe vědí, jak se tomu bránit, nežli ti, co prohrávají."

Převzato z časopisu GOLF 1/2015
Text: Ondřej Kašina, foto: Ingram Image

Související články:

Pozorujte spoluhráčům let míčků, nikoliv švih a výbavu Koncem října se v Amata Spring Coutry Club v Thajsku hrálo amatérské mistrovství Asie a Pacifické oblasti. O hřišti samém by se dalo psát dlouho, je skutečné krásné a například ... Jak se bránit rušivým vlivům Určitě i vy máte bohaté zkušenosti s deprivanty a s negativními vlivy nežádoucí sociální interakce při golfu.... Učte se hrát golf Seniorní věk přináší různé neradostné důsledky, ale pokud jsme vnímaví, nabízí rovněž jednu výhodu: větší schopnost odstupu a nadhledu a tím lepší pochopení toho, o co jsme se s... Chcete hrát lépe golf? Chcete si více užít golf a u toho se současně zlepšovat? Že tahle kombinace není možná? Ale je! Stačí jen zapom... Proč v golfu nefunguje móda pozitivního myšlení Nevím, jaký bude svět po odeznění pandemie COVID-19. Každopádně, pokud se týká světa a chování lid... Jak vypnout neproduktivní myšlenky Blíží se den soutěže a nervozita ve mně roste. Poslední noc jsem se moc nevyspal a v hlavě se mi pořád dokola objevují myšlenky, které bych nepřál ani nepříteli. Snažím se usnou... Proč se nechají koučovat i nejlepší trenéři Koučink neboli mentální trénink je v současnosti nedílnou součástí sportovní přípravy úspěšných sportovců. O t... Tomáš Šimek: Akceptace rány Dnes nezamíříme do ringu, abychom se tam učili přijímat fyzické či ilustrativní rány života. Zahledíme se na pátý, poslední a neméně důležitý pilíř psychologie golfu: s nadhlede... Proč je dobré se naučit lépe „řídit“ sám sebe Mnohé činy a rozhodnutí, kterých později litujeme, mají společného jmenovatele. Je jím snížená schopnost v... Tomáš Šimek: Kam s tím míčkem? Zamířit a vystřelit na cíl, to je oč v golfu běží. A správně se trefit. Ale jak a kam? Otázka, která hned nato napadne každého golfistu. Než se budeme tomuto tématu v našem pěti...