Kulatiny jsou vždycky vítanou příležitostí k oslavě. Zvlášť, když je opravdu co slavit. A to v případě desátých narozenin golfového resortu Panorama Kácov platí bezezbytku. Možná, že před deseti lety panovaly jisté obavy, jak se bude golfovému areálu nějakých 60 km od Prahy u dálnice na Brno dařit, jak se prosadí v domácí golfové konkurenci. Obavy se rychle rozplynuly, ale samo to nepřišlo. V Kácově tomu šli hodně naproti – zajímavým hřištěm se třemi devítkami, River, Meadows a Forest, skvělým zázemím, službami a úspěšným developerským projektem. O tom, jaká to byla jízda trvající už deset let, jsme si povídali s Tomášem Malcem.

Panorama slaví desáté narozeniny. Co vám přitom jako první proběhne hlavou?

Že to strašně rychle uteklo. To je úplně první věc, která mě napadne. Počítali jsme, kdy se u nás hrála první sezona, a došli jsme k tomu, že v září 2016 jsme u nás hráli první turnaj. Byl jen malinký, takový komorní pro nějakých dvacet třicet lidí. A dopočítali jsme se k tomu, že už máme desáté mistrovství klubu. Ten první turnaj byl vlastně jen pro členy klubu, pro veřejnost jsme se otevřeli od roku 2017.

Je něco, co se vám za těch deset let vrylo do paměti? Zážitek, událost?

Jsem tady od začátku, kdy se resort otevíral, a přijde mi jako úspěch, že se k nám lidé pořád vracejí. A vlastně mám pocit, že se ten fanouškovský club golfistů, kteří u nás rádi hrají, stále rozrůstá. Samozřejmě, někdo během let odpadl, přestal hrát golf nebo se přestěhoval, ale mnohem víc lidí přibylo. A stále přibývá.

A důvod?

Myslím, si, že to je souhrn vícero věcí, ale jako základ beru to, že se u nás dobře cítí.

Když jste do toho před deseti lety šli a otevírali resort s 27 jamkami, u dálnice na Brno nějakých 60 km od Prahy, neměli jste trochu obavy, jak se takový golfový projekt prosadí?

Trochu na začátku nějaké obavy možná byly. Myslím, že jistotu nemůže mít nikdy nikdo, jak takový projekt dopadne. Ale čas ukázal, že jsme se rozhodli správně. Jak lokalitou, umístěním, tak 27 jamkami. I díky tomu se u nás líbí turnajům i jejich promotérům. Zajímavé je to i pro členy, protože tu máme třetí devítku, která se dá kombinovat, takže hřiště je vytížené. Řekl bych, že úměrně tomu, co se očekávalo. Možná někdy až nad očekávání. Začínali jsme jen s klubovnou. Pamatuji si, že to byl tak trochu „domeček" uprostřed ničeho a dnes už kolem něho vyrostlo, dá se říct, malé městečko. Jak náš hotel, tak téměř padesátka domů rezidentského bydlení, byť už ne pouze v nejbližším okolí klubovny, ale v jejím dohledu. Myslím, že to se povedlo a funguje to.

Trochu jste mi tím teď nahrál... Jak se areál za těch deset let změnil? Začněme nejdřív hřištěm.

Nedávno jsem si prohlížel fotografie z prvního roku, na kterých byly stromečky pomalu jen do výše golfové hole a s tloušťkou jejich shaftu. Dnes už jsou stromy výrazně větší, takže jamky už neodděluje pouze jejich modelace, ale pomáhá už i příroda. Dnes je hřiště mnohem víc, řekl bych, útulnější.

Došlo během uplynulých deseti let i k zásahům do designu hřiště, k úpravám jamek?

Ano, došlo. Od těch méně viditelných v podobě nových drenáží, oprav bankrů a jejich podloží až po výraznější změny modelací některých jamek. Jedna z nejvýraznějších proběhla loni na jaře, když jsme na Meadows upravovali dvě jamky – třípar číslo 4 a následný čtyřpar č. 5. Čtyřka nám dlouhodobě vycházela jako jedna z nejtěžších tříparových jamek nejen na našem hřišti, ale celkově i u nás. Úpravu jsme zkombinovali se změnami na následné pětce, kde jsme zrušili levou alternativní fervej, která se moc nepoužívala. Trochu jsme posunuli vodní překážku a jamka se stala přehlednější. Odtěženou zeminu z téhle jamky jsme použili na zavezení okolí greenu tříparové čtyřky, takže když dnes minete green, už vás nečeká odskok někam doleva do biozóny, ale míček zůstane v některé z travnatých prohlubní, odkud se dá hrát.

Vypadá to, že největší změny se odehrály na devítce Meadows. Na ní se ještě měnila podoba pětiparové osmičky, když se posunoval green...

Přesně tak. Green se upravoval podle původního plánu, ale tu změnu nebylo možné provést hned od začátku, ale až po dořešení majetkoprávních vztahů k pozemkům. Když se vše vyřešilo, green jsme posunuli. Až potom přišly na řadu změny, o kterých jsme už mluvili.

A další devítky Forest a River?

Na Forestu jsme během let nic zásadního neměnili, i když teď máme jednu změnu naplánovanou. Jde o nejproblematičtější green na jamce č. 3, což je pravý dogleg hraný do kopce. Stává se tam, že míček i po téměř dobré ráně, která ale neskončí na správném místě, může sjet úplně z greenu. Zvlášť během letních měsíců, kdy je sucho a greeny jsou tvrdé. To pak může míček sjet i dvacet třicet metrů od greenu. To nám nepřijde úplně fér. Ale je to komplikovanější, protože pod cestou, která vede podle jamky, prochází vodovod, takže jsme ještě předtím museli požádat o jeho přeložení. Jakmile budeme mít vyřešené veškerá povolení, tak se do úpravy a zpříjemnění pro hráče pustíme.

Zatímco hřiště až tolika radikálními změnami neprošlo, zbytek resortu se proměnil daleko výrazněji...

To zcela určitě. I proto, že na začátku bylo největším lákadlem právě hřiště a k němu tréninkové plochy. K tomu klubovna, restaurace a čtrnáct hotelových pokojů. Nic víc. Zájem golfistů, a nejen jejich, ale postupně ukazoval, že nám to nestačí, že budeme muset nabídku rozšířit. Takže jsme navýšili hotelové kapacity o tři samostatné bungalovy na 32 pokojů. Vzápětí se dostavěl wellness a také sportoviště pro návštěvníky, kde jsou tenisové kurty, beach volejbal a multifunkční hřiště, které míjí hosté hned o vjezdu do areálu. Vlastně, teď jsem si uvědomil, že pro letošní sezonu jsme připravili ještě jednu změnu.

Povídejte...

Došli jsme k závěru, že nemáme dostatek travnatých odpališť na drivingu, a tak jsme prostor ještě rozšířili na dvě úrovně odpališť a jejich počet jsme v podstatě zdvojnásobili. Takže hráči budou mít větší komfort pro trénink.

To, co je ale v resortu nepřehlédnutelné, je bydlení na golfu. Byl to váš záměr od začátku, když hřiště vznikalo?

Byl. Když jsem poprvé přijel na Panoramu, viděl jsem rozpracovaný masterplan a těch domů tam bylo dokonce ještě víc, než jich dnes v reálu je. Vzali jsme si inspiraci z resortů v zahraničí. Golfové hřiště je samo o sobě velkou investicí, navíc bez nějaké valné návratnosti. Když si vydělá na provoz, je to fajn, ale je to hodně náročné. Takže developerský projekt to potom posouvá do roviny, která má už jistý ekonomický a zajímavý efekt.

Přesto, nakolik vás překvapil a potěšil zájem o bydlení na golfu? Když jste startovali první etapu, sám jste tehdy přiznal obavy z toho, jak celý projekt dopadne.

Vyšlo to výborně, domy se prodaly až překvapivě rychle. Myslím, že nám nahrály i okolnosti, načasování, covid a ekonomická situace v té době. Ano, měli jsme jisté obavy, plánovali jsme vše dlouho a hledali způsoby, jak celý produkt nabídnout a prodat. A on se téměř sám prodal během půl roku. První etapa byla překvapivě rychle pryč. Na základě zájmu a dalších poptávek, jsme potom připravili druhou etapu. Ta už probíhá tempem takovým, jak jsme očekávali. Během několika týdnů měly domy své nové majitele a aktuálně nám zbývají už poslední kusy.

Počítáte i s nějakou třetí etapou?

Zatím není v plánu. Máme sice ještě pozemky, máme nějaký projekt na papíře, ale zatím nemá žádnou konkrétní podobu.

Vrátím se ještě ke hřišti... Asi dnes velebíte myšlenku a volbu postavit hřiště se třemi devítkami a 27 jamkami?

Myslím, že to tak bylo v rámci projektu koncipováno od začátku. Ekonomicky tahle varianta vychází asi nejlépe. Lze hrát různé kombinace, od devíti jamek přes osmnáct, 27 až po 36. Máte prostě tři devítky, které můžete obsadit. Přešli jsme na model, že nemáme pevně dané 18jamkové a 9jamkové hřiště, ale zapojujeme do provozu rovnoměrně všechny tři devítky.

Dalším takovým trumfem je i to, že každá ta devítka je hodně jiná...

Je to tak. Mají sice i něco společného, ale také spoustu rozdílných věcí. Každá má svůj trochu jiný ráz. Ti, co u nás už hráli a hrají, to znají, ale pro golfisty, kteří k nám třeba ještě nezavítali, je devítka River dole u řeky Sázavy, je na ní množství vodních překážek a je s výjimkou a první a deváté jamky v podstatě rovinatá. Řekl bych fyzicky nejméně náročná. Devítka Forest je pro Panoramu asi nejikoničtější. Je zajímavá svým převýšením, zasazením do krajiny a atraktivními výhledy. Devítka Meadows je zase nejotevřenější, nejdelší, ale zase na ní není tolik překážek. Je hodně členitá, ale bez stromů jako na Forestu.

Co v roce desátých narozenin hřiště chystáte pro hráče?

Máme připravené balíčky pro členy i pro hráče, kteří si k nám přijedou zahrát. Jen se musím omluvit, že nám oslavy hned od začátku sezony tak trochu pokazilo a narušilo počasí a stav hřiště, které prostě utrpělo po letošní dlouhé zimě. Myslím, že se s podobným problémem potýkala i další hřiště v Česku. Naštěstí jsme s tím poradili. V každém případě jsme nechtěli dělat nějaké pompézní oslavy v okamžiku, kdy hřiště nebylo ve stavu, v jakém bychom ho chtěli mít. I proto jsme velkou část oslav a programů pro klienty přesunuli až do léta.

A na co se mohou golfisté těšit?

Členové a rezidenti od nás určitě dostanou poděkování formou voucherů i pro své kamarády a známé, aby je sem k nám mohli přivést a zahrát si. Pro návštěvníky máme připravené zajímavé akce spojené s golfem a pobytem u nás, navíc za zajímavé ceny.

I letos byla Panorama dějištěm ženského turnaje LET Access Series. Zkoušeli jste v minulosti i pořadatelství mužské druhé ligy HotelPlanner Tour. Co rozhodlo ve prospěch ženského turnaje?

Letos se u nás hrál už čtvrtý ročník turnaje LET Access Series a těch důvodů, proč jsme vsadili na ženský turnaj, je víc. Podmínky pro přípravu hřiště jsou u mužů přece jen o poznání striktnější. Tlak na stav hřiště byl určitě větší. Upřímně říkám i to, že holky jsou k hřišti a také tréninkovým plochám tak nějak šetrnější než muži. Opotřebení hřiště po turnaji žen se dá srovnat s běžným komerčním turnajem, zatímco po mužích jsme dávali dohromady odpaliště na drivingu další měsíc či dva. Jsou to detaily, které dávají dohromady mozaiku, proč je pro nás pořádání ženského turnaje komfortnější. Vyzkoušeli jsme si obojí, zjistili, že to zvládneme, ale když jsme porovnali přínosy a co nás to stojí, nejen finančně, ale i pracovně a ohledně našeho duševního zdraví, vyhodnotili jsme, že holky jsou pro nás zajímavější.

Za těch deset let jste si určitě vyslechl spoustu komentářů ke hřišti. Utkvěl vám nějaký v paměti nejvíc? Takový, co vás hodně potěšil, nebo naopak zabolel?

Přiznávám, že takový, který by zabolel, si nevybavuji. Ale zároveň říkám, že každý má nějaký názor a každý respektuji. Spousta podnětů byla i hodně zajímavých nebo přínosných. To proto, že můžeme trpět tím, čemu se říká provozní slepota. Když je člověk někde každý den, tak ne všechno vnímá a vidí, jako někdo, kdo v tom prostředí není tak často. Určitě jsme se nechali inspirovat v řadě věcí, ale že bych si doteď pamatoval něco, co mě vyloženě zabolelo u srdce, to ne.

A potěšilo?

To je to, co slýchám od lidí, kteří k nám přijedou. Neříkám, že denně, ale jsem rád, že docela často. To, když chválí kvalitu hřiště i greenů. A to i letos, kdy jsme nebyli úplně stoprocentně spokojení s tím, jak hřiště vypadalo. Myslím ale, že na Panoramě to není jen o hřišti, ale o celém komplexu služeb, které navazují. Restaurace, recepce, ubytování. Málokdy k nám někdo přijede, odehraje své kolo a odjede, aniž by navštívil restauraci a dal si třeba jen kávu.

K tradicím Panoramy patří i koupel vítězů v jezírku u klubovny...

Někteří hráči se na ni i těší. Samozřejmě v dubnu, když je venku deset stupňů a voda má ještě méně, tak to úplně zážitek není, ale v létě je to fajn. Naopak příjemné ochlazení. Většina vítězů bere tuhle koupel už automaticky, nikoho ale nenutíme. Je to dobrovolné.

Další tradicí je to, že vítěz si odnese na památku župan s klubovým logem. Platí to stále?

Platí. Neřeknu přesné číslo, ale za sezonu věnujeme vítězům zhruba 150 županů.

Když už jsme u čísel, kolik turnajů u vás ročně odehrajete a kolik jich bylo za těch deset let?

Nemám přesně spočítanou statistiku, ale odehrajeme u nás kolem 180 turnajů za sezonu, takže když to vynásobíme deseti, blíží se celkový počet turnajů za deset let ke dvěma tisícům. Řadí se k nim i turnaje, které ani nejsou na oficiálním serveru federace, protože to jsou takové ty, které si mezi sebou udělá parta golfových kamarádů.

Je něco, čím byste ještě chtěl doplnit současnou nabídku Panoramy Kácov?

Přál bych si postavit ještě jednu budovu, která by se dala využívat multifunkčně jako konferenční sál, restaurace a v níž by bylo i zázemí pro turnaje včetně malého indooru. V hrubých rysech už něco máme připravené. To by za mě byla taková poslední třešnička. Myslím, že pak bychom už byli schopni stoprocentně uspokojit všechny naše klienty.

Deset let má Panorama za sebou, kam se posune v příštích deseti letech?

Myslím si, že to bude hodně zajímavé. Mnohem víc bude do všeho promlouvat automatizace – v údržbě hřiště i při odbavování hráčů. Už během posledních deseti let se vše kolem posunulo hodně dopředu. Možná víc, než jsme si mysleli. Vývoj aplikací, odbavování hráčů, nicméně pořád tam vidím nutnost osobního kontaktu. To je pořád mnohem víc než si někde pípnout, něco zmáčknout a jste odbavený. Lidský faktor a osobní kontakt je pořád nejvíc, ale musíme počítat i s mnohem větší automatizací řady procesů. Při údržbě hřiště stoprocentně. Šetříme tím nejen finanční prostředky, ale také přírodu. Věřím, že si k nám i za dalších let lidé pořád budou jezdit odpočinout, zahrát golf a že pořád budeme mít své místo na trhu.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Tomáše Malce
Převzato z časopisu GOLF 7-8/2026
Více o Panorama GR: https://www.panoramagolf.cz/