Jestli dostalo golfové hřiště v Molitorově u Kouřimi něco do vínku, byla to hned od počátku, kdy se tady v roce 2009 začalo hrát na osmnácti jamkách, tak trochu role outsidera mezi českými hřišti. Mluvilo se o něm jako o hřišti na louce a jeho atraktivitu zvyšoval třešňový sad, který byl leckdy v době zrání třešní mnohem víc středem zájmu návštěvníků než samotný golf. Od té doby se ale mnohé změnilo. Dokonce razantně změnilo. Kdo pár let v Molitorově nehrál, nestačil by se divit. Proměnilo se hřiště, nebo přesněji řečeno, jeho kvalita, stejně jako zázemí. Všechny ty proměny mají společného jmenovatele, nebo spíš jedno jméno: Vladislav Davídek.

Před osmi lety kývl na nabídku vzít si na starost hřiště a vše, co k němu patří, a od té začal proces změn a proměn hřiště, pro které už dnes neplatí, že je to osmnáct jamek na louce. Na některých jamkách se mnohem víc cítíte jako v botanické zahradě. A co golfisté ocení určitě nejvíc – potěší stále se lepšící kvalita hracích ploch, stejně jako zajímavé ceny za hru. Pod slovem zajímavé se skrývají ceny rozumné. O proměnách v Molitorově, nejen na hřišti samotném, jsme si povídali s předsedou klubu Vladislavem Davídkem. A hned na úvod musím přiznat, že energie z něho vyzařující byla doslova nakažlivá...

Na webových stránkách máte u hřiště napsáno „new course". Poodhalte nám, co se za tím skrývá?

Upřímně přiznávám, že ani nevím, že to tam je. Ale vzniklo to nejspíš v době, kdy jsme přehazovali jamky, protože z desítky nám zůstal jenom green. Její fervej byl jediný pozemek, který bývalý předseda nevykoupil. Měli jsme ho jen v pronájmu. Tlačili nás sice do odkupu, ale nešli jsme do toho, takže si původní majitelé pozemek zabrali. Tak trochu jsme s tím počítali a už dopředu jsme s panem Procházkou z federace znormovali jinak, přehodili jsme tabule a jelo se dál.

V Molitorově jste ale museli bojovat i s pověstí, že je to vlastně louka a na ní 18 jamek. Pár z nich v třešňovém sadu... Proměna hřiště je ale naprosto nepřehlédnutelná?

Trvalo dlouho, než si lidé zvykli, nebo spíš objevili, že si sem můžou přijít zahrát a že je tady spousta nových věcí. Předělávali jsme klubovnu, dělali závlahy na fervejích, opravovali jsme všechna odpaliště. Samozřejmě všechno postupně, krok za krokem. Teď v poslední době jsme vykáceli spoustu starých třešní. Bylo jich hodně a některé byly už šedesát sedmdesát let staré. Každý rok jich hodně odešlo. Ale místo po nich nezůstalo prázdné. Místo třešní jsme tam vysázely sakury, takže za pár let to bude úžasné místo.

Kdy jste ten proces změn nastartoval?

Před osmi lety.

A jak jste se vlastně ke golfu dostal?

Hrával jsem dlouhé roky závodně tenis, profesionálně a dlouho. I venku. Pak jsem objevil squash. Teprve až potom jsem objevil golf. Založil jsem si svůj virtuální klub. Především proto, abychom mohli s kamarády hrát golf. A protože virtuální klub fungoval, dostal jsem nabídku, jestli bych nechtěl převzít Molitorov po zesnulém předchozím majiteli. A tak jsem tady. To je těch osm let.

Jak se to přihodí, že vás někdo osloví a vy do toho jdete? Neříkejte, že jste neměl připravený nějaký záměr, plán či projekt?

Především jsem měl vždycky vztah ke sportu. Sem jsem chodil hrát, byl tady člen a věděl jsem, jaký má tohle hřiště potenciál být hezké. Bylo mi líto, že to tak není. Když mě oslovili, tak jsem si řekl, že teď můžu své představy proměnit ve skutečnost.

Podnikat v golfu ale není žádný med. Spousta resortů či klubů si stěžuje a brečí, jak je drahý provoz, jak je vlastně všechno drahé, proto zvedají ceny fee...

My nebrečíme. Máme dost členů a chodí si k nám zahrát i dost lidí z jiných klubů. Nechali jsme nižší cenu fíčka. Zatímco se dneska všude kolem nás hraje za 1 500 korun a víc, my jsme nechali ve všední den 700 korun a o víkendu 900 korun. Takže k nám chodí i hodně lidí, kteří nejsou našimi členy. Nestěžujeme si. Tak trochu nám pomáhá i poloha hřiště. Možná jsme trochu zastrčení, ale pořad jsme relativně blízko Prahy. Řekl bych tak na hraně. Dál od nás už je to horší. Pořád se k nám dá dojet do hodiny, což je velké plus.

V čem se hřiště proměnilo nejvíc? Zmínil jste už závlahy, co dál?

Úplně ve všem. Když jsem hřiště a vše s ním přebíral, nebyla tady klubovna. To byla spíš maštal. Takže jsme museli rychle konat, abychom tohle napravili. Postavili jsme klubovnu, pak jsme změnili jamky, trochu je přeházeli. O jednu jsme přišli, ale poradili jsme si s tím. Museli jsme opravit všechna odpaliště. Když jsem sem přišel, nebyla na nich skoro tráva, hrálo se z hlíny. Ostatně žalostná byla i kvalita fervejí, míček na nich skákal. Bylo to strašný. Museli jsme je osít. Postupně, krok za krokem. Nešlo ani tak o stavební zásahy, ale terénní ano.

Jak dlouho ten proces trval, nebo je to spíš nikdy nekončící příběh?

Teď máme relativně stav, který se mi líbí, ale to neznamená, že končíme. Ještě bychom rádi přidali nějakou vodní plochu, proto jsme si požádali o výstavbu jezírka. Tady je ale ochranné pásmo vody, takže nám to de facto zakázali. A pokud bychom vyjmuli půdu z územního fondu, stálo by nás to desetinásobně víc než normálně. Za tři jezírka chtěli pět a půl milionu. Tak to jsem řekl, že to fakt ne. To je jediné, co nám chybí. Máme dnes jedno jezírko, které stačí na zavlažování greenů a odpališť, takže nemáme vodu na zavlažování fervejí. Proto potřebujeme někde udělat ještě jedno jezero. To je základ k tomu, aby se nám nespálily suchem a měli jsme krásné a dokonalé hřiště.

Takže jste ohroženi nedostatkem vody?

To ne, máme vody dost. Dělali nám sanaci podzemní vody, máme tu vrty, ze kterých můžeme brát vodu, dokonce hodně vody, ale nemáme kam ji dávat. To je problém.

A máte představu, kde by nové jezírko mohlo být?

Chtěli jsme původně rozšířit to, co máme, ale to neprošlo. Takže máme další možnosti – jednu vedle odpaliště jedničky, nebo uvažujeme o prostoru mezi sedmičkou a čtyřkou v horní části hřiště.

Co je typické pro hřiště v Molitorově?

Typické tady byly třešně. Lidi sem jezdili si třešně natrhat, ale ty tam dnes už nejsou. Postupně si na to zvykají. Dalším typickým prvkem je to, že je to příjemné hřiště. Když vám uletí rána, dá se hrát i z druhé ferveje. Není to až tolik přísné jako jinde. Ale i tohle časem přestane, protože stromy mezi fervejemi rostou.

Místo třešní sakury. To byl váš nápad?

Dělám to s myšlenkou, aby tohle hřiště bylo hezké ještě i za dvacet nebo třicet let, když já už tady nejspíš nebudu. Zasadili jsme tady ale spoustu dalších stromů, na čtyři stovky sekvojí, sakur, aby jednou hřiště bylo jako krásný park, kam si lidi budou chodit zahrát golf jako do botanické zahrady.

Každé hřiště je hrdé na nějaký svůj atraktivní úsek či jamku. Máte ho i Molitorově?

Máme. Když nám sebrali desítku, máme dva třípary za sebou. Před nimi je pětipar a před greenem jsme vytvořili takovou misku s travnatými ostrůvky. Hráči teď musí přemýšlet, jestli půjdou druhou ranou do greenu, nebo si radši přihrají před tuhle misku. Právě tahle jamka a následující dva třípary jsou jamky, které u nás lámou výsledek. Tyhle tři jamky jsou takový náš „Amen Corner".

Prozraďte jako „pan domácí", jaká jamka je vaší nejoblíbenější a naopak tu, se kterou máte stále nevyřízený účet?

Moje nejoblíbenější je šestnáctka. Pětipar, podél kterého jsem zasadil sekvoje, které později hřiště a jamku krásně zavřou. A nejhorší? Sedmička. Hraje se do kopce, přes stromy. Musíte umět draw, abyste zůstali na ferveji.

Trochu změníme téma... Už jste se zmínil, že nemáte problém se členy. Odhalte, prosím, čím to?

Myslím, že máme nejlevnější členství v okolí Prahy. Roční členství za 13 tisíc, v tom kárku za 400 korun pro členy, balony na driving zadarmo, to jsou takové příjemné benefity. Také si ale u nás můžete koupit členství s pěti hrami za 4 999 korun, nebo s jednou hrou za 1 200 korun. Máme dnes asi 700 členů a myslím, že to je hezké číslo. Především pro členy organizujeme také naší tour, Molíčko Tour.

Přibližte ji trochu?

Celkem tour obsahuje čtrnáct turnajů, deset základních, dvě semifinále a pak finále. Hrajeme každé dva týdny a v „banku" jsou hodně pěkné ceny, například vozík Jucad, bagy... Máme v turnajích minimálně 50 až 60 lidí. Hlídají si to.

Už jste se zmínil o cenách fee. Je to součást vaší golfové filozofie držet cenu fee na, řekněme, rozumné úrovni? I když se kolem vás zdražuje...

Není dnes už proč zdražovat. Snažíme se držet ceny na stejné výši. Mám rád, když se cena domluví a drží se. Nelíbí se mi systém zdražovat každý rok. Na druhou stranu, také zvedneme ceny, když musíme zareagovat na vývoj situace kolem, ale snažíme se ceny držet.

Všude kolem, nejen na golfu, ale zní, že se stále zvedají ceny energií, služeb... Jak se s tím perete?

Když byla pandemie covidu a krize, vše se zdražilo, tak jsme udělali tepelná čerpadla, a to nám snížilo náklady o padesát procent. Teď jsme udělali zase fotovoltaiku, kterou budeme dobíjet buginy. Zkrátka, stále hledáme cesty.

Kolik lidí se vám stará o hřiště a jeho zázemí?

Na hřišti mám čtyři lidi a tady v budově další dva lidi, takže šest lidí tady tvoří základní tým. Takový skromný, ale fungující. Říkám, že když někde mají v resortech patnáct dvacet lidí, tak tam si asi moc vydělat nemohou. My tu máme kromě hřiště ještě recepci, bar a obchod. Vaříme a všechno se dá zvládnout. A asi to není špatné, protože lidi k nám chodí a vrací se.

Při příjezdu ke hřišti od Prahy nelze přehlédnout poměrně velkou haldu zemního materiálu. Co tam vzniká?

Bude tam tréninkové centrum, šest tréninkových jamek, cvičný green a plochy pro trénink krátké hry. Budou to ale i jamky s velkým převýšením, takže nejdřív se musí navést zemina, pak se budou plochy tvarovat, osévat. Bude to součástí golfu, ale ještě to nějaký čas potrvá. Odhaduji ještě tak čtyři roky. I proto, že nákladní auta mají povolenou jen určitou průjezdnost vesnicemi v okolí, takže to potrvá déle.

Vrátím se ještě na začátek našeho povídání. Říkal jste, že jste měl vždycky vztah ke sportu. Čím vás ale zaujal golf?

Hledal jsem to, co budu dělat, až skončím s profesionálním sportem. Spousta lidí kolem mě golf hrála, ale já dlouho odolával s tím, že golf není sport. Kamarádi mě pořád lákali, abych si šel s nimi zahrát. Tak jsem neodolal. A přišel jsem na to, že kdybych ho hrál odmala, tak bych asi žádný jiný sport nedělal. Je to úžasný sport a jsem rád, že jsem ho objevil. Stal se ze mě okamžitě pacient.

Byl to takový ten začátek první povedená rána a byl jste polapen?

Ne, tak to nebylo. První rána rozhodně povedená nebyla. Dobře si ji pamatuji. V Poděbradech na drivingu jsem se rozmáchl a místo balonu letěla hůl. Bylo to pomalu padesát metrů. Musel jsem pro ni dojít, takže to bylo za dohledu všech kolem. Skoro bych se hanbou propadl. Ale pak už to byla krása.

Co vás na golfu tak chytlo?

Můžete si trénovat sám, nehrajete proti nikomu, hrajete proti hřišti. Každý den chcete zahrát líp, což vás nutí se zlepšovat. Je to taková droga, ale ne škodlivá. Přiznávám, že já jsem ve fázi, kdy mě už tolik nebaví hrát jen tak normálně. Musím mít turnaj. Jak jsem zvyklý z minula na adrenalin, tak musím cítit takový ten soutěžní stres, abych ze sebe vymáčknul co nejvíc. Proto hraju turnaje. Když si jdu zahrát s přítelkyní jen tak, říká mi, že hraju o padesát procent hůř než na turnaji.

Od manažerů golfových klubů či resortů často slýchávám, že na svůj golf nemají čas. Jak jste na tom vy?

To je pravda, to slýchám hodně často. Já se naopak snažím využívat každou možnost, kdy si jít zahrát. Mám to někdy jako součást své práce. Většinou v pondělí a v úterý musím odsud vypadnout, hraju seniorské turnaje. Je to i proto, abych přišel někam jinam, jinak bych se tady zbláznil. Navíc tam pokaždé najdu nějakou novou inspiraci. A když jsem zase tady zpátky, tak koukám, co kde zlepšit. Užívám si golf ale všude. Tady v Molitorově proto, že na vlastní oči vidím, jak jsme to tady dali dohromady. Jinde si to užívám proto, že vidím nová hřiště, a to mám rád. Jsem sice patriot, ale golf si užívám všude.

Na co byste pozval golfisty do Molitorova?

Na to, že si tady zahrají za bezkonkurenční cenu. Opravdu nejlepší v Česku. Hřiště se dalo úžasně dohromady, stromy vyrostly, hrací plochy jsou ve výborném stavu. Takže shrnuto, pěkné hřiště za rozumnou cenu a v příjemné atmosféře. Platí to třeba i pro pondělky, kdy nabízíme hru za opravdu speciální fee – hráči zaplatí pouze desetinásobek svého handicapu. Takže třeba golfista s HCP 15 si u nás zahraje osmnáct jamek v pondělí za 150 korun.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv GC Molitorov
Převzato z časopisu GOLF 7-8/2025

VLADISLAV DAVÍDEK STRUČNĚ

Nejlepší výsledek?
Kolo v paru. Na Loretě a na Terasách. Tady v Molitorově mám +1. Mám sen zahrát jednou výsledek se znaménkem mínus.

Oblíbené hřiště?
Těch je. Ale mám rád i ta méně známá, Terezín, Lázně Bohdaneč, ale třeba i Albatross.

Vysněné hřiště?
Víte, že ani nemám. Hraju rád na všech hřištích.

Vysněný flight?
To jste mě zaskočil. Kdyby to byl nějaký Pro-Am, tak asi Rory McIlroy, Jordan Spieth a Scottie Scheffler. O něm se sice říká, že jeho golf je dokonale nudný, ale to na něm mám rád. V jeho podání vypadá tak jednoduše.

Více o Molitorovu
https://www.golfmolitorov.cz/