Kaskada-10-let-gabStejně rychle jako vznikla, tak nezadržitelně vystoupala až do nejvyšších golfových pater. Žádné přešlapování, žádný čas na oddech. Dnes už golfový areál nedaleko Brna reprezentuje evropskou třídu a několikasetčlenná akademie dává tušit, že je o šiřitele slávy zdejšího resortu postaráno i pro budoucnost. Možná by vás ale zajímalo, jak to všechno začalo.

 

Kaskada-GabrielMichal Gabriel: Golfové hřiště je ideální exteriérová galerie
Michal Gabriel je český sochař a vysokoškolský učitel, který proslul zálibou vystavovat svá díla na těch nejméně očekávaných místech. Jeho expozice jsou nepřehlédnutelné, a to zejména schopností komunikace jak mezi divákem a dílem, tak navzájem mezi sebou nebo s okolím.

Dobrý den, pane Gabrieli. Nebo pane Michale? Které ze jmen je vaše příjmení?

Gabriel je příjmení, jméno je Michal. Mám ve jméně dva archanděly. Ale jako dítě jsem to nevnímal, došlo mně to až později.

Jste jen sochař, nebo i malujete?

Jsem jenom sochař. I když jenom... Jsem prostě sochař. V roce 1987 jsem dokončil v Praze Akademii výtvarných umění, obor sochařství. Ve stejném roce jsme pak založili výtvarnou skupinu Tvrdohlaví. Byli jsme čerství absolventi akademie, a tak nás spojoval výtvarný názor a také to, že se tehdy nesmělo sdružovat.

Neslyším u vás brněnský přízvuk?

Jsem sice z Prahy, ale už šíleně dlouho, asi tak sedmnáct let, jezdím do Brna učit. Jsem vedoucí ateliéru sochařství na Fakultě výtvarného umění VUT v Brně. I přesto myslím, že přízvuk nemám.

Jak se stane, že máte sochy na golfovém hřišti?

Úplně náhodou. Na jedné společenské akci jsem se potkal s Vladimírem Plašilem, který mně navrhl spolupráci. Umísťování díla do krajiny mě ale zajímalo už delší dobu. Mé sochy vznikají velice dlouho a určitě nebyly vytvořeny speciálně pro Kaskádu. Po všech zkušenostech jsem ale dnes došel k závěru, že golfové hřiště je naprosto ideální exteriérovou galerií. Je dostupné, dobře hlídané, viditelné, je to zmenšená ošetřovaná krajina. Proměna a přesuny sousoší jsou relativně jednodušší než třeba v parcích nebo otevřené krajině.

Se kterými sochami jste vyrazil do exteriéru poprvé?

K zájmu o vztah sochy a krajiny mě dovedly poprvé sochy mužských figur s protaženýma rukama. Nazývám je Hráči. Jak se sousoší zvětšovalo, začal jsem si uvědomovat, že bych skupinu Hráčů viděl rád v krajině. A umístili jsme je i na Kaskádě.

O těch jsem si myslel, že mají protažené ruce, aby byli stabilní.

Určitě jde také o stabilitu. Abych mohl sochám uvolnit nohy, aby nemusely mít žádný sokl. Dlouhé ruce jsou však i o opoře a spojení se zemí. Mužské figury pak mohou mít v rukách i nějaké pálky, zbraně nebo hole. Jejich poslední instalaci na Kaskádě proto nazývám Pastevci.

Mají ty zbraně znepokojovat?

Takový záměr jsem neměl. Mají vytvářet především prostor pro vlastní představy a vysvětlení. Chtěl jsem, aby působily krásně a zároveň vzbuzovaly respekt. Jsou mužskou energií průzkumníků, lovců, bojovníků, hráčů jak v minulosti, tak v budoucnosti.

Na zadním rybníčku je teď nově dívka ve vaně.

Moje novější socha, takový protipól k hráčům. Voda, koupání, relaxující ženské tělo... Nadčasové téma. Sochu jsem nezamýšlel vystavovat v exteriéru. Když jsem ale přemýšlel o sochách na vodní hladině, napadlo mě hrát si jen s významy „vana-loď" nebo „koupel-voda". Podobně je to se sochou žraloka nad hladinou. Socha žraloka, vodní hladina a odraz sochy na ní.

A ti gepardi? Jsou to vlastně vůbec gepardi?

Určitě nejsou. Jde o směs čtyř zvířat, čtyř kočkovitých šelem, pumy, levharta, jaguára a trochu lvice. Je to ikona šelmy. Působí realisticky, a to nejen na lidi, ale i na některá zvířata. Chtěl jsem představu zvířete, chtěl jsem zachytit pocit, jaký asi měl člověk-lovec, a pocit, který máme i my uložený někde hluboko v hlavě. Pocit spojený s obdivem, strachem, krásou, silou, nebezpečím. Abych dosáhl požadovaného efektu, pracoval jsem s realistickými tvary a zcela nerealistickou strukturou povrchu soch. Téma šelem jsem dál rozvinul a na stejném principu vytvořil hejno ptáků a skupinu žraloků. Sochy se tak staly jednotlivými slovy mé věty o zemi, vodě a vzduchu.

Zvířata jsou krásná, až líbivá... Nezavání to kýčem? Jaké své sochy vnímáte?

Začal jste slovy krásný, přešel na líbivé a skončil kýčem. To jsou slova s kontrastními významy. Líbivost a kýč chápu jako zneužití krásy a emoce za nějakým cílem, nejčastěji obchodem. Já ale chci pracovat s krásou a emocí, a tak se stále pohybuji na hraně. Nebezpečí sklouznutí k líbivosti si velmi dobře uvědomuji. Osobně očekávám od uměleckého díla založeného na emocích, že se k němu budete chtít vracet. Nikdy ho úplně nezanalyzujete, nepochopíte, ale stejně vás bude přitahovat. Zatímco díla, která jsou založená na rozumu, a mohou být sebechytřejší, jakmile je jednou přečtete, je konec. Už není důvod se k nim vracet. Proč taky? Je to vyluštěná tajenka. Citovou rovinu nikdy nevyluštíte, má mnoho dobrých řešení. Řídím se tím a nevyrábím zvířata na objednávku, důležité je pro mě vždy celé sousoší. Smečku tvoří
sedm zvířat, hejno devět ptáku a žraloků bude pět.

Takže byste samotnou šelmu nikdy neprodal?

Samotnou jednotlivě ano, ale pouze z těch, které jsem už vytvořil. Kterákoli z nich může působit samostatně. Co odmítám, je tvorba nějakých podobných, například sedících nebo polehávajících zvířat. Pro mě už je téma symbolických zvířat uzavřeno a nemám v úmyslu ho rozmělňovat. Zpět ale k líbivosti. Osobně jsem připravený pohybovat se na tenkém ledě se všemi riziky. Myslím, že jde o základní podmínku pro vznik kvalitního uměleckého díla. Já osobně považuji za mnohem větší odvahu do rizika líbivosti vstoupit, než utíkat do pseudofilozofie a „intelektualizování". Ale nedělám to kvůli odvaze. Dělám to proto, že chci.

Zdroj: Publikace 10 let Kaskáda Golf Resort


Související články:
Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
350 Kč,-

Zahájen prodej voucherů 1fee2hráči na sezonu 2025, které umožňují na vybraných hřištích ve vymezeném čase po uhrazení jednoho fee hru dvěma hráčům. S ...