Když se řekne Olomouc, naskočí okamžitě i Haná, a jak jsme se učili v letech základní školní docházky, úrodná a nížinná část naší republiky. Pokud ale míříte do Olomouce za golfem, tak tuhle školní poučku můžete s lehkým srdcem vypustit z hlavy. Olomouc je sice od 18jamkového mistrovského hřiště nedaleko obce Véska jen nějakých 15 kilometrů, ale žádná placka tady na hráče nečeká. Naopak, připravte se na putování nahoru a dolů, zleva doprava a opačně. Ta trocha námahy za to ale stojí – hřiště vás chytne svou pestrostí, nápaditostí i kvalitou. A ještě přidá bonus navíc v podobě úžasných výhledů.

Pro každého nadšeného golfistu nastává příjemný okamžik, když si v seznamu svých restů může odškrtnout hřiště, na kterém dosud nehrál. Jen se pak může stát, že si v duchu spílá, že premiérové kolo tak dlouho odkládal. To byl přesně případ první hry na hřišti Golf Resortu Olomouc.

Představa placaté roviny s jamkami sem a zase zpátky vzala za své hned na prvním odpališti. A nijak se to nezměnilo ani na zbývajících sedmnácti jamkách. Na fervejích sice bylo tu a tam znát, že se perou s chybějícími srážkami, ale greeny byly připravené špičkově, byť trefit to správné patro bylo leckdy těžko řešitelným rébusem. Když se to zrovna nepovedlo, stačilo se podívat po okolí a rozladění rychle vyprchalo. Za některé výhledy by se snad dalo vybírat i vstupné...

Do skládačky příjemných zážitků je nutné přidat i nadmíru příjemné a usměvavé přivítání na recepci, tréninkové plochy na dostřel od jedničky, restaurace s nabídkou jídel, ze kterých si nejen každý vybere, ale především si na nich pochutná. A jako pověstná třešnička na dortu pak vše korunuje přenocování v místním hotelu.
Mnohem víc o olomouckém golfu jsme se pak dozvěděli při povídání s manažerem resortu Janem Kalabisem jr.

Na vašich webových stránkách popisujete hřiště jako výzvu a klenot. V čem je výzvou a v čem klenotem?

Řekl bych, že výzva spočívá ve znalosti hřiště. Je samozřejmě výzvou pro hráče, kteří tu jsou poprvé, ale je určitě i stálou výzvou pro hráče, kteří tu hrají častěji a znají ho. Do velké míry ona výzva spočívá v tom vědět, kam hrát, nebo někdy poněkud odložit své ego stranou na jamkách, které se vizuálně jeví jako dostřelitelné na green, což platí hlavně pro čtyřpary na první devítce. Takže ta výzva spočívá v tom být trpělivý a držet své ego na uzdě. Člověk je za to odměněný za prvé dobrým golfem a za druhé třeba těmi pěknými výhledy, které si užijete o to víc, když hrajete dobře.

Asi jste už přešel ke druhé části otázky a zmíněné výhledy se řadí spíš ke klenotům hřiště?

To bezpochyby. Ke klenotům patří už samotné umístění hřiště. Říká se, že Haná je placka, ale nám se tady podařilo vychytat místo, které umožňuje výhled shůry na tu placku. A je to kouzelný pohled.

Když už se bavíme o hřišti, popište nám ho?

Možná bych ho popsal slovy, která byla použita ve filmu Forrest Gump. A to, že život je jako bonboniéra. Člověk nikdy neví, co ochutná. To bych přeneseně narouboval na naše hřiště. Je to trochu mix všeho. O některých jamkách by se dalo říct, že mají linksový charakter, ale na druhou stranu i kolem nich je les, jsou na nich vodní překážky. Spodní část hřiště je víc technická, víc v lese, víc je třeba hrát do pozic. Těžko zaškatulkovat naše hřiště vyloženě do jedné kategorie. Pro mě osobně jako pro hráče, který disponuje solidní délkou, je to spíš hřiště, na kterém je důležité dostávat se do dobrých pozic. A nemusí to být nutně drajvrem.

Nevím, jestli je to specialita hřiště, ale je tu docela dost ostrých doglegů. To vyplynulo z krajiny, nebo je měli v oblibě architekti hřiště?

To je zajímavá otázka... Řekl bych, že pro architekty hřiště, pány Pochobradského a Šaška, byly doglegy součástí jejich rukopisu. Ale zároveň hned dodávám, že všechny ty doglegy jsou různého druhu. Někde jsou umožňující a někde diktující.

To asi chce podrobnější vysvětlení...

Když vezmu na druhé devítce dvanáctku, to je na mapě ostrý dogleg do pravého úhlu. V podstatě nejde hrát jinak než rovně a doprava. Další dogleg, šestnáctka, taky má na mapě 90 stupňů, ale tam v návaznosti na délku a odvahu hráčů se dá hrát kros. Pravdou ale je, že kdyby se mě zeptal někdo, kdo tu hraje poprvé, jak má jamku hrát, řeknu že nejlépe rovně. Podobná je i jednička. Lidi na ní hrají mnohdy odvážně a zkracují si ji, a potom se diví, když míček nenajdou. Vždycky jim říkám, a to i přesto, že tady hraji už hodně dlouho, hrajte jedničku rovně dolů.

Zaregistroval jsem i to, že hřiště funguje už přes čtvrt století. Jak se za tu dobu proměnilo?

Hřiště, nebo spíš celé to, čemu říkáme Golf Resort Olomouc, prošlo postupným vývojem. Všechno se to začalo formovat v roce 1998, kdy byl postavený driving a to, co je dnes akademie. Tedy devět tříparových jamek. V roce 2001 byla otevřena první devítka a až do roku 2007 se hrála dvakrát. Tehdy stála ještě stará klubovna a o turnaje byl velký zájem. Chodilo 80 až 90 lidí, takže po devítce museli mít pauzu, aby se na hřiště vešli všichni hráči. V roce 2007 vznikla druhá devítka a hřiště se v podstatě posunulo do dnešní podoby. Znamená to, že naše osmnáctka je plnoletá, má 18 let. V průběhu let pak ještě došlo k několika zásahům.

K jakým například?

Některé se týkaly úprav greenů, protože některé byly prostě navrženy ohromně ambiciózně a až příliš členité. Některé takové zůstaly, ale jiné prošly zásadní změnou. Například jamky 6 a 9 měly speciálně třípatrové greeny. Na devítce je dnes prakticky rovný green, na šestce jsme ubrali jedno patro. Totéž jsme udělali ještě na greenu šestnáctky. Další zásadní úpravou byly ohradníky kolem hřiště proti divokým prasatům. A také jsme přehodily pary jamek 14 a 18.

K tomu vás vedlo co?

Původně byla čtrnáctka dlouhý čtyřpar do kopce a osmnáctka závěrečný pětipar. Důvod byl jediný a prostý. Přesně napravo od dopadové zóny původní pětiparové osmnáctky stávala dřív opuštěná, neobydlená stará barabizna. Koupil ji olomoucký podnikatel, zrekonstruoval do podoby restaurace, která se mimo jiné stala i svatební lokalitou. A zatímco dřív šlajsy doprava nikoho netrápily, s otevřením restaurace nastal bohužel problém, protože míčky ohrožovaly hosty. Zvažovali jsme různá řešení, až jsme došli asi k tomu nejlepšímu řešení – vybudovali jsme nová odpaliště, jamku změnili na čtyřpar. Dnešní odpaliště jsou vlastně přímo v tehdejší dopadové zóně. Ale hlavně jsme tím eliminovali problém. Místo toho jsme čtrnáctku změnili na par 5. Tam jsme žádné dramatické úpravy kromě toho, že jsme posunuli odpaliště o jedno dozadu, dělat nemuseli. Za mě je to povedená změna, která vzešla z nutnosti, ale ve výsledku myslím, že pozvedla i dynamiku hřiště. Za sebe přidám, že původní čtrnáctka pro mě byla tak trochu strašákem. A je to paradox. Když to byl čtyřpar, bylo pro mě osobně téměř nemožné na ní zahrát par, teď je to par 5 a jamku považuji za birdie šanci. Je to trochu bizarní, protože jamka se vlastně nezměnila. To je kouzlo golfu.

Když už mluvíte o vlastní hře, co vy a golf?

Vždycky se směju, že chystám golfové hřiště pro ostatní, ale sám si bohužel golf moc nezahraju. Souvisí to s časem pracovním i mimopracovním, který teď z velké části zabírají rodina a dvě krásné malé dcery. Jedné jsou čtyři a druhé necelé dva roky. To je krásný věk, ale zároveň náročný na pozornost, čas a všechno, co k tomu patří. Tak se snažím být součástí rodinného chodu, co mi pracovní vytížení povolí, takže golf je trochu na vedlejší koleji. V golfu se pohybuji od svých 9 let, prošel jsem tady tréninkovým centrem, dostal se na plusový handicap, na kterém stále setrvávám, ale je to spíš zadržený handicap, protože turnaje moc nehraju. Dostal jsem se na nějakou úroveň, řekněme na rozhraní reprezentace. Ke golfu mám obrovsky pozitivní vztah. Nic na tom nemění to, že je předmětem mé práce na denní bázi. Ohromně se těším na dobu, až si budu moci víc zahrát se svými dětmi. Golf považuji za svoji celoživotní vášeň a doufám, že to tak zůstane.

Zůstaňme ještě u vás a vašeho golfu. Jakou jamku máte na domácím hřišti nejraději a která vás dokáže potrápit?

Oblíbených jamek mám víc, ale asi bych vypíchl jamku č. 16, už diskutovaný dogleg. Za mě jsou jamky 15 a 16 dvěma kandidáty na ty nejúžasnější, protože z nich jsou nejlepší výhledy na hřiště a do okolí. Z patnáctky spíš do okolí, ze šestnáctky je to víc golfový výhled. A líbí se mi, jak je jamka navržená a jaké možnosti nabízí. Takže je to můj osobní favorit. Na opačné straně spektra jsou jamky 6 a 9, protože nejsem úplně největším přítelem jamek do kopce, kde hrajete na green naslepo.

Zatím jsme se bavili o mistrovské osmnáctce, ale vy disponujete ještě devítkou složenou z tříparů...

Je to tak, ale devítka je dnes zredukovaná na osm jamek. Tohle hřiště plní několik rolí. Je to skvělá přestupní stanice pro začátečníky, je velice slušně využívaná. Souvisí to i s tím, že už čtvrtým rokem provozujeme každou neděli kurzy pro začátečníky. Zavázali jsme se být v tom důslední a daří se nám to dělat pravidelně. Skupinka osmi až dvanácti lidí za tři stovky na osobu si může 90 minut vyzkoušet golf. V ceně mají míče, hole, trenéra. Není to masovka, ale je to o tom, že se lidé golf trochu naučí a akademie je pro ně skvělou přestupní stanicí v lepším případě k zelené kartě. Zároveň na akademii trénují naši junioři. Na jedné z jamek si udělali své tréninkové zázemí. Akademie u nás funguje, a především přes víkendy bývá hodně vytížená.

Mluvíte o juniorech, to znamená, že podporujete výkonnostní golf?

Docela ano. Asi jsou kluby, jako třeba Ropice či Kaskáda, kde je důraz na výkonnostní golf ještě větší, ale v každém případě se snažíme výkonnostní golf podporovat. Stejně jako mládež. Od pondělí do čtvrtka od tří odpoledne do půl osmé máme dětské tréninky ve všech věkových i výkonnostních skupinách. K tomu musí přidat i to, že máme velice šikovné trenéry na národní úrovni.

Jste tak trochu na půlce cesty mezi Brnem a Ostravou. Není to pro vás nevýhoda?

Určitě ne. Těžíme u nás především z koncentrace našich členů. Naše členská základna se pohybuje mezi 650 až 700 členy. V drtivé většině z Olomouce a okolí, ale zároveň i z dalších míst regionu, třeba z Rýmařova či Jeseníku, byť to už znamená hodinu jízdy autem. Pravda je, že pro fíčkaře je to k nám přece jen už trochu daleko.

Pro ně ale můžou být lákadlem akce, balíčky s ubytováním přímo v hotelu na hřišti?

Přesně tak. Hotel a restaurace jsou naší velkou devízou a zároveň i velkou odpovědností. A také nákladnou položkou na provoz. Doslova nekonečné téma je pro nás to, jak vytížit hotel i přes zimu a mimo sezonu. Zkoušeli jsme různé akce. V sezoně je to ale naše velké plus. Díky tomu pokryjeme i velké akce, federační i firemní. Musím smeknout před architekty a staviteli. Dům stojí od roku 2012 a odvedli opravdu vynikající práci. Věci samozřejmě zastarávají a opotřebovávají se, ale nemuseli jsme řešit žádné zásadní problémy, že by se třeba bortil dům.

A zmíněné balíčky pro golfisty?

To už jsme rozjeli dřív před několika lety. Fungují i na jiných hřištích. Balíčky Stay & Play, zůstaň a hraj. Tím cílíme na hráče ze západnější části republiky. Zakomponujeme do toho i možnosti Olomouce, aby hráči skloubili golf a návštěvu historického města. Máme v hotelu deset krásně udělaných pokojů a aby byly využité golfisty, to je ta nejlepší varianta. Odehrávají se u nás i firemní akce, svatby. Samozřejmě platí, že většina akcí se odehrává v největší golfové sezoně, takže jednou z mých činností je ukočírovat naplněný kalendář.

Na co byste nalákal golfisty do Olomouce?

Určitě na to, na čem tady od začátku stavíme, na čem to postavil děda, který to všechno začal. Na přátelské, srdečné a rodinné atmosféře, takové té hodně lidské a blízké. K tomu bych přidal velice dobrou kuchyni. A samozřejmě hřiště, kam směřuje velká část naší péče. V posledních letech se nám daří držet jeho kvalitu na velice dobré úrovni. V létě, především v období dlouhých úseků tepla a sucha, u nás hřiště, které je na kamenitém podloží, vysychá o trochu rychleji než jinde. To je věc, kterou nedokážeme ovlivnit, ale snažíme se o to, jak to jen jde.

Svoje hřiště znáte dokonale, určitě jste měl možnost poznávat i jiná. Našel byste něco, co jste jinde neobjevil?

No, tak to musím hodně přemýšlet... Napadá mě, že jamka č. 2 je u nás s přehledem nejstarší jamkou na hřišti. Máme na mistrovském hřišti jednu jamku, která je výrazně starší než všechny ostatní. Rok po otevření tříparové akademie a tři roky před otevřením první devítky se z nějakého důvodu otevřela jedna jamka mistrovského hřiště. Byla to aktuální dvojka. Takže jsme měli osm tříparových jamek plus pětiparovou dvojku. Dodnes je to strašák pro spoustu lidí. Par pět, třetí rána přes vodu, přes rybník před greenem. I mě jako juniora trápila. Mockrát znamenala automaticky škrt, když jsem narval do vody všechny balony, co jsem u sebe měl. (smích)

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Jana Kalabise
Převzato z časopisu GOLF 9-10/2025