Slapy-ilux-750Rabyňská hora, Tři kříže, Sv. Jan, na první dobrou by si nezasvěcení mohli myslet, že řeč je snad o nějakých poutních místech. Zasvěcení ale vědí. Dobře vědí, a to už přes deset let. Řeč je samozřejmě o golfovém resortu Golf Park Slapy Sv. Jan a jeho dvou devítkách, Rabyňská hora a Tři kříže. Jaký byl na hřišti nad údolím Vltavy předchozí rok a co se chystá na ten letošní, o tom jsme si povídali s manažerkou resortu Andreou Šálovou.

Slapy-Salova-250Když se řekne Slapy, nejspíš se každému vybaví voda, přehrada, letní radovánky. Co golf?

Myslím, že především lidé, kteří hledají aktivní odpočinek a kteří na Slapy jezdí, tak už v tom seznamu mají i golf.

Loni jste slavili deset let existence hřiště. Kam se za tu dobu posunulo?

Pevně doufám, že směrem k lidem. Přesně o to se totiž snažíme. Ať už je to v komunikaci, dostupnosti hřiště či výši členských poplatků. Zpočátku bylo například členství nastavené na hodně vysoké částky, ale časem se ukázalo, že to není ta správná cesta. Proto jsme členství proměnili na klasické roční a jeho výše se pohybuje plus minus na stejné úrovni jako u hřišť v okolí. V posledních letech vycházíme stále víc vstříc našim členům, ale posouváme se k lidem obecně.

Co to znamená?

Chceme i těm, kteří ho nehrají, golf přiblížit. Hodně sázíme na místní, a ještě víc na děti. Chceme jim ukázat golf. Zrovna tak se snažíme posunovat kvalitu hřiště. Některé věci nezměníme, jako třeba rozmístění jamek, zvlášť pověstnou osmnáctku. (smích) Řekla bych, že posunujeme hřiště směrem, který si doba žádá.

Pravda ale také je, že doba je poněkud zvláštní. Poslední dva roky ve znamení covidu. Jaký pro vás byl loňský rok 2021?

V porovnání s rokem 2020 byl slabší, co se týče jednotlivých hráčů, ale silnější, co se týče firem. Celkově bych řekla, že ve druhé polovině sezony se vše, právě díky zájmu firem, vracelo do normálu.

Pro řadu hřišť ale paradoxně doba „covidového temna" znamenala větší zájem o golf. Platilo to i u vás?

Ano, platilo. Výrazně se zvýšil počet odehraných jednotlivých kol. Máme spočítáno, že se hrálo zhruba o jednu pětinu víc než ve standardních letech. Ale to se týkalo individuální hry. Naproti tomu ubyly firmy.

Přinesla vám covidová doba nějakou zkušenost, poučení? Když se objevil, následoval nejdřív strach, pak si vše trochu sedlo, a nakonec covid golfu paradoxně trochu pomohl...

Dalo by se to tak říct. A poučení? To, že všechno jde, když se chce. Také jsme si nejdřív mysleli, že prodávat fee z okénka naší recepce bude problém, ale stačilo pár metrů kabelu a šikovnosti našich členů, kteří nám pomohli, a najednou to šlo. Další poučení, které jsme si vzali, je to, že je vždycky důležité si vše, co chceme dělat, dobře rozmyslet. Zpočátku jsme se řídili vším, co vláda vydala. Hned a okamžitě, aby vše sedělo. Jenže za chvíli bylo všechno jinak. A tak jsme radši nechali věci chvíli uležet, neuspěchat. A vlastně ještě jednu věc to přineslo. Myslím, že jsme dnes flexibilnější a pružnější, dokážeme lépe reagovat na danou situaci.

Hodně se mluvilo i o tom, že pro někoho to může být boj o holé přežití. Byl to i váš případ?

Ne, ne, tak daleko to nedošlo. Boj o přežití to nebyl. Zpočátku jsme měli velké obavy, když se všechno komplet zavřelo a lidi nemohli cestovat. Zavřely se okresy. To bylo nejhorší, ale to nejen pro nás. I když pro nás možná o trochu víc, protože většina hráčů, kteří u nás hrají, pochází z Prahy.

Pojďme k hřišti... Slapy nabízejí dvě devítky, obě poměrně odlišné. Jak se s tím, co vám daly, obrazně řečeno, sudičky do vínku, žije?

Nebyly to ani tak sudičky, jako spíš místní krajina, co dovolila skála, a pan architekt Velden. Vím, na co narážíte. Na osmnáctou jamku, která je opravdu hodně specifická. Má hodně přezdívek. Sjezdovka, Veldenova pomsta... Obdivuji každého, kdo tady osmnáct jamek dohraje, vyběhne ten závěrečný kopec, a ještě dojde do klubovny na pivo. Žijeme s tím tak, že když má některý hráč s osmnáctkou zásadní problém, zahraje si jen první devítku. A klidně dvakrát. Ale myslím si, že si lidé už na osmnáctou jamku po těch letech zvykli. I proto, že jsme ji postupně zjemnili a zpříjemnili.

Zeptám se jak?

Především zkrátili ve spolupráci s greenkeeperem Vojtěchem Fuchsem, který byl už u zrodu hřiště a je takovou jeho hlavou. Zkrátili jsme odpal nejen na osmnáctce, ale i na desítce. Na osmnáctce až o třicet metrů. Takže i biozona mezi odpalištěm a fervejí je menší, daleko méně se hledají míčky a jamka je zkrátka přívětivější. Pravda ale je, že na osmnáctce je třeba si dát pozor na navrtání, jakmile je pin pozice na hraně. To je pak hodně těžká jamka. Ale snažíme se tohle hraniční navrtání hlídat a používat ho jen zřídka.

Co považujete za největší trumfy hřiště slapského hřiště?

Když se řekne golf a Slapy, mně osobně jako první naskočí panoramata. Rodina Homolkova by byla nadšená. Ostatně, jejich hlášku „to jsou panoramata", používám hodně ráda. Krásné výhledy si na našem hřišti užijete. Ať už z terasy u piva či kafíčka, když dojdete na jedničku nebo odpaliště sedmičky. Tam jsou výhledy doslova na kalendář. Na Vltavu a její hluboké údolí.

A golfově?

Myslím, že první devítka je hodně specifická. Hraje se všemi možnými způsoby přes různé překážky. Přes reálnou vodu, jezírka, rybníčky, přes rokli na sedmičce, kde krásně vidíte svou ránu nejen, jak letí, ale i kam přesně dopadne. Až po extra krátkou dvojku. První devítka zaujme svou různorodostí.

A co druhá devítka? Zpočátku se tak trochu prala, obrazně řečeno, o své místo na slunci.

Zpočátku to tak bylo, ale dnes k nám chodí lidé, kteří radši hrají druhou devítku. Nejprve ji vzali na milost. Je to dané i tím, že chvíli trvá, než tam dojdete. I jamka číslo jedna je docela daleko od klubovny, desítka ještě dál. Ale dnes už to mají golfisté nachozené, vědí, co je čeká a jak jamky hrát. Druhá devítka je v lecčems příjemnější než první. Řekla bych, že taková čitelnější. Ale zase náročnější při návratu do klubovny. Nicméně je to důkaz, že golf je sport.

Kdybyste si vy sama měla vybrat jamku, kterou považujete za tu nejlepší, která by to byla?

Samozřejmě nejvíc proslulá je osmnáctka, ale já mám nejradši dvojku, protože je nejkratší a jsem na ni, jako začátečník, schopná zahrát i par. A pak sedmičku, ze které je krásný výhled. A celou dobu vidíte, kam míček letí, a hlavně kde skončí.

Chystáte letos na hřišti nějaké změny?

Udělali jsme nové cesty. Na dvojce úplně nové. A budeme dobudovávat další. Máme tady stavební uzávěru, a tak nesmíme mít asfaltové cesty, jen štěrk, který pak vždycky splaví déšť. Trvale bojujeme proti divokým prasatům, doděláváme ohradníky, ale to je běh na dlouhou trať. Zásadní změny nechystáme, ale vylepšujeme drobnosti, které chybí. Jako přidání toalety na hřišti. V plánu máme i stavbu nového altánku na odpališti desítky.

A co zázemí, klubovna, tréninkové plochy?

Klubovnu jsme nově vymalovali. A když to letos vyjde, chceme na drivingu postavit několik zastřešených odpališť, protože dnes jsou tam hráči absolutně bez ochrany proti slunci i dešti. Restaurace zůstává ve stejném složení, za což jsme rádi, protože kvalitní gastronomie je součástí například naší Tour Sv. Jana. Při té není cílem si pouze dobře zahrát, ale také se dobře najíst. Součástí turnaje je tříchodové menu, které se snažíme vždy zaměřit tematicky podle země nebo oblasti.

Jaké typy členství nabízíte a kolik bude v roce 2022 stát green fee?

Nabízíme několik typů členství. Tím základním je roční neomezené členství za 16 000 korun, ale nabízíme pro stávající členy i udržovací, když třeba nemohou hrát ze zdravotních důvodů. A pak také členství tzv. základní, které je víceméně novinkou. Za 1 800 korun je zápis na ČGF a jedna hra na osmnáct jamek. Fíčko máme ve všední den za 990 korun, o víkendu v prime time za 1 300 korun. Od dubna ale plánujeme mírné zvýšení. Vzhledem k narůstajícím cenám za energie a pohonné hmoty je neúnosné stávající ceny udržet. To nás asi postihne, byť je to nepříjemné.

Už jste zmínila Tour Sv. Jana. Je to vaše vlajková akce, nebo máte v zásobě ještě jiné?

Je to naše dlouholetá akce, ale máme jinou vlajkovou akci. Tour Sv. Jana hrajeme už roky a snažíme se ji stále nějak ozvláštňovat. Naší hlavní akcí je ale mistrovství klubu, které je rok od roku stále vymazlenější, když to řeknu tímto způsobem. Je to dvoudenní akce v létě, většinou v srpnu, hrají členové i nečlenové a mají možnost zůstat celou noc. Přespat na vlastní riziko ve stanu, v obytném autě nebo zůstat vzhůru. Snažíme se, aby hráčům bylo dobře, co se týče hry, jídla a pití i zázemí. Večer je pro ně připravená zábava s živou hudbou, nebo je k dispozici DJ. Loni jsme měli ohňovou show nebo kouzelníka. Snažíme se pořád něco přidávat, inovovat. Na závěr je bohatá tombola. Hraje se vždycky dvakrát osmnáct jamek na rány a dvoudenní maraton končí v neděli v podvečer. To je naše hlavní akce, ale není jediná.

Která je ta další?

Hrajeme také Od soumraku do úsvitu. Většinou na přelomu července a srpna a hraje se jen první devítka, ale dvakrát. V sobotu v podvečer první a končí se se setměním. Nad ránem, jak se začne rozednívat, hraje se znovu první devítka. Pak vyhlášení, lehká snídaně a odjezd domů. Ale většinou je zábava celou noc, takže tohle je turnaj pro držáky, pro odolné. Plus minus v devět hodin ráno končíme. Je to hodně netypický turnaj, ale je určitě zpestřením.

Ač to nerad říkám, Slapy měly v posledních letech ještě jedno negativum – nebylo snadné se k vám na hřiště kvůli uzávěrám na silnici podél Vltavy dostat.

To je bohužel věc, kterou neovlivníme. Ale letos už by práce na opravách silnice podél Vltavy měly končit, takže by se cesta k nám měla zlepšit. Ale za sebe doporučuji cestu z Prahy po dálnici D4, v Mníšku pod Brdy odbočit na Nový Knín. Na kilometry je to trochu delší, ale časově to vyjde nastejno. A máte jistotu, že dorazíte včas.

Trochu odbočím. Co vy a golf?

Já, a všichni, co mě znají, to vědí, jsem už od roku 2018, kdy jsem na Slapy přišla, pořád začátečník. Čas je pro mě hodně drahý, takže si občas zahraju první devítku. Ty dvě hodiny, to je tak maximum, které stíhám golfu dát. A někdy si zahraji i jinde, když dostanu pozvání.

Kolik her za rok stihnete?

Tak do deseti za rok.

A váš nejlepší výsledek?

Přiznávám, že nehraju na výsledky. U mě to opravdu nemá význam. Ale na každou jamku, kterou se mi povede zahrát v paru, jsem náležitě hrdá. A když se mi povedou dvě v paru na kolo, jsem nadšená. (smích)

Převzato z časopisu GOLF 3-4/2022
Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Andrey Šálové a Golf Park Slapy Sv. Jan


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
6000 Kč,-

Set želez Exotics EXi (5–PW), shaft UST Mamiya 40 F3 (flex R). Tradiční tvar, menší offset, maximální kontrola i délka. Skvělý poměr cena/výkon! ...