Jedna z nejlepších českých golfistek současnosti nepobíhá během sezony příliš často po českých hřištích. Ne snad proto, že by podcenila přípravu, ale proto, že se rozhodla jít „americkou" cestou za svým snem. A tím je LPGA!

Jak dlouho už jste v Americe?

V Americe jsem od června 2013, studium je plánované na čtyři roky, takže mi zbývají ještě tři roky.

Plánujete vůbec se do ČR vrátit?

Na Floridě se mi moc líbí, studium mě baví a golfové zázemí je vynikající. Teď mám vizi, že po ukončení studia budu hrát kvalifikační školu na LPGA. Uvidíme, v každém případě si nechávám dveře otevřené všude... Po prvním roce v Americe jsem si uvědomila, že golf chci hrát profesionálně a dám tomu všechno.

Co bylo tím primárním důvodem vašeho odletu?

Určitě mě lákalo studium v zahraničí. Věděla jsem jistě, že nechci přestupovat k profesionálům. Také jsem věděla, že výzvou pro mě je a ještě bude mnoho amatérských, evropských a světových turnajů. Zároveň jsem věděla, že chci studovat a že chci spojit golf se studiem. A tohle všechno studium v USA umožňuje.
Během několika let, kdy jsem jezdila po evropských turnajích a na mistrovství světa, jsem dostala řadu neoficiálních nabídek ke studiu. Když jsem si školu vybírala, hledala jsem takovou, která bude na vysoké golfové úrovni, ale zároveň jsem chtěla, aby byla také na vysoké studijní úrovni. Tyto požadavky Universita of Florida splňovala. Já chtěla je, oni chtěli mě, takže se mi vlastně splnil sen.
Na první oficiální návštěvě na univerzitě, rok přede mým nástupem, jsem si ověřila, že spojení golfu se školou funguje. Viděla jsem, jaké podmínky budu mít, jaké sportovní a školní zázemí budu moci využívat. Možnost studovat jednu z vysoce hodnocených univerzit, využívat skvělé tréninkové zázemí a hrát nejvyšší soutěže byly faktory, které rozhodovaly při mé volbě, na kterou univerzitu jít.

Chtěla jste odjet někam do zahraničí, nebo byla konkrétně Amerika vaším snem?

V USA se mi vždycky líbilo, zvláště na Floridě, kam jsme s rodiči a bráchou každý rok na jaře jezdili na dovolenou a trénovat. Vždycky jsem říkala – zpočátku jako malá holka jen tak z legrace – že bych tam jednou chtěla alespoň studovat. Takže se opravdu dá říct, že to byl můj sen, a dokonce mohu říci, že to je sen, který se mi splnil. Jasná volba! (smích)

Jaký obor tam studujete?

Public relations a k tomu bych si chtěla ještě přidat podobor Media.

Jaký je poměr studia a golfu?

Mě hodně oslovilo to, že na amerických univerzitách je velká prestiž, když někdo svou univerzitu reprezentuje, v mém případě v golfu. Přitom je to ale tak, že studium je na prvním místě. Abychom mohli reprezentovat ve svém sportu, musíme mít výborné nebo alespoň velmi dobré studijní výsledky. Pokud by to tak nebylo, nemohly bychom soutěžit a jezdit na turnaje. Naše studijní oddělení to velmi ostře sleduje a hlídá.
Na druhou stranu kvůli tomu, že v semestru zameškáme několikrát i týden školy, máme možnost tzv. doučování, které nám umožňuje doplnit si zameškané přednášky a cvičení. Tento styl výuky mně vyhovuje. Celková známka z předmětu se skládá z prací a činností, které děláme v průběhu semestru. Předmět je zakončen „final exam", která je samozřejmě nejdůležitější, ale pokud student pracuje celý semestr, má velký předpoklad, že tuto zkoušku zvládne. Známka se „sbírá" celý semestr. Nikdo si nemůže dovolit předmět „vypustit" a spoléhat se, že ho zvládne v závěrečné zkoušce.

Jaké úspěchy jsou tedy ceněny víc – studijní, nebo sportovní?

Je pravda, že sport je duší naší univerzity a naše univerzita je na naše výkony hrdá a náležitě nás sportovce oceňuje. Ale určitě ne jen to. Pokud bych se měla pochlubit, tak já jsem za naši konferenci byla právě za studijní výsledky oceněna. Toho si nesmírně vážím.

Je to tak, že hrajete spíš za svou školu než sami za sebe?

Určitě reprezentujeme univerzitu, ale na to, abychom mohli reprezentovat dobře univerzitu, musíme dobře reprezentovat především sebe. Golf je individuální sport. V tomto případě je týmový duch strašně moc důležitý, protože hrajeme týmové soutěže. Jenže na hřišti je člověk vždycky sám za sebe a musí tedy hrát sám za sebe, protože jedině tak může pomoci týmu. Náš tým je vlastně taková moje floridská rodina, s děvčaty si navzájem fandíme a opravdu upřímně si přejeme úspěch. Ale samozřejmě chceme každá tu druhou porazit. Žádné slitování (v dobrém slova smyslu).

Jak často tam během roku máte šanci hrát turnaje?

Hrajeme čtyři tříkolové turnaje na podzim přibližně během dvou měsíců a v jarním semestru je to osm až devět tříkolových turnajů během čtyř měsíců. Před každým turnajem hrajeme kvalifikaci (dvou až tříkolovou) podle času před turnajem. Vloni jsem hrála všechny turnaje a jsem na to náležitě pyšná, protože především v jarním semestru se mi nedařilo podle představ. Měla jsem docela vážné zdravotní problémy – prodělala jsem ledvinovou koliku, navíc jsem byla zraněná. Nakonec jsem však všechno překonala a bojovala, co to šlo. A abych nezapomněla, v letošním roce jsem se také na turnajích několikrát potkala s Katkou Růžičkovou, což bylo moc fajn.

Kdybyste měla vyzdvihnout jednu věc, v čem vám pobyt v Americe pomohl nejvíc?

Myslím, že jsem dokázala rozvinout každou svou pozitivní stránku, zase jsem o něco víc dospěla, ujasnila jsem si, co chci. Řekla bych, že v některých momentech jsem překonala sama sebe. Moje mamka vždycky říká, že osobní zkušenost je nesdělitelná. Asi to tak je. To, co zažívám a prožívám, se nedá úplně přenést na papír nebo do rozhovoru. Ono to pak může na někoho působit jako klišé. Navíc je to tak, že všechno není jen růžové. Celý rok jsem musela překonávat různé překážky a těžkosti, zranění, řešit problémy.

Co vám tam nejvíc chybí?

Samozřejmě rodina. Brácha – chybí mi jeho vtípky, jeho schopnost zlehčit vypjaté momenty, jeho nadhled vůči golfu. Chybí mi tátova pomoc v mém golfovém rozvoji, protože trenéra nemám, a chybí mi mámin klidný přístup ke všem věcem, které se dějí. S tím vším si musím ve většině případů poradit v dané situaci sama. A v neposlední řadě mi chybí česká kuchyně. Táta výborně vaří, takže se mi po několika měsících po českém jídle opravdu stýskalo.

Jak jste si zvykala na to americké?

No šlo to ztuha. Máme vlastní jídelnu, kde se stravujeme. Přestože je jídlo pestré a vyvážené, domácí strava to není. V novém semestru už nebudu bydlet na koleji, ale v bytě, kde si budu moct vařit sama. Vaření mě baví, takže se na to hodně těším.
Mám hezký zážitek právě s jídlem. Rodiče byli na dovolené v USA a zároveň mě byli navštívit na univerzitě v době jarních prázdnin. Také se byli podívat na turnaji, který se konal na našem hřišti. Věděli, že toužím po domácím jídle, a proto mi v USA navařili několik jídel, zamrazili a přivezli je. Upekli pro nás štrúdl, který z klubovny hřiště okamžitě zmizel. Moje spolubydlící na koleji (Portoričanka) se na některá jídla dívala s velkou nedůvěrou. Nakonec to dopadlo tak, že když jsem si chtěla jedno z jídel ohřát, už jsem ho nenašla. Marife mi ho snědla. Prý nedokázala odolat.

Jak těžké bylo získat stipendium?

Vzhledem k mé výkonnosti si myslím, že to nebylo zase tak těžké. Mohla jsem si vybírat z řady nabídek. Samozřejmě jsem měla velké štěstí, že jsem se dostala na tu školu, kterou jsem chtěla a kterou jsem si vybrala. Pozitivní však bylo, že v gatorském týmu už byly holky, které jsem znala a se kterými jsem se potkávala na turnajích. Taková pozitivní recenze u koučky vždycky pomůže.

Z čeho se skládaly zkoušky?

Dělala jsem zkoušky SAT. Důležité také bylo maturitní vysvědčení z gymnázia. Pochopitelně golfové dovednosti hrály velkou roli, ale výsledky jsem měla vynikající, takže v této oblasti jsem žádný problém neměla.

Co je pro golfistku americké univerzity vrcholem sezony?

Vrcholem je určitě NCAA Championship. Tomuto turnaji předchází kvalifikace z jednotlivých konferencí. Z každé konference postupuje osm nejlepších týmů. Většinou v konferenci hraje kolem dvaceti týmů, ve finále se jich sejde čtyřiadvacet. Takže docela „mazec", už jen probojovat se do finále je velký úspěch.

Jak vypadá takový váš normální den?

Normální den je docela nabitý. Vstávám tak, abych ráno v sedm hodin byla v posilovně. Po posilovně je dopoledne škola, pak jdu na oběd, po obědě trénuju. Pozdě odpoledne a k večeru mám studijní doučování, pak přijde večeře, po které si většinou ještě dělám úkoly do školy.

Předpokládám, že mezi vašimi kamarády jsou převážně golfisté. Jak trávíte volný čas, když zrovna nehrajete nebo netrénujete?

Nemám za kamarády vyloženě jen golfisty. Sportovci jsou taková zvláštní skupina držící hodně pohromadě. Potkáváme se v posilovně, v jídelně, na doučovaní, máme občas povinné semináře pro sportovce, pak nějaké oficiální a slavnostní večeře. Pokud máme den volna, což bývá neděle (a to ne vždy), tak děláme takové ty holčičí věci. Jdeme třeba nakupovat, někdy lenošíme nebo jdeme na vycházku k jezeru. K němu se ale raději moc nepřibližujeme, protože je plné aligátorů. (smích)
Samozřejmě jdeme také posedět, zatancovat si, poklábosit s ostatními studenty. Pokud čas dovolí a máme možnost, chodíme fandit na fotbal, basketbal, tenis. Rádi si i něco sami uvaříme, grilujeme u bazénu. Prostě odpočíváme podobně jako všichni studenti.

Co byste chtěla na závěr vzkázat čtenářům našeho časopisu?

Jsem ráda, že jsem zase mohla reprezentovat Českou republiku, tentokrát na Akademickém mistrovství světa ve Švýcarsku, kde se nám s Katkou a Bárou podařilo získat třetí místo. A určitě mi bylo velkou ctí, že jsem mohla hrát na LET Access na Dýšině Mám radost, že jsem uspěla. Také mě potěšilo, že se na mě přišli podívat diváci, se kterými jsem hrála PRO-AM, ale i další. A za to jim ještě jednou moc děkuji.

Převzato z časopisu GOLF 8/2014
Za rozhovor děkuje Tereza Blažková, foto: LETAS/GORAM/Ota Mrákota

Související články:

Češky v kvalifikaci o LPGA Tour neuspěly Klára Spilková neprošla po čtyřech kolech cutem, Karolíně Vlčkové nevyšlo finále, v němž zahrála čtyři údery... Jiří Novosad: Strategie úspěchu Možná si už ani nevzpomenete, kdy Pyšely poprvé otevřely své ferveje golfové veřejnosti. V tisku se ne... Karolína Vlčková: Novou cestou za svým snem Až budete číst tento rozhovor, bude už Karolína Vlčková psát první kapitoly svého nového golfového života. ... Filip Mrůzek mistrem na rány; ženám dominovala Karolína Vlčková Mistrem republiky na rány se stal na hřišti Panorama Golf Resort Kácov český profesionál Filip Mr... Šideri Váňová: Go with the flow Pochází z Karlových Varů, kde se golfu snad ani nešlo vyhnout. Již několik let však bydlí v Praze. P... Juraj Werner: Mám rád jasné věci Juraj Werner, dnes prezident největšího moravského golfového klubu a člen výboru České golfové federa... Golfisty roku 2016 vyhlášeni Šimon Zach a Karolina Vlčková V pořadí již jednadvacátý Večer českého golfu se uskutečnil poslední listopadový čtvrtek v pražském E... Na Mistrovství světa družstev končí český tým sedmnáctý V mexickém Cancúnu, kde se odehrálo 14. – 17. září Mistrovství světa družstev, reprezentovaly v... Česká děvčata akademickými mistryněmi světa Český tým, který nastoupil 23.–26. června ve Francii na šestnáctém akademickém mistrovství světa ve s... LET: V Plzní vítězí Dánka Madsen, nejlepší Češkou Vlčková Jediný letošní turnaj nejvyšší evropské ženské profesionální série Ladies European Tour (LET)...