V zásadě se rozlišují dva základní typy úderů. Kratší, využívající více práci zápěstí, s razantnějším „prásknutím" do míčku, druhý způsob provedení charakterizuje delší a plynulejší pohyb. Ono „prásknutí" berte s rezervou, spíš se jím snažím vyjádřit rozdílnost obou technik, z nichž každá má své přednosti i nevýhody.

1. Kratší, razantnější úder
Tuto techniku s oblibou používali vynikající patéři starší generace jako Arnold Palmer, Jack Nicklaus či Gary Player (ze současníků bychom do této skupiny mohli přiřadit Brandta Snedekera). Učili se patovat na pomalejších greenech, proto do úderu více zapojovali pravé zápěstí (v případě praváků). Díky tomu do míčku „práskli", neboť potřebovali, aby roloval dál. Vzhledem k rychlosti dnešních greenů však už tak výrazné zapojení zápěstí není nutné. Neznamená to ale, že byste ho měli zcela eliminovat.
Ano, zní to podivně, zvlášť když se obecně setkáváte s tvrzením, že u patování je třeba tělo zafixovat a řídit úder, pokud možno, jen kyvadlovým pohybem ramen. Nicméně právě proto amatérští hráči často bojují s kontrolou délky patu i jeho směrem. Ze své hry totiž vyřadili velmi citlivé svaly paží, které ale podmiňují obratnost a souvisí se schopností vnímat kontakt patru s míčkem.
Zkuste si někdy vzít patr pouze do pravé ruky a využijte i zápěstí, rozvinete tím cit pro délkovou kontrolu a naučíte se vnímat hmotnost hlavy patru během švihu. Dnes už netřeba zapojovat zapěstí v takové míře jako Palmer a spol., nicméně i dobří hráči současnosti využívají pravé zápěstí jako menší pant.

2. Plynulý úder
Myšlenka využít při patování pouze kyvadlový pohyb ramen souvisí se snahou pomoci golfistům bojujícím s tzv. yipsy (drobné záškuby či třes v rukou při patování). Tato technika potlačuje práci rukou a opírá se o činnost „velkých svalů". Má ovšem své limity. Největší nedostatek souvisí s tím, že se do úderu nezapojují sensitivní svaly předloktí, s nimiž je spojena obratnost, jakási jemná mechanika, chcete-li. A s tou souvisí schopnost kontroly.

Co z toho vyplývá? Pravda leží někde uprostřed, ideální patovací technika v sobě kombinuje oba pohyby. Zápěstí by mělo pracovat jako závěs, abyste zvládli všechny finesy, a zároveň musíte zapojit „velké svaly", s jejichž přispěním udělíte úderu potřebnou razanci. Tímto způsobem z obou technik vytěžíte maximum.

V současnosti využívá kratší razantnější úder do míčku při patování třeba Brandt Snedeker. Foto: Globe Media/Reuters

Související články:

Georgia Hall: Sebevědomí na greenu Stará golfová pravda praví, že o výsledku se rozhoduje na greenech a v jejich okolí. Abyste zvýšili pravděpodob... Patování: Jak jednoduché! Nedávno byl na trh uveden revoluční puttovací senzor Capto druhé generace, nyní přichází firma Precision s d... Patujte jako Cameron Smith Většina adeptů golfu se učí tuto krásnou hru na základě jakýchsi instrukcí, které získávají buďto od víc... Rory McIlroy: V hlavní roli instinkt Učíte-li se techniku patování, která bude vhodná právě pro vás, je potřeba zohlednit dvě věci. Tou první je vysl... Vylaďte si techniku patování Zimní období nabízí ideální příležitost pro zlepšení krátké hry, především patování. Revoluční systém CAPTO 2gen představuje absolutní novinku pro diagnostiku patování. Popisova... Vylaďte své patování Zimní období nabízí ideální příležitost pro zlepšení krátké hry, především patování. Revoluční systém CAPTO 2gen představuje novinku pro diagnostiku patování. Popisovaný přístro... Škola Davida Golce: Patování III Golfový pohyb není pro začátečníka přirozený, proto se nejprve přesuneme na putting a chipping green, kde tělo připravíme na základní postoj. Podstatné jsou tři body – držení tě... Škola Davida Golce: Patování II Patování přichází ke slovu na závěr, kdy se hráč na greenu snaží dostat míček do jamky. Používá se k tom... Škola Davida Golce: Patování Golf patří mezi sporty, kter... Rory McIlroy: Využijte svůj instinkt Učíte-li se techniku patování, která bude vhodná právě pro vás, je potřeba zohlednit dvě věci. Tou první j...